Operace Vojevůdce Rumjancev

Operace Vojevůdce Rumjancev (též Bělgorodsko-charkovská operace) byla vojenská ofenzíva Rudé armády, jejíž závěrečná fáze se nazývá Čtvrtá bitva o Charkov. Byla pojmenována po ruském vojevůdci z 18. století Pjotru Rumjancevovi.

Ještě při probíhající Kurské bitvě zaútočila Rudá armáda 12. července 1943 na severu kurského výběžku na německá vojska a postupovala na Orel a Brjansk. +more Tato vojenská ofenzíva byla nazvána Operace Kutuzov. Na jihu kurského oblouku byla situace odlišná. Sovětská vojska sice zatlačila Němce od Prochorovky zpět, ale vzhledem k tomu, že zde měla prořídlé stavy zejména tankových vojsk, dále nepostupovala. Sovětům se však vojska v tomto úseku podařilo obnovit a doplnit již během měsíce července, a tak 3. srpna 1943 došlo k zahájení „Operace Vojevůdce Rumjancev“.

SdKfz. +more 232.

Během prvního srpnového týdne probíhaly těžké boje, 5. srpna byl osvobozen Bělgorod, avšak Rudé armádě se nepodařilo prolomit nepřátelskou obranu takovým způsobem, aby došlo k zhroucení fronty. +more Německá tanková vojska se snažila manévrovým bojem zastavit sovětské tanky, ale sovětští tankoví velitelé se již od Němců naučili manévrovat s podobnou dovedností. Sovětům se podařilo uskutečnit vlom do německé obrany až 9. srpna. Sovětská útočná vojska byla rozdělena na dva směry - Voroněžský front se věnoval západnímu německému uskupení, Stepní front postupoval na Charkov. Němci se ve dnech 11. a 12. srpna snažili Rudou armádu postupující na Charkov zastavit, podnikali protiútoky, ale Sověti vrhli do útoku zálohy. Boje v prostoru Bogoduchova se protáhly až do 17. srpna. Další těžké boje se rozhořely u Achtyrky. 17. srpna byl zastaven postup Sovětů na Charkov, kteří stáli již před branami města. Rudá armáda však začala Charkov obkličovat a 22. srpna byl vydán rozkaz město opustit. V noci na 23. srpna byl zahájen ústup německých vojsk spojený s taktikou spálené země. Rudá armáda Charkov osvobodila 23. srpna, čímž tato vojenská operace skončila.

Po této bitvě ztratilo nacistické Německo v Charkově velmi důležitý opěrný a komunikační bod a situace jeho vojsk na levobřežní Ukrajině se stala problematickou. Navíc prakticky již od 24. +more srpna začaly další útoky Rudé armády nejprve v oblasti řeky Mius, postupně i na dalších úsecích fronty. Začal tzv. „běh k Dněpru“ při kterém se německá vojska stahovala na západ do dalších obranných linií, ale vzhledem k pronásledování sovětskými vojsky se nedokázala nikde zachytit. Nakonec se Němci byli nuceni stáhnout až za řeku Dněpr na obrannou linii Panther-Wotan.