Parnasismus je literární směr, který se objevil v Čechách v polovině 19. století. Jeho hlavními představiteli byli básníci Jaroslav Vrchlický, Viktor Dyk a Otokar Březina. Tento směr se odlišoval od tehdejšího romantismu a symbolismu, kterému se snažil vzdorovat.
Parnasismus se zaměřoval na krásu uměleckého díla, věnoval velkou pozornost formálním pravidlům a zdokonalování jazyka. Básnici parnasismu se inspirovali antickou kulturou a kladli důraz na osobnost básníka, která měla být hrdinská a nadčasová.
Tvořili především epické a lyrické básně, ale také drama a prózu. V jejich dílech se často objevovaly motivy smrti, osamělosti a bolesti, které reflektovaly jejich pesimistický pohled na svět. Parnasisté byli také politicky angažovaní a ve svých dílech často kritizovali společenské problémy a politickou situaci své doby.
Parnasismus měl velký vliv na českou literaturu a ovlivnil i další generace básníků. Jeho představitelé se stali významnými osobnostmi českého literárního dědictví a jejich díla jsou dodnes ceněna a studována.