Plazmová obrazovka

Plazmová tabule Plazmová obrazovka nebo také plazmový displej je typ plochého zobrazovacího zařízení používaná pro televizory s velkou úhlopříčkou (minimálně 80 cm). Název plazmová je odvozen od použité technologie využívající malé buňky s elektricky nabitými částicemi ionizovaného plynu.

Technologie u domácích televizorů zažila největší rozmach na přelomu 20. a 21. +more století, po roce 2010 však byly plazmové televizory rychle vytlačeny LED a OLED obrazovkami. Ještě v roce 2010 bylo dodáno celosvětově 18 milionů plazmových televizorů (navzdory tomu to byla stále jen desetina množství LCD obrazovek), nicméně do roku 2014 prakticky všichni výrobci výrobu a prodej plazmových obrazovek ukončili.

Historie plazmové televize

V roce 1936 Kálmán Tihanyi popsal princip plazmové televize. * V roce 1983 představila společnost IBM 19″ oranžový monochromatický displej - první funkční plazmová televize. +more * Roku 1992 jako první představila společnost Fujitsu 21″ plnobarevný display. Jednalo se o hybrid plazmové televize. * Po dvou letech, roku 1994, Larry F. Weber prokázal fungování barevné plazmové televize na průmyslové konferenci v San Jose. Společnost Panasonic začala společný projekt s Plasmaco. * Historicky první plazmovou televizi uvedla na trh společnost Fujitsu již v roce 1996. Plazmová televize měla úhlopříčku 42″ a tenkrát se prodávala v ceně kolem patnácti tisíc dolarů (cca 300 000 Kč).

Princip zobrazovací techniky

Schéma funkce plazmové obrazovky Do obou zobrazovacích elektrod je pouštěno střídavé napětí. +more Když je napětí iniciováno, je indukován výboj, který začne ionizovat plyn a vytvářet plazma. Dielektrikum a oxid hořečnatý sice ihned výboj zastaví, ale po změně polarity (jde o střídavý proud) ionizace pokračuje a je tak dosaženo stálého výboje. Napětí na elektrodách je udržováno těsně pod hladinou, kdy začne vznikat plazma a k ionizaci pak dojde i při velmi nízkém zvýšení napětí na adresovací elektrodě.

Po vzniku plazmatu získají nabité částice díky elektrickému poli kinetickou energii a začnou do sebe narážet. Neon a xenon jsou přivedeny do excitovaného stavu a po návratu elektronu do svého orbitalu uvolní ultrafialové záření. +more Díky tomuto záření pak excitují atomy a ty uvolní viditelné světlo. V každém pixelu jsou tři různě barevné luminofory, jejichž kombinací vzniká výsledná barva.

Červený, zelený a modrý luminofor musí být ovládány zvlášť a navíc v mnoha úrovních intenzity, abychom dostali co největší škálu zobrazovaných barev. U CRT monitorů je princip jednoduchý, reguluje se elektronový paprsek, který na bod dopadá. +more U plazmových displejů funguje ovládání intenzity na principu modulace pulsního kódu (Pulse Code Modulation - PCM). Tato modulace slouží k převedení analogového signálu s nekonečným rozsahem na binární slovo s pevně danou délkou. Proto jsou PDP obrazovky plně digitální.

Intenzita každého subpixelu je určována počtem a šířkou napěťových pulsů, které dostává buňka během každého snímku. Toho je dosaženo tak, že trvání každého snímku je rozděleno na několik kratších částí, podsnímků. +more Během této periody jsou pixely, které mají svítit, přednabity na určité napětí (pomocí zobrazovacích elektrod) a během zobrazovací fáze je pak napětí aplikováno na celý displej (adresovací elektroda). Ovšem to znamená, že rozsvítí jen ony přednabité subpixely a jejich intenzita je dána právě úrovní nabití.

Standardní metoda určuje 256 úrovní nabití pro každý subpixel, protože každý snímek je rozdělen na 8 podsnímků ovládaných 8bitovým slovem (viz PCM). Celá tato technologie se nazývá ADS (Address/Display Separated) a byla vyvinuta v roce 1984 společností Fujitsu.

Zajímavosti

První plazmové televize potřebovaly kvůli své nadprůměrné produkci tepla ventilátory - ty však rušily výsledný dojem ze sledování. * Dříve byly plazmové televize nechvalně známé tzv. +more vypalováním loga. Pokud na obrazovce svítil dlouhodobě shodný obraz (např. logo TV stanice) docházelo k vypálení tohoto obrazu. Ke konci výroby plazmových televizi již plazmové televize tímto netrpěly. * Dřívější modely plazmových televizí měly problémy s kontrastem, úplně nejhůře byly zobrazovány odstíny šedé barvy. * Kvůli technologickému omezení nebylo možné vyrobit plazmovou televizi s menší úhlopříčkou než je 37". * Největší plazmovou televizi nabízela společnosti Panasonic: měla úhlopříčku 150" (téměř čtyři metry), obrazu bylo přizpůsobeno i rozlišení, které je čtyřnásobné oproti Full HD. * Provozem plazmové televize ubývá životnost plynu, který hoří během zobrazování. * Životnost nových generací plazmových televizí se odhaduje na 100 000 hodin provozu, což je zhruba 11 let nepřetržitého provozu. * Plazmové televize dosahují mnohem lepší a přesnější zobrazení barev než LCD (68 miliard 236 vs 16,7 milionu 224) * Doba odezvy je u plazmových televizí velmi nízká, většinou pod 1 ms a jsou tak ideální pro sledování sportovních přenosů. * Kontrast se u plazmové televize pohybuje kolem hodnoty milion ku jedné.

Výhody a nevýhody PDP

Protože plazmové displeje samy o sobě emitují světlo, mají vynikající pozorovací úhly kolem 160-170 °, takže jsou vhodné pro prezentační účely. Další nespornou výhodou je zmiňovaná úspora místa při velkých úhlopříčkách.

Plazmové displeje ne zrovna nejvyšší kvality mají problémy s kontrastem. Důvodem je, že napětí mezi zobrazovacími elektrodami je udržováno stále pod prahem ionizace, aby měla obrazovka dostatečně rychlou odezvu. +more Negativním účinkem ale je to, že k minimální ionizaci dochází i bez napětí na adresovací elektrodě, což omezuje schopnost zobrazit nejtmavší odstíny a tím snižuje kontrast. Jinými slovy, plazma vzniká i v „pohotovostním stavu“, když je adresovací elektroda vypnutá. Na konci 90. let ale přišlo Fujitsu s technologií zvyšující kontrast ze 700000:1 až na 4000000:1, později dokonce 5000000:1.

S kontrastem souvisel i další problém - neschopnost zobrazovat dokonale stupnici šedi. V tmavých scénách se totiž barvy blízké černé slévají v jednu a přechody nejsou zdaleka plynulé. +more Ovšem moderní PDP displeje již tímto neduhem netrpí a škála zobrazovaných odstínů je širší.

Přestože výroba PDP není tak náročná na prostředí jako např. LCD, jsou stále plazmové displeje velmi drahé. +more Životnost plazmových obrazovek je kolem 100 tisíc hodin, což je srovnatelné s životností LCD.

Nevhodnost plazmových displejů pro použití s počítači bychom vyčetli ještě z jedné hodnoty - rozteč bodů se zatím nedostala pod 0,3 mm, naopak bývá mnohem vyšší. Proto je stále nejlepší využití těchto obrazovek jako HDTV (High Definition TV) a pro prezentační účely větších společností. +more V poslední době jsou PDP již nahrazovány modernějšími LED a OLED technologiemi.

Reference

Externí odkazy

http://www. sztnh. +moregov. hu/en/hungarian-inventors-and-inventions/kalman-tihanyi * http://engineering. illinois. edu/engage/distinguished-alumni-and-friends/hall-of-fame/2014/larry-weber * http://www. newworldencyclopedia. org/entry/Plasma_display_panel.

Kategorie:Televize Kategorie:Televizní přijímače Kategorie:Displeje