Pomořanští Slovinci

Muzeum slovincké vesnice v Klukách Pomořanští Slovinci (polsky Słowińcy, německy Slowinzen) byl západoslovanský národ, který do druhé světové války žil na území dnešního Pomořského vojvodství (zhruba mezi městy Słupsk a Łeba) a v posledních staletích se poněmčil. Jejich jazyk byla severní slovinština.

Název Slovinci je náhodou shodný s příslušným jihoslovanským národem Slovinců jen v češtině a slovenštině.

O Pomořanských Slovincích psal už roku 1783 Karl Gottlob von Anton s odvoláním se na dokumenty z roku 1767; později v roce 1826 například Pavel Josef Šafařík a další. Roku 1856 do jejich oblasti podnikl expedici ruský etnograf Alexander Hilferding, který o Pomořanských Slovincích v roce 1862 vydal knihu. +more Uvedl, že někteří z nich se stále označují starým jménem Slovincy, a že jsou územně spojení s Kašuby. Od Kašubů se odlišovali krom jiného třeba vírou. Většina z nich se tehdy sama označovala jako „Kašubští Luteráni“ a svou řeč jako kašubštinu.

Po sjednocení Německa do císařství v roce 1871 se Pomořansko jako součást Pruska stalo součástí německého císařství a kašubština byla postupně nahrazovaná němčinou. Pod silnou germanizací byli i Poláci a Kašubové - ti se však po 1. +more světové válce ocitli v nově vytvořeném Polsku, kdežto Slovinci ne. Mnozí z nich, už germanizovaní, se dokonce stali účastnými na německém nacismu.

Po 2. světové válce se oblasti obývané Pomořanskými Slovinci staly součástí Polska. +more Protože však během války bojovali na německé straně, tak je polská vláda nepovažovala za „slovanské bratry“ a vyhnala většinu z území spolu s Němci. Obyvatelé vesnice Kluki mohli jako jediní zůstat, i když jen malá část jich ještě znala jazyk - téměř všichni však emigrovali v roce 1970 do Spolkové republiky Německo.

Externí odkazy

Kategorie:Západní Slované Kategorie:Polská společnost