Cesko.wiki Prstence Jupiteru
Author
Albert FloresSchéma Jupiterových prstenců ukazující hlavní čtyři pásy
Planeta Jupiter má systém planetárních prstenců, které jsou známé jako Jupiterovy prstence. Jupiterovy prstence nebyly dlouho rozpoznány, jelikož jsou jen slabé a špatně viditelné. +more Objeveny tak byly až v roce 1979, kdy kolem planety prolétla sonda Voyager 1 a Voyager 2 a později podrobně zkoumány v 90. letech 20. století orbitálním modulem sondy Galileo. Jednalo se o třetí objevený prstencový systém ve sluneční soustavě. Za posledních 25 let byly prstence pozorovány i z pozemských observatoří, na což se využívají největší možné teleskopy na Zemi, či Hubbleův vesmírný dalekohled umístěný na orbitální dráze kolem Země.
Jupiterův systém prstenců je velmi slabý, nezřetelný při pozemských pozorováních a je tvořen převážně prachem. Systém je tvořen 4 hlavními částmi: tenkým vnitřním torusem, který je obecně známější spíše pod názvem , poměrně jasným ale velmi tenkým hlavním prstencem a dvěma prstenci na okraji, které jsou široké a slabé zvané . +more Tyto dva okrajové prstence byly pojmenovány po dvou Jupiterových měsících Amalthea a Thebe, ze kterých pochází většina materiálu těchto prstenců. Hlavní prstenec a halo prstenec jsou tvořeny materiálem, který nejspíše pochází z dalších měsíců soustavy. Jedná se asi o prach, který byl vyvržen z povrchu Metise a Adrastei a dalších zatím nepozorovaných těles v oblasti. Materiál byl do jejich okolí vyvržen nejspíše vlivem impaktů dalších těles na jejich povrch o veliké rychlosti. Snímky s vysokým rozlišením získaných během cesty sondy New Horizons v únoru roku 2007 přinesly podrobnosti o bohaté skladbě těchto prstenců.
Při pozorování ve viditelném až přechodu do infračerveného světla jsou prstence načervenalé, vyjma halo prstence, který vykazuje namodralou barvu až šedou. Velikost prachových částic v prstencích je různá, ale účinný průřez je největší pro nekulaté částice o poloměru kolem ~15 μm vyjma halo prstence. +more Halo je oproti tomu tvořené nejspíše částicemi menšími než 1 mikrometr. Odhadovaná hmotnost veškerého materiálu v prstencích se pohybuje okolo 1016 kg včetně odhadu hmotnosti těles, které nejsou zatím pozorována, což odpovídá přibližně hmotnosti měsíce Adrastea. Stáří prstenců není známo, ale je teoreticky možné, že existuje již od vzniku Jupiteru.
Struktura
Základní charakteristika čtyř známých Jupiterových prstenců.
| Jméno | Dosah (km) | Šířka (km) | Tloušťka (km) | Optická hloubka | Obsah prachové složky | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Halo prstenec | 92 000-122 500 | 30 500 | 12 500 | ~1×10−6 | 100% | |
| Hlavní prstenec | 122 500-129 000 | 6 500 | 30-300 | 5,9×10−6 | ~25% | Ohraničený měsícem Adrastea |
| Prstenec Amalthea gossamer | 129 000-182 000 | 53 000 | 2 000 | ~1×10−7 | 100% | Spojený s měsícem Amalthea |
| Prstenec Thebe gossamer | 129 000-226 000 | 97 000 | 8 400 | ~3×10−8 | 100% | Spojený s měsícem Thebe. |
Hlavní prstenec
Mosaika obrázků zachycují prstence planety (Courtesy NASA/JPL-Caltech) Úzký a poměrně tenký hlavní prstenec je nejjasnější ze všech částí Jupiterova prstencového systému. +more Jeho vnější okraj je situován do vzdálenosti 1,806 RJ odpovídající přibližně 129 000 km; RJ je rovníkový rádius Jupiteru, který je 71 398 km a je tedy ohraničen oběžnou dráhou malého měsíce Adrastea. Vnitřní okraj naproti tomu není ohraničen žádným větším tělesem a zasahuje do vzdálenosti přibližně 122 500 km (1,72 RJ).