Cesko.wiki Právo na ochranu osobnosti
Author
Albert FloresPrávo na ochranu osobnosti je zaručeno každému, přičemž osobností se zde rozumí především, nikoli ale výlučně, život a důstojnost člověka, jeho zdraví, jméno, vážnost, čest, soukromí a projevy osobní povahy.
Toto právo je zaručeno již na ústavní úrovni Listinou základních práv a svobod, a zpřesněno a vybaveno sankčními mechanismy je cestou zákona. Kromě všeobecné ochrany prostřednictvím občanského zákoníku jde např. +more o zákon o ochraně osobních údajů, trestní zákoník, zákoník práce nebo o tiskový zákon. Jde ale o právo relativní, které se může dostat do kolize s jiným právem, např. právem na informace. V takovém případě bude vždy na soudu, kterému z dotčených práv dá v daném kontextu přednost. Žalobu na ochranu osobnosti projednávají v prvním stupni okresní soudy, ledaže jde o ochranu názvu a pověsti právnické osoby, kde rozhodují prvotně krajské soudy.
Osobnost člověka z právního hlediska
Osobnost člověka není v žádném právním předpise definována. Člověk je východiskem pro existenci osoby v právním smyslu. +more Občanský zákoník nahrazuje v obecných ustanoveních pojem osoby termínem člověk. Právní teorie definuje osobnost člověka jako souhrn hodnot lidské bytosti, za které lze považovat spojení aspektů biologických, společenských a psychologických, přičemž osobnost člověka je postupně formována soužitím s ostatními lidmi v lidském společenství. Současná právní nauka definuje osobnost jako „to, co tvoří člověka v jeho celistvosti, tedy jeho integrita. Pod tento pojem zařazujeme především morální a fyzickou integritu člověka, včetně jeho vnějších projevů, jeho psychofyzickou identitu (zejména realizovanou v právu na jméno, sexuální orientaci, a v neposlední řadě i jeho sexuální identitu), ale i prostředí, ve kterém se pohybuje, tj. jeho prostor a soukromí. Osobnost charakterizuje člověka v jeho individuální jedinečnosti a v dynamickém vztahu ke svému okolí“.
Okamžik vzniku osoby v právním smyslu začíná podle právního vymezení narozením a k zániku osoby dochází smrtí člověka. Po narození je osobě člověka přiznána plná právní ochrana, přičemž lidský život je hoden ochrany již před narozením. +more Pro stanovení okamžiku smrti právo respektuje nejnovější poznatky medicínské vědy.
Osobnost člověka je nositelem osobnostních práv, která umožňují člověku nakládat v mezích právního řádu se svou osobností. Osobní, resp. +more osobnostní práva jsou spojena s osobností člověka, její nedotknutelností a autonomním postavením. Osobnostní práva jsou zakotvena v mezinárodním právu, zejména v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv. Ústavní rámec osobnostních práv vymezuje čl. 6 Listiny základních práv a svobod, kde je upraveno právo na život. Právo na život je základním právem člověka, které je univerzální a plně se na ně vztahuje ustanovení čl. 1 Listiny základních práv a svobod, o rovnosti všech lidí v tomto právu a o jeho nezadatelnosti, nezrušitelnosti, nezcizitelnosti a nepromlčitelnosti. Základní právní úprava osobnostních práv je v českém právním řádu obsažena v zákoně č. 89/2012 Sb. , občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Osobnostní práva upravená v občanském zákoníku vychází z monistické koncepce založené na generální klauzuli, která je doplněna výčtem jednotlivých dílčích úprav a zastává tezi, že: „K ochraně některých dílčích oprávnění plynoucích z osobnostního práva (vzhledem k integritě člověka jako přirozené osobnosti nelze mluvit o „několika“ osobnostních právech, ježto z jednoty lidské osobnosti plyne, že to je jediné právo) postačí generální klauzule, někdy i ve spojení se speciálními ustanoveními kodexu jinde, popř. s oporou, či doplňujícím významem takových ustanovení. “ Všeobecné osobnostní právo náleží každému člověku, má osobní nemajetkový charakter a působí proti všem. Má tedy povahu absolutního práva. Kromě těchto práv existují tzv. zvláštní osobnostní práva, která nenáleží každému, ale souvisejí s tvůrčími schopnostmi člověka.
Mezi základní osobnostní práva patří: * právo na život a zdraví, * ochrana lidské důstojnosti, * právo žít v příznivém životním prostředí, * ochrana vážnosti a cti člověka, * právo na soukromí, * ochrana projevů osobní povahy.
Kromě samotné osobnosti člověka jsou chráněna i jeho přirozená práva. Přirozená práva spojená s osobností člověka jsou definována v ustanovení § 19 zákona č. +more 89/2012 Sb. , občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého tato práva nelze zcizit a nelze se jich vzdát. Nezadatelnost a nezcizitelnost základních práv však neznamená, že je nelze omezit. Mohou být omezena zákonodárnou či jinou veřejnou mocí, avšak pouze za předpokladu, že ujednání, kterými se taková práva omezují, nesmí být v rozporu se zákonem, dobrými mravy nebo veřejným pořádkem.
Obecné prostředky ochrany
Pokud dojde k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, může se tato soudně domáhat, aby: * bylo upuštěno od těchto neoprávněných zásahů, * byly odstraněny jejich následky a * v případě vzniku nemajetkové újmy jí bylo navíc dáno přiměřené zadostiučinění. Zadostiučinění se poskytuje především ve formě veřejné omluvy (tzv. +more morální satisfakce), teprve tehdy, pokud by pouhá omluva vzhledem k závažnosti zásahu nestačila, může být navíc požadována i finanční kompenzace (tzv. relutární satisfakce). Právo na ochranu osobnosti je sice osobní, nicméně po smrti dotčené osoby je může uplatňovat kterákoli z jí blízkých osob.
Zákonná ochrana ale neplatí vždy. Pokud jde o určité projevy osobní povahy, může převážit veřejný zájem na jejich užití i bez souhlasu dotčené osoby. +more Tato zákonná licence platí, pokud to není v rozporu s oprávněnými zájmy dotčeného člověka, v případě písemností osobní povahy, podobizen nebo obrazových a zvukových záznamů k úředním účelům (tzv. úřední licence), nebo v případě jen podobizen a obrazových či zvukových záznamů pro vědecké účely (tzv. vědecká licence), umělecké účely (tzv. umělecká licence) a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo podobné (internetové) zpravodajství (tzv. zpravodajská licence). Svolení není ani třeba pro použití podobizen či obrazových či zvukových záznamů k výkonu a ochraně práv jiného.
Ochrana osobnosti u právnických osob
Kromě fyzických osob mají určitou ochranu i osoby právnické, konkrétně jde o ochranu jejich názvu a pověsti. V případě zpochybnění práva k názvu, jeho neoprávněného užívání či zásahu do pověsti se také mohou domáhat upuštění od zásahu a odstranění následků, při vzniku nemajetkové újmy také přiměřeného zadostiučinění.
Reference
Literatura
ČAPEK, Jan. Evropská úmluva o ochraně lidských práv. +more Praha: Linde Praha, 2010, I. část, Úmluva. * * DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. 1. , aktualizované a doplněné vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016. * ELIÁŠ, Karel. Občanský zákoník: velký akademický komentář : úplný text zákona s komentářem, judikaturou a literaturou podle stavu k 1. 4. 2008. 1. vyd. Praha: Linde, 2008. 1391 s. . * KLÍMA, Karel. Komentář k Ústavě a Listině. 2. , rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, vydavatelství a nakladatelství, 2009. . * * MELZER, Filip. Občanský zákoník: velký komentář. Praha: Leges, 2013-. Komentátor. . *.