Satyr

Satyr (latinsky Satyri) je v řecké mytologii syn boha Herma nebo Siléna.

Satyrové jsou zařazováni mezi polobohy, spíše však mezi horské a lesní démony. Jde o průvodce boha vína Dionýsa, také jsou v družinách boha Pana. +more Zobrazováni jsou většinou jako napůl člověk a napůl kozel, s kučeravými vlasy, špičatýma ušima, tupým nosem, s růžky, oháňkou a kozlíma nohama.

V pozdější době se tato podoba zjemňuje.

Je to nezvedená veselá cháska, pohybují se ve skupinách, milují víno i všelijaké jiné požitky, jsou prostopášní, pronásledují nymfy, tančí a provozují hudbu, zejména na flétnu, syrinx, dokonce i dudy.

V mytologii jsou většinou ztotožňováni s mužskou sexuální silou, ve starořeckém a starořímském umění jsou často zobrazováni s erekcí.

Bývají i pastýři stád. K lidem nejsou právě vstřícní, přepadají pastýře a straší poutníky. +more Podobají se jiným lesním polobohům - Silénům, se kterými se dobře snášejí.

Etymologie

Pojmenování satyrů je původem starořecké, s latinskými slovy satura či satira určitě nijak nesouvisí, takže slova satira a satyr příbuzná nejsou. Ale to je vše, co se o výrazu satyr dá vyčíst v etymologických knihách.

Původ tohoto řeckého slova je nejasný. Jisté ale je, že takříkajíc kozí zjev těchto řeckých mytologických bytostí, s jejich růžky, kopyty i ocasy, dal vzniknout představě našich předků o čertech. +more Čeští čerti i v současných filmech vypadají vlastně stejně jako řečtí satyrové.

Satyr je v Českém etymologickém slovníku definován jako „prostopášná mytologická bytost v lidské podobě se zvířecími znaky“ a jak dodává Slovník spisovného jazyka českého obrazně také „velmi smyslný člověk“.

Podle satyrů je též pojmenována mužská hypersexualita - satyrismus či satyriáza.

Odraz v kultuře

Satyrové jsou od antiky dodnes oblíbeným námětem literatury, divadla, filmu i výtvarného umění. Zejména je využívaly sochařství a architektura starověku.

Externí odkazy

Literatura

Homér * Hésiodos * Hans Christian Andersen: Seržant s kozlíma nohama * Clive Staples Lewis Letopisy Narnie, zfilmované režisérem Andrew Adamsonem, podávají podobu satyrů blízkou Minotaurům, tedy bojovným zvířatům, jen hubenějším a s hlavou kozla.

Výtvarné umění

Malířství: Nejstarší vyobrazeni pochází z archaického období řecké černofigurové a červenofigurové malby váz. K nejznámějším patří: * Dionýsovské cykly * William Bouguereau: Satyrové a nymfy * Beneš Knüpfer: Satyrové utíkají před automobilem * Pablo Picasso: cyklus kreseb, provedený v litografii a rytý na talířích

Sochařství: * ryté gemy * Odpočívající satyr, mramorová socha od Praxitela * Satyr s amforou a Satyr s mladým Dionýsem (z 3. stol. +more př. n. l. ) od Epiktéta * Faun Barberini, Řím, 1. stol. * Tančící Satyros bronzové či hliněné sošky aj.

Externí odkazy

Literatura

Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí * Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, * Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, * Löwe, Gerhard, Stoll, Heinrich Alexander, ABC Antiky * Fink, Gerhard, Kdo je kdo v antické mytologii, 2004, * Neškudla, Bořek, Encyklopedie řeckých bohů a mýtů, 2003,

Kategorie:Bájní tvorové řecké mytologie Kategorie:Římská mytologie