Snem Slovenskej krajiny

Technology

12 hours ago

Author

Sněm země Slovenské (slovensky Snem Slovenskej krajiny), po roce 1939 Sněm Slovenské republiky (Snem Slovenskej republiky) byl nejvyšší zákonodárný sbor (zprvu autonomního, pak samostatného) Slovenska v letech 1938-1945.

Historie

Vyhlášení autonomie Slovenska

Vznikl za druhé československé republiky v rámci zavedení autonomie Slovenska v rámci Česko-Slovenska. Zřízení slovenského zákonodárného orgánu předpokládala již Pittsburská dohoda uzavřená roku 1918 mezi představiteli českých a slovenských krajanských organizací v USA. +more Během první československé republiky bylo ustavení slovenského sněmu jedním z hlavních požadavků slovenských autonomistů (zejména Hlinkova slovenská ľudová strana). Autonomie Slovenska byla zavedena až v pomnichovském Československu (Česko-Slovensku). Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé schválila příslušný ústavní zákon o autonomii Slovenské země (bez rozpravy) 19. listopadu 1938. 22. listopadu přidal svůj souhlas i Senát Národního shromáždění.

Volby do Snemu Slovenskej krajiny v roce 1938

V rámci autonomního statutu Slovenska byl zřízen Snem Slovenskej krajiny jako nejvyšší zákonodárný sbor. 26. +more listopadu 1938 byly vypsány volby do tohoto sněmu s termínem voleb stanoveným na 18. prosinec 1938, přičemž ale lhůta k podání kandidátních listin byla pouze jeden den, do 27. listopadu. Tímto harmonogramem byla fakticky vyloučena volná politická soutěž, protože navíc 26. listopad připadl na neděli a v úředním listu vyšlo oznámení voleb až 27. listopadu. Ve volbách pak proto kandidovala pouze jednotná kandidátní listina formace Hlinkova slovenská ľudová strana - Strana slovenskej národnej jednoty.

Ve volbách bylo zvoleno 63 poslanců zastupujících z většiny Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu - Stranu slovenskej národnej jednoty (do níž se předtím sloučily i další slovenské nesocialistické strany), dva poslanci reprezentovali Německou stranu a jeden poslanec Maďarskou stranu na Slovensku. Jednotná kandidátní listina získala více než 97 % všech hlasů. +more Volby provázely manipulace a nátlak na představitele socialistických stran, české a židovské komunity.

Zasedání slovenského sněmu v roce 1939

Slovenský sněm se pak poprvé sešel v roce 1939 a do zániku Československa v březnu 1939 měl za sebou jen dvě schůze, z toho jedna byla formálním zahajovacím zasedáním, druhá schválila programové prohlášení třetí vlády Jozefa Tisa. Předsedou sněmu se stal Martin Sokol. +more Jinak slovenská autonomní vláda využívala Zmocňovací zákon a vládla pomocí vládních nařízení, bez nutnosti schvalování sněmem.

U příležitosti zahajovacího zasedání byla československá poštovní známka o hodnotě 10 Kč, na které byla vyobrazena Bratislava a která byla vydána v roce 1936, opatřena přetiskem Otvorenie slovenského snemu 18. 1. +more1939.

14. března 1939 Snem Slovenskej krajiny odsouhlasil vyhlášení samostatného Slovenského státu. +more Rozhodnutí bylo schváleno bez rozpravy a bez většího nadšení. Legionář Anton Granatier neúspěšně zorganizoval letákovou akci, kdy v kuloárech sněmu přesvědčoval poslance, aby nehlasovali za rozbití Československa.

Fungování slovenského sněmu po roce 1939

Za slovenského státu byla faktická role sněmu nevýrazná. Podle slovenské ústavy z července 1939 byl nejvyšším zákonodárným sborem státu Snem Slovenskej republiky složený z 80 poslanců, volených ve všeobecných volbách na pět let. +more Ve skutečnosti byl sněm složen i nadále z poslanců zvolených v prosinci 1938 a volby se nekonaly. Když funkční období původního sněmu v roce 1943 vypršelo, bylo prodlouženo rozhodnutím samotného sněmu až do 31. prosince 1946.