Cesko.wiki Sojka obecná
Author
Albert FloresSojka obecná (Garrulus glandarius) je pták velikosti holuba z čeledi krkavcovití. Vyskytuje se v různých regionálních poddruzích, sameček a samička se od sebe příliš neliší.
Taxonomie
+more2'>Sojka obecná středoevropská Rozeznáváme přibližně 42 poddruhů sojky obecné (kompletní přehled na [url=http://www. biolib. cz/cz/taxontree/id8975/]Biolibu[/url]), ve střední Evropě žije poddruh sojka obecná středoevropská (G. g. glandarius). Poddruhy se od sebe liší zbarvením a někdy i velikostí. Např. sojky ze Sibiře (G. g. brandti) jsou velké a nápadně světlé, poddruh z Japonska má tmavé zbarvení, severoafrické sojky (G. g. cervicalis) jsou rezavé s černou čepičkou na hlavě a sojky z Kavkazu, Turecka a Íránu mají světlé zbarvení s černou čepičkou ostře kontrastující s bílými lícemi.
Popis
Sojka obecná v letu Sojka obecná je středně velký pták, délka jejího těla dosahuje 32-35 cm, rozpětí křídel 52-58 cm a hmotnost 150-180 g. +more Je to nejpestřejší evropský zástupce čeledi krkavcovitých. Je celkově oranžovohnědá s černým ocasem a zobákem, růžovooranžovými končetinami, hnědýma očima a bílým kostřecem, který je zvlášť nápadný při letu. Na černobílých křídlech má sojka známá modrá pírka s černými příčnými proužky, která sloužila jako častá ozdoba mysliveckých klobouků. Na hlavě má malou chocholku, jejíž pera zpravidla mají černé špičky. Vztyčuje ji při rozčílení. Pod okem směrem k zobáku má černou oválnou skvrnu, připomínající vous. Některé poddruhy (např. z Turecka, Kavkazu, Íránu a severní Afriky) mají na hlavě černou čepičku, ostře kontrastující s bílými lícemi.
Sojka létá těžce, vlnovitě a třepotavě, na zemi poskakuje. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší, mladí ptáci jsou tmavší a mají méně výrazná modrá pírka na křídlech.
Hlas
Obvykle se jako varování ozývá chraptivým „kšréé“, mňoukavým „pijé“, které je pro laika k nerozeznání od volání káně lesní nebo svižným „kuit“, podobným hlasu puštíka obecného. Zpěv je tišší, často nečekané zvuky, vrzání, praskání, mečení. +more Zjara v hejnech zpívají současně.
Výskyt
Sojka obecná se celoročně vyskytuje ve smíšených, listnatých i jehličnatých lesích, parcích, zahradách, sadech a v poslední době řidčeji i ve městech. Ztrácí svou přirozenou plachost a navštěvuje městské parky a zahrady. +more Hnízdí do 1400 m n. m, obvykle v korunách stromu.
Výskyt v Česku
V České republice se sojka obecná vyskytuje v poměrně hojném počtu. V posledních desetiletích se počet volně žijících jedinců mírně zvýšil. +more V letech 2001-2003 v Česku hnízdilo 170-340 tisíc párů.
Rozmnožování
+more8'>Vejce sojky obecné Hnízdí od konce května do počátku června. V případě ztráty první snůšky hnízdí obvykle během června ještě jednou. Hnízdo z větviček a vystlané mechem nebo trávou si staví na větvích stromů nebo vysokých keřích poměrně nízko nad zemí. V jednodenních intervalech klade samice 5-7 žlutošedých 34×24 mm velkých vajec; druhá snůška párů, které přišly o první, čítá obvykle 3-4 vejce. Inkubační doba trvá zhruba 16-17 dní.
Krmení mláďat se zúčastňují oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo zhruba ve 21-22 dnech života, ale ještě po dobu 3 týdnů jsou svými rodiči přikrmována. +more V přírodě se může sojka obecná dožít i více než 15 let.
Potrava
Sojka žeroucí vlašský ořech Potravu si vyhledává jak na stromech, tak na zemi. +more Živí se především rostlinnou stravou, zvláště pak žaludy a bukvicemi, které si uschovává do svých skrýší na zimní období, ale též lískovými ořechy, obilím, různými bobulemi a semeny, ostružinami, jeřabinami aj. Živočišnou stravu tvoří především větší bezobratlí (hmyz, jeho larvy, červi, plži, slimáci), částečně i malí obratlovci jako ptačí mláďata a vejce, myši, různí plazi, např. ještěrky nebo malí nejedovatí hadi a také mršiny. Role sojky při plenění hnízd jiných ptáků bývá většinou zveličována. Nevyhledává je instinktivně.
Predátoři
Stává se častou kořistí větších dravců, např. jestřábů lesních, puštíků obecných nebo sokolů stěhovavých. +more Její hnízdo mohou vyloupit například kuny a kočky.
Lov sojek jako škodné
+morejpg_|náhled|upright=0. 6'> Sojčí pírko V minulosti byla na českém území běžně lovena jako údajný škůdce drobného ptactva a někdy i pojídána, jak o tom svědčí i lidová písnička Chytil táta sojku. Z této doby pochází i zvyk zdobení mysliveckých klobouků sojčím pírkem. Nyní je celoročně hájená.
Odkazy
Reference
Literatura
Bezzel, E. (2007): Ptáci. Rebo Productions. * Dungel - Hudec, Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Academia 2001.
Externí odkazy
[url=http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=351]www.priroda.cz[/url] * [url=http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8975]Biolib[/url]