Soupeření v komunikaci

Soupeření v komunikaci se z psychologického hlediska objevuje více u soutěživých lidí, kteří neumí prohrávat. Proto lze mezi slova soupeření a soutěživost dát rovnítko. Získané vlastnosti se běžně projevují nejen v chování, ale také v komunikaci, protože je to způsob, kterým se lidé projevují. Soupeření se také více objevuje u temperamentnějších osob. Projevuje se tím, že taková osoba má ve verbální komunikaci stále poslední slovo, neumí přiznat chybu a hůře se s takovým člověkem spolupracuje. U lidí, kteří mají tuto vlastnost, se hodně často ve verbální komunikaci objevuje slovo „já“. Často se také tato vlastnost může projevit mezi jedinci nebo skupinami, kteří usilují o tentýž cíl, ale dosáhnout ho může jen jeden. Snadno pak může celá situace mezi těmito jedinci přerůst v konflikt.

Lidé většinou v komunikaci s cizími lidmi soupeření skrývají. Je to proto, že jim to jejich morální hodnoty nedovolí. +more Toto platí pro všechny vlastnosti, nejen pro soupeření. Když ale komunikují se známými lidmi, projevují se takovým způsobem, jací doopravdy jsou.

Většina učitelů hovoří o tom, že soutěžemi připravují děti hlavně do dospělosti na situace konkurzu. Rádi by, aby jejich žáci v životě obstáli. +more Soutěžemi však lze v dětech vytvářet vzory chování a postoje, které jim nepomohou ani v situacích konkurzu, ani v běžném životě, a které nejsou přínosem ani pro společnost. Mohou jimi nastartovat trvalou soutěživost, tj. puzení neustále se srovnávat s druhými a snažit je předčit, dokázat jim, že ostatní jsou horší. To je svým způsobem past na celý život. Drtivá většina lidských vztahů má totiž charakter kooperační. Způsob jak propojit kreativitu a kooperaci několika lidí spočívá v komunikaci, ne v soupeření. Jinými slovy: jedinec musí mít prospěch z činnosti celku nebo musí být ztotožněn se zájmem celku a celek musí mít prospěch z činnosti jedince. Základem celé společnosti je racionální a pragmatická spolupráce, z níž těží každý. Skutečná osobnost může vyrůst pouze ze vzájemné komunikace ne ze soupeření.

Nedostatek ohledu a respektu v komunikaci k druhým se může projevit nedostatkem respektu a ohledu ke zvyklostem i vlastnostem druhého. Vyrovnaná komunikace vytváří klima příjemné pro obě strany. +more Ten, kdo komunikuje silou, se na druhého neohlíží, řídí se vlastním zájmem a svými způsoby. V rozhovoru není oponent nepřítelem, ale partnerem při hledání pravdy. Cílem diskuse je pravda, ne však intelektuální soutěž. Účast na dialogu předpokládá trojí úctu (k pravdě, k druhému a k sobě).

Příklad soupeření v komunikaci

A: „Vyhrál jsem v běžeckém závodě.“

B: „No a co? Musíš se s tím vytahovat?“

A: „Mám z toho prostě radost.“

B: „Ty se pořád vytahuješ.“

A: „Tak. A obtěžuje tě to?“

B: „Ano, a to není všechno. Vždycky mě hrozně štve způsob, jakým hraješ. Vždycky se snažíš využít všech výhod. Nemohl bys toho nechat?“

A: „Hm, tak takhle to je. Ale vždyť mě to vychází!“

B: „To jen proto, že máš zkrátka štěstí. Brzy se z té tvé hry zblázním.“

A: „To mě mrzí. Udělám všechno, co budu moci.“

B: „To tvoje „všechno“ nestačí. Prostě se nesoustředíš, jak bys měl.“

A: „Poslyš, a jak jsi na tom ty?“

B: „O mne se nestarej. Pokus se vylepšit svoji hru!“

Literatura

NOVÁK, Tomáš. Psychická sebeobrana. +more Praha: Grada 2001. 92s. * SADALLA, Gail; HENRIQUEZ, Manti; HOLMBERG, Meg. Konflikt, koření života. Praha: Partners Czech 2004. 175s. * ŠTĚPANÍK, Jaroslav. Umění jednat s lidmi 2 - komunikace. Praha: Grada 2005. 164s. * NOVÁČKOVÁ, Jana. Rizika soutěží ve škole. In [online]. [s. l. ] : [s. n. ], 24. 4. 2008 [cit. 2010-07-07]. Dostupné z WWW: .

Kategorie:Lidská komunikace