Stiban
Author
Albert FloresStiban nebo antimonovodík, starší název stibin, je za normálních podmínek bezbarvý plyn pronikavého zápachu, trochu připomínajícího sulfan (sirovodík). Ve vodě je prakticky nerozpustný. Ochlazováním se mění na bezbarvou kapalinu a dále pak na bílou krystalickou látku, krystalující v ortorombické soustavě. Molekula stibanu má tvar trojboké pyramidy, s atomem antimonu na vrcholu a s vodíkovými atomy v rozích podstavy tvaru rovnostranného trojúhelníku.
Příprava
Připravuje se redukcí sloučenin trojmocného antimonu vodíkem ve stavu zrodu, např.
: SbCl3 + 6 H → SbH3 + 3 HCl,
nebo rozkladem antimonidu zinečnatého nebo hořečnatého působením kyseliny chlorovodíkové
: Sb2Zn3 + 6 HCl → 2 SbH3 + 3 ZnCl2, resp. : Sb2Mg3 + 6 HCl → 2 SbH3 + 3 MgCl2.
Chemické reakce
Je nestabilní, pomalu se rozkládá na prvky již za laboratorní teploty
: 2 SbH3 → 2 Sb + 3 H2.
Při 200 °C je rozklad velmi rychlý, dekompozice je autokatalytická a může být až explozivní.
Snadno se oxiduje na oxid antimonitý a vodu, zapálený hoří modrozelenavým plamenem:
: 2 SbH3 + 3 O2 → Sb2O3 + 3 H2O.
Organické deriváty
Stiban je základem organoantimonitých sloučenin. Nejjednoduššími jsou methylstiban CH3SbH2, dimethylstiban (CH3)2SbH a trimethylstiban (CH3)3Sb. +more Nemají však větší význam.
Využití
Stiban se používá v elektrotechnickém průmyslu při výrobě mikroelektronických součástek pro nanášení stopových množství antimonu pomocí chemické depozice z plynné fáze.
Bezpečnost
Stiban je hořlavý plyn, který může explodovat ve směsi se vzduchem. Je vysoce toxický.