Sui iuris

Technology

12 hours ago

Author

Sui iuris znamená latinsky svého práva. Výrazu odpovídá řecké αυτονόμος - autonomní (autonomní církev).

Civilní právo

Antický Řím

V antickém Římě pojem sui iuris označoval osobu mající právní subjektivitu v soukromém právu. Uvnitř rodiny to vždy byl jen pater familias (otec rodiny), ostatní osoby tuto subjektivitu neměly buď žádnou (ženy, děti do 7 let, o otrocích vůbec ani nemluvě) nebo ji měly omezenou (nedospělci mezi 7 a 14 roky, nezletilci do 25 let, osoby dospělé v moci svého otce), např. +more mohly jen podstupovat jednání nabývací (např. přijmout dar - vlastníkem se ale přesto vždy stával pater familias), nikoli však pozbývací. Zajímavé je, že tato omezení platila jen v rámci práva soukromého, práva veřejná tímto nijak dotčena nebyla, mohlo se tak (až do císařství) stát, že člověk na veřejnosti velmi mocný a uctívaný (např. zvolený magistrát) byl uvnitř rodiny naprosto bezprávný, nemajetný a plně podřízený moci otce.

Sui iuris se syn stal smrtí svého otce či emancipací (propuštěním z moci otcovské), v pozdějších dobách i dosažením vysoké kněžské či úřední hodnosti, výjimečně též úředním výrokem byla-li otci trestem odňata moc otcovská. Osobou sui iuris nikdy nemohla být žena, jedinou výjimku tvořily panny bohyně Vesty (vestálky).

Kanonické právo

Kanonické právo označuje jako církve „sui iuris“ ty partikulární církve, které tvoří společně katolickou církev (tedy jednotlivě římskokatolickou církev a východní katolické církve). Zatímco nejvyšší autoritou ve všech těchto církvích je římský biskup, papež, v římskokatolické církvi samotné vykonává kromě toho tutéž autoritu, kterou v ostatních katolických církvích vykonávají patriarchové. +more Právo římskokatolické církve se řídí Kodexem kanonického práva, právo jednotlivých východních církví Kodexem kánonů východních církví.