Svatý Pankrác

Svatý Pankrác byl křesťanským mučedníkem z přelomu 3. a 4. století.

Podle nejznámější verze životopisu se sv. Pankrác narodil v maloasijské Frygii ve vznešené pohanské rodině. +more Brzy ztratil oba rodiče a se strýcem Dionýsiem odešel do Říma. Nedaleko jejich statku se během pronásledování křesťanů ukrýval papež Kornélius (251-253) či Caius (283-296). Brzy došlo k jejich setkání a Pankrác se strýcem se obrátili ke křesťanství. Strýc Dionýsius brzy po svém křtu zemřel přirozenou smrtí, zatímco mladý takřka patnáctiletý Pankrác byl během pronásledování křesťanů lapen a předveden před císaře Valeriána (253-260) či Diokleciána (303-305). Císař mladého Pankráce, snad syna jednoho ze svých blízkých přátel, nabádal k odmítnutí křesťanské víry, ten však odmítl a ještě císaři vyčetl uctívání nemravných bohů. Císař, zostuzen jeho řečí, dal nakonec mladíka stít na Via Aurelia, kde ho 12. května pohřbila jakási žena Octavilla.

Legenda o umučení sv. Pankráce byla sepsána asi v +more_století'>6. nebo v 7. století. Nejstarší zmínky o svátku sv. Pankráce se však nachází již v Jeronýmově martyrologiu (431-450), gelasianském sakramentáři (patrně ze 6. století) a gregoriánském sakramentáři (715-731). Svátek sv. Pankráce je shodně uveden na den 12. května. Podle sbírky papežských životopisů, Liber pontificalis, nechal papež sv. Symmachus (498-514) na počátku 6. století za hradbami Říma na Via Aurelia vystavět světci baziliku San Pancrazio. Stejný zdroj uvádí, že po skonu papeže Vigilia (537-555) šel jeho nástupce Pelagius I. (556-561) před svým dosazením na Apoštolský stolec ke hrobu sv. Pankráce, aby se zde očistil ze spoluviny na jeho smrti. Toto je první doklad o uctívání světce jako mstitele křivé přísahy. Dále byl považován za patrona nemocných, dětí, mladých, nové setby, květin a ve středověku v německých zemích i rytířů a šlechty.

Již od druhé poloviny 6. století se pankrácký kult šířil Itálií a přilehlými zeměmi. +more Papež Pelagius II. (579-590) poslal relikvie sv. Pankráce do Marseille. Jeho následovník papež sv. Řehoř I. Veliký (590-604) kult obzvláště propagoval. Jako první kázal na svátek sv. Pankráce nad světcovým hrobem a Pankrácovy ostatky daroval do Neapole, Messiny, Milána i anglického Canterbury. Další papežové se rovněž zasloužili o šíření kultu, zejména do Francie a Anglie. Do německých zemí se však prokazatelně dostal až na konci 9. století. Král Arnulf Korutanský roku 896 přitáhl k hradbám Říma a se svým vojskem rozbil ležení u kostela sv. Pankráce. Poté, co město dobyl, jej papež Formosus (891-896) korunoval na císaře a daroval mu relikvii sv. Pankráce. Císař ostatek uložil ve své kapli na falci v bavorském Rodingu poblíž Šumavy. Odtud se dále šíří po Německu.

První zmínka o přítomnosti relikvií sv. Pankráce v Čechách se váže až k roku 1095. +more Podle Mnicha sázavského je do kaple v levé straně kostela Sázavského kláštera vložil tehdejší biskup Kosmas. Je možné, že jejich zisk souvisel až s kajícnou cestou opata Božetěcha do Říma, ale není vyloučeno, že se do Čech dostaly již při dřívějších cestách českých diplomatů k papežskému dvoru.

Odkazy

Literatura

Anežka VIDMANOVÁ (ed. ): Jakub de Voragine: Legenda Aurea, Praha 1998. +more * Hubertus R. DROBNER: Der heilige Pankratius. Leben, Legende und Verehrung, Paderborn 1988. * A. Z. HUISMAN: Die Verehrung des heiligen Pancratius in West- und Mitteleuropa, Haarlem 1939. * Hubertus R. DROBNER: Die Anfänge der Verehrung des römischen Märtyrers Pankratius in Deutschland, in: Römische Quartan Schrift für christliche Altertumskunde und Kirchengeschichte 82, 1987, str. 76-98.

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20070628022332/http://www. quido. cz/285/jm%C3%A9na14. htm]Quido. cz[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20050321074415/http://www. libri. cz/databaze/jmena/den. php. m=5&d=12]Libri. cz[/url].

Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Anglikánští svatí Kategorie:Křesťanští mučedníci Pankrác, svatý Kategorie:Narození 3. +more století Kategorie:Úmrtí 4. století Kategorie:Muži.