Sítina slatinná
Author
Albert FloresRozšíření
Areál sítiny slatinné zahrnuje Evropu od Britských ostrovů a Pyrenejského poloostrova na západě až po Ukrajinu a Turecko na východě. Severní hranice probíhá jihem Skandinávského poloostrova a jižní okolo Středozemního moře, včetně přesahu do Alžírska a Maroka v severní Africe. +more Na jihu západní Asie proniká do Turecka, Sýrie i do Iráku. Druhotně se vyskytuje na východě Severní Ameriky i na Novém Zélandu.
V České republice je velice vzácná, vyskytuje se hlavně ve středním Polabí, podél Ohře, na dolním toku Jizery a Orlice a u rybníků v Dokeské pahorkatině. Na Moravě roste jen ojediněle u Kyjova a Lačnova ve Vizovické vrchovině.
Ekologie
Populace sítiny slatinné je vázána na mokré, propustné půdy s vyvinutým mechovým patrem. Bývají to podmáčená místa se zásaditou reakcí, ve kterých díky anaerobním podmínkám dochází ke vzniku rašeliny, jsou to hlavně terénní sníženiny nebo břehy jezer a rybníků. +more Roste i v sekundárních biotopech, jako jsou prolákliny po těžbě rašeliny a štěrku, nebo podél odvodňovacích kanálů.
Popis
Porost sítiny slatinné Sítina slatinná je vytrvalá, řídce trsnatá bylina s lodyhami 50 až 120 cm vysokými, které vyrůstají ze silného plazivého, rozvětveného oddenku sahajícího do hloubky až 50 cm. +more Lodyhy jsou tlusté 1,5 až 2,5 mm, tuhé, hladké, na průřezu oblé a u spodu mají tři až čtyři prázdné pochvy bez čepelí. Výše na květonosných lodyhách vyrůstají jeden až dva oblé listy se širokými, nahnědlými oušky. Listy jsou 15 až 40 cm dlouhé a jen 2 až 5 mm široké, duté a uvnitř mají výrazné podélné i příčné přehrádky.
Květenství je rozkladitý, 7 až 18 cm dlouhý vrcholový kružel s mnoha odbočkami odstávajícími v pravém úhlu nebo až nazpět ohnutými. Spodní lodyžní listen nepřevyšuje květenství složeno z deseti až padesáti kulovitých klubíček, která obsahují po pěti až deseti drobných oboupohlavných květech. +more Neopadavé, žlutozelené nebo žlutohnědé okvětí má všechny, ve dvou kruzích rostoucí eliptické lístky stejně dlouhé, na vrcholu tupé, po obvodě blanitě lemované a dovnitř zahnuté. V květu je šest tyčinek, jež jsou kratší než okvětí a mají prašníky dvounásobně delší než nitky. Kvetou od června do srpna.
Po anemogamickém opylení se v květu ze svrchního, trojpouzdrého semeníku vytvoří světle hnědá, vejčitá, trojpouzdrá, 2 až 3 mm velká tobolka obalená vytrvalým okvětím. Obsahuje mnohá hruškovitá, na povrchu síťnatá semena asi 0,5 mm velká. +more Jsou šířena větrem, vodou i zvířaty. Ploidie druhu je 2n = 40.
Ohrožení
Přeměnou trvale zamokřených míst na plochy využitelné k zemědělské produkci mizí i stanoviště vyhovující pro růst sítiny slatinné. Ta sice v české krajině nikdy nebyla hojná, ale ve 20. +more století se její četnost výrazně snížila; stejně tak se děje i na Slovensku a dalších středoevropských zemích. Byla proto v České republice vyhlášena chráněnou rostlinou a přiřazena ke kriticky ohroženým druhům a to jak ve "Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb" (§1), tak i v "Červeném seznam cévnatých rostlin České republiky z roku 2012" (C1t).
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=http://quick.florabase.cz/map/show/taxon/Juncus+subnodulosus/callback/]Botanický ústav AV ČR - rozšíření sítiny slatinné v ČR[/url]
Kategorie:Sítinovité Kategorie:Kriticky ohrožené druhy ČR Kategorie:Flóra Česka Kategorie:Flóra střední Evropy Kategorie:Flóra severní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra východní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Flóra severní Afriky