Cesko.wiki Sófrosyné
Author
Albert FloresSófrosyné je termín, který pochází z antičního Řecka a označuje ideál a hodnotu úcty k míře, rozvážnosti a sebeovládání. Tato vlastnost je často spojována s harmonickým životním stylem a schopností kontrolovat své vášně a touhy. Ve starověkém Řecku byla sófrosyné považována za jedno ze základních morálních ctností. Termín sófrosyné je také často spojován s uspokojováním a správným vyrovnáním lidských potřeb. Sófrosyné je rozšířená v antické literatuře, zejména v dílech Platóna, Aristotela a Xenofona. Je často popsána jako stav rovnováhy, který dosahuje člověk, když se umí ovládat a nepodlehnout impulzům nebo vášním. Sófrosyné se týká také účasti na veřejném a politickém životě s ohledem na veřejné blaho. V moderním kontextu se sófrosyné často vykládá jako podobná vlastnost jako sebekontrola, sebeovládání nebo umírněnost. Je chápána jako schopnost rozlišovat mezi správným a nesprávným jednáním a respektovat principy úžasnosti a zdravého životního stylu. Sófrosyné je také často diskutována ve filozofii, psychologii a etice, protože ovlivňuje individuální rozhodování a chování a hraje klíčovou roli při dosahování šťastného a vyváženého života. Pro mnoho lidí je sófrosyné důležitou ctností pro dosažení osobního a morálního růstu.
Sófrosyné (slovo pochází z řeckého slova σωφροσύνη) je starověký řecký mytologicko-filosofický pojem, který se dnes v zjednodušené formě do češtiny překládá jako střízlivost, střídmost, umírněnost, uměřenost, zdrženlivost, uvážlivost, prozíravost, sebekontrola, sebeovládání nebo také jako rozumnost.
Starořecká mytologie
V původní starořecké mytologii šlo o řeckého bůžka (ducha nebo démona), který sídlil s ostatními řeckými bohy na Olympu. Řečtí bohové prý mohli podle svého vlastního uvážení obdařit každého lidského jednotlivce ctností životní vyrovnanosti a harmonie spojenou se střídmostí, uvážlivosti a sebeovládáním, která byla s tímto božstvem spojována.
Starořecká filosofie
V pozdější filosofické rovině šlo ale o dosti složitou myšlenkovou konstrukci, která měla svůj hlubší komplexní význam, který je dnes do většiny současných moderních jazyků jen velmi obtížně přeložitelný. Šlo o sofistikovaně ušlechtilý antický ideál, jenž prezentoval určitou idealizovanou představu harmonického života každého jednotlivce spojenou se životní moudrostí a sebeovládáním (sebekontrolou). +more Šlo o ideál dokonalosti lidského charakteru spojeného se zdravým myšlením, který se vyskytuje v dokonale harmonicky vyvážené podobě v nějakém lidském jedinci. Při úvahách o sófrosyné byly klíčovými pojmy mez a rovnováha; sófrosyné tedy znamenala umění vyhýbat se excesům a jednostrannostem.
Myšlenka byla dosti podobná některým ideálům známým například i z Konfuciových spisů a východních myšlenek obsažených v hinduismu, buddhismu a taoismu.
U starořeckých řeckých stoiků pak představovala sófrosyné jednu z vůbec nejdůležitějších lidských ctností společně s odvahou, opatrností a spravedlností. S ideálem sófrosyné pak také souviselo i známé latinské rčení:
"Mens Sana in corpore sano" - česky "Ve zdravém těle zdravý duch".
Pojem sófrosyné se běžně vyskytuje jak ve starořeckých filosofických spisech, tak i v literatuře (např. u Homéra). +more Z filosofických spisů jsou patrně vůbec nejznámější Platónovy dialogy. Pojem ale užíval i Pythagoras, kde je tímto pojem spojována právě myšlenka životní harmonie.
Jak opak pojmu sófrosyné je uváděna arogance.
Křesťanský pojem
Pojem později převzala i raná východokřesťanská teologie, kde ale došlo k výraznému významovému posunu jeho původního významu. Zde tento pojem představuje čistotu a panenství (Evangelium podle Matouše). +more Za příklad byla v tomto smyslu dávána například řecká novoplatonská filosofka Hypatia z Alexandrie.