Tercet
Author
Albert FloresTercet (latinsky tertius; italsky terzetto; francouzsky trio; anglicky terzet) v hudbě, označuje skladbu pro tři koncertní hlasy s instrumentálním doprovodem nebo bez něj. Obvykle se tak nazývá i tříčlenná skupina zúčastněných vokálních sólistů.
Vokální trio je často součástí větších dramatických nebo oratorických děl.
Historie
V 16. a 17. +more století byla trojhlasá vokální a instrumentální díla nazývána tricinium. Termín se používal především v protestantském Německu, kde jsou zastoupeny instrumentální, vokální i a cappella skladby.
Výhradně vokální význam termínu tercet se definitivně prosadil až v průběhu 19. století. +more Například Beethovenovo trio op. 87 pro 2 hoboje a anglický roh se v jeho autografu nazývá tercet a dokonce i Antonín Dvořák pro opus 74 a opus 75,a, (1887) používá termín tercet pro smyčcová tria.
Občasné pokusy odlišit od sebe trio a tercet souvisely spíše s délkou skladeb než s jejich obsazením:
Sébastien de Brossard definuje tercet jako un petit trio („malé trio").
Johann Gottfried Walther zdůrazňuje technický rozdíl mezi vokálním a instrumentálním triem.
Rozlišení mezi tercetem a triem
Ačkoli se termín tercet obecně používá pro vokální a termín trio pro instrumentální soubory a hudební skladby, použití pojmů stále není zcela jednoznačné. V jednotlivých případech lze pozorovat odchylky od normy. +more Přesto lze opatrně učinit následující prohlášení:.
* Skupina tří samostatných interpretů se spíše nazývá trio, zejména v čistě instrumentální oblasti * Jestliže se však jedná o tři stejné nástroje, používá se často termín tercet. * Tři vokální sólisté doprovázení dalšími nástroji se v klasické hudbě vždy nazývají tercet, V pop music se však objevuje termín trio. +more * Skladba pro tři výrazně odlišné nástroje se spíše nazývá trio. Příkladem toho je klavírní trio, které se obvykle skládá z houslí, violoncella a klavíru.
Literatura
Riemann Musiklexikon, Sachteil. 12. +more vydání. Schott, Mainz 1967, S. 989 a následující * Marc Honegger, Günther Massenkeil (vyd. ): Das große Lexikon der Musik. svazek 8: Štich - Zylis-Gara. zvláštní aktualizované vydání. Herder, Freiburg im Breisgau a další, 1987, ISBN 3-451-20948-9, S. 114 a následující.