Tetřívek amurský

Tetřívek amurský (Falcipennis falcipennis), dříve tetřívek sibiřský, je druh lesního tetřeva, který obývá ruské východosibiřské lesy v povodí řeky Amur. Vyskytuje se též na ostrově Sachalin. Jedná se o jediného zástupce rodu Falcipennis. Tetřívek amurský je středně velký tetřev s délkou těla mezi 38 až 43 cm, přičemž kohouti jsou nepatrně větší než slepice. Váží kolem 0,6-0,7 kg. Kohouti mají tmavé opeření, velká část peří na spodní části těla má bílé zakončení s trojúhelníkovým výkrojem. Nad očima kohoutů se nachází výrazné oční laloky neboli poušky. Slepice jsou převážně žluto-hnědé s tmavým a bílým flekováním.

Tetřívci jsou promiskuitní, rozmnožují se skupinovým tokem. Samice klade nejčastěji 6-7 vajec do hnízda miskovitého tvaru vyhloubeného v zemi a vystlaného rostlinným materiálem. +more Inkubuje pouze samice po dobu 23-24 dní. Prekociální kuřata se osamostatňují na podzim. V teplých měsících pojídá hlavně bobule, jehlice a hmyz. V zimě, které jsou v areálu výskytu tetřívků tuhé a dlouhé, pojídá hlavně jehlice smrku ajanského. V zimě tráví většinu času ve sněžných norách, které si sám vyhrabává ve sněhové pokrývce. Nory tetřívky chrání před nepříznivým počasím i predátory. Populace druhu klesá hlavně z důvodu těžby dřeva. Lov a lesní požáry mají taktéž na populaci druhu nepříznivý vliv, prořež jej IUCN považuje za téměř ohrožený taxon.

Taxonomie

Tetřívek je jediným zástupcem rodu Falcipennis. České druhové jméno amurský odkazuje k řece Amur, v jejímž povodí se tetřívek vyskytuje.

Popis

Tetřívek amurský je středně velký tetřev s délkou těla mezi 38 až 43 cm, přičemž kohouti jsou o maličko větší než slepice. Kohoutí křídlo měří 19-20 cm, ocas 11-14 cm a váha těla se pohybuje kolem 0,6-0,7 kg. +more Slepičí křídlo měří 18-20 cm, ocas 9-10 cm, váha těla je kolem 0,7 kg. Tetřívek amurský je o něco větší než jeřábek lesní, se kterým sdílí část biotopu.

Tělo je přikrčené, nohy silné. Ocas je poměrně krátký a skládá se většinou ze 16 rýdovacích per. +more Krční pera jsou prodloužená. Loketní letky jsou úzké a zašpičatělé. Duhovky jsou tmavě hnědé. Nad očima se nachází nepatrné bílé obočí a nad ním červené kožovité útvary zvané poušky, které jsou výrazné hlavně u samců. Tmavý zobák je jen velmi krátký. Nohy mají šedo-černou barvu a podobně jako u ostatních tetřevů jsou opeřené. Pohlavní dvojtvárnost je ve velikosti nepatrná, avšak výrazná ve zbarvení opeření.

Šat kohoutů je převážně tmavý. Korunka, krk, šíje a hřbet jsou bledě černé, avšak každé pírko je šedě pruhované. +more Peří před a za okem mají bílé konečky. Krk je černý, avšak některá peří na krku jsou bíle zakončená a vytváří nepravidelné krční proužkování. Horní část hrudi je černá. Spodní část hrudi a břicho jsou tmavě hnědé s výrazným bílým příčným pruhováním. Křídla jsou převážně tmavá od tmavě olivově hnědé po černou. Vrchní ocasní krovky jsou tmavé s bílými skvrnami. Ocas je černý, u kořene hnědě pruhovaný. Většina rýdovacích per je bíle zakončená, výjimku tvoří několik prostředních per, která jsou bez světlých konců.

Šat slepic je tříbarevný (hnědo-žlutá, bílá a černá) s převažující hnědou barvou. Pera ve spodní části hrudi a na břichu jsou zakončena výraznými bílými trojúhelníky, takže tyto partie působí převážně bíle. +more Naproti tomu svrchní část těla je kropena spíše tmavě. Letky jsou šedo-hnědé. Na rozdíl od samců rýdovací pera slepic postrádají bílé zakončení. Juvenilní jedinci vypadají jako samice, avšak jejich opeření má světlejší a teplejší odstíny.

Biologie a chování

Tetřívci jsou extrémně krotcí, převážně stálí ptáci, i když část populace se sezónně přesouvá do horských dolin, v létě bohatých na výskyt bobulí. Tetřívci nejsou příliš dobrými letci, zato jsou dovednými chodci i šplhavci, kteří se dovedou obratně pohybovat i po velmi tenkých větévkách stromů.

Rozmnožování

Snůška tetřívka amurského Na jaře se kohouti stahují do tokanišť, kde si vyhradí teritoria a začnou s jarními námluvami. +more Namlouvací pózování často začíná na vyvýšené plošce, jako je pařez nebo větev stromu, a poté pokračuje na zemi. Kohout při námluvách naparuje své peří, okázale ukazuje rozevřený ocas s bílým lemem i bíle flekované ocasní krovky. Natahuje krk do výše a za krátkých poskoků vydává mlaskací zvuky i píšťalkovité vrkání.

Pokud slepice dojde na teritorium samce, dochází ke kopulaci. Po sexuálním aktu kohout přestane jevit o slepici zájem. +more Slepice staví hnízdo, které představuje mělký důlek vyhrabaný v zemi a vystlaný větvičkami a jehlicemi. Ke kladení vajec dochází od poloviny května do půlky června, snůšku tvoří 6-12, nejčastěji 6-7 narezavělých vajec s jemnými tmavě rezavými flíčky. Inkubuje pouze samice po dobu 23-24 dní. Matka zůstává s mláďaty až do podzimu, načež dochází k jejich osamostatnění. Výskok kohouta během námluv.

Zimování

Na zimu se tetřívci přesouvají z teritorií do zimovišť. Typické zimoviště je plné vzrostlých jehličnanů, kde tetřívci dovedou nalézt dostatek potravy a kde je zároveň dostatek otevřených prostor, kde dojde k nahromadění sněhu, ve kterém si tetřívci mohou vyhloubit hřadovací nory. +more Zatímco přes den se ptáci sdružují ve stromoví, kde pojídají jehlice a vyhřívají se na slunci, na noc se stahují do svých nor, které je chrání přes třeskutými sibiřskými mrazy i predátory. Plocha zimoviště tetřívka má maximálně několik desítek hektarů. Typický denní režim tetřívků v zimě vypadá tak, že se tetřívek ráno vyhrabe z nory, vylétne na nedaleký strom, kde se začne vykrmovat jehlicemi. Někdy může vystřídat více stromů, avšak jindy může zůstat celý den i na jediné větvi. Během dne se tetřívci pohybují výhradě ve stromoví. Po celou dobu jsou velmi ostražití před ptačími predátory.

K zimování dochází od října do dubna. V zimě se sdružuje na územích do několika desítek hektarů. +more Část populace se v zimě seskupuje do maličkých hejn o 2-3 jedincích, avšak koncem zimy se hejna rozrostou na 4-6 jedinců. V konečné fázi zimy se hejna začínají rozpadat. Nejdříve odejdou kohouti, kteří se začínají stahovat k tokaništím, slepice je následují za další 2-3 týdny. Kohout na větvi stromu.

Potrava

Kuřata se živí převážně výživným hmyzem. V teplejších obdobích sbírají hmyz i dospělci, především samice na jaře. +more V teplých měsících jsou primárním zdrojem potravy tetřívků bobule.

V zimě, kdy se sibiřská tajga zahalí do sněhové pokrývky, se živí výhradně smrkovými jehlicemi, zvláště smrku ajanského, na jehož jehlicích je tetřívek v zimě patrně potravně závislý.

Predátoři

Tetřívek amurský má řadu predátorů ze skupiny šelem a dravých ptáků. Velká část predátorů se na zimu stahuje do nížin, avšak sobol asijský a puštík vousatý zůstávají, takže v zimním období představují hlavní predátory tetřívků právě tato dvě zvířata.

Rozšíření a populace

Slepice s kuřaty na hnízdě Vyskytuje se na ruském Dálném východě od cca 120° v. +more d. až k Ochotskému moři. Je běžný i na ostrově Sachalin. Na sever sahá areál rozšíření tetřívků až k 60° s. š. , na jihu je přibližnou hranicí rozšíření druhu pohoří Sichote-Aliň, resp. jih Amurské oblasti. V minulosti se tetřívci vyskytovali i v severní Číně, kde však byli ve druhé polovině 20. století vyhubeni. Vyskytuje se do nadmořské výšky 1500 m n. m.

Typický biotop druhu představují starší jehličnaté lesy sibiřské tajgy s dominantním smrk ajanským a méně často se vyskytujícím smrkem ztepilým, jedlí mandžuskou, modřínem dahurským nebo borovicí korejskou. Občasně se může vyskytovat i ve smíšených lesích. +more V listnatých ani mladých lesích se nevyskytuje vůbec, a ani v otevřené, nezalesněné krajině. To je patrně způsobeno potravní závislostí tetřívka na smrkových jehlicích v zimě.

Celková populace druhů není známa. Odhady se pohybují od 10 do 100 tisíc hnízdících párů.

Ohrožení a ochrana

Populace druhu klesá. Hlavními příčinami jsou průmyslová těžbě dřeva, lov a lesní požáry. +more Z oblastí osídlených člověkem tetřívci většinou vymizeli, a to patrně následkem své krotké povahy, takže je poměrně snadné ho ulovit. V případě přiblížení člověka totiž tetřívek neulétne jako někteří jiní tetřevi, ale na chvíli „zamrzne“, a pokud člověk zůstane v klidu, tetřívek se po „odmrznutí“ nadále chová velmi krotce. Jedním z podpůrných ochranných opatření druhu je vyvedení mláďat v zajetí a jejich následné vypuštění do volné přírody.

Mezinárodní svaz ochrany přírody druh hodnotí jako téměř ohrožený.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=https://scfh.ru/en/papers/noah-s-ark-for-the-siberian-grouse/]“Noah’s Ark” for the Siberian Grouse[/url]

Kategorie:Tetřevi Kategorie:Ptáci Palearktické oblasti