Cesko.wiki Tribalismus
Author
Albert FloresTribalismus je sociologický termín označující jev, kdy jednotlivci nebo skupiny pociťují větší příslušnost a loajalitu ke své vlastní skupině než k celé společnosti. Toto chování může být způsobeno různými faktory, jako jsou společný jazyk, etnika, kultura, náboženství nebo politické přesvědčení. Tribalismus může vést ke vzniku konfliktů mezi různými skupinami a k rozdělení společnosti na menší, izolované jednotky. V článku je popsáno, jak tribalismus funguje a jaký má vliv na jednotlivce i společnost jako celek. Jsou zde rozebrány různé příklady tribalismu, jako je nacionalismus, rasismus, etnocentrismus nebo náboženský fundamentalismus. Dále je popsána historie tribalismu v různých částech světa a jeho projevy v politice, ekonomice a každodenním životě. V článku jsou také diskutovány možné důsledky tribalismu a způsoby, jak s ním společnost může bojovat. Mezi navrhované strategie patří vzdělávání, mezikulturní dialog a vytváření institucí a zákonů, které podporují rovnost a integraci různých skupin. Celkově je článek důkladným popisem fenoménu tribalismu a jeho dopadů na společnost. Poskytuje čtenářům ucelený pohled na toto téma a zároveň nabízí odkazy na další zdroje, které se tribalismem zabývají.
Tribalismus (z lat. tribus, kmen) může znamenat: # kmenové uspořádání archaických společností; # „kmenové“ vidění lidské společnosti, která se pak dělí na našince a cizí; # takzvaný „nový tribalismus“, americké hnutí, které se chce vrátit k jednoduchému způsobu života.
Kmenové uspořádání společnosti
Kmen v antropologickém smyslu znamená etnicky a kulturně homogenní společnost, která svůj původ odvozuje od společného, ale neznámého (velmi dávného, mytického, případně i zvířecího) předka. Členové kmene se tedy pokládají za více méně vzdálené příbuzné, kteří mají vůči sobě určité povinnosti, například pomáhat si nebo pomstít zabitého. +more Žijí většinou pohromadě a podobným, tradicí osvědčeným způsobem obživy, obvykle jako sběrači a lovci, případně kopaničáři a zemědělci. Mají obvykle jednoduchou společenskou organizaci, kde o společných výpravách a podnicích rozhodují nejzkušenější členové, kteří však nemají žádnou stálou moc a autoritu si udržují především svými schopnostmi a úspěchy. Větší kmeny se mohou dělit na exogamní klany a rody, případně vytvářet i kmenové svazy (například u severoamerických Irokézů).
Nějaká forma kmenové organizace se patrně vyskytovala ve všech lidských společnostech, jak o tom svědčí podobné pojmy v různých jazycích: českému kmen odpovídá řecká fylé, jejíž části se nazývaly genos a fratria, nebo latinský tribus s částmi gens a curia. Pojem kmene je však velmi neurčitý a proměnlivý, takže někteří antropologové (např. +more R. F. Murphy) ho raději vůbec neužívají. Někteří pokládají kmenové dělení za zdroj konfliktů a americký psycholog B. Skinner prohlásil tribalismus za prokletí lidstva. Naopak britský antropolog Robin Dunbar na základě etnologických i neurologických výzkumů usoudil, že člověk je schopen běžně rozlišovat něco kolem 150 různých lidí (tzv. Dunbarovo číslo) a že tedy musí své bližší okolí omezovat na skupinu, jež by odpovídala malému kmeni.
Kmenové vidění společnosti
Pro kmenové chápání společnosti je patrně charakteristické, že lidé se pro ně dělí na dvě ostře oddělené skupiny, totiž na našince („my“) a cizí čili „oni“. Stopy tohoto rozlišení lze najít v mnoha jazycích, kde označení vlastní skupiny znamená zároveň také „lidé“ případně „skuteční lidé“. +more Z toho nutně neplyne, že by ostatním upírali lidství vůbec, v každém případě však je mezi našinci, navzájem vázanými solidaritou a různými povinnostmi, a cizími, kteří nijak vázáni nejsou, značný odstup a často i nepřátelství. Podle některých důkladných antropologických výzkumů (např. P. Clastres) se zdá, že kmen se snaží od svého okolí pečlivě izolovat, protože každé setkání by patrně znamenalo konflikt.
I když kmenová organizace společnosti dnes už téměř vymizela, jevy „kmenového“ dělení, oddělování i nepřátelství se stále vyskytují, zejména v situacích ohrožení a nebezpečí. Dělicí hranicí může být ovšem jazyk, ale i kultura, zvyky, náboženství, původ a mnoho jiných věcí. +more Násilné konflikty mezi sportovními fanoušky dokonce naznačují, že k dělení stačí pouhé symboly (vlajka a barvy klubu, pokřik a podobně). V tomto smyslu je tribalismus jistě vážným problémem pro všechny moderní společnosti, protože je rozpolcuje a způsobuje kognitivní zkreslení jejích příslušníků. Řešením může být mimo jiné rozšiřování skupinových identit - znepřátelený liberál a konzervativec například najdou společnou řeč kvůli své společné zálibě v turistice atp.
Nový tribalismus
V reakci na složitou organizaci moderních společností a hierarchie moci v nich vyslovil už francouzský filosof Jean-Jacques Rousseau myšlenku, že je to naopak kultura a civilizace, jež přirozeně dobrého člověka kazí a vytyčil ideál „ušlechtilého divocha“, který žije v přirozené prostotě a svobodě. Na tuto romantickou a věcně neudržitelnou představu navázalo po něm mnoho dalších a koncem 20. +more století vzniklo v USA hnutí „nového tribalismu“ (The new tribal revolution, D. Quinn), které chce žít v malých a rovnostářských společenstvích, bez mocenských zápasů a podobně. Antropologické zprávy však ukazují, že život starých kmenových společenství rozhodně nebyl idylický a že i v něm bylo mnoho násilí a konfliktů.
Odkazy
Reference
Literatura
E. Biocca, Sama mezi Indiány. +more Praha: Mladá fronta 1973 * P. Clastres, Kronika indiánů Guayakí. Praha: Argo 2003. * L. Hrdý a kol. , Sociální a kulturní antropologie. Praha: SLON 1994. * J. Sokol, Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha: Portál 2002.
Související články
Externí odkazy
[url=http://www. hartford-hwp. +morecom/archives/30/065. html]S. Isabyrie: Tribalism in Africa[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20080510141405/http://president. uoregon. edu/speeches/newtribalism. shtml]D. Frohnmeyer: The new tribalism[/url].