Cesko.wiki Velrybka malá
Author
Albert FloresVelrybka malá, někdy nazývaná též velryba malá (Caperea marginata) je druh vzrůstem nevelkého kytovce, nejmenší zástupce kosticovců a jediný zástupce čeledi velrybkovití (Neobalaenidae). Žije v oceánech a mořích severně od Antarktidy v pásu mezi jižními cípy Jižní Ameriky, Afriky a Austrálie. Dosahuje délky 6-6,5 metru a váhy 3-3,5 tuny. Nepatří mezi tzv. pravé velryby do čeledi velrybovitých (Balaenidae), ačkoli morfologicky i ekologicky se jim velmi podobá, pravděpodobně jde o druh sesterský čeledi plejtvákovití (Balaenopteridae). Živí se planktonem a krilem. Patří mezi nejméně prozkoumané kytovce. Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí tento druh jako málo dotčený.
Jméno a taxonomie
Srovnání velikosti velrybky s člověkem Velrybka malá získala své současné binomické jméno v roce 1870, ale popsána byla již v roce 1846. +more Jméno Caperea marginata pochází z latiny, znamená „ohraničená vráska“ nebo „ohraničený záhyb“ a vztahuje se k ušní kosti a kosticím velrybky. V angličtině se druh jmenuje pygmy right whale - „trpasličí pravá velryba“. I v jiných jazycích se odkazuje především na malé rozměry tohoto kytovce.
Evoluce tohoto kytovce byla dlouho dobu nejasná. Objasnění evolučního původu velrybky malé dlouho bránila absence jejího kompletního genomu. +more Ten byl získán až z jedince vyplaveného na pobřeží Austrálie roku 2017. Studie publikovaná o šest let později vyvrátila tradiční hypotézu o příbuznosti velrybky malé s velrybami rodů Balaena a Eubalaena. Analýza genomu totiž prokázala sesterský vztah s čeledí plejtvákovití (Balaenopteridae), která vedle plejtváků rodu Balaenoptera (či nověji rodů Balaenoptera, Pterobalaena a Rorqualus) zahrnuje také keporkaka (Megaptera novaeangliae) a plejtvákovce šedého (Eschrichtius robustus). Autoři zmiňované studie navíc diskutují možnou evoluční návaznost velrybky malé na jinak fosilní čeleď Cetotheridae, která se ve fosilním záznamu objevuje před 19-16 miliony let, což je doba, kdy mělo dojít k oddělení velrybky a plejtvákovitých.
Popis
Velrybka malá je nejmenší kosticovitý kytovec. Dosahuje průměrné délky 6,1 metru, přičemž zaznamenané maximum bylo 6,5 metru. +more Váha se obvykle pohybuje okolo 3 tun, největší hmotnost pak byla 4,5 tuny. Samice bývá o málo větší než samec. Délka čerstvě narozených mláďat je asi 2 metry.
Zbarvení je v odstínech šedé někdy až šedomodré, přičemž hřbetní část je tmavší než břišní, která může být až téměř bílá. Svou velikostí a částečně i vzezřením se velrybka podobá plejtvákovi malému a plejtvákovi jižnímu (Balaenoptera bonaerensis), s nímž částečně sdílí i životní prostor. +more Stavba těla je robustnější než u plejtváků, ale štíhlejší než u pravých velryb. Hřbetní ploutev se nachází asi v jedné čtvrtině až jedné třetině vzdálenosti od konce ocasu. Tlama je prohnutá ale ne tak výrazně jako u pravých velryb a nachází se v ní na každé straně 213-262 kostic. Kostice vyrůstají z horní čelisti a dorůstají délky až 69 cm.
Rozšíření a populace
Velrybka patří mezi nejméně prozkoumané kytovce. Do roku 2008 byla v oceánech a mořích pozorována jen 25krát. +more Někdy se sdružuje s plejtváky sejvaly, plejtváky jižními, delfíny a kulohlavci. V jednom případě bylo spatřeno najednou 80 exemplářů, ale v naprosté většině ostatních případů jde o jednoho až dva jedince pohromadě, občas připojených ke skupině jiných výše zmíněných kytovců. Velikost populace nelze z dosavadních dat zjistit.
Předpokládá se, že velrybka malá žije v pásu mezi 30°-55° jižní šířky. Nejčastěji byla pozorována u pobřeží Austrálie a Nového Zélandu (v mnoha případech šlo o jedince uvízlé nebo vyplavené na pobřeží), méně pak u jižní Afriky a Jižní Ameriky. +more Zcela vzácně jsou hlášeny kontakty z otevřeného oceánu.
Vztah s lidmi, ohrožení
Velrybka malá nebyla kvůli své malé velikosti a rozptýlené populaci téměř nikdy vyhledávána velrybáři. Někdy je velrybáři ulovili spolu s plejtváky jižními. +more Zcela výjimečně byla ulovena i do rybářských sítí. Většina velrybek byla zkoumána poté, co uvázla na pobřeží.
Odkazy
Reference
Literatura
CARWARDINE, Mark. Velryby, delfíni a další kytovci. +more Knižní klub, Praha 2007. * MAZÁK, Vratislav. Kytovci. Edice Zvířata celého světa, sv. 12. Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1988. * JEFFERSON, Thomas A. ; WEBBER, Marc A. ; PITMAN, Robert L. Marine Mammals of the World: A Comprehensive Guide to Their Identification. Academic Press, 2008. [url=http://books. google. cz/books. id=_IY2n07t7QYC&dq=false+killer+whale&hl=cs&source=gbs_navlinks_s]Dostupné online[/url] * KEMPER, Catherine M. Pygmy Right Whale. In: PERRIN, William F. ; WURSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M. (eds. ). Encyclopedia of Marine Mammals. Academic Press, 2008. [url=http://books. google. cz/books. id=2rkHQpToi9sC&dq=false+killer+whale&hl=cs&source=gbs_navlinks_s]Dostupné online[/url] * Magnus Wolf, Konstantin Zapf, Deepak Kumar Gupta, Michael Hiller, Úlfur Árnason & Axel Janke (2023). [url=https://bmcbiol. biomedcentral. com/articles/10. 1186/s12915-023-01579-1]The genome of the pygmy right whale illuminates the evolution of rorquals[/url]. BMC Biology. 21: 79. doi: https://doi. org/10. 1186/s12915-023-01579-1.
Externí odkazy
[url=http://www. iucnredlist. +moreorg/apps/redlist/details/3778/0]IUCN: Caperea marginata[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20130522042549/http://acsonline. org/fact-sheets/pygmy-right-whale/]American Cetacean Society: Pygmy Right Whale[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20120514020304/http://marinebio. org/species. asp. id=326]Marine bio: Pygmy right whales[/url] * [url=http://www. eoearth. org/article/Pygmy_right_whale. topic=49540]Encyclopedia of Earth: Pygmy right whale[/url].