Volavka pobřežní

Volavka pobřežní (Egretta sacra) je druh volavky z Oceánie a východní a jihovýchodní Asie. Vyskytuje se ve dvou barevných morfotypech, a sice břidlicově šedé a čistě bílé.

Systematika

Volavku pobřežní poprvé popsal německý přírodovědec Johann Friedrich Gmelin v přepracovaném a rozšířeném vydání Systema Naturae z roku 1789. Tento vědec přiřadil druhu vědecké jméno Ardea sacra. +more Gmelin tehdy popsal bílou formu ptáka. Druh byl později přeřazen do rud Egretta, který v roce 1817 vytyčil německý přírodovědec Johann Reinhold Forster. Druhové jméno pochází z latinského sacer, což znamená „posvátný“. Vyskytuje se ve dvou poddruzích s následujícím rozšířením:.

* E. s. +more sacra (Gmelin, JF, 1789) - od pobřežních oblastí jižního Bangladéše a Adamanských ostrovů po Rjúkjú, Australasii, Melanésii (kromě Nové Kaledonie) a Tuamotu; * E. s. albolineata (Gray, GR, 1859) - Nová Kaledonie včetně ostrovů Loyalty.

Rozšíření a populace

Jak už druhový název napovídá, tento pták obývá pobřežní oblasti jižní Asie od Bangladéše a Japonska a Koreji na jih po Austrálii a Nový Zéland. Odtud se výskyt druhu táhne na východ k pacifickým ostrovům jako jsou Tonga, Markézy, Tuamotu a Jižní souostroví. +more Celková početnost populace se odhaduje na 100 000-1 000 000 jedinců.

Popis

Tmavá a světlá morfa Jedná se o velkého ptáka s úzkým tělem a dlouhým krkem. +more Délka těla včetně hlavy dosahuje kolem 60-65 cm, váha se pohybuje kolem 330-450 g a rozpětí křídel dosahuje až 100 cm. Zobák je úzký, avšak na volavku poměrně statný; bývá šedohnědě až žlutě zabarvený. Poměrně krátké nohy jsou světle šedožluté až žlutozelené. Pohlavní dimorfismus není přítomný.

Objevuje se ve dvou morfách, a sice tmavé (břidlicově šedé) a světlé (bílé). Volavky tmavé morfy mají většinu opeření břidlicově zabarvené, pouze na bradě se objevuje světlá skvrna. +more Na šíji, hřbetu a přední stranně krku jsou chocholkovitá prodloužená pera šedé barvy. Duhovky jsou žluté až oranžovočervené. Volavky světlé morfy mají většinu opeření bílou, prodloužená pera na krku, hřbetu a přední straně krku jsou také bílá. Duhovky jsou žluté. U dospělých nehnízdících jedinců se dlouhá pera u žádné z morf nevyvíjí. Výjimečně se lze setkat i s volavkou strakaté morfy.

Biologie

vlevo Tito samotářští ptáci se vyskytují v pobřežních oblastech. +more Vyskytují se v nízkých hustotách; teritoria volavek mohou být od sebe vzdálena i kilometry daleko. Ke hřadování nicméně může docházet v malých volně sdružených hejnech. Hnízda si staví na zemi ve skalních škvírách či v hustých kořenech stromů. Na Novém Zélandu dochází k hnízdění od září do prosince, samice klade 2-5, nejčastěji 3 světle modrozelené vejce o rozměrech 46×35 mm. Partneři se v sezení na vejcích střídají po dobu 25-28 dní. Ptáčata se osamostatňují ve věku 5-6 týdnů. Může se dožít 14 let.

Živí se převážně malými rybami včetně úhořů a platýsů, nepohrdne ani měkkýši a korýši jako jsou krabi. Potravu sbírá hlavně v měkkém substrátu odkrytém během odlivu. +more Někdy může kořist chvíli pozorovat, než se ji rozhodne rychlým pohybem krku ulovit, jindy za ní může dokonce běžet. Krmí se v kteroukoliv denní dobu. U druhu může docházet ke kleptoparazitismu, byly např. zaznamenány případy, kdy volavky pobřežní brali kořist ptáčatům v kolonii rybáků.

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako málo dotčený. Celková populace druhu není výrazně ohrožena a populační trend je patrně stabilní. +more Na Novém Zélandu je druh od roku 2013 ohrožený z důvodu narůstajících lidských aktivit v pobřežních oblastech a predaci invazivními savci.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=https://nzbirdsonline.org.nz/species/reef-heron]Profil druhu v Digitální encyklopedii novozélandského ptactva[/url]

Kategorie:Volavkovití Kategorie:Ptáci Orientální oblasti Kategorie:Ptáci Australasie