Vorvaňovec zobatý

Vorvaňovec zobatý (Ziphius cavirostris) je kytovec z čeledi vorvaňovcovitých, jediný zástupce rodu Ziphius. Jedná se o robustního savce dosahují délky kolem 7 metrů a váhy kolem 2-3,5 tun. Má kosmopolitní rozšíření ve všech oceánech včetně relativně uzavřených moří, jako jsou Karibské či Ochotské. Je to jediný zástupce vorvaňovcovitých, který se pravidelně vyskytuje ve Středozemním moři. Většina těla je břidlicově šedá až hnědá, po celém těle se většinou nachází světle zbarvené jizvy. Hřbetní ploutev je umístěna v zadní části hřbetu, ocasní ploutev je poměrně malá, stejně jako prsní ploutve. Z hlavy vyčnívá poměrně krátký rypec (tzv. zobák), který dal vorvaňovcovi druhové jméno. U samců z dolní čelisti vyrůstají dva zuby.

Jedná se o výborného potápěče. Drží rekord v hloubce i délce ponoru mezi všemi savci, a to s ověřenou hodnotou 2992 metrů a délkou (jiného) ponoru 3 hodiny a 42 minut. +more Aby se vorvaňovec dokázal potopit tak hluboko a na tak dlouhou dobu, vyvinula se u něj řada metabolických i behaviorálních adaptací. Živí se hlavně hlubinnými hlavonožci, částečně i rybami a korýši. Hlavní ohrožení druhu představuje interakce se sonary na středních frekvencích (typy sonarů námořnictva, které slouží k hledání ponorek), která u vorvaňovců způsobuje dekompresní nemoc a hromadná uvíznutí na mělčině. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) odhaduje, že celkový počet vorvaňovců zobatých dalece přesahuje 100 tisíc jedinců. Jedná se o nejrozšířenějšího a nejčastěji pozorovaného vorvaňovce. IUCN druh považuje za málo dotčený.

Systematika

Druh poprvé popsal francouzský přírodovědec Georges Cuvier v roce 1823. Cuvier druh popsal na základě částečně zachovalé lebky vyplavené na pláži ve středomořské francouzské obci Fos-sur-Mer v roce 1804. +more Vzhledem k extrémně tvrdé kosti rypce (tzv. zobáku) Cuvier mylně usoudil, že se jedná o zkamenělinu, a druh tedy popsal jako fosilní. V roce 1850 však francouzský paleontolog Paul Gervais rozpoznal, že tato lebka je identická s lebkou nedávno vyplaveného kytovce. Po přezkoumání nálezu bylo v roce 1872 určeno, že se jedná o recentní druh.

Rodový název pochází z řeckého ziphia (v překladu „ve tvaru šavle“) a druhové jméno cavirostris pochází z latiny a dalo by se přeložit jako „duté rostrum“, což souvisí s prohloubeninou na lebce. K českým názvům patří delfín Cuvierův nebo vorvaňovec Cuvierův.

Vorvaňovec zobatý je jediným zástupcem rodu Ziphius.

Areál rozšíření a populace

Jedná se o kytovce s kosmopolitním rozšířením napříč všemi oceány včetně tropických a polárních oblastí. Vorvaňovci zobatí obývají i relativně uzavřené oblasti jako je Mexický či Kalifornský záliv, nebo Karibské, Ochotské, Japonské a Středozemní moře. +more Ve Středomoří se jedná o jediného pravidelně se vyskytujícího zástupce vorvaňovce. Pravidelně se vyskytuje i v Jaderském moři včetně chorvatského moře. Středomořská populace je geneticky odlišná od ostatních populací.

Vorvaňovci zobatí se nevyskytují v mělkých mořích a v extrémních zeměpisných šířkách polárních oblastí. Protože dávájí přednost hlubokým vodám, u pobřeží se vyskytují zřídka, a zůstávají v hlubokých oceánských vodách (přes 200 m) v blízkosti nebo nad kontinentálními svahy.

Celkovou velikost populace je složité určit hned z několika důvodů: vorvaňovci zobatí mají extrémně rozsáhlé rozšíření, v oblastech s výskytem jiných druhů vorvaňovců bývá problematické tyto druhy od sebe odlišit, pravidelně se potápí do extrémně hlubokých vod na velmi dlouhou dobu, a konečně tělesná velikost vorvaňovců zobatých je poměrně malá, takže není snadné je spatřit ani v době, kdy jsou při hladině. Z místních sčítání se dá nicméně konstatovat, že vorvaňovec zobatý je nejrozšířenější zástupce vorvaňovcovitých s globální populací dalece překračující 100 tisíc jedinců. +more Podle studie mitochondriální DNA dochází u populací z jednotlivých oceánských pánví jen k minimálnímu mísení. To společně s jedinci pozorovanými na stejných místech pravidelně po mnoho let napovídá, že se jedná o usedavé, nemigrující živočichy. Malé sociální skupinky spolu zůstávají často celé roky (platí zejména o skupinkách tvořených samci). Mezi jednotlivými populacemi existuje řada regionálních rozdílů jako jsou místní vzory pigmentace kůže. Vzhledem k relativní početnosti celosvětové populace je vorvaňovec zobatý prozatím veden jako málo dotčený druh.

Popis

+morejpg|náhled'>Ilustrace vorvaňovce zobatého Druh má dlouhé, podsadité tělo doutníkového tvaru a oproti jiným druhům vorvaňovců je ještě o něco robustnější. Hřbetní ploutev je poměrně malá (30-40 cm), srpovitě zahnutá dozadu a nachází se v zadní části těla někde kolem 2/3 tělesné délky. Prsní ploutve jsou poměrně malé a při stáhnutí k tělu zapadají do mělkých kapsovitých prohlubní. Tyto kapsy patrně slouží k těsnému zatáhnutí ploutví během plavání, čímž se snižuje odpor vody a tím i efektivita plavání. Podobné kapsy jsou známy i u jiných vorvaňovců. Hlava je robustní, na konci zatupělá s poněkud nevýrazným rypcem, tzv. zobákem (odtud české druhové jméno). Meloun bývá o trochu větší u samců. Na vrcholu hlavy se nachází mělká prohlubeň. Na krku na každé straně jsou umístěny protáhlé rýhy ve tvaru písmene V. Ocasní ploutev je mírně vykrojená se zašpičatělými konečky. Hřbetní a ocasní ploutve mohou být pokryty svijonožci. Kostra vorvaňovce zobatého Na konci spodní čelisti se nachází pár dopředu směřujících kónických zubů. Tyto zuby jsou prořezány většinou jen u dospělých samců a pouze u těch největších, dominantních starších samců zuby vyčnívají z tlamy, takže tvoří menší kly. Tyto zuby někdy bývají pokryty svijonožci. Zuby samců jsou patrně používány v zápasech o samice, o čemž vypovídají jizvy na hlavách a hřbetech samců. Linka tlamy při zavření směřuje nejdříve nahoru a poté na koncích dolů, takže připomíná písmeno S. Výdechová fontána je nízká, rozptýlená a většinou namířená dopředu. Voda tudy bývá vystřikována každý 20-30 vteřin. Fontána je poměrně nenápadná a pozorovateli na moři může snadno uniknout.

Samci i samice měří v průměru kolem 6,1 m. Existují sice záznamy o jedincích přesahujících 7 metrů, nicméně všechna tato měření jsou založena na odhadech nebo se patrně jednalo o špatně identifikované druhy. +more Největší věrohodně zaznamenaný (tzn. fyzicky změřený) jedinec měl 6,93 metru. Váha se pohybuje kolem 2,5, maximálně 3 tun. vlevo Většina těla samce je břidlicově šedá. Hlava je bílá, a světlá barva pokračuje od zadní části hlavy i o něco dále na hřbet. Samice mohou mít vedle břidlicově šedého těla i jiné tělesné odstíny šedé až po načervenale hnědou. Toto barvené rozlišení však neplatí u celé populace a dá se částečně aplikovat jen na dospělé jedince, takže jej nelze spolehlivě použít pro rozeznání pohlaví v terénu. Oči jsou tmavé. Před i za okem se nachází drážka ve tvaru půlměsíce. Mláďata se rodí tmavě černá či modročerná se světlejší spodinou. Vedle zmíněných podlouhlých jizev způsobených jedinci téhož druhu se po tělech vorvaňovců zobatých nachází světlé kulaté jizvy, které se přičítají na vrub mihulím a žraločkům brazilským. Lebka vorvaňovce zobatého Stejně jako u ostatních kytovců, i u vorvaňovců zobatých je pro ochranářské a výzkumné účely kriticky důležitá identifikace pohlaví v terénu. Toho lze docílit zahlédnutím genitálií, přítomností viditelných velkých zubů (samci) nebo bezprostřední blízkostí mláděte (u samic). Vzhledem k plaché povaze druhu jsou však tyto rysy na moři jen těžko pozorovatelné. Občas se tak pro potřeby identifikace pohlaví využívá množství zjizvení na hlavě a na hřbetu, jelikož se předpokládá, že vysoká míra zjizvení indikuje samce, kteří mají jizvy z bojů o samice. Zkušení pozorovatelé mohou použít k rozlišení pohlaví i vzory pigmentace kůže, nicméně toto určení je poměrně komplikované.

Jak už bylo řečeno, už Cuvier si všiml, že kost rypce je extrémně tvrdá. To platí však pouze pro dospělé samce, u samic a nedospělých vorvaňovců takto tvrdá není. +more To vedlo k hypotéze, že funkce tvrdé kosti u samců je v pomoci při bojích o samice. Podle jiné hypotézy tato kost pomáhá se sváděním či vydáváním zvuku.

Biologie

Chování

Výdechová fontána druhu je rozptýlená Vyskytují se v malých skupinkách kolem 2-7 jedinců, občas se pohybují i o samotě. +more Vzhledem k tomu, že vyhledávají hlavně hluboké vody, lze je zahlédnout pouze z lodi na otevřeném moři. Jsou dost plaší, takže je těžké je sledovat zblízka. Čas tráví při hladině nadechováním, nebo hledáním potravy hluboko pod vodou. Občas vyskakují nad hladinu podobně jako delfíni. Při plavání u hladiny většinou vystrkují jen svou hlavu a hřbet, jak vlnitými pohyby plavou vpřed. Před hlubokým ponorem se často zavlní více, než je obvyklé, vystrčí nad hladinu větší část hřbetu než obyčejně a ukáží i svou ocasní ploutev, načež zmizí na dlouhou dobu pod hladinou.

Potrava

Podobně jako ostatní vorvaňovci, i vorvaňovec zobatý se krmí pomocí sukce. Jakmile nalezne kořist, rozevře tlamu, roztáhne hrdlo a za pomoci jazyka vytvoří podtlak, čímž vsákne kořist do tlamy. +more Tomuto mechanismu napomáhají drážky po stranách krku. K lokaci kořisti dochází pomocí echolokace, čili vyhledávání kořisti na základě vyslaných ultrazvukových signálů. K nasměrování echolokačních ultrazvuků dopomáhá tzv. meloun, smyslový orgán umístěný v přední části hlavy. Vorvaňovec vysílá do prostoru klikavé ultrazvukové signály v intervalu kolem 0,4-0,43 zvuků za vteřinu; tyto signály se poté odráží od případné kořisti a jejich opětovným přijímáním je vorvaňovec schopen určit lokaci kořisti. Jakmile vorvaňovec zachytí kořist, rychlost klikání se zvyšuje, a těsně před polapením loveného živočicha se promění spíše v bzučení.

Složení potravy druhu je známo z obsahu žaludků vyplavených jedinců nebo vorvaňovců nechtěně zachycených v rybářských sítích. Obecně se dá říci, že hlavní složku potravy druhu tvoří hlubinní hlavonožci, jídelníček je doplňován rybami a občas i korýši. +more Vorvaňovci nejsou příliš vybíraví a loví velké množství druhů hlubinných živočichů. Z hlavonožců se jedná hlavně o zástupce čeledí Cranchiidae, Gonatidae, Histioteuthidae, Octopoteuthidae, Ommastrephidae, Onychoteuthidae, Pholidoteuthidae a Mastigoteuthidae.

Potápění

Vorvaňovac zobatý při výskoku nad vodou Potápěcí chování vorvaňovců zobatých je poměrně dobře známo ze studií využívající satelitní sledovací zařízení upevněné na hřbetech vorvaňovců. +more Typické potápění probíhá tak, že se vorvaňovec nejdříve potopí do značné hloubky (nad 800 m), načež následuje větší množství mělčích ponorů. Doba při hladině, během které vorvaňovci doplňují zásoby kyslíku, je velmi krátká, typicky trvá jen 2-8 minut, avšak v nepravidelných intervalech stráví při hladině mnohem delší dobu (30-310 minut). Při mělkých ponorech do 200 m jsou vorvaňovci většinou tiší, a to patrně z důvodů vyhnutí se svým hlavním predátorům - kosatkám. Kosatky totiž loví hlavně v prvních 200 m pod hladinou moře. Ponory bývají časově vysoce koordinované a probíhají v menších sociálních skupinách, což snižuje riziko predace. V malých skupinách nejdříve rychle sestoupí do velkých hloubek, kde začnou používat echolokaci, rozdělí se a začnou se samostatným sháněním potravy. Po skončení lovu se začnou potichu vynořovat. Během vynořování nemají stanovené cílové místo vynoření, což je patrně další protipredátorská strategie proti kosatkám, které tak nemohou použít k lokaci vorvaňovců sluch. Vorvaňovec zobatý je držitelem hned dvou rekordů v potápění mezi všemi savci, a sice nejhlubšího i nejdelšího ponoru. V roce 2020 byl zaznamenán ponor trvající 3 hodiny a 42 minut, což je vůbec nejdelší ponor, jaký byl kdy u savce zaznamenán. Tak dlouhý ponor nicméně není u vorvaňovců typický a daný rekordman patrně dosáhl svých úplných limitů. Vorvaňovec zobatý drží rekord i v hloubce ponoru, a to s ověřenou hodnotou 2992 metrů. Tato hloubka byla změřena u jedince od kalifornského pobřeží. DominikyPotápěcí schopnosti druhu dalece předčí předpokládanou výdrž pod vodou vypočtenou čistě na základě aerobní kapacity vorvaňovců. Vorvaňovcům zobatým pomáhají v jejich extrémních potápěcích dovednostech četné fyziologické a behaviorální mechanismy, které jim umožňují zůstat pod vodou výjimečně dlouho a hluboko. K těm fyziologickým adaptacím patří extrémně nízký metabolický výdej, schopnost ukládat velké množství kyslíku, vysoká pufrační kapacita (mechanismus, který zabraňuje nahromadění kyseliny mléčné v těle; tato kyselina by jinak mohla způsobit nárůst pH krve, což by jinak způsobilo smrt), velmi pomalý srdeční tep, periferní vasokonstrikce, odložené trávení a zredukování funkce jater a ledvin. Dochází také ke kolapsu hrudního koše, který umožňuje takřka úplné vyprázdnění plic, ze kterých vorvaňovci před ponorem vypouští až 90 % vzduchu (to mj. pomáhá i ke snížení vztlaku a tedy snazšímu proniknutí do velkých hloubek). K behaviorálním adaptacím na extrémní ponory patří uzpůsobení pohybu pod vodou tak, aby docházelo k co nejmenšímu metabolickému výdeji.

Rozmnožování

Životní cyklus druhu je jen málo znám. K plození mláďat dochází patrně v průběhu celého roku, i když na jaře je patrně častější, kdy jsou moře teplejší a v oceánech je dostatek potravy. +more Samice rodí vždy jen jedno mládě, a to zhruba každé 2-3 roky. Mláďata se rodí ocasem napřed, aby se jejich dýchací otvory posazené na přední straně hřbetu dostaly do styku s vodou až jako poslední. Průměrná délka narozeného mláděte je kolem 2,7 metru, váha se pohybuje kolem 250-300 kg. V průměru samice dosahují pohlavní dospělosti po dosažení délky 5,8 metru, u samců to je 5,5 metru. To odpovídá věku kolem 7-11 let. Detaily o dožití chybí, patrně se mohou dožít kolem 60 let.

Vztah k lidem

Lov a znečištění moří

NewfoundlanduK lovu vorvaňovců zobatých v minulosti docházelo pouze příležitostně a v malých počtech. +more K občasnému ulovení těchto kytovců došlo v minulosti přinejmenším u karibských ostrovů, Indonésie, Tchaj-wanu, Peru a Chile. U japonských břehů bylo mezi lety 1965-1970 zdokumentováno 189 nechtěně ulovených jedinců (jednalo se o vedlejší, nechtěné úlovky při lovu vorvaňovců velkých (Berardius bairdii). Vorvaňovci zobatí bývali v minulosti občasnými nechtěnými úlovky komerčních rybářů, nicméně se zdokonalováním rybářských technik se počet vorvaňovců zobatých zapletených do sítí snížil na minimum.

Ohrožení druhu představuje i znečištění moří plasty. Např. +more na Filipínách moře vyplavilo vorvaňovce zobatého se 40 kg plastu v žaludku, v Řecku s 15 kg a v Norsku bylo nalezeno v žaludku uhynulého jedince 30 plastových tašek, které zcela zablokovaly trávicí soustavu. Vedle požírání plastu se vorvaňovci mohou zaplést do lan a dalšího rybářského vysloužilého náčiní, které může těmto kytovcům způsobit poranění nebo smrt.

Interakce se sonary

Hlavní moderní hrozbu druhu představují lodní sonary, především vysoce výkonné sonary námořnictva a sonary používané pro seismologické účely. Toto zvukové znečištění opakovaně vedlo k masivnímu uvíznutí vorvaňovců zobatých na souši. +more Vorvaňovci zobatí jsou spolu s vorvaňovci tropickými (Mesoplodon densirostris) dokonce nejčastějšími vorvaňovci, u kterých dochází k hromadným uvíznutím na souši v souvislosti se sonary.

Souvislost mezi vojenskými sonary a hromadnými uvíznutími na souši byla poprvé zaznamenána v 80. letech 19. +more století u Kanárských ostrovů, nicméně k prvním hromadným uvíznutím vorvaňovců zobatých došlo již v 60. letech bezprostředně poté, co se začaly používat námořní aktivní sonary středové frekvence, jejichž úkolem je lokace ponorek. Tyto sonary vysílají zvuky o frekvencích 8 kHz a výše. Bylo zaznamenáno desítky až stovky hromadných uvíznutí kytovců, z nichž většina zahrnovala vorvaňovce zobaté. U vorvaňovců zobatých ovlivněných sonarem dochází ke změně chování během hlubokých ponorů, což následně vede k vývinu dekompresní nemoci. Ve snaze ochránit kytovce v uvíznutí na souši se z nařízení španělské vlády z roku 2004 zakazuje používání sonarů středových frekvencí kolem Kanárských ostrovů. Od té doby tam nebylo zaznamenáno jediné hromadné uvíznutí. V řadě dalších oblastí však takový zákaz neplatí a pravidelně dochází k uvíznutí vorvaňovců spolu s dalšími ovlivněnými kytovci na mělčině.

Odkazy

Reference

Literatura

;česky * * *

anglicky

Externí odkazy

[url=https://www. fisheries. +morenoaa. gov/species/cuviers-beaked-whale]Cuvier's Beaked Whale[/url] na NOAA Fisheries * [url=https://www. orcaweb. org. uk/species-sightings/whales/cuviers-beaked-whale]Cuvier's Beaked Whale[/url] na Orcaweb. org * [url=https://us. whales. org/whales-dolphins/species-guide/cuviers-beaked-whale/]Cuvier's Beaked Whale[/url] na WDC.

Kategorie:Vorvaňovcovití