Ledvina

Anatomie ledviny

Ledvina má oválný, fazolovitý tvar, má červenohnědou barvu, na povrchu je hladká a je kryta tenkým vazivovým pouzdrem, které se dá z ledviny lehce sloupnout. Na mediálním okraji ledviny je ledvinová branka (hilus renalis), kudy vstupuje do ledviny tepna a žíla a odkud vystupuje močovod. +more Branka prohloubí do ledviny hlubokou ledvinovou jamku (sinus renalis), kde je uložena ledvinová pánvička (pelvis renalis). Na povrchu tvoří souvislou vrstvu (4-8 mm) světlejší kůra. Směrem k sinus renalis z ní odstupují sloupce, které od sebe oddělují sousední ledvinové pyramidy tvořené dření. Jednotlivé pyramidy tvoří ledviné lalůčky. Ledvinu tak tvoří spousta malých ledvinných lalůčků, ústících do jednoho společného vývodu, které srostly během vývoje. U skotu, mořských savců (kytovci, lední medvěd) nedošlo ke srůstu jednotlivých lalůčků, proto je ledvina laločnatá, renkulizovaná.

Člověk má (podobně jako prase) multipapilární ledvinu - to znamená, že do ledvinné pánvičky ústí vývody každý svým vlastním ledvinovým kalíškem, což je pozůstatek původní laločnaté ledviny, která ale v průběhu vývoje srůstá. U koně, psa a kočky pokročil srůst tak daleko, že laloky již nelze rozlišit, srostlé kalíšky tvoří v ledvinné pánvičce jednolitý hřeben.

Ledvina je kryta vazivovým pouzdrem, na které naléhá řídké pojivo prorostlé tukem, který chrání ledvinu před mechanickým poškozením. K ledvině se přikládá nadledvina, endokrinní žláza.

Ledviny jsou uloženy pod stropem břišní dutiny, retroperitonálně (nejsou obaleny pobřišnicí). Závěs ledvin bývá často volný, takže se jejich poloha může měnit (např. +more při dýchání). U psa, koně a přežvýkavců je levá ledvina uložena kraniálněji (blíže k hlavě) než pravá.

Parenchym ledviny je zřetelně rozdělen na hnědočervenou zrnitou kůru a světlejší dřeň.

Anatomie ledviny: 1. +more pyramidy 2. odvádějící tepna 3. renální tepna 4. renální žíla 5. branka 6. pánvička 7. močovod 8. kalíšek 9. vazivové pouzdro 10. spodní pouzdro 11. horní pouzdro 12. přívodní žíla 13. nefron 14. kalíšek 15. kalich 16. papila 17. sloupek.

Struktura a činnost ledviny

Základní funkční jednotkou ledviny je nefron. Je hlavní součástí kůry. +more Ledvina člověka má asi 1 milión nefronů, ledvina skotu asi 8 miliónů. Přes membránu filtrují krevní plazmu, takto vzniklou primární moč zpětnou resorbcí zahustí a vzniklá hypertonická definitivní moč je pak soustavou vývodných kanálků (tubuli coligentes) odváděna do ledvinné pánvičky, odkud odtéká do močovodu. Dřeň ledviny je tedy tvořena především vývodnými kanálky a tzv. Henleovou kličkou nefronu.

Člověk

U člověka činí minutový průtok krve ledvinami (klidový stav) 1,2 litru, z toho kůrou ledviny 925 ml, zevní zónou dřeně 225 ml a vnitřní zónou dřeně 50 ml. Za 1 minutu ledviny spotřebují 18 ml O2.

Krev protéká dvěma za sebou uspořádanými kapilárními řečišti: # v glomerulu, kde je relativně vysoký tlak krve řízený odporem průsvitu přicházející arterioly. # peritubulární kapilární sítí, která slouží k výživě buněk kanálků a výměně látek mezi tubuly a krví.

Nefrony se dělí na dva základní typy: # korové, v kůře ledviny, které mají krátké Henleovy kličky. # juxtamedulární, ze kterých odcházející arterioly jdou ve formě přímých cév (vasa recta) do hloubky dřeně a tu zásobují krví. +more Její zvýšené prokrvení způsobí pokles osmolality dřeně (tzv. vymývací efekt) a tím poklesne i koncentrační schopnost ledvin (tlaková diuréza).

Autoregulace průtoku krve:

Průtok krevní plazmy (RPF) a glomerulární filtrace (GFR) se mění v rozmezí systémového tlaku krve 10,6-26,6 kPa, jen velmi málo i u denervované ledviny. Pokud tlak poklesne pod 10,6 kPa, je autoregulace nemožná a klesá i průtok krve s glomerulární filtrací. +more Průtok krve se stanovuje na základě Fickova principu změřením ledvinového průtoku plazmy (cca 0,6 l/min) pomocí p-aminohippurátu.

Glomerulární filtrace (GFR) je rovna objemu tekutin, který je profiltrován všemi glomeruly za jednotku času [ml/min]. Renální frakce je pak rovna podílu GFR/RPF.

Faktory určující hodnotu glomerulární filtrace: # efektivní filtrační tlak v glomerulu, jeho hodnota je cca 6,0 kPa; # plocha filtrace; # hydraulická vodivost GFR, která určuje míru propustnosti glomerulu pro vodu.

Části ledvin

dřeň ledvin (medulla renalis) tmavě červená tkáň (pod číslem 1 na prvním obrázku); * kůra ledvin (cortex renalis); * pánvička ledvinná (pelvis renalis) sbírá moč, ta je odváděna do močovodu.

Nemoci ledvin

Onemocnění ledvin mohou vznikat z celé řady příčin a vyústit až v renální selhání, které se dělí na akutní (trvající do 3 měsíců) a na chronické (trvající déle než tři měsíce) v angličtině označované zkratkou CKD („chronic kidney disease“). Pro akutní renální selhání se používá klasifikace RIFLE. +more Pro chronické renální selhání klasifikace KDOQI, která má pět stupňů: * CKD I: normální, nesnížená glomerulární filtrace (glomerulární filtrace > 1,5 ml/s) * CKD II: lehká ledvinná nedostatečnost (glomerulární filtrace 1,0-1,49 ml/s) * CKD III: středně těžká ledvinná nedostatečnost (glomerulární filtrace 0,5-0,99 ml/s) * CKD IV: těžká ledvinná nedostatečnost (glomerulární filtrace 0,25-0,49 ml/s) * CKD V: ledvinné selhání (glomerulární filtrace < 0,25 ml/s).

Funkce ledvin

Tvorba primární moči a úprava na definitivní moč (hypertonický); * exkrece moči (hlavně močovina), metabolity; * udržování homeostázy, regulace acidobazické rovnováhy; * endokrinní funkce (renin, erytropoetin, 1,2-dihydroxycholekalciferol); * regulace objemu vody v těle; * vylučování toxických látek, léků a jiných metabolitů; * regulace krevního tlaku.

Odkazy

Reference

Literatura

ČERVENÝ, Čeněk. Veterinární anatomie - splanchnologia: (systema gastropulmonale, systema urogenitale, perineum, peritoneum et glandulae endocrinae). +more Vyd. 1. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, Fakulta veterinárního lékařství, 1998. 133 s.

Související články

Dynamická funkční scintigrafie ledvin * Nadledvina

Externí odkazy

Kategorie:Orgány Kategorie:Vylučovací soustava