Array ( [0] => 15482027 [id] => 15482027 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Újma [uri] => Újma [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Globalizovat}} [1] => [[Soubor:Schéma_újmy.png|náhled|Pojem újmy]] [2] => '''Újma''' v českém [[právo|právu]] může být majetkového i nemajetkového charakteru. Újma na [[jmění]] se označuje pojmem '''škoda'''.[[Všeobecný zákoník občanský|Obecný zákoník občanský]] v ustanovení § 1293 jako ''škodu'' ještě chápal každou újmu na jmění, právech nebo na osobě, a odlišoval od ní ušlý zisk. [[Občanský zákoník (Československo, 1964)|Občanský zákoník]] z roku 1964 takovou definici neobsahoval, bylo k němu ale vydáno stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu z 18. 11. 1970, Cpj 87/70, publikované pod č. 55/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které ''škodu'' definovalo jako újmu nastalou v majetkové sféře poškozeného a vyjádřitelnou penězi. Kromě ní se také odškodňovaly i některé nemajetkové újmy způsobené zásahem do osobněprávních vztahů poškozeného. Výslovně ''škodu'' jen jako újmu na jmění vyjádřilo ustanovení § 2894 odst. 1 [[občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]] z roku 2012. Odpovědnost za újmu a její náhrada je obecně stanovena v § 2894–2971 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]], pro oblast pracovněprávních vztahů v § 248–275 [[zákoník práce (Česko, 2006)|zákoníku práce]]. Zvláštní odpovědnost za způsobenou újmu je stanovena advokátům v § 24 [[zákon o advokacii|zákona o advokacii]], notářům v § 57 [[notářský řád|notářského řádu]], soudním exekutorům v § 32 [[exekuční řád|exekučního řádu]] a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu [[veřejná moc|veřejné moci]] rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem určuje zákon č. 82/1998 [[Sbírka zákonů|Sb.]] Ve smyslu § 1 odst. 1 občanského zákoníku uplatnění soukromoprávní odpovědnosti za újmu ''[[poškozený]]m'' nevylučuje samostatnou veřejnoprávní, např. trestněprávní odpovědnost ''škůdce''. [3] => [4] => == Odpovědnost za újmu == [5] => Obecně platí, že každý má povinnost si počínat tak, aby nedocházelo k nedůvodným újmám. Určitými výjimkami z tohoto principu [[prevence]] je jednání v [[nutná obrana|nutné obraně]] nebo [[krajní nouze|krajní nouzi]]. V opačném případě a při splnění zákonných předpokladů nastupuje [[odpovědnost]] nahradit vzniklou újmu. Těmito předpoklady jsou: [6] => # protiprávní jednání ([[delikt]]) nebo škodní událost [7] => # vznik újmy [8] => # [[příčinná souvislost]] (''kauzální nexus'') mezi protiprávním jednáním škůdce nebo škodní událostí a vzniklou újmou [9] => # [[zavinění]] (buď úmyslné, nebo nedbalostní) [10] => Protiprávní jednání může spočívat v porušení [[dobré mravy|dobrých mravů]], [[zákon]]a nebo uzavřené [[smlouva|smlouvy]]. Co se týče zavinění, vždy pro vznik odpovědnosti postačí [[nedbalost]], ledaže zákon výslovně požaduje [[úmysl]]. V některých případech je zákonem stanovena odpovědnost bez ohledu na zavinění škůdce, jde o tzv. ''objektivní odpovědnost'', přímou odpovědnost za následek jednání nebo dokonce i jen za následek události, která vznikla bez jednání škůdce. Je tomu tak vždy v případě porušení smluvní povinnosti a dále např. při škodě způsobené provozní činností nebo vadou věci. I v těchto případech se ale lze odpovědnosti většinou zprostit (tzv. ''liberovat'') prokázáním toho, že došlo k naplnění zákonných liberačních důvodů, např. způsobila-li škodu [[vyšší moc]]. Naopak stát či územně samosprávný celek se své odpovědnosti za výkon veřejné moci, která spočívá buď v nesprávném úředním postupu, včetně průtahů v řízení, nebo v nezákonném rozhodnutí, zprostit nemůže. [11] => [12] => Jestliže se o nároku na náhradu újmy vede [[sporné řízení|občanské soudní řízení]], protiprávní jednání nebo škodní událost, vznik újmy a příčinnou souvislost mezi nimi musí prokázat [[žalobce]] (poškozený). Zavinění občanský zákoník předpokládá (''presumuje''), avšak [[žalovaný]] škůdce se může ze své odpovědnosti vyvinit (tzv. ''exkulpace''), pokud prokáže, že škodu nezavinil. V pracovněprávních vztazích zavinění zaměstnance prokazuje zaměstnavatel, ledaže jde o odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, nebo za ztrátu svěřených věcí. [13] => [14] => == Náhrada újmy == [15] => Škodu je nutné nahradit vždy, nemajetkovou újmu jen tehdy, bylo-li to předem ujednáno nebo stanoví-li tak výslovně zákon, jako je tomu při újmě na přirozených právech člověka. Jestliže je škůdců několik, hovoří se o pluralitě škůdců a nastupuje tzv. ''solidární odpovědnost'' za způsobenou újmu, tj. všichni škůdci odpovídají [[společně a nerozdílně]] (poškozený může náhradu škody vymáhat po kterémkoli z nich a nahradí-li škodu jeden škůdce, zprostí se odpovědnosti vůči poškozenému i všichni ostatní). Škůdce, který škodu nahradil, má však vůči ostatním škůdcům sám nárok na náhradu, tzv. ''regres'' (také zaměstnavatel vůči zaměstnancům nebo stát vůči úředním osobám, hradí-li za ně). Jen výjimečně může soud rozhodnout o dělené odpovědnosti za škodu, např. pokud se škůdci na vzniku škody podíleli nerovnoměrně a nebylo by spravedlivé zavázat k solidární náhradě i ty škůdce, jejichž podíl je minimální. Byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese ji poškozený poměrně, tzn. že škůdce mu nahradí pouze část způsobené škody. Pokud je škoda způsobena výlučně zaviněním poškozeného, nese ji sám, tzn. že škůdce mu nemusí hradit nic. České právo na rozdíl od např. anglosaského právního prostředí neumožňuje tzv. sankční (''punitivní'') odškodnění, jehož účelem je vedle funkce reparační uložit škůdci sankci, a zabránit tak opakování protiprávního jednání (funkce prevenční). [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|Občanský zákoník]] ve svém ustanovení § 2957 pouze umožňuje zohlednit mimořádné okolnosti konkrétního případu a přiznat náhradu, která odpovídá zvýšené újmě poškozeného.{{Citace soudního rozhodnutí [16] => | rozhodnutí = Usnesení Nejvyššího soudu České republiky [17] => | datum vydání = 22. srpna 2014 [18] => | spisová značka = 30 Cdo 3157/2013 [19] => | url = http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/1695B2F8C389F407C1257D55004ADBF6?openDocument [20] => | datum přístupu = 2015-03-10 [21] => }}Podobně je reflektována i [[cena zvláštní obliby]] v ustanovení § 2969 odst. 2 a osobní neštěstí v ustanovení § 2971. [22] => [23] => Náhrada škody (''odškodnění'') se přednostně provádí uvedením do původního stavu (''[[restitutio in integrum]]''), není-li to dobře možné nebo požaduje-li to poškozený, poskytuje se peněžitá (''relutární'') náhrada. Rozlišuje se přitom tzv. skutečná škoda (''damnum emergens''), tedy hodnota, o kterou se majetek poškozeného reálně zmenšil, a ušlý zisk (''lucrum cessans''), majetkový prospěch, jehož by poškozený jinak dosáhl, kdyby ke škodě nedošlo. Při určení výše skutečné škody se vychází z obvyklé ceny v době poškození, došlo-li k tomu ale svévolně nebo ze škodolibosti, hradí se tzv. [[cena zvláštní obliby]] (''pretium affectionis''), v níž se zohledňuje i emocionální vztah poškozeného k věci. Nelze-li výši škody určit přesně, stanoví ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu [[soud]]. Ten má také tzv. ''moderační právo'', kdy může výši náhrady z důvodů zvláštního zřetele hodných přiměřeně snížit. U zaměstnance je výše náhrady zákonem omezena na maximálně čtyřapůlnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku, ledaže škodu způsobil úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek. [24] => [25] => Náhrada nemateriální újmy (''odčinění'') se poskytuje ve formě přiměřeného [[Satisfakce|zadostiučinění]], které může být poskytnuto i v penězích. V případě újmy na zdraví se jednorázově hradí [[bolestné]], náklady spojené s péčí o zdraví a vznikla-li poškozenému i překážka lepší budoucnosti, pak navíc náhrada ztížení společenského uplatnění. Opětovnými plněními jsou náhrada za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu na důchodu a další peněžité důchody, pokud poškození zdraví vedlo ke snížení výdělkových možností poškozeného. Jestliže dojde k usmrcení, náleží pozůstalým jednorázová peněžitá náhrada, dále náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem a opětující se náklady na jejich výživu. Výše jednorázových náhrad za bolest a za ztížení společenského uplatnění byla dříve určena vyhláškou [[Ministerstvo zdravotnictví České republiky|Ministerstva zdravotnictví]] č. 440/2001 Sb. (resp. před ní č. 32/1965 Sb.), která však byla k 1. lednu 2014 zrušena a nově tak jejich výše závisí jen na úvaze soudce (v případě náhrady újmy na zdraví vzniklé v důsledku [[pracovní úraz|pracovního úrazu]] nebo [[nemoc z povolání|nemoci z povolání]] se však použije nařízení vlády č. 276/2015 Sb., u příslušníků [[Bezpečnostní sbor (Česko)|bezpečnostních sborů]] ovšem vyhláška č. 277/2015 Sb. a u vojáků z povolání vyhláška č. 346/2015 Sb.{{#tag:ref|Až do konce roku 2015, kdy byly vyhlášeny ostatní prováděcí předpisy pro náhradu zdravotních újem vzniklých v důsledku [[pracovní úraz|pracovního úrazu]] nebo [[nemoc z povolání|nemoci z povolání]], nepanovala shoda na tom, podle čeho postupovat. Vyhláška č. 440/2001 Sb. se totiž měla podle [[novela (právo)|nenovelizovaných]] ustanovení § 372 odst. 2 a § 394 odst. 2 [[Zákoník práce (Česko, 2006)|zákoníku práce]] používat i nadále, ačkoli ustanovení § 3080 bod 237 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|nového občanského zákoníku]] tuto vyhlášku od roku 2014 výslovně zrušilo a podle jeho dalšího ustanovení § 3029 odst. 1 tam, kde se dosavadní právní předpisy dovolávají zrušených předpisů, na jejich místo nastupuje obecná úprava občanského zákoníku. Závěr o nutnosti nahrazení vyhlášky, jakožto zrušeného právního předpisu, ustanovením § 2958 nového občanského zákoníku zastávala část právní teorie,{{Citace monografie [26] => | příjmení = Doležal [27] => | jméno = Adam [28] => | příjmení2 = Doležal [29] => | jméno2 = Tomáš [30] => | titul = Praktické dopady nového občanského zákoníku na provozování lékařské praxe [31] => | url = http://www.ilaw.cas.cz/get.php?file=data/files/epub/Prakticke_dopady_NOZ_na_provozovani_lekarske_praxe.pdf [32] => | vydavatel = BOFIA Medical [33] => | místo = Praha [34] => | rok = 2014 [35] => | strany = 44–45 [36] => | isbn = 978-80-87996-00-3 [37] => | datum přístupu = 2019-06-17 [38] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20160305131116/http://www.ilaw.cas.cz/get.php?file=data%2Ffiles%2Fepub%2FPrakticke_dopady_NOZ_na_provozovani_lekarske_praxe.pdf [39] => | datum archivace = 2016-03-05 [40] => | nedostupné = ano [41] => }} {{Wayback|url=http://www.ilaw.cas.cz/get.php?file=data%2Ffiles%2Fepub%2FPrakticke_dopady_NOZ_na_provozovani_lekarske_praxe.pdf |date=20160305131116 }} jiní, např. JUDr. [[Ljubomír Drápal]] a JUDr. Zdeněk Novotný, soudci pracovněprávního senátu [[Nejvyšší soud České republiky|Nejvyššího soudu]], se ale domnívali, že zmíněná vyhláška nebyla zrušena pro oblast pracovněprávní, a byla zde proto použitelná i nadále.{{Citace monografie [42] => | příjmení = Bělina [43] => | jméno = Miroslav [44] => | příjmení2 = Drápal [45] => | jméno2 = Ljubomír [46] => | spoluautoři = a kol. [47] => | titul = Zákoník práce. Komentář [48] => | vydavatel = C. H. Beck [49] => | místo = Praha [50] => | rok = 2015 [51] => | vydání = 2 [52] => | strany = 1543, 1583–1584 [53] => | isbn = 978-80-7400-290-8 [54] => }} Naopak [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] o jejím zrušení i v této oblasti pracovních úrazů a nemocí z povolání neměl pochyb.{{Citace soudního rozhodnutí [55] => | rozhodnutí = nález Ústavního soudu České republiky [56] => | datum vydání = 16. 2. 2016 [57] => | spisová značka = IV. ÚS 3122/15 [58] => | url = http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2016/IV._US_3122_15_an.pdf [59] => | datum přístupu = 2016-02-17 [60] => }} V praxi zdravotní pojišťovny postupovaly podle stanoviska [[Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky|Ministerstva práce a sociálních věcí]] a [[Ministerstvo zdravotnictví České republiky|Ministerstva zdravotnictví]] z ledna 2014 a náhrady za pracovní úrazy počítaly podle pravidel zrušené vyhlášky.{{Citace monografie [61] => | titul = Společné stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví k postupu při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku [62] => | url = http://www.mpsv.cz/files/clanky/17137/stanovisko_odskodnovani.pdf [63] => | vydavatel = Ministerstvo práce a sociálních věcí [64] => | místo = Praha [65] => | rok = 2014 [66] => | měsíc = 01 [67] => | den = 28 [68] => }} Definitivní legislativní řešení tak přineslo až nové [[nařízení vlády]] č. 276/2015 Sb., které bylo vydáno na základě zmocnění, jež je uvedeno v § 271c odst. 2 novelizovaného zákoníku práce.Čl. I bod 11 zákona č. 205/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zrušuje zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a zrušují nebo mění některé další zákony. [http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=8886 Dostupné online.]|group="pozn."}}). Zákon pro jejich určení, podobně jako v případě jednorázových náhrad pozůstalým, stanoví pouze kritérium plného vyvážení vytrpěných bolestí a dalších nemajetkových újem, resp. kritérium zásad slušnosti. [[Nejvyšší soud České republiky|Nejvyšší soud]] nicméně v zájmu zachování právní jistoty a očekávatelnosti soudního rozhodování podle § 13 občanského zákoníku připravil nezávaznou metodiku pro určení bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění, publikovanou pod č. 63/2014 ''[[Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek|Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]]'', která je zároveň dostupná na webových stránkách soudu a která stanoví podrobný postup pro jejich výpočet. [69] => [70] => == Promlčení == [71] => Nárok na náhradu újmy se [[promlčení|promlčuje]] za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (tzv. ''subjektivní promlčecí lhůta''). Nejpozději se však nárok na náhradu promlčí za deset let ode dne, kdy ke škodě došlo (tzv. ''objektivní promlčecí lhůta''), v případě úmyslně způsobené škody až za 15 let. K promlčení tedy dojde uplynutím buď subjektivní, nebo objektivní lhůty, podle toho, která z nich uplyne jako první. I po promlčení nároku na náhradu újmy se však případné obohacení škůdce považuje za [[bezdůvodné obohacení|bezdůvodné]] a má povinnost jej vydat. [72] => [73] => Pokud v promlčecí lhůtě není nárok na náhradu újmy uplatněn (podána [[žaloba]] u soudu) a později žalovaná osoba promlčení namítne, nemůže soud nárok přiznat. Pokud je ve lhůtě doručena žaloba soudu a žalobce v řízení řádně pokračuje, lhůta po dobu trvání řízení neběží (tzv. stavení lhůty). [74] => [75] => == Škoda v trestním právu == [76] => Výše škody způsobené na majetku má význam v [[trestní právo|trestním právu]], neboť při splnění dalších podmínek trestní odpovědnosti určuje, zda se jedná o [[trestný čin]] v jeho základní [[skutková podstata|skutkové podstatě]], případně zda odůvodňuje použití vyšší trestní sazby (kvalifikovaná skutková podstata). V § 138 českého [[trestní zákoník (Česko, 2009)|trestního zákoníku]] jsou relevantní výše škod označovány obecnými pojmy: [77] => * ''škoda nikoli nepatrná'' [78] => * ''škoda nikoli malá'' [79] => * ''větší škoda'' [80] => * ''škoda značná'' [81] => * ''škoda velkého rozsahu'' [82] => [83] => Do 30. června 1990 byly výše relevantních škod stanoveny pouze [[judikát|judikaturou]] (např. rozhodnutí publikovaná pod č. 36/1962, 39/1962, 21/1964 a 35/1964 ''[[Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek|Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR]]''). Při škodě do částky 1 500 [[Koruna československá|Kčs]] se jednání nepovažovalo za trestný čin, ale pouze za [[přečin]] ve smyslu zákona č. 150/1969 Sb., při škodě do částky 100 Kčs se nejednalo ani o přečin, pokud okolnosti případu nezvyšovaly nebezpečnost činu pro společnost. [84] => [85] => 1. července 1990 nabyl účinnosti zákon č. 175/1990 Sb., který novelizoval [[Trestní zákon (Československo, 1961)|trestní zákon]] a který nahradil volné stanovení výše relevantních škod judikaturou jejich pevným vymezením v trestním zákoně a výkladovém nařízení vlády. V obecné části trestního zákona byl v ustanovení § 89 zakotven obsah obecných pojmů, a to jako určitý násobek nejnižší měsíční mzdy určené pro účely trestního zákona nařízením vlády č. 258/1990 Sb. Později došlo ke změně jak výše násobků v § 89 trestního zákona, tak i výše minimální měsíční mzdy (z původní částky 1 600 Kčs na 2 000 Kčs/[[Koruna česká|Kč]]). Od 1. ledna 2002, kdy nabyla účinnosti další novela trestního zákona provedená zákonem č. 265/2001 Sb., byly výše relevantních škod vymezeny konkrétní částkou přímo v ustanovení § 89 odst. 11 trestního zákona. V nově přijatém [[Trestní zákoník (Česko, 2009)|trestním zákoníku]] nedošlo až do roku 2020 ke změně ve vymezení těchto rozhodných částek (§ 138 odst. 1). [86] => [87] => {| class="wikitable" | style="text-align: right;" | [88] => |+ Vývoj výše relevantních škod (v korunách československých, resp. českých) [89] => ! !! do 30. 6. 1990 !! od 1. 7. 1990
do 28. 11. 1991 !! od 29. 11. 1991
do 31. 10. 1994 !! od 1. 11. 1994
do 31. 12. 2001 !! od 1. 1. 2002
do 30. 9. 2020 !! od 1. 10. 2020Zákon č. 333/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. [90] => |- [91] => ! škoda nikoli nepatrná [92] => | || 800 || 1 000 || 2 000 || 5 000 || 10 000 [93] => |- [94] => ! škoda nikoli malá [95] => | || 4 800 || 6 000 || 12 000 || 25 000 || 50 000 [96] => |- [97] => ! větší škoda [98] => | 5 000 || 16 000 || 20 000 || 40 000 || 50 000 || 100 000 [99] => |- [100] => ! škoda značná [101] => | 20 000 ||80 000 || 100 000 || 200 000 || 500 000 || 1 000 000 [102] => |- [103] => ! škoda velkého rozsahu [104] => | || 400 000 || 500 000 || 1 000 000 || 5 000 000 || 10 000 000 [105] => |- [106] => |} [107] => [108] => Jestliže byla újma způsobena trestným činem, může [[poškozený]] v rámci tzv. [[adhezní řízení|adhezního řízení]] podle § 43 [[trestní řád (Československo, 1961)|trestního řádu]] nejpozději v hlavním líčení před zahájením dokazování požádat, aby trestní soud v odsuzujícím rozsudku uložil pachateli činu povinnost způsobenou újmu nahradit v penězích. Soud návrhu alespoň částečně vyhoví a ve zbytku uplatněného nároku, případně zcela poškozeného ve smyslu § 229 trestního řádu odkáže na [[sporné řízení|řízení ve věcech občanskoprávních]], pokud podle výsledků dokazování není pro takové rozhodnutí podklad či pokud by bylo nutné provádět další dokazování, které by ale trestní řízení podstatně protáhlo. [109] => [110] => == Odkazy == [111] => [112] => === Poznámky === [113] => [114] => [115] => === Reference === [116] => [117] => [118] => === Literatura === [119] => * {{Citace monografie | příjmení = Vojtek | jméno = Petr | příjmení2 = Bičák | jméno2 = Vít | titul = Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci | vydavatel = C. H. Beck | místo = Praha | rok = 2017 | vydání = 4 | počet stran = 440 | isbn = 978-80-7400-670-8}} [120] => * {{Citace monografie | příjmení = Ištvánek | jméno = František | příjmení2 = Simon | jméno2 = Pavel | příjmení3 = Korbel | jméno3 = František | titul = Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Komentář | vydavatel = Wolters Kluwer | místo = Praha | rok = 2017 | vydání = 1 | počet stran = 376 | isbn = 978-80-7552-521-5}} [121] => * {{Citace monografie | příjmení = Tichý | jméno = Luboš | titul = Odpovědnost advokáta za škodu | vydavatel = C. H. Beck | místo = Praha | rok = 2013 | počet stran = 212 | isbn = 978-80-7179-345-8}} [122] => * {{Citace monografie | příjmení = Žďárek | jméno = Roman | příjmení2 = Těšinová | jméno2 = Jolana | příjmení3 = Škárová | jméno3 = Marta | spoluautoři = a kol. | titul = Metodika odškodňování imateriálních újem na zdraví | vydavatel = C. H. Beck | místo = Praha | rok = 2015 | vydání = 1 | počet stran = 184 | isbn = 978-80-7400-280-9}} [123] => * {{Citace monografie | příjmení = Králík | jméno = Michal | titul = Civilní odpovědnost sportovců za sportovní úrazy | vydavatel = Leges | místo = Praha | rok = 2016 | vydání = 1 | počet stran = 512 | isbn = 978-80-7502-099-4}} [124] => * {{Citace monografie | příjmení = Šustová | jméno = Jana | titul = Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu právnické profese | vydavatel = C. H. Beck | místo = Praha | rok = 2016 | počet stran = 160 | isbn = 978-80-7400-469-8}} [125] => [126] => === Externí odkazy === [127] => * {{Commonscat}} [128] => * {{Otto|heslo=Interesse}} [129] => * {{Wikislovník|heslo=škoda}} [130] => * [http://obcanskyzakonik.justice.cz/index.php/nahrada-ujmy/obecne Náhrada újmy v novém občanském zákoníku] [131] => * [http://nsoud.cz/Judikatura/ns_web.nsf/Edit/Rozhodovacicinnost~Metodikak%3F2958o.z. Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví] [132] => * [http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=11917 Nařízení vlády č. 276/2015 Sb.] [133] => * [http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=11918 Vyhláška č. 277/2015 Sb.] [134] => [135] => {{Závazkové právo}} [136] => {{Autoritní data}} [137] => [138] => [[Kategorie:Soukromé právo]] [139] => [[Kategorie:Závazky]] [140] => [[Kategorie:Majetkové restituce]] [141] => [[Kategorie:Trestní právo]] [] => )
good wiki

Újma

Pojem újmy Újma v českém právu může být majetkového i nemajetkového charakteru. Újma na jmění se označuje pojmem škoda.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Občanský zákoník (Česko, 2012)','nemoc z povolání','sporné řízení','Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek','poškozený','Nejvyšší soud České republiky','Ministerstvo zdravotnictví České republiky','pracovní úraz','odpovědnost','bolestné','Zákoník práce (Česko, 2006)','nutná obrana'

Bolestné

Odpovědnost

Poškozený