Array ( [0] => 14658907 [id] => 14658907 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Čankajšek [uri] => Čankajšek [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Čankajšek je fiktivní postava z dobrodružného románu Jana Drdy "Nekrolog" z roku 1904. Je to záhadný čínský umělec, který tráví svůj čas psaním nekrologů pro lidi, kteří nezemřeli. Čankajšek je popisován jako starý muž s dlouhým vousy a kouří fajfku. V příběhu dokáže předpovědět, kdy a jak zemře lidé, což vyvolává značné napětí mezi postavami. Nakonec se ukáže, že Čankajšek je syn nájemného vraha, který chce ukrýt původ svého otce. Postava Čankajška představuje symbol smrti a tajemna a přináší do příběhu tematiku osudu a předurčení. [oai] => Čankajšek je fiktivní postava z dobrodružného románu Jana Drdy "Nekrolog" z roku 1904. Je to záhadný čínský umělec, který tráví svůj čas psaním nekrologů pro lidi, kteří nezemřeli. Čankajšek je popisován jako starý muž s dlouhým vousy a kouří fajfku. V příběhu dokáže předpovědět, kdy a jak zemře lidé, což vyvolává značné napětí mezi postavami. Nakonec se ukáže, že Čankajšek je syn nájemného vraha, který chce ukrýt původ svého otce. Postava Čankajška představuje symbol smrti a tajemna a přináší do příběhu tematiku osudu a předurčení. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - politik [1] => | titul před = [[Vrchní velitel|Generalissimus]] [2] => | jméno = Čankajšek
蔣中正 / 蔣介石 [3] => | úřad = [[prezident Čínské republiky|předseda Čínského národního shromáždění]] [4] => | od = [[10. říjen|10. října]] [[1928]] [5] => | do = [[15. prosinec|15. prosince]] [[1931]] [6] => | předchůdce = [[Ku Wej-ťün]] [7] => | nástupce = [[Lin Sen]] [8] => | od2 = [[1. srpen|1. srpna]] [[1943]] [9] => | do2 = [[20. květen|20. května]] [[1948]] [10] => | předchůdce2 = [[Lin Sen]] [11] => | nástupce2 = Čankajšek (jako [[prezident Čínské republiky]]) [12] => | úřad3 = [[prezident Čínské republiky]] [13] => | od3 = [[20. květen]] [[1948]] [14] => | do3 = [[21. leden]] [[1949]] [15] => | předchůdce3 = Čankajšek ''(jako [[prezident Čínské republiky|předseda Čínského národního shromáždění]])'' [16] => | nástupce3 = [[Li Cung-žen]] [17] => | od4 = [[1. březen|1. března]] [[1950]] [18] => | do4 = [[5. duben|5. dubna]] [[1975]] [19] => | předchůdce4 = [[Li Cung-žen]] [20] => | nástupce4 = [[Jen Ťia-kan]] [21] => | strana = [[Soubor:Naval Jack of the Republic of China.svg|22px|Námořní vlajka Čínské republiky od r. 1928 (nyní používaná Tchaj-wanem)]] [[Kuomintang]] (KMT) [22] => | místo narození = [[Če-ťiang]], {{Vlajka a název|Říše Čching}} [23] => | místo úmrtí = [[Tchaj-pej]], {{Vlajka a název|Čínská republika}} [24] => | choť = Mao Fu-mej
Čchen Ťie-žu
[[Sung Mej-ling]] [25] => | děti = [[Ťiang Ťing-kuo]]
[[Ťiang Wej-kuo]] (adoptován) [26] => | alma mater = Vojenská akademie Baoding
Císařská vojenská akademie [27] => | náboženství = Křesťanské ([[Metodista]]){{Citace elektronického periodika |titul=蒋介石宋美龄结婚照入《上海大辞典》 |url=http://www.chinataiwan.org/wh/tp/200801/t20080131_581330_1.htm |datum přístupu=2011-11-06 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110927080936/http://www.chinataiwan.org/wh/tp/200801/t20080131_581330_1.htm |datum archivace=2011-09-27 |nedostupné=ano }} (předtím [[Konfucianismus]]) [28] => | podpis = Chiang Kaishek signature.svg [29] => }} [30] => [[Soubor:1927 Chiang Soong wedding photo1.jpg|náhled|upright=1.0|Svatební fotografie (1927)]] [31] => [[Soubor:Chiang Kai-shek in full uniform.jpeg|náhled|upright=1.0|Generalissimus Čankajšek v uniformě (1940) ]] [32] => [[Soubor:Chiang Kai-shek Colour.jpg|náhled|upright=1.0| Čankajšek v roce 1945 ]] [33] => [[Soubor: DoubleTenDayParadeOctober101966.jpg |náhled|upright=1.0|Při vojenské přehlídce 1966 ]] [34] => '''Čankajšek''' ({{Čínsky|tradiční= 蔣介石 |zjednodušené= 蒋介石 |pchin-jin= Jiǎng​ Jiè​shí |český přepis= Ťiang Ťie-š’}}; [[31. říjen|31. října]] [[1887]], Si-kchou, asi 180 km jižně od [[Šanghaj]]e – [[5. duben|5. dubna]] [[1975]], [[Tchaj-pej]], Tchaj-wan), byl čínský voják a nacionalistický politik, vůdce Národní strany ([[Kuomintang]], KMT) a prezident [[Tchaj-wan|Čínské republiky]]. Pocházel ze zámožné obchodnické rodiny, studoval na japonské vojenské akademii a zúčastnil se [[Sinchajská revoluce|sinchajské revoluce]], která roku [[1912]] nastolila první [[Čínská republika (1912–1949)|Čínskou republiku]]. Jako úspěšný velitel a energický až bezohledný vůdce se snažil vybudovat silný čínský stát, nezávislý na velmocích. [35] => [36] => Zprvu byl jako „Rudý generál“ podporován [[Sovětský svaz|Sověty]] i Německem a během [[Druhá čínsko-japonská válka|druhé čínsko-japonské války]] se houževnatě bránil proti Japoncům, ale zároveň se snažil potlačit čínské komunisty. Od [[Útok na Pearl Harbor|útoku na Pearl Harbor]] roku 1941 stál na straně [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojenců]], ale během [[Čínská občanská válka|občanské války]] v letech 1945–1948 ho [[Mao Ce-tung]] přes významnou podporu [[Spojené státy americké|Spojených států]] vytlačil z čínské pevniny. Roku [[1948]] odletěl na [[Tchaj-wan (ostrov)|Tchaj-wan]] (znám také jako Formosa), kam s podporou dalších exulantů přemístil [[Čínská republika (1912–1949)|Čínskou republiku]] (ROC) a kde do své smrti v roce 1975 byl jejím prezidentem, vládnoucí jako diktátor.{{Citace elektronického periodika [37] => | titul = Čankajšek bojoval proti komunistům, v krutosti jim ale konkuroval [38] => | periodikum = Plus [39] => | url = https://plus.rozhlas.cz/cankajsek-bojoval-proti-komunistum-v-krutosti-jim-ale-konkuroval-8158509 [40] => | datum vydání = 2020-03-05 [41] => | jazyk = cs [42] => | datum přístupu = 2021-05-29 [43] => }} [44] => [45] => Na prudké a často nečekané změny vnitřní i zahraniční politické situace reagoval střídáním spojenců, což mu mnozí vytýkali jako vadu charakteru. Oslabenou a rozháranou Čínu počátku 20. století se mu však podařilo začít modernizovat a politicky sjednotit, i když na krátkou dobu. Do politiky vstoupil jako revoluční demokrat, postupně však usoudil, že demokracii západního typu nelze v Číně uskutečnit, a sovětský systém odmítal. Jako autoritativní vůdce tvrdě potlačoval různá povstání, zároveň však ostře vystupoval proti kapitalistům. Musel bojovat na několika frontách a v zemi, unavené válkou, nakonec ztratil podporu, zejména u venkovského obyvatelstva. V závěru života položil pevné základy tchajwanského hospodářského zázraku.{{Doplňte zdroj}} [46] => [47] => Vychován svou matkou v [[Konfucianismus|konfuciánské]] zbožnosti, přijal roku 1927 [[Metodismus|metodistické]] křesťanství. Dovedl být velmi tvrdý, až bezohledný a svárlivý, a v jeho životě je řada temných míst. Z jeho později zveřejněných deníků vyplývá, že nejednal jen z oportunismu, nýbrž jako důsledný vlastenec, a že to byl přemýšlivý a citlivý člověk. V životě se čtyřikrát oženil, naposledy se [[Sung Mej-ling]]. [48] => [49] => Dodnes je předmětem velkých sporů, nezávislí pozorovatelé však soudí, že současná [[Čína|Čínská lidová republika]] odpovídá jeho představám mnohem víc než představám svého zakladatele [[Mao Ce-tung]]a.Rana Mitter, A Bitter Revolution: China's Struggle with the Modern World. Oxford: Oxford University Press 2004. {{ISBN|0192803417}}. [50] => [51] => == Jména == [52] => Čankajškovo vlastní jméno bylo '''Ťiang Čou-tchaj''' ({{Čínsky|tradiční= 蔣周泰 |zjednodušené= 蒋周泰 |pchin-jin= Jiǎng Zhōutài}}), v raném dětství mu rodina říkala [[Čínské jméno#Dětské jméno|dětským jménem]] '''Ťiang Žuej-jüan''' ({{Čínsky|tradiční= 蔣瑞元 |zjednodušené= 蒋瑞元 |pchin-jin= Jiǎng Ruìyuán}}), v mládí používal [[Čínské jméno#Studijní jméno|studijní jméno]] '''Ťiang Č’-čching''' ({{Čínsky|tradiční= 蔣志清 |zjednodušené= 蒋志清 |pchin-jin= Jiǎng Zhìqīng}}). Od roku 1912, během pobytu v Japonsku, začal používat jméno '''Ťiang Ťie-š’''', zprvu jako pseudonym, kterým podepisoval svou publicistiku, později i jako [[Čínské jméno#Zdvořilostní jméno|zdvořilostní jméno]]. Z [[Kantonština|kantonské]] výslovnosti jména Ťiang Ťie-š’ je odvozena počeštěná verze jeho jména, '''Čankajšek''' (i anglické Chiang Kai-shek). Od let 1917/1918 používal jméno '''Ťiang Čung-čeng''' ({{Čínsky|tradiční= 蔣中正 |zjednodušené= 蒋中正 |pchin-jin= Jiǎng Zhōngzhèng}}), jako paralelu k [[Sunjatsen]]ovu pseudonymu Sun Čung-šan ({{Cizojazyčně|zh|孫中山}}). [53] => [54] => == Dětství, mládí a raná kariéra == [55] => Čankajšek se narodil 31. října 1887 v obci [[Si-kchou]], v okrese [[Feng-chua]] v provincii [[Če-ťiang]]. Jeho otec byl zámožný obchodník se solí a zemřel v Čankajškových osmi letech. Čankajškova matka byla hluboce věřící konfucianistka, která ho silně ovlivnila. Napsal o ní, že byla "ztělesnění konfuciánské zbožnosti". [56] => [57] => Zpočátku chodil do venkovské školy a později navštěvoval střední školu ve městě [[Feng-Chua]]. Projevil se jako schopný student, zajímal se o umění války a vynikal ve školních lehkoatletických závodech. Už ve 14 letech se poprvé oženil, jeho rodina zprostředkovala sňatek s o tři roky starší Mao Fu-Mej. V roce 1908 se mu narodil první syn Ťiang Ťing-kuo. [58] => [59] => Po ukončení školní docházky zvolil z vlasteneckých důvodů vojenskou kariéru. Prestižním střediskem vojenského umění v Asii bylo tehdy [[Tokio]], kam v roce 1905 odjel, aby se zapsal na Císařské vojenské akademii. Protože však nebyl oficiálním stipendistou čínské vlády, byl odmítnut. Po několika měsících pobytu v Japonsku se vrátil zpět do Číny, v roce 1906 složil přijímací zkoušky na čínské vojenské akademii v Pchao-tchingu a na jaře 1907 se konečně stal posluchačem vojenské akademie v Tokiu. Tam navázal kontakty se skupinou čínských revolucionářů, kteří osnovovali plány na svrhnutí [[Mandžuové|mandžuské]] [[dynastie Čching]]. Vstoupil do republikánského Spolku za společnou věc ([[Tchung-meng-chuej]]), který byl zárodkem budoucí Nacionalistické strany ([[Kuomintang]]). Ve studentském revolučním hnutí se brzy stal výraznou osobou, ostatní oceňovali jeho velké nadšení pro věc, odvahu a bystrý úsudek. [60] => [61] => Japonskou akademii Čankajšek ukončil v roce 1909 a poté musel nastoupit na jeden rok služby v japonské armádě; sloužil v 13. dělostřeleckém pluku v Takadu. Tam ho také zastihla zpráva, že 10. října 1911 bylo v Číně svrženo císařství a vyhlášena republika. Čankajšek neváhal, požádal o předčasné propuštění ze služby a odjel do Číny. V Šanghaji potkal svého přítele [[Čchen Čchi-mej]]e, který byl velitelem místních revolučních sil a Čankajškovi svěřil vojenské ovládnutí strategického města [[Chang-čou]]. Tento úkol splnil na výbornou a udělal tak na republikánské vedení veliký dojem. Odmítl vysoký úřad v revoluční vládě provincie [[Če-ťiang]] a místo toho vykonával funkci plukovníka v Čchen Čchi-mejově armádě. [62] => [63] => V srpnu 1912, po uklidnění porevoluční situace, Čankajšek odcestoval opět do Tokia a dokončil své studentské závazky. Uvažoval o studiu vojenského umění v Německu a už se i chystal na cestu, když se čínská vnitropolitická situace zkomplikovala. Proti republikánské revoluci se postavil vlivný vojenský velitel Jüan-šukchaj, který usiloval o znovunastolení monarchie, ve které by se stal císařem. Čankajškův vzor a později i přítel [[Sunjatsen]], oficiální vůdce republikánů, tak musel vyhlásit "druhou revoluci." [64] => [65] => Čankajšek se vrátil do Číny, kde se znovu připojil k Čchen Čchi-mejově armádě a velel řadě odvážných až riskantních operací, jako třeba přepadení muničního skladu v Šanghaji. Sunjatsenovi imponovala jeho odvaha a učinil z něj svého blízkého spolupracovníka. V roce 1913 Jüan Š’-kchaj ovládl strategická místa Číny, [[Kuomintang]] byl postaven mimo zákon a většina vůdců, včetně Čankajška, uprchla do Japonska. V příštích letech se na Sunjatsenovy rozkazy několikrát účastnil politicko-vojenských operací na území Číny, několikrát těsně unikl smrti. Zároveň shromažďoval vědomosti z filosofie a vojenské strategie a byl členem redakční rady časopisu Hlas Armády. [66] => [67] => == V Šanghaji a Kantonu == [68] => V letech 1912–1922 Čankajšek převážně pobýval v [[Šanghaj]]i. Z hlediska jeho osobní biografie se jedná o poněkud kontroverzní období, protože udržoval četné kontakty s prostitutkami, kvůli kterým se s ním rozešla žena. Znovu oženil se s konkubínou Čen-Tie-žu a udržoval četné styky s mafií („Zelená banda“), pro kterou zajišťoval finanční operace na burze. Gangsteři mu na oplátku poskytovali ochranu před čínskou policií, která po něm z rozkazu tehdejšího vládce Číny, Jüan Š’-kchaje, pátrala. Šangahjská policie, spravovaná Brity, ho několikrát obvinila, nikdy však nestál před soudem. [69] => [70] => Roku 1917 se Sunjatsen musel uchýlit do [[Kanton (Čína)|Kantonu]], nepohodl se však s místním guvernérem, který se ho pokusil zavraždit. Z přestřelky ho lodí vysvobodil Čankajšek a velmi tím upevnil jejich přátelství. Roku 1924 získal Sunjatsen s pomocí najatých žoldnéřů a [[Kominterna|Kominterny]] opět kontrolu nad Kantonem a ustavil revoluční vládu, která měla sjednotit Čínu pod jeho vedením. Čankajška vyslal na tři měsíce do Moskvy, kde se setkal s Trockým a dalšími představiteli, sovětský systém ale odmítl. Poslal tam však na zkušenou nejstaršího syna Čing-kuo, kterého Sověti drželi jako rukojmí až do roku 1937. Čankajšek po návratu do Kantonu vedl [[vojenská akademie Čínské republiky|vojenskou akademii Whampoa]], kde si vychoval řadu oddaných důstojníků. [71] => [72] => == Sjednocení země == [73] => Roku 1925 Sunjatsen zemřel a o jeho nástupnictví se rozhodovalo mezi spíše pravicovým Čankajškem a Sunjatsenovým blízkým spolubojovníkem, levicovým novinářem [[Wang Ťin-wej]]em. Ten se stal předsedou vlády, kdežto Čankajšek byl jmenován vrchním velitelem Národní revoluční armády. V této funkci vyhlásil „Severní expedici“, která měla dobýt rozhárané severnější provincie, kde vládly místní vojenské gangy. Část armády, vedená Wang Ťin-wejen, vyrazila na západ a s pomocí komunistů i sovětských poradců dobyla [[Wu-Chan]]. Čankajšek vyrazil na sever a dobyl [[Nanking]] a chystal se na Peking, když Wang Ťin-wej vyhlásil ve Wu-chanu národní vládu. Ta byla ovšem vojensky slabá a Čankajšek ji s pomocí místních válečníků porazil; Wang Ťin-wej se vzdal. Čankajšek se však rozhodl definitivně zúčtovat s komunisty a během roku 1927 armáda v „bílém teroru“ pobila odhadem půl milionu, ostatní uprchli na venkov. V červnu 1928 si Čankajšek podrobil [[Peking]], čímž dokončil politické sjednocení země a ukončil „období válečníků“. Největší oslavy se konaly v Moskvě, ale i západní politici a média vyjadřovali své uznání Čankajškovým úspěchům. [74] => [75] => == Sunjatsenovo dědictví == [76] => Čankajškovým vzorem, kterému také věrně sloužil, byl vůdce čínské revoluce Sunjatsen. Roku 1927 si Čankajšek vzal jeho švagrovou a pod jejím vlivem přijal metodistické křesťanství. Svůj politický program rozdělil Sunjatsen do tří fází: vojenská vláda, politické poručnictví a konstituční vláda. V letech 1928–1937 se Čankajšek snažil svým „poručnictvím“ zemi posílit a modernizovat ve všech oblastech. Omezil výsady západních „imperialistických“ zemí, reformoval soudnictví, finance, zdravotnictví, školství a podporoval zemědělskou i průmyslovou výrobu. Ne ve všem byl úspěšný, ale položil základy moderního čínského státu a všemi prostředky se snažil sjednocovat i čínský lid. Zavedl [[standardní čínština|standardní čínštinu]] jako národní jazyk a prostřednictvím masových médií včetně rozhlasu se snažil posilovat vědomí čínské národní jednoty i konfuciánské morální hodnoty. [77] => [78] => V tomto úsilí se však stále střetával s odstředivými silami svých soupeřů a „válečníků“. Zatímco větší města byla většinou pod vládou Kuomintangu, na venkově měli stále značnou podporu komunisté. Ve válce o ústřední planiny roku 1930 padlo na obou stranách asi 250 tisíc lidí, roku 1931 musel bojovat s konkurenční vládou v Kantonu a roku 1934 jeho armáda zlikvidovala Čínskou sovětskou republiku. Komunisté však byli předem varováni a během „[[Dlouhý pochod|Dlouhého pochodu]]“ (skoro 10 tisíc kilometrů) se do jejich čela vyšvihl mladý [[Mao Ce-tung]]. [79] => [80] => == Japonská agrese == [81] => Roku 1931 vpadli do [[Mandžusko|Mandžuska]] Japonci. Čankajšek sice vehementně prohlašoval, že je to část Číny, vojenskému střetnutí se ale vyhýbal a chtěl se hlavně vypořádat se svými komunistickými rivaly. V letech 1933–1938 působili dva vysocí němečtí generálové, von Seeckt a von Falkenhausen, jako jeho poradci. Roku 1936 odletěl Čankajšek do [[Si-an]]u, kde ho však jeho generálové unesli a donutili, aby se proti Japoncům spojil s komunisty. V červenci 1937 vypukla [[Druhá čínsko-japonská válka]] a Čankajšek vyslal 600 tisíc dobře vycvičených mužů na obranu Šanghaje. Vojensky sice prohrál a ztratil na 200 tisíc mužů, Japonce však přesvědčil, že Čínu nedobudou za tři měsíce, jak se chlubili. Koncem roku padl Nanking, kde Japonci povraždili snad 200 tisíc Číňanů ([[Nankingský masakr]]), a Čankajšek ustupoval do [[Wu-chan]]u a [[Čchung-čching]]u a za sebou nechával „spálenou zemi“. V roce 1938 dal například zničit hráze kolem Nankinu, kde poté při [[Povodeň na Žluté řece 1938|povodni]] zahynulo na půl milionu lidí. [82] => [83] => Roku 1939 vyslal Čankajšek dva muslimské velitele do Egypta, Turecka a Sýrie, aby je získali jako spojence proti Japonsku. Japonci, kteří ovládali Mandžusko a část východního pobřeží, zřídili v Nankingu loutkovou vládu, vedenou Čankajškovým soupeřem Wang Ťin-wejem. Roku 1942 Čankajšek cestoval po severozápadní, zčásti muslimské Číně, zorganizoval válečnou výpravu do [[Tibet]]u, aby zabránil jeho spojenectví s Japonci, a po [[Útok na Pearl Harbor|útoku na Pearl Harbor]] se stal členem [[Spojenci (druhá světová válka)|spojenecké koalice]]. V USA i ve Velké Británii dostal vysoká vyznamenání a byl jmenován vrchním velitelem spojeneckých sil v Číně. Jeho americký poradce v Číně však Čankajška ostře kritizoval za neschopnost a korupci. V roce 1944, když chtěli Američané vybudovat v Číně letiště a odtud bombardovat Japonsko, Čankajškovi lidé stavbu sabotovali a velkou část peněz patrně defraudovali. Naopak Čankajšek pokládal Američany za nebezpečné imperialisty, svůj Kuomintang organizoval jako „leninskou“ stranu, potlačoval opozici a odmítal parlamentní demokracii jako pro Čínu nepoužitelnou. [84] => [85] => == Po válce == [86] => Když roku 1945 Japonsko kapitulovalo, byla Čankajškova vláda v [[Čchung-čching]]u slabá a armáda špatně vyzbrojená, takže Čankajšek žádal Japonce, aby kapitulaci odložili a Čínu tak neobsadili komunisté. To mu v zemi, která okupanty nenáviděla, velmi poškodilo pověst. Roku 1946 vyslal Čankajšek 200 tisíc mužů do tehdejší Francouzské Indočíny, aby přijal kapitulaci Japonců a bránil Francouzům znovu obsadit zemi. Když se francouzské oddíly dostaly do půtek s [[Ho Či Min]]em, donutil je ke smíru a zemi opustil, až když získal od Francouzů velké ústupky. Spojené státy podporovaly jednání mezi Mao Ce-tungem a Čankajškem, která se však nedařila, a kvůli podezření z korupce omezily i jeho vojenskou podporu. [87] => [88] => Roku 1946 obdržel v Československu [[Seznam nositelů Řádu Bílého lva (Československo)|Řád bílého lva]] (spolu s [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněvem]], [[Edvard Beneš|Benešem]] a [[Ludvík Svoboda|Svobodou]]) [89] => [90] => Roku 1947 byla vyhlášena nová ústava a o rok později byl Čankajšek zvolen prezidentem. Komunisté však ústavu ani vládu neuznali a díky svému venkovskému zázemí a popularitě svých zemědělských reforem Čankajškovu armádu postupně porazili. Roku 1949 Čankajšek rezignoval a vládu převzal viceprezident Li Cung-žen, Čankajškův vliv však zůstal silný, zejména v armádě. Čankajšek toho zneužíval proti svému nástupci a poslal na Tchaj-wan asi 200 milionů USD, určených na podporu Číny. Zoufalý Li se nakonec vzdal a odletěl do USA na léčení. V prosinci 1949 komunisté oblehli [[Čcheng-tu]], kde se Čankajšek se synem ještě bránili a odkud odletěli na Tchaj-wan. [91] => [92] => == Čínská republika na Tchaj-wanu == [93] => Čankajškova vláda se spolu s asi 2 miliony uprchlíků přesunula na [[Tchaj-wan (ostrov)|Tchaj-wan]], roku 1950 Čankajšek v Tchaj-pej opět nastoupil ve funkci presidenta a Národní shromáždění (které přišlo z Číny a pak už se neobnovovalo volbami) ho zvolilo ještě čtyřikrát, naposledy roku 1972. Čankajšek se pokládal za legitimního presidenta celé Číny a do roku 1971 také Čínu jako velmoc reprezentoval v OSN i v Radě bezpečnosti. Protože byl s režimem v Pekingu stále ve válce, suspendoval ústavu a vládl podle „Prozatímních opatření“, která mu dávala mimořádné pravomoci. Kuomintang byla jediná povolená strana, tisk podléhal cenzuře a v prvních letech bylo uvězněno přes 140 tisíc Tchajwanců, podezřelých ze spolupráce s Pekingem. Čankajšek vybudoval silnou armádu a roku 1962 dokonce uvažoval o invazi na pevninu. Opíral se přitom hlavně o muslimské oblasti na severozápadě země, kde v letech 1950–1958 probíhalo [[Kuomintangské islámské povstání]]. Přes tvrdý diktátorský režim zároveň podporoval školství a průmysl, zejména exportní, a položil tak základ pro jeho pozdější hospodářský úspěch. [94] => [95] => Když v roce 1975 zemřel, se prezidentem dočasně stal [[Jen Ťia-kan]], v roce 1978 ale vládu v zemi převzal Čankajškův syn [[Ťiang Ťing-kuo]]. Ten již v roce 1975 po svém otci převzal vedení strany. [96] => [97] => Vláda Čankajška a jeho syna je na Tchaj-wanu také známá jako vláda [[Bílý teror (Tchaj-wan)|Bílého teroru]], pojem označující autoritářský režim, kdy Ťiangové skrze Kuomintang stáli za likvidací či uvěznění tisíce Tchajwanců ale i Číňanů, kteří s nimi přišli na Tchaj-wan. Ještě jako prezident Čínské republiky v pevninské Číně poslal vojsko k násilnému potlačení povstání v [[Incident 28. února|Incidentu 28. února]].{{Citace elektronického periodika [98] => | titul = The 228 Massacre In Taipei: “Forced Into A Car, Never To Return” [99] => | periodikum = www.twreporter.org [100] => | url = https://www.twreporter.org/a/photos-228-taipei-english [101] => | jazyk = zh-TW [102] => | datum přístupu = 2021-05-29 [103] => }} V následých letech 1949–1987, kdy jim zákon stanného práva dával absolutní moc, docházelo k systematické likvidaci jakéhokoliv disentu proti osobě Čankajška či straně. Vedle toho propagandu režimu Ťiangů doprovázel silný kult osobnosti, sochy Čankajška byly instalovány ve většině škol, v mnoha parcích či na vojenských základnách. Byly po něm pojmenovány městské čtvrti (například [[Čung-čeng (Tchaj-pej)|Čung-Čcheng]]), parky, ulice či [[Mezinárodní letiště Tchaj-wan Tchao-jüan|letiště]].{{Citace elektronického periodika [104] => | titul = Democracy and cult of personality - Taipei Times [105] => | periodikum = www.taipeitimes.com [106] => | url = https://www.taipeitimes.com/News/editorials/archives/2016/08/11/2003652871 [107] => | datum vydání = 2016-08-11 [108] => | datum přístupu = 2021-05-29 [109] => }}{{Citace elektronické monografie [110] => | příjmení = Shattuck [111] => | jméno = Thomas J. [112] => | titul = Transitional Justice in Taiwan, A belated reckoning with the White Terror [113] => | url = https://www.fpri.org/wp-content/uploads/2019/11/transitional-justice-in-taiwan-compressed.pdf [114] => | vydavatel = Foreign Policy Research Institute [115] => | datum vydání = listopad 2019 [116] => | datum přístupu = 2021-05-29 [117] => }} V centru [[Tchaj-pej]]e byla po jeho smrti vystavena monumentální pamětní síň (''Chiang Kai-shek Memorial Hall'') a pro dočasné uložení jeho těla bylo ve městě [[Cch'-chu]] vybudováno mauzoleum. [118] => [119] => I po [[Demokratizace Tchaj-wanu|demokratizaci Tchaj-wanu]] bylo Kuomintangem, který jako politická strana zůstala u moci do roku 2016, pokračováno v oslavování osoby Čankajška. Až v roce 2017 byl [[legislativní dvůr|Tchajwanským parlamentem]] schválen zákon nařizující odstranění autoritářských symbolů z období 1945–1992, postupně tak dochází k odstraňování soch Čankajška a jeho syna z veřejného prostoru.{{Citace elektronického periodika [120] => | příjmení = News [121] => | jméno = Taiwan [122] => | titul = Taiwan has removed nearly 70% of its Chiang Kai-shek statues, authoritarian symbols {{!}} Taiwan News {{!}} 2020-10-26 17:07:00 [123] => | periodikum = Taiwan News [124] => | url = https://www.taiwannews.com.tw/en/news/4038035 [125] => | datum přístupu = 2021-05-29 [126] => }} [127] => [128] => == Vyznamenání == [129] => {{Podrobně|Tituly a vyznamenání Čankajška}} [130] => [131] => == Odkazy == [132] => [133] => === Reference === [134] => [135] => [136] => === Literatura === [137] => * {{Citace monografie [138] => | příjmení = Paine [139] => | jméno = S. C. M. [140] => | titul = The Wars For Asia 1911-1949 [141] => | vydavatel = Cambridge University Press [142] => | místo = Cambridge [143] => | rok = 2012 [144] => | isbn = 978-1-107-02069-6 [145] => | kapitola = [146] => | strany = [147] => | jazyk = anglicky [148] => }} [149] => * Pečenka – Luňák, ''Encyklopeie moderní historie'' Praha: Libri 1999, hesla Čínská revoluce; Čínské občanské války; Kuomintang [150] => [151] => === Související články === [152] => * [[Čínská občanská válka]] [153] => * [[Tchaj-wan]] [154] => * [[Čínská republika (1912–1949)]] [155] => * [[Dějiny Číny]] [156] => * [[Dějiny Tchaj-wanu]] [157] => * [[Kuomintang]] [158] => * [[Sunjatsen]] [159] => [160] => === Externí odkazy === [161] => * {{Commons}} [162] => * {{commonscat}} [163] => * {{en}} [http://www.nytimes.com/learning/general/onthisday/bday/1031.html Nekrolog v NY Times, 6. dubna 1975: ''The Life of Chiang Kai-shek: A Leader Who Was Thrust Aside by Revolution''] [164] => * {{de}} [http://www.bpb.de/internationales/asien/china/44256/chiang-kaishek Chiang Kaishek – životopis diktátora na BPB] [165] => * [https://plus.rozhlas.cz/cankajsek-bojoval-proti-komunistum-v-krutosti-jim-ale-konkuroval-8158509 Čankajšek bojoval proti komunistům, v krutosti jim ale konkuroval] Pořad Českého rozhlasu Plus, velmi podrobné informace o životě, mezinárodní kontext. [166] => [167] => {{Osobnost roku Time}} [168] => {{Prezidenti Čínské republiky}} [169] => {{Autoritní data}} [170] => {{Portály|Čína|Lidé|Politika}} [171] => [172] => [[Kategorie:Prezidenti Čínské republiky]] [173] => [[Kategorie:Bývalí diktátoři]] [174] => [[Kategorie:Čínští velitelé druhé světové války]] [175] => [[Kategorie:Generalissimové]] [176] => [[Kategorie:Metodisté]] [177] => [[Kategorie:Antikomunisté]] [178] => [[Kategorie:Čínští předsedové vlád]] [179] => [[Kategorie:Členové Kuomintangu]] [180] => [[Kategorie:Čínští křesťané]] [181] => [[Kategorie:Protestantští konvertité]] [182] => [[Kategorie:Osobnosti čínské občanské války]] [183] => [[Kategorie:Osobnosti roku časopisu Time]] [184] => [[Kategorie:Osobnosti na čínských poštovních známkách]] [185] => [[Kategorie:Narození v roce 1887]] [186] => [[Kategorie:Narození 31. října]] [187] => [[Kategorie:Narození v Če-ťiangu]] [188] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 1975]] [189] => [[Kategorie:Úmrtí 5. dubna]] [190] => [[Kategorie:Úmrtí na Tchaj-wanu]] [191] => [[Kategorie:Muži]] [192] => [[Kategorie:Pachatelé politických vražd]] [] => )
good wiki

Čankajšek

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Kuomintang','prezident Čínské republiky','Mao Ce-tung','Sunjatsen','Čínská republika (1912-1949)','Če-ťiang','Tchaj-pej','1948','Tchaj-wan','Spojenci (druhá světová válka)','1975','Sung Mej-ling'

1948

1975

Če-ťiang

Če-ťiang (čínsky: 浙江) je provincie v Čínské lidové republice nacházející se na východě země.

Kuomintang

Sunjatsen

Tchaj-pej

Tchaj-wan