Array ( [0] => 14662156 [id] => 14662156 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Čingischán [uri] => Čingischán [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Čingischán, jehož skutečné jméno bylo Temučín, byl zakladatel Mongolské říše a první veliký chán Mongolska. Narodil se přibližně v roce 1162 ve stepích střední Asie. Během svého života sjednotil různá mongolská kmenová uskupení a vytvořil armádu, která ovládla velkou část tehdejšího světa. Čingischán zahájil řadu vojenských tažení, během nichž dobyl území od Číny až po Střední Asii a rozšířil svou moc dále na západ i na východ. Jeho největším úspěchem bylo dobývání pevnosti Peking v roce 1215, které mu zajistilo vládu nad rozsáhlým územím. Po jeho smrti v roce 1227 říši mantču převzali jeho synové, kteří ji dále rozšířili. Čingischán byl známý svou strategií a taktikou ve válečném řemesle. Jeho armáda byla disciplinovaná a dobře organizovaná. Čingischán také reorganizoval mongolskou společnost a zavedl několik politických, vojenských a administrativních reform. Byl to však také velký dobyvatel, který často používal násilí a brutalitu vůči svým nepřátelům. Čingischánova říše měla značný vliv na kulturu a dějiny východní Asie. Jeho dynastie vládla až do 14. století a jeho potomci zahájili řadu dobyvačných výprav do Evropy a Blízkého východu. Čingischán je dnes považován za jednu z nejvýznamnějších osobností ve světových dějinách. [oai] => Čingischán, jehož skutečné jméno bylo Temučín, byl zakladatel Mongolské říše a první veliký chán Mongolska. Narodil se přibližně v roce 1162 ve stepích střední Asie. Během svého života sjednotil různá mongolská kmenová uskupení a vytvořil armádu, která ovládla velkou část tehdejšího světa. Čingischán zahájil řadu vojenských tažení, během nichž dobyl území od Číny až po Střední Asii a rozšířil svou moc dále na západ i na východ. Jeho největším úspěchem bylo dobývání pevnosti Peking v roce 1215, které mu zajistilo vládu nad rozsáhlým územím. Po jeho smrti v roce 1227 říši mantču převzali jeho synové, kteří ji dále rozšířili. Čingischán byl známý svou strategií a taktikou ve válečném řemesle. Jeho armáda byla disciplinovaná a dobře organizovaná. Čingischán také reorganizoval mongolskou společnost a zavedl několik politických, vojenských a administrativních reform. Byl to však také velký dobyvatel, který často používal násilí a brutalitu vůči svým nepřátelům. Čingischánova říše měla značný vliv na kulturu a dějiny východní Asie. Jeho dynastie vládla až do 14. století a jeho potomci zahájili řadu dobyvačných výprav do Evropy a Blízkého východu. Čingischán je dnes považován za jednu z nejvýznamnějších osobností ve světových dějinách. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - osoba [1] => |příčina úmrtí = dýmějový mor [2] => }} [3] => '''Čingischán''' (též '''Čingizchán''', '''Džingischán''', nebo Džingis-chán (lze volně přeložit jako velký vládce), rodným jménem '''Temüdžin''') byl sjednotitelem [[Mongolové|mongolských]] [[kmen (sociologie)|kmenů]], prvním ''Velkým chánem Mongolů'' a jedním z nejslavnějších vojevůdců a dobyvatelů na světě. Narozen pravděpodobně v roce [[1162]] (nebo [[1155]], [[1161]] či [[1167]]), zemřel [[18. srpen|18. srpna]] [[1227]]. Pocházel z klanu [[Bordžiginové|Bordžiginů]]. [4] => [5] => == Život a vláda == [6] => [7] => === Cesta k moci === [8] => Čingischánovým otcem byl ''Jesügej'', vůdce jednoho z [[Mongolsko|mongolských]] kmenů. V roce 1175 byl zavražděn [[Tataři|Tatary]]. Mladý Temüdžin byl posléze svým vlastním kmenem vyhnán a stal se spolu se svou rodinou [[kočovníci|kočovníkem]], podle [[Tajná kronika Mongolů|Tajné kroniky Mongolů]] byl také načas uvrhnut do [[Otrokářství|otroctví]]. Když se ve svých 20 letech oženil s ''Börte'', vysoce postavenou ženou z kmene ''Kereitů'', Temüdžinova společenská pozice tím značně vzrostla. Následně se stal silným kmenovým vůdcem. Zprávy o Temüdžinově spojenectví s částečně [[křesťanství|christianizovanými]] Kereity (viz [[Nestoriánství]]) se dostaly až do [[Evropa|Evropy]], kde se také šířila fáma, že Temüdžin je bájný [[kněz Jan]]. [9] => [10] => Později byl Temüdžinův kmen přepaden sousedními ''Merkity'' a Börte unesena; spojil se tedy s mongolskými vůdci ''Tooril-chánem'' a ''Džamuchou'' a nepřátele porazil. Se žárlivým Džamuchou se následně dostal do mocenského sporu o výsadní politické postavení mezi Mongoly. Temüdžin společně s Tooril-chánem nakonec nad Džamuchou zvítězil. Tím si získal dominantní pozici mezi všemi mongolskými kmeny. [11] => [12] => V roce 1198 se Temüdžinovi podařilo porazit sousední kmeny Tatarů. V roce 1202 se vypořádal i s odpůrci v řadách Mongolů, včetně Džamuchy, kterého poté nechal popravit. V tomtéž roce zcela rozdrtil Tatary a z větší části je vyhladil. Roku 1203 porážkou svého bývalého přítele Tooril-chána (jindy titulovaného ''Ong-chán'') odstranil zbytky vojenské [[opozice (politika)|opozice]] mezi kmeny. [13] => [14] => === Velkým chánem === [15] => V roce [[1206]] byl všemi vůdci mongolských kmenů na Velkém mongolském sněmu (tzv. [[Kurultaj]]) jmenován ''Čingischánem'', v překladu ''velkým (světovým) vladařem'', doslovný překlad neomezený vládce, ve středoasijských, především [[Turkické jazyky|turkických]] jazycích znamená slovo čingiz moře a v přeneseném významu nekonečno (odtud mj. ruská bájná postava mořského cara), a [[chán]] neboli král se stal prvním ''[[Seznam mongolských chánů|Velkým chánem všech Mongolů]]'' ([[Kagan|Cha-han]]). Za svoje sídelní město ustanovil [[Karakorum]] (v dnešním východním [[Mongolsko|Mongolsku]]). [16] => [17] => Pravděpodobně díky vnitřním sociálním problémům zahájil v roce [[1211]] Čingischán mohutnou vojenskou expanzi, která ve výsledku znamenala dobytí [[Čína|Číny]], [[Střední Asie]], [[Persie]] a dalších území. [18] => [19] => Čingischánova vojska pronikla roku [[1213]] na pěti místech [[Velká čínská zeď|Velkou čínskou zdí]] a zaútočila na [[Říše Ťin (1115–1234)|říši Ťin]] v severní [[Čína|Číně]]. Mongolové porazili hlavní síly nepřítele a v roce [[1215]] se zmocnili dnešního [[Peking]]u, který nechali vyplenit. Ťinský [[císař]], Süan-cung uprchl s dvorem do [[Kchaj-feng]]u, kde Ťinové Mongolům vzdorovali až do roku [[1234]]. [20] => [[Soubor:Genghis Khan empire-en.svg|náhled|vlevo|Čingischánova tažení]] [21] => [22] => === Zničení karakitanské a chorezmské říše === [23] => Proti rychlé [[Mongolové|mongolské]] ofenzivě se postavila karakitanská říše (Západní [[říše Liao]], ležící ve [[Střední Asie|Střední Asii]]), byla však do roku [[1217]] smetena vedlejšími oddíly Čingischánových vojsk a její poslední chán Kučlug byl roku 1218 popraven. Čingischán dále pokračoval v tažení na západ se čtyřmi [[armáda]]mi, třem z nich veleli jeho synové [[Ögödej]], [[Džuči]] a [[Čagataj|Čaadaj]]. V letech [[1218]]–[[1224]] se zmocnili [[Chórezmská říše|Chorezmské říše]], jejíž [[šáh]] [[Aláuddín Muhammad]] je neuváženě vyprovokoval k útoku, a dobyli její centra [[Samarkand]], [[Buchara|Bucharu]] a [[Chórezmská říše|Chorezmu]] (v dnešním [[Uzbekistán]]u). Říše, která do té doby zažívala velký politický i ekonomický rozkvět, byla zničena a velká část obyvatelstva pozabíjena. Šáh prchal před Čingischánovými válečníky [[Sübeetej]]em a [[Džebe]]m až ke [[Kaspické moře|Kaspickému moři]], kde v roce [[1221]] zahynul. [24] => [25] => Mezitím se Muhammadův syn, [[šáh]] Džellaluddín (Jallaluddín, Jalal), při řece [[Indus]] pokusil [[Mongolové|Mongolům]] vzdorovat a roku [[1221]] vytvořil novou armádu, se kterou se mu zprvu podařilo vyhrát nad nepočetnými vedlejšími [[Mongolové|mongolskými]] oddíly. Hlavní síly vedené Čingischánem však brzy přinutily Džellaluddínovo vojsko na břehu Indu k ústupu, sám Džellaluddín uprchl skokem ze skály do řeky. Čingischán poté rozkázal prohledat celou severozápadní [[Indie|Indii]], ale Džellaludín nalezen nebyl. Nakonec utekl do [[Persie]]. [26] => [27] => === Tažení do Evropy === [28] => Zatímco Čingischán setrvával v oblasti [[Střední Asie]], [[Mongolové|mongolští]] vojevůdci ''Sübeetej'' a ''Džebe'' si mezitím razili cestu do [[Evropa|Evropy]]. Po vítězných bitvách roku [[1221]] v dnešním [[Ázerbájdžán]]u a [[Arménie|Arménii]] zamířili přes [[Kavkaz]] na sever k řece [[Kubáň]], kde porazili turkické [[Kumáni|Kumány]] (Polovce, Kipčaky) a zmocnili se okolního území až k severnímu břehu [[Kaspické moře|Kaspického moře]]. [29] => [30] => Přemístili se pak směrem k [[Azovské moře|Azovskému moři]], kde na řece [[Bitva na řece Kalce|Kalce]] roku [[1223]] zcela rozdrtili spojená vojska [[Kumáni|Kumánů]] a [[Kyjevská Rus|ruských]] knížat v čele s [[kyjev]]ským velkoknížetem [[Mstislav III.|Mstislavem III.]] (''Mstislav Mstislavič Haličský''), zajatá knížata Mongolové údajně umučili v průběhu hostiny na oslavu vítězství.{{Citace monografie [31] => | příjmení1 = Švankmajer [32] => | jméno1 = Milan [33] => | spoluautoři = a kol. [34] => | titul = Dějiny Ruska [35] => | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny [36] => | místo = Praha [37] => | rok = 2012 [38] => | počet_stran = 608 [39] => | strany = 21 [40] => | isbn = 978-80-7422-026-5 [41] => | vydání = 6 [42] => }} Vítězná vojska se přesunula na [[Krym]] a posléze na [[Ukrajina|Ukrajinu]], záhy se ale stáhla a zamířila směrem k hlavním silám Čingischánovým. Džebe na cestě zpátky zemřel. [43] => [44] => === Dobývání v Číně === [45] => Čingischán se po definitivní porážce nepřítele na západě zaměřil na zničení [[dynastie]] [[Západní Sia]] v severní [[Čína|Číně]]. Na zamrzlé řece [[Jang-c’-ťiang|Jang-c']] [[Mongolové]] [[Čína|čínské]] vojsko na hlavu porazili. Čingischán pak opět vytáhl proti severočínské dynastii Ťin, v roce [[1227]] v průběhu tohoto tažení zemřel. Příčinou byl patrně [[dýmějový mor]].https://vedazive.cz/historie-kultura/pribeh-o-smrti-cingischana/ - Pravda o smrti Čingischána konečně odhalena. Vědci po letech rozklíčovali skutečnou příčinu úmrtí [46] => [47] => O místě Čingischánova hrobu existují četné legendy, ve skutečnosti je ale lokalita dosud zcela neznámá. Vlády obrovské [[Mongolská říše|Mongolské říše]], vytvořené Čingischánem, se ujal jeho syn [[Ögödej]]. [48] => [49] => === Úspěch a následky mongolského tažení === [50] => Úspěšná překonání nepřátel, které Čingischán a jeho vojevůdci porazili, záleželo na perfektní organizovanosti [[Mongolové|mongolské]] armády, její nezvykle velké mobilitě, okamžité připravenosti [[Mongolové|mongolského]] vojáka k boji, jež se nevylučovala s jeho [[Kočovnictví|kočováním]] v době míru, dále nepřekonatelném umění [[Mongolové|mongolských]] [[jízda na koni|jezdců]] a [[luk|lučištníků]], konečně také na znalosti [[vojenská taktika|taktických]] a [[vojenská strategie|strategických]] postupů (včetně propracované vojenské [[špionáž]]e), které [[Mongolové]] postupně získávali při svém dobývání. Některé zdroje uvádějí, že při výbojích Čingischána a jeho potomků zemřelo při bojích, [[masakr]]ech a [[hladomor]]ech 37–60 milionů lidí (zhruba 11 % tehdejší světové populace), populace [[Čína|Číny]] klesla během 50 let [[Mongolové|mongolské]] vlády až o polovinu. [51] => Úplnému ovládnutí Evropy zřejmě zabránilo období silných dešťů, které proměnilo podunajské a polské nížiny v bahnitý terén, který byl pro jízdní oddíly neschůdný. [52] => [53] => [[Mongolská říše]], kterou po sobě Čingischán zanechal, měla propracovaný a pevně zavedený správní systém (''Jasa'' – ustanovení zákonů) a byla vnitřně dostatečně jednotná. I když následně došlo k jejímu rozpadu, nástupnické (veskrze dynastické) státy ovládané potomky Čingischána přetrvaly několik staletí. Poslední z nich, [[Krymský chanát]], zanikl až koncem [[18. století]]. [54] => [55] => ''Pchaj-ca'' – kovová destička s vyrytým Temudžinovým příkazem k volnému průjezdu, vládcové jednotlivých území byli povinni majiteli poskytnout útočiště a vybavení (např. čerstvé koně) [56] => [57] => ''Billig'' – sbírka Temudžinových výroků [58] => [59] => == Potomci Čingischána == [60] => # [[Džuči|Džoči]] (Jochi), jeho synové byli [[Udur]], [[Šejbají]] a [[Batú]], který založil [[Zlatá horda|Zlatou hordu]] ve východní Evropě a západní Asii [61] => # [[Čagataj|Čaadaj]] (Jagathai, Čagataj), zakladatel [[Střední Asie|středoasijského]] [[Čagatajský chanát|čagatajského chanátu]], syn [[Büri]] [62] => # [[Ögedej|Ögödej]] (Ögedej, Otkaj), v letech [[1227]]–[[1241]] Velkým chánem, vládce v [[Mongolsko|Mongolsku]] a severní [[Čína|Číně]], jeho synové byli [[Güjük]], Velkým chánem [[1246]]–[[1248]], a [[Kadan]] [63] => # [[Tolujchán]] (Tolui), vládce východního [[Mongolsko|Mongolska]], jeho synové byli [[Kublaj]] (Burgidžin, Chubilaj, Budžek), Velký chán [[1259]]–[[1294]] a zakladatel [[dynastie Jüan]] v [[Čína|Číně]], [[Möngke]], Velkým chánem [[1251]]–[[1259]], a [[Hulagu]], zakladatel [[Ílchanát|říše ílchánů]] v [[Persie|Persii]] [64] => [65] => Díky moderním metodám genetického výzkumu bylo jednou studií na 2 123 mužích z roku 2003 objeveno,https://www.cell.com/ajhg/fulltext/S0002-9297(07)60587-4 - The Genetic Legacy of the Mongols že v současnosti žije asi 16 milionů mužských nositelů jeho [[alela|alel]] (1:200), tedy jeho přímých potomků. Sama studie ale dodává „if our sample is representative“. Závěry byly označeny za spekulativní.https://www.cell.com/ajhg/fulltext/S0002-9297(10)00155-2 - Inferring Genetic Ancestry: Opportunities, Challenges, and Implications [66] => [67] => {{Neověřeno část}} [68] => V rámci objektivity je nutné dodat, že původcem genetického znaku, tzv. hvězdicové aeoly{{Doplňte zdroj}} může být i jeho otec, popř. děd, což by bylo možné definitivně rozhodnout po získání genetického materiálu, který by prokazatelně pocházel z jeho ostatků. Vzhledem k jeho životopisu je však rozšíření znaku Temüdžinem téměř jisté (měl asi 600 oficiálních konkubín){{Doplňte zdroj}}. Jeho hrob však dosud nalezen nebyl. [69] => [70] => == Prameny == [71] => '''''[[Tajná kronika Mongolů]]''''' (někdy uváděna jako Tajná historie Mongolů či Tajná zpráva Mongolů) – historie Čingischánovy rodiny a jeho života. Byla dokončena v červenci roku [[1228]] a je nejcennějším autentickým spisem o Čingischánovi a jeho době. V Československu byla vydána péčí [[vydavatelství]] SNK [[Praha]] v roce 1955, přeložená dr. [[Pavel Poucha|Pavlem Pouchou]].''Tajná kronika Mongolů''. Překlad Pavel Poucha. 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1955. 279, [3] s. Živá díla minulosti; Sv. 9. 2200 výt.; Vysvětl. [72] => [73] => == Odraz v kultuře == [74] => Čingischánův život je tématem následujících filmů: [75] => * '''Čingischán''' (Genghis Khan), [[Spojené státy americké|USA]] [[1966]], Režie: Henry Levin; Hrají: [[Omar Sharif]] (Temüdžin), [[Françoise Dorléac]] (Bortei), [[Stephen Boyd]], [[James Mason (herec)|James Mason]] [76] => * '''Mongol''' (Монгол), [[Kazachstán]] [[2007]], Režie: Sergei Bodrov; Hrají: Tadanobu Asano (Temüdžin), Amadu Mamadakov, Honglei Sun, Ying Bai [77] => [78] => == Odkazy == [79] => [80] => === Reference === [81] => [82] => [83] => === Související články === [84] => * [[Mongolská říše]] [85] => * [[Kublaj]] [86] => * [[Bátú]] [87] => * [[Tamerlán]] [88] => * [[Chán]] [89] => * [[Kagan]] [90] => * [[Mor#Černá smrt|Černá smrt]] [91] => * [[Mongolský vpád do Evropy]] [92] => [93] => === Externí odkazy === [94] => * {{Commonscat}} [95] => * {{Wikicitáty|osoba=Čingischán}} [96] => [97] => {{Autoritní data}} [98] => {{Portály|Lidé|Historie}} [99] => [100] => [[Kategorie:Mongolští chánové]] [101] => [[Kategorie:Mongolští válečníci]] [102] => [[Kategorie:Osobnosti na čínských poštovních známkách]] [103] => [[Kategorie:Mongolská říše]] [104] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 1227]] [105] => [[Kategorie:Úmrtí 25. srpna]] [106] => [[Kategorie:Muži]] [107] => [[Kategorie:Osobnosti na mongolských bankovkách]] [108] => [[Kategorie:Bývalí diktátoři]] [] => )
good wiki

Čingischán

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Mongolové','Čína','Střední Asie','Mongolsko','Persie','1221','1227','Mongolská říše','Čagataj','šáh','Evropa','Džuči'

1221

1227

Čagataj

Čína

Džuči

Evropa

Mongolové

Mongolsko

Sáh