Array ( [0] => 15562710 [id] => 15562710 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Abdulmalik [uri] => Abdulmalik [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník}} [1] => '''Abdulmalik ibn Marván''' ([[646]], [[Medína]] – [[705]], al-Sinnabra) byl [[Arábie|arabský]] [[chalífa]] z rodu [[Umajjovci|Umajjovců]], vládnoucí v letech [[685]]–[[705]]. Délka jeho vlády (na rozdíl od jeho předchůdců) mu umožnila upevnit moc v [[chalífát]]u, přičemž došlo ke zklidnění vnitřních poměrů, k rozvoji [[hospodářství]] a [[kultura|kultury]], čímž byly dány předpoklady k výrazné vojenské expanzi za jeho nástupců. [2] => [3] => == Mládí == [4] => Narodil se v [[Mekka|Mekce]], ale většinu dětství prožil v [[Medína|Medíně]]. Ve zdejších [[madrasa|madrasách]] získal na svou dobu velmi dobré vzdělání. V době vlády svého otce [[Marván I.|Marvána I.]] byl zasvěcen do vysoké [[politika|politiky]] a stal se následníkem Umajovského rodu, přímá linie Umajjovců tak přišla o následnictví z důvodu nezletilosti synů [[Jazíd I.|Jazída I.]] v době Marvánovy smrti. [5] => [6] => == Vnitřní situace chalífátu == [7] => Při svém nástupu k moci roku [[685]] byl v nezáviděníhodné situaci. Loajální k němu byla pouze část [[Sýrie]] a nepřátelé se objevovali na všech [[světové strany|světových stranách]]. Na severu se vzbouřil kmen [[Kajs]] a do země navíc vpadli [[Byzantská říše|Byzantinci]]. Na východě v [[Irák]]u a [[Írán]]u se proti Abdulmalikovi (naštěstí pro něj i proti stálému odpůrci Umajjovců Abdulláhovi ibn az-Zubajr) postavili nově konvertovaní [[Persie|Peršané]], kteří brali víru fanatičtěji než samotní Arabové; vedl je Muchtár ibn Abi Ubajd. Na jihu v oblasti [[Hidžáz]]u byl stále pánem/vzdorochalífou starý Abdulláh ibn az-Zubajr. Jedinou provincií oddanou Abdulmalikovi zůstal [[Egypt]]. [8] => [9] => Největším problémem pro Abdulmalika byli [[Kajsovci]], které podporoval byzantský císař [[Justinián II.]] Chalífa s ním nakonec musel uzavřít mír a na několik let platit [[tribut]]. Sýrii na víc zasáhla vlna neúrody a následného [[hladomor]]u. Naštěstí byla vojska Ibn az-Zubajrova zaměstnána bojem s Muchtárovými povstalci. Roku [[687]] byl však Muchtár poražen a zabit, Ibn az-Zubajrova pozice však nezesílila, protože v oblasti byli ještě aktivní cháridžité, v této době velmi militantní a radikální třetí odnož Islámu (vedle [[sunna|sunny]] a ší'i). [10] => [11] => Až na [[podzim]] roku [[691]] uskutečnil Abdulmalik výpravu do [[Irák]]u a po úspěšné bitvě u [[Tikrít]]u se mu podařilo z oblasti vytlačit Ibn az-Zubajrova vojska. Poté vyslal svá vojska do Hidžázu, kde byla roku [[691]] dobyta Medína a rok na to po dlouhém obléhání i Mekka. Abdulláh ibn az-Zubajr padl se svými věrnými při bojích v okolí Ka'aby. Jednota říše tak byla obnovena. [12] => [13] => V letech [[692]]–[[698]] pak pokračovala válka s cháridžity v Iráku a v Íránu. Jejich bojůvky byly nakonec poraženy, stejně jako poslední povstání na hranicích Chorásánu (dnešní [[Afghánistán]]). Uvnitř chalífátu tak zavládl mír. [14] => [15] => == Předpoklady další expanze chalífátu == [16] => Abdulmalik byl dlouho zaměstnán vnitřními boji, což mu znemožňovalo větší zahraniční expanzi. To však paradoxně vedlo k nahromadění velkých vojenských sil uvnitř chalífátu, které mohly být za jeho následovníků použity k rozsáhlé expanzi. [17] => [18] => Uskutečňovaly se pouze menší akce lokálního charakteru. V letech [[690]]–[[692]] vedli Arabové drobné boje v [[Anatolie|Anatolii]], které jim přinesly územní zisky východně od [[pohoří Taurus]], kde byly zlikvidovány poslední byzantské opěrné body. [19] => [20] => Následně [[693]]–[[698]] probíhaly boje v [[severní Afrika|severní Africe]], kde se dlouho bojovalo o území [[Tunisko|Tuniska]]. Arabové zde museli zdolat silná postavení Byzantské říše, která často spolupracovala s domorodými [[Berberové|Berbery]]. Roku [[695]] se místodržícímu se sídlem v [[Kairuán]]u Hasanovi ibn al – Nu'manovi podařilo obsadit [[Kartágo]] a proniknout do [[Atlas (pohoří)|pohoří Atlas]]. Byzantské loďstvo se však vrátilo a Kartágo získalo zpět. Hasan ibn al – Nu'man se však vrátil roku [[698]] a Kartágo opět dobyl a zničil (tentokrát již naposledy). Byzantinci tak ztratili strategický opěrný bod a z pobřeží severní Afriky se stáhli. Pak zůstávali velkým problémem Berbeři, kteří byli vedeni náčelníkem Kusailou a poté královnou/náčelnicí Kahinou, která vyhnala arabská vojska z Atlasu. Roku [[702]] se Hasan ibn al – Nu'man vrátil s podstatně silnějším vojskem a Berbery porazil, přičemž založil [[Tunis]]. Po roce [[705]] pak Músa ibn Nusajr dokončil dobytí severní Afriky – pojmenované pak Maghreb. [21] => [22] => == Kultura, hospodářství a společnost == [23] => Abdulmalik byl tvůrcem řady reforem, které vnitřně posílily chalífát. V dvorském ceremoniálu byly zavedeny způsoby styku s hodnostáři po vzoru Byzance a Persie. [[Státní aparát]] byl arabizován, perština řečtina byla nahrazována arabštinou, čímž načas vzniklo ve [[státní správa|státní správě]] bilingvní prostředí. Významná reforma se také týkala finančnictví. Původní různé [[mince]] používané na dobytých územích byly nahrazeny čistě arabskými mincemi. Dále byla organizována jízdní [[pošta]]. [24] => [25] => Zcela se musely změnit [[daňové příjmy]], které byly založeny na dvojích platbách. Jednu platbu činili islamizovaní Arabové ([[náboženská daň]] a povinná [[almužna]]), druhou jinověrci, kterých byla většina. Masové konverze však snižovaly příjmy státní pokladny. Proto byly konvertitům ponechávány [[daně]], které museli platit jinověrci, což zastavilo propad státních příjmů. Ze získaných daní se pak zdokonalovalo [[zemědělství]] čištěním, opravami a stavbou [[zavlažovací kanál|zavlažovacích kanálů]]. Dovážely a rozšiřovaly se nové plodiny a zvířata (například [[buvol]] z [[Indie]]). [26] => [27] => Za Abdulmalika začalo období relativní vnitřní stability a míru, což předpokládalo také rozvoj kulturního života. Proslulé muslimské vědecké obory se teprve začínaly rodit postupnou přípravou a rozvojem myšlení, které vycházelo z Byzantských/křesťanských, perských/orientálních kořenů a hebrejských kořenů. Byly položeny základy arabskému výtvarnému umění, tvůrci uměleckých děl v době Abdulmalikově byli převážně členové podrobených národů Aramejců, Koptů, Arménů, Peršanů a dalších. Abdulmalik nechal v [[Jeruzalém]]ě budovat [[Skalní dóm]] s bohatými mozaikovými výzdobami. V [[mešita|mešitách]] byly budovány mihráby – výklenky ukazující směr k Mekce. [28] => [29] => Jediný kulturní obor, který v této době splňoval svou funkci a existoval bez výraznějších vnějších vlivů byla [[arabská poezie]]. Dvorním básníkem Abdulmalika byl Al-Achtal. [30] => [31] => == Literatura == [32] => * TAUER, Felix, Svět islámu, Praha, Vyšehrad, 1984. [33] => * DUPUY, R. E., DUPUY, T. N.: Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. 1. vyd. Praha: Forma, 1996. 667 s., 80-7213-000-5. [34] => [35] => == Externí odkazy == [36] => * {{Commonscat}} [37] => [38] => {{Autoritní data}} [39] => [40] => [[Kategorie:Narození v roce 646]] [41] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 705]] [42] => [[Kategorie:Umajjovci]] [43] => [[Kategorie:Muži]] [44] => [[Kategorie:Úmrtí 4. října]] [] => )
good wiki

Abdulmalik

Abdulmalik ibn Marván (646, Medína - 705, al-Sinnabra) byl arabský chalífa z rodu Umajjovců, vládnoucí v letech 685-705. Délka jeho vlády (na rozdíl od jeho předchůdců) mu umožnila upevnit moc v chalífátu, přičemž došlo ke zklidnění vnitřních poměrů, k rozvoji hospodářství a kultury, čímž byly dány předpoklady k výrazné vojenské expanzi za jeho nástupců.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'698','705','685','691','Irák','Medína','692','Státní aparát','mince','buvol','mešita','chalífa'

685

691

692

698

705

Buvol

Chalífa

Irák

Medína

Mešita

Mince