Array ( [0] => 15497508 [id] => 15497508 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Alkibiadés [uri] => Alkibiadés [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - osoba}} [1] => '''Alkibiadés''' (kolem [[450 př. n. l.]] v [[Athény|Athénách]] – [[404 př. n. l.]] ve [[Frýgie|Frýgii]]) byl význačný athénský státník, řečník a vojevůdce. Byl posledním významným členem aristokratické rodiny [[Alkméonovci|Alkméonovců]], která po skončení [[Peloponéská válka|peloponéské války]] ztratila na významu. Alkibiadés sehrál důležitou úlohu ve druhé polovině konfliktu, kdy působil jako [[Demokracie|demokratický]] politik, strategický poradce ve [[Sparta|Spartě]] a velitel athénské flotily. V průběhu války Alkibiadés několikrát, často za velmi spletitých okolností, změnil strany. Alkibiadés náleží mezi největší osobnosti [[Dějiny Athén|athénské historie]]. Byl výborným vůdcem a velitelem, měl velké kouzlo osobnosti, byl však také pyšný a bezohledný. [2] => [3] => Ve svém rodném městě, Athénách, se od roku [[420 př. n. l.]] vyslovoval pro agresivní zahraniční politiku a byl jedním z největších zastánců [[Sicilská expedice|sicilské expedice]]. Avšak poté, co ho jeho političtí oponenti obvinili z rouhání a bezbožnosti, uprchl do Sparty. Zde sloužil jako vojenský poradce, který navrhl a zrealizoval několik rozsáhlých vojenských operací proti svým athénským spoluobčanům. Nicméně také ve Spartě si Alkibiadés brzy vytvořil řadu mocných nepřátel, takže byl odsud nucen uprchnout do [[Perská říše|Persie]]. Zde sloužil perskému [[Satrapa|satrapovi]] [[Tissafernés|Tissafernovi]], dokud pro něj jeho političtí spojenci v Athénách nevymohli povolení k návratu do vlasti. Několik let pak sloužil jako athénský vojevůdce (''[[stratég]]''), avšak nakonec ho jeho nepřátelé donutili definitivně odejít do vyhnanství. [4] => [5] => == Život == [6] => [7] => Alkibiadés se narodil v Athénách jako syn Kleinia a Deinomache. Jeho matka patřila k mocné, [[Aristokracie|aristokratické]] rodině Alkmeónovců. [[Periklés]] a jeho bratr Arifón byli Deinomachinými bratranci. Tvrdí se, že Alkibiadova rodina odvozovala svůj původ od Eurysaka, syna [[Aiás|Aianta Velkého]]. Jeho děd, který se jmenoval rovněž Alkibiadés, byl přítelem slavného zakladatele [[Athénská demokracie|athénské demokracie]], [[Kleisthenés|Kleisthena]]. Po smrti svého otce v [[Bitva u Koróneie (447 př. n. l.)|bitvě u Koróneie]] v roce [[447 př. n. l.]] vyrůstal Alkibiadés v domě svého strýce a poručníka Perikla, kde byl vzděláván v řečnickém umění mnoha slavnými učiteli a filozofy, jako byl například [[Sókratés]]. Vztah Alkibiada a Sókrata popsal [[Platón]] ve svém díle ''Symposion''. Alkibiadés byl znám pro svoji vzpurnou a nespoutanou povahu, o čemž se při mnoha příležitostech zmiňovali i sami antičtí řečtí spisovatelé. [8] => [9] => V roce [[432 př. n. l.]] se Alkibiadés zúčastnil [[Bitva u Poteidaie|bitvy u Poteidaie]], ve které mu Sókratés zachránil život, za což se mu Alkibiadés odvděčil o osm let později v [[Bitva u Délia|bitvě u Délia]]. I přes Alkibiadův obdiv a respekt vůči svému učiteli zůstával jejich vzájemný vztah čistě přátelský. Po smrti [[Kleón]]a se Alkibiadés prosadil do čela radikálně demokratické strany v Athénách, přičemž zastával politiku, jejímž cílem byla úplná izolace Sparty. Jeho politickým protihráčem byl [[Níkiás]], který po Periklově smrti převzal vedení umírněných demokratů a usiloval o ukončení peloponéské války uzavřením míru mezi Athénami a Spartou. Výsledkem toho byl po něm pojmenovaný [[Níkiův mír]], který však přesto nepřinesl trvalý klid zbraní. [10] => [11] => Alkibiadovi se podařilo zmařit Níkiovo mírové úsilí, když ve funkci stratéga přiměl Athéňany k porušení mírové smlouvy a obnovení válečných operací. V roce [[415 př. n. l.]] vyhověly Athény na Alkibiadovu přímluvu žádosti o pomoc města Segesty a podnikly neúspěšné tažení ([[sicilská expedice]]) proti [[syrakusy|Syrakusám]]. Alkibiadés byl sice jmenován vrchním velitelem výpravy, avšak během jedné noci krátce před vyplutím loďstva byly v Athénách poškozeny na přední straně [[herma|hermovky]] (sochy boha [[Hermés|Herma]]){{Citace monografie | autor=[[Thúkydidés]] | titul= [[Dějiny peloponéské války]] | vydavatel=Odeon | místo=Praha | rok=1977 | kapitola=VI/27 |strany= 374}}. Podezření z tohoto bezbožného činu padlo (pravděpodobně neprávem) na Alkibiada. Tato ostudná záležitost sice nejprve nebyla vyšetřována kvůli Alkibiadově všeobecné popularitě, nicméně poté, co se lodě vydaly na moře, byl Alkibiadés povolán zpět do Athén z důvodu obžaloby ze zneuctění hermovek a znevažování obřadů při [[Eleusínská mystéria|eleusínských mystériích]]. [12] => [13] => Alkibiadés se však nehodlal zpovídat z těchto smyšlených obvinění a raději uprchl do Sparty, kde vyzradil plány tažení na [[Sicílie|Sicílii]] a napomohl vzniku spojeneckého svazku mezi Spartou a Syrakusami, které zatím Athéňané oblehli. Rovněž doporučil Sparťanům obsazení strategicky důležité pevnosti [[Dekeleia]] v [[Attika|Attice]], čímž uštědřil své vlasti těžký úder. Za tuto zradu byl v Athénách odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti a konfiskaci majetku. V roce [[412 př. n. l.]] vytáhl Alkibiadés spolu se Sparťany proti ostrovu [[Chios]], odkud úspěšně podněcoval [[Iónie|iónské]] obce k povstání proti athénské nadvládě a k odstoupení od [[Athénský námořní spolek|délského spolku]]. Alkibiadés však upadl v této době v nemilost i ve Spartě, neboť vyšel najevo jeho románek s manželkou spartského krále [[Agis II.|Ágida II.]] Mnozí věřili, že syn Ágidovy ženy Timaii byl ve skutečnosti synem Alkibiada. Ten jen stěží unikl smrti útěkem k perskému satrapovi Tissafernovi. Z Alkibiadova podnětu satrapa následně omezil své platby určené na údržbu [[peloponés]]ké flotily. Důležitá byla také Alkibiadova rada Tissafernovi, aby nijak nespěchal s nasazením perského loďstva do bojů, protože čím déle se bude válka protahovat, tím více budou obě válčící strany vyčerpané. To by pak umožnilo Peršanům snáze si [[Řekové|Helény]] po skončení konfliktu podrobit. Podle [[Thúkydidés|Thúkydida]] ale Alkibiadés hodlal využít svého vlivu mezi Peršany k uskutečnění návratu do Athén. [14] => [15] => Alkibiadés si byl vědom toho, že radikální demokraté sotva kdy budou souhlasit s jeho povoláním zpět do vlasti. Proto navázal kontakt s [[Oligarchie|oligarchicky]] smýšlejícími veliteli athénského loďstva na ostrově [[Samos]], kteří byli otevřeně nespokojení s athénskou politikou a plánovali svržení stávajícího režimu. Alkibiadés jim slíbil, že pokud dosáhnou zrušení jeho rozsudku a umožní mu vrátit se do Athén, zajistí Athénám perskou finanční pomoc a možná i podporu perské flotily. Velitelé athénského loďstva (jehož posádku ale tvořili prodemokratičtí občané) přistoupili na Alkibiadův návrh. Když však ten nebyl schopen splnit svoje sliby týkající se perské pomoci, distancovali se od něho. V tomto okamžiku se Alkibiadés obrátil na demokraty. Zvláště mu přitom nahrál fakt, že stoupenci oligarchie nebyli schopni získat na svoji stranu flotilu, která ho následně zvolila stratégem. Po tomto neúspěchu se krátká vláda oligarchů v Athénách zhroutila a již v roce [[410 př. n. l.]] byla opět nastolena demokracie. Dříve než se Alkibiadés vrátil do Athén, dosáhl ještě několika důležitých vítězstvích a kromě jiného porazil spartskou flotilu pod velením Mindara v námořní [[Bitva u Kyziku|bitvě u Kyziku]]. [16] => [17] => Po těchto úspěších se Alkibiadés na jaře roku [[407 př. n. l.]] konečně odvážil vrátit do Athén. I přes obavy z reakce spoluobčanů byl za všeobecného nadšení uvítán v [[Pireus|Pireu]] jako hrdina. Veškerá soudní řízení proti němu byla zastavena a obvinění z rouhání staženo. Lidové shromáždění (''[[ekklésiá]]'') ho poté zvolilo stratégem s neomezenou plnou mocí na moři i na souši (''strategos autokrator''). [18] => [19] => V roce [[406 př. n. l.]] vyrazil Alkibiadés se stovkou [[Triréma|trirém]] znovu na moře. K nepříteli se přiblížil na místě jménem [[Bitva u Notia|Notium]], poblíž [[Efesos|Efesu]]. Zde přenechal velení flotily svému osobnímu kormidelníkovi, Antiochovi, jemuž současně výslovně zakázal zaútočit, přičemž sám spěchal pomoci [[Thrasybúlos|Thrasybúlovi]]. Antiochos se však nerozvážně pustil do bitvy s reorganizovaným spartským loďstvem, jemuž velel [[Lýsandros]], a byl poražen. Tohoto nezdaru využili Alkibiadovi političtí nepřátelé v Athénách k prosazení jeho odvolání, načež Alkibiadés uprchl na své statky na [[Gallipoli|Thráckém Chersonésu]]. Po definitivní porážce Athén v [[Bitva u Aigospotamoi|bitvě u Aigospotamoi]] hledal Alkibiadés útočiště u frýžského satrapy Farnabaza, zde byl však na popud Lýsandra v roce [[404 př. n. l.]] zavražděn. [20] => {{Citace|O Alkibiadově kráse není snad třeba nic říkati, leč že u něho vzkvétala s každým obdobím a věkem a učinila ho i jako chlapce, i jako jinocha, i jako muže líbezným a milým. Neboť není, jak říkal [[Eurípidés]], u všech krásných i podzim krásný; toto se dostalo Alkibiadovi a jen několika málo jiným pro přirozené vlohy a zdatnost tělesnou. Jeho hlasu prý dokonce slušelo i šišlání, a dodávajíc půvabu jeho žvatlavosti, působilo svůdně.|[[Plútarchos]]|Alkibiadés|úryvek{{Citace monografie | autor = Plútarchos | odkaz na autora = Plútarchos | titul = Životopisy slavných Řeků a Římanů | url = | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok vydání = 1967 | počet stran = 838 | kapitola = „''Alkibiadés''", přeložil [[Ferdinand Stiebitz]] | typ kapitoly = Životopis | strany = 418–450, citováno ze s. 418 | svazek = 1 | id = cnb001657086}}|}} [21] => [22] => == Alkibiadés v Platónově díle == [23] => Alkibiadés je důležitou postavou nejméně ve dvou Platónových dialozích. Jedním je ''[[Symposion (Platón)|Symposion]]'',{{Citace monografie | autor = Platón | odkaz na autora = Platón | titul = Symposion | vydavatel = OIKOYMENH | místo = Praha | rok vydání = 2005 | překladatelé = [[František Novotný (filolog)|František Novotný]] | vydání = 6., opr | počet stran = 85 | isbn = 80-7298-139-0}} v němž poté, co všichni účastníci přednesou svou chvalořeč na boha [[Erós|Eróta]], Alkibiadés mezi ně vpadne opilý vínem a přednese nekritickou chvalořeč na [[Sókratés|Sókrata]]. Alkibiadova chvalořeč líčí Sókrata velmi podobně, jako předtím zněla řeč Sókratova směřovaná na Eróta. Tu však Alkibiadés neslyšel (přišel až po jejím skončení), a proto jeho řeč, nevědomky připodobňující Sókrata k Erótovi, není řečí Sókratovou ovlivněna. Tato skutečnost má zřejmě podporovat myšlenku podobnosti Eróta a Sókrata. [24] => [25] => V dalším dialogu, který se jmenuje ''[[Alkibiadés (Platón)|Alkibiadés]]'', je „ani ne dvacetiletý“ Alkibiadés po dvou letech osloven Sókratem, který mu chce ukázat, že není připraven vstoupit do veřejného života jako politik. Alkibiadés chce, aby jeho jméno bylo známo všem Hellénům i barbarům (tzn. celému světu). Myslí si, že důležitý rod, ze kterého pochází, a bohatství mu zaručí místo mezi státníky, ze kterých se pak stane největším. Sókratés se ho počne dotazovat, v čem by obci pomohl. Alkibiadés má však problémy na něco takového přijít. Sókratés ho svými otázkami přiměje přiznat, že neví, jaké věci jsou pro obec dobré a spravedlivé. Alkibiadés se hájí tím, že ostatní athénští politici nejsou o nic lepší. Sókratés však Alkibiada přesvědčí, že skutečnými protivníky nejsou ostatní athénští politici, nýbrž Lakedaimoňané či Peršané. Ti jsou podle Sókrata lépe vzděláni, mají urozenější rody i větší bohatství. Alkibiadovy argumenty tak padají a postupně dává Sókratovi za pravdu, že není schopen vést obec. Sókratés vysvětluje a Alkibiadés přitakává, že člověk musí pečovat sám o sebe, aby dosáhl rozumnosti. Rozumnosti by měl dosáhnout proto, že rozumný člověk činí dobro a je schopný k dobru vést i ostatní. Pouze takový člověk je pak schopen a hoden dobře vést obec. Nakonec se Sókratés s Alkibiadem domlouvají, že budou oba nahlížet své duše a tím se budou učit rozumnosti. [26] => [27] => Existuje i druhý dialog, ''Alkibiadés II''.{{Citace monografie | autor = Platón | odkaz na autora = Platón | titul = Alkibaidés 1. Alkibaidés 2. Hipparchos. Milovníci | vydavatel = OIKOYMENH | místo = Praha | rok vydání = 1996 | překladatelé = [[František Novotný (filolog)|František Novotný]] | vydání = 2 | počet stran = 133 | isbn = 80-86005-29-1}} [28] => [29] => == Reference == [30] => [31] => [32] => == Literatura == [33] => * OLIVA, Pavel, ''Kolébka demokracie: dějiny a kultura klasického Řecka 5.-4. století př. n. l.'', Praha, Arista, 2000. {{ISBN|80-86410-04-8}} [34] => * ZAMAROVSKÝ, Vojtěch, ''Řecký zázrak'', Praha, Euromedia Group – Knižní klub, Erika, 2000. {{ISBN|80-242-0403-7}} [35] => [36] => == Související články == [37] => * [[Athény]] [38] => * [[Peloponéská válka]] [39] => [40] => == Externí odkazy == [41] => * {{Commonscat}} [42] => * {{Otto|heslo=Alkibiadés}} [43] => * {{NK ČR}} [44] => * [http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1359 Alkibiadés (stránky Antika)] {{Wayback|url=http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1359 |date=20160306064201 }} [45] => [46] => {{Autoritní data}} [47] => [48] => [[Kategorie:Starověcí řečtí politici]] [49] => [[Kategorie:Starověcí řečtí vojevůdci]] [50] => [[Kategorie:Peloponéská válka]] [51] => [[Kategorie:Narození v 5. století př. n. l.]] [52] => [[Kategorie:Úmrtí v 5. století př. n. l.]] [53] => [[Kategorie:Muži]] [54] => [[Kategorie:Narození v Athénách]] [] => )
good wiki

Alkibiadés

Alkibiadés (kolem 450 př. n.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'404 př. n. l.','Athény','Peloponéská válka','Sókratés','Bitva u Aigospotamoi','Kategorie:Starověcí řečtí vojevůdci','Kleisthenés','Samos','Athénská demokracie','Sparta','420 př. n. l.','Sicílie'

Athény

Athény jsou hlavním a největším městem Řecka.

Kleisthenés

Samos

Samos je řecký ostrov ležící v Egejském moři.

Sicílie

Sicílie je italský ostrov ležící v Středozemním moři.

Sókratés

Sparta