Array ( [0] => 15538459 [id] => 15538459 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Ardipithecus [uri] => Ardipithecus [3] => Ardi.jpg [img] => Ardi.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => **Ardipithecus** Ardipithecus je rod vyhynulých primátů, který žil před přibližně 4,4 miliony let v oblasti, která je nyní známá jako Etiopie. Tento fascinující rod, často považovaný za jednoho z našich předků v evolučním stromu, nám poskytuje cenné informace o vývoji homininů a o tom, jak se naši předci adaptovali na různé prostředí. Ardipithecus byl zcela unikátní, kombinoval vlastnosti jak vzpřímených dvounohých homininů, tak i opic. Tato kombinace mu umožnila efektivně se pohybovat jak po lesním podrostu, tak na zemi. Jeho anatomie ukazuje, že byl schopen manévrovat v různých terénech a byl přizpůsoben jak k arboreálnímu, tak k terestriálnímu životnímu stylu. Tato schopnost se ukázala jako nesmírně užitečná ve dynamickém ekosystému té doby. Fascinující je také to, že Ardipithecus žil v prostření, které bylo bohaté na vegetaci a různorodé ekosystémy, což naznačuje, že měl přístup k mnoha zdrojům potravy. To přispělo k jeho úspěšné adaptaci a přežití. V současnosti je průzkum fosílií Ardipithecus klíčový pro porozumění evolučním krokům, které vedly k našemu druhu. Studie Ardipithecus nám také ukazují, jak důležité je zkoumat naši minulost s otevřenou myslí a optimistickým pohledem. Evoluce není jen příběhem boje o přežití, ale také příběhem adaptace, inovace a úspěšného překonávání výzev. Ardipithecus stojí jako důkaz odolnosti a vynalézavosti, které jsou součástí naší evoluční historie – připomínající nám, že i v nejistých dobách existuje prostor pro růst a rozvoj. [oai_cs_optimisticky] => **Ardipithecus** Ardipithecus je rod vyhynulých primátů, který žil před přibližně 4,4 miliony let v oblasti, která je nyní známá jako Etiopie. Tento fascinující rod, často považovaný za jednoho z našich předků v evolučním stromu, nám poskytuje cenné informace o vývoji homininů a o tom, jak se naši předci adaptovali na různé prostředí. Ardipithecus byl zcela unikátní, kombinoval vlastnosti jak vzpřímených dvounohých homininů, tak i opic. Tato kombinace mu umožnila efektivně se pohybovat jak po lesním podrostu, tak na zemi. Jeho anatomie ukazuje, že byl schopen manévrovat v různých terénech a byl přizpůsoben jak k arboreálnímu, tak k terestriálnímu životnímu stylu. Tato schopnost se ukázala jako nesmírně užitečná ve dynamickém ekosystému té doby. Fascinující je také to, že Ardipithecus žil v prostření, které bylo bohaté na vegetaci a různorodé ekosystémy, což naznačuje, že měl přístup k mnoha zdrojům potravy. To přispělo k jeho úspěšné adaptaci a přežití. V současnosti je průzkum fosílií Ardipithecus klíčový pro porozumění evolučním krokům, které vedly k našemu druhu. Studie Ardipithecus nám také ukazují, jak důležité je zkoumat naši minulost s otevřenou myslí a optimistickým pohledem. Evoluce není jen příběhem boje o přežití, ale také příběhem adaptace, inovace a úspěšného překonávání výzev. Ardipithecus stojí jako důkaz odolnosti a vynalézavosti, které jsou součástí naší evoluční historie – připomínající nám, že i v nejistých dobách existuje prostor pro růst a rozvoj. ) Array ( [0] => {{Taxobox [1] => | jméno = Ardipithecus [2] => | výskyt = svrchní [[miocén]] - starší [[pliocén]] [3] => | obrázek = Ardi.jpg [4] => | popisek = ''Rekonstrukce lebky druhu Ardipithecus ramidus'' [5] => | velikost obrázku = 245px [6] => | říše = [[živočichové]] (Animalia) [7] => | kmen = [[strunatci]] (Chordata) [8] => | třída = [[savci]] (Mammalia) [9] => | řád = [[primáti]] (Primates) [10] => | čeleď = [[Hominidé]] (Hominidae) [11] => | podčeleď = [[Homininae]] [12] => | tribus = [[Hominini]] [13] => | rod = '''''Ardipithecus''''' [14] => | rod popsal = White ''et al.'', [[1995]] [15] => | druhotné dělení = [[Druh]]y [16] => | podřazené taxony = [17] => * †''[[Ardipithecus kadabba]]'' [18] => * †''[[Ardipithecus ramidus]]'' [19] => }} [20] => {{Podrobně|Ardipithecus kadabba|Ardipithecus ramidus}} [21] => [22] => '''Ardipithecus''' je [[rod (biologie)|rod]] vyhynulých [[hominidé|hominidů]], žijící ve svrchním [[miocén]]u až spodním [[pliocén]]u (před 4,4 - 5,8 miliony let) na území dnešní [[Etiopie]] ve [[východní Afrika|východní Africe]]. Je jedním z prvních zástupců lidské [[evoluce|vývojové linie]] po oddělení od předků [[šimpanz]]ů. Starší jsou pouze rody ''[[Sahelanthropus]]'' a ''[[Orrorin]]'', jejichž postavení ale zatím není zcela jisté. Předpokládá se, že ''Ardipithecus'' mohl být předchůdcem mladšího rodu ''[[Australopithecus]]''. [23] => [24] => V současnosti se rozlišují dva druhy – starší [[Ardipithecus kadabba|''Ardipithecus ramidus kadabba'']] (před 5,2 - 5,77 miliony let) a mladší [[Ardipithecus ramidus|''Ardipithecus ramidus ramidus'']] (před 4,4 miliony let), případně jeden druh [[Ardipithecus ramidus|A. ramidus]] se dvěma poddruhy [[Ardipithecus ramidus|''A. r. ramidus'']] a [[Ardipithecus kadabba|''A. r. kadabba'']]. Oba žily v oblasti středního toku [[Awaš (řeka)|řeky Awaš]] a mohly na sebe vývojově navazovat. [25] => [26] => Rodové jméno ''Ardipithecus'' je složeninou [[afarština|afarského]] slova Ardi („zem“, „podlaha“) a [[řečtina|řeckého]] πίθηκος - ''pithekos'' („opice“) a znamená tedy „zemní opice“.{{Citace monografie | příjmení = Gibbons | jméno = A| titul = První lidé: závody v hledání nejstaršího předka | vydavatel = Academia| místo = Praha | rok = 2011 | počet stran = 307}} [27] => [28] => == Objevy == [29] => [[Soubor:Hadar, Ethiopia ; Australopithecus afarensis 1974 discovery map.png|náhled|vlevo|''Místo nálezu na mapě Afriky'']][[Soubor:Middle Awash.jpg|náhled|vlevo|''Oblast Middle Awash na mapě Etiopie'']] [30] => První ostatky zachytil [[Japonsko|japonský]] [[paleoantropologie|paleoantropolog]] Gen Suwa [[17. prosinec|17. prosince]] [[1992]] na lokalitě ''Aramis'' na středním toku [[Awaš (řeka)|řeky Awaš]] v [[Afarská pánev|Afarské pánvi]] (severovýchodní [[Etiopie]]).{{Citace monografie | příjmení = Cartmill | jméno = M.| příjmení2 = Smith | jméno2 = F. H|titul = The Human Lineage| vydavatel = Wiley-Blackwell | místo = Oxford | rok = 2011}} Americko-etiopský výzkumný tým, který vedl [[paleoantropologie|paleoantropolog]] [[Tim D. White]], následně v letech [[1992]] - [[1993]] objevil na téže lokalitě dalších 16 zlomků kostí, které byly popsány v roce [[1994]] jako druh ''Australopithecus ramidus''.{{citace periodika | příjmení = White| jméno = T. D.| příjmení2=Suwa| jméno2=G. | příjmení3 = Asfaw| jméno3 = B |rok = 1994|titul = Australopithecus ramidus, a new species of early hominid from Aramis, Ethiopia| periodikum = Nature| ročník = 371| strany = 306–312}} Již v roce [[1995]] však bylo vydáno doplnění původní publikace, ve kterém byl navržen zcela nový rod ''Ardipithecus'' s druhem ''[[Ardipithecus ramidus]]''.{{citace periodika | příjmení = White| jméno = T. D.| příjmení2=Suwa| jméno2=G. | příjmení3 = Asfaw| jméno3 = B |rok = 1995|titul = Australopithecus ramidus, a new species of early hominid from Aramis, Ethiopia| periodikum = Nature| ročník = 375| strany = 88}} Výzkumy v ''Aramis'' a na přilehlých lokalitách ''Kuseralee Dora'' a ''Sagantole'' ale pokračovaly i nadále, takže v roce [[2009]] bylo známo celkem 115 vzorků, představujících ostatky nejméně 36 jedinců, včetně celé, částečně dochované kostry.{{citace periodika | příjmení = White| jméno = T. D.| spoluautoři=ASFAW, B., BEYENE, Y., HAILE-SELASSIE, Y., LOVEJOY, C. O., SUWA, G., WOLDEGABRIEL, G. |rok = 2009|titul = Ardipithecus ramidus and the Paleobiology of Early Hominids| periodikum = Science| ročník = 326| strany = 64, 75 - 86}} [31] => [32] => [[16. prosinec|16. prosince]] [[1997]] pak etiopský [[paleoantropologie|paleoantropolog]] [[Yohannes Haile-Selassie]] objevil ostatky na lokalitě ''Alayla'', rovněž v oblasti středního toku řeky [[Awaš (řeka)|Awaš]].{{citace periodika | příjmení = Haile-Selassie| jméno = Y|rok = 2001|titul = Late Miocene hominids from the Middle Awash, Ethiopia| periodikum = Nature | ročník = 412| strany = 178–181}} Podobné zlomky byly zachyceny i na dalších čtyřech lokalitách v okolí. Nálezy byly popsány v roce [[2001]] jako [[poddruh]] ''Ardipithecus ramidus kadabba''.{{citace monografie | příjmení=Stringer| jméno=C. | příjmení2 = Andrews| jméno2 = P | rok= 2005| titul= The Complete World of Human Evolution| vydavatel=Thames and Hudson Ltd|místo=Londýn| počet stran = 240}} V roce [[2004]] však byly na základě množících se odlišností přeřazeny do samostatného druhu ''[[Ardipithecus kadabba]]''.{{citace periodika | příjmení = Haile-Selassie| jméno = Y.| příjmení2=Suwa| jméno2=G. | příjmení3 = White| jméno3 = T. D |rok = 2004|titul = Late Miocene Teeth from Middle Awash, Ethiopia, and Early Hominid Dental Evolution| periodikum = Science| ročník = 303| strany = 1503–1505}} [33] => [34] => V letech [[1999]] - [[2003]] bylo nalezeno celkem 11 zlomků kostí také na lokalitě ''As Duma'' v oblasti [[Gona]], severně od ''[[Middle Awash]]''. Byly přiřazeny k druhu ''Ardipithecus ramidus'', jsou však značně nekompletní a jejich druhová příslušnost se předpokládá zejména na základě podobného stáří.{{citace periodika | příjmení = Semaw| jméno = S| spoluautoři=SIMPSON, S. W., QUADE, J., RENNE, P. R., BUTLER, R. F., MCINTOSH, W. C., LEVIN, N., DOMINGUEZ-RODRIGO, M., ROGERS, M. J. |rok = 2005|titul = Early Pliocene hominids from Gona, Ethiopia| periodikum = Nature| ročník = 433| strany = 301–305}} [35] => [36] => === Ardi === [37] => V roce [[2009]] byl po 15 letech od objevu publikován dlouho očekávaný popis unikátně dochované kostry druhu ''Ardipithecus ramidus''.{{citace periodika | příjmení = Gibbons| jméno = A|rok = 2009|titul = Breakthrough of the year: Ardipithecus ramidus| periodikum = Science| ročník = 326| strany = 1598–1599}} Zachyceno bylo 45% všech kostí (chyběla pouze [[páteř]], [[žebro|žebra]] a [[pažní kost]]i), takže je možné učinit si poměrně přesnou představu o velikosti, vzhledu i způsobu pohybu tohoto jedince. Jednalo se o ostatky samice, která byla podle rodového názvu pojmenována '''''Ardi'''''. Nálezu bylo v prvním říjnovém čísle prestižního časopisu [[Science]] věnováno celkem 11 článků.[http://www.sciencemag.org/site/feature/misc/webfeat/ardipithecus/ Číslo časopisu Science věnované objevu Ardi] Publikace způsobila světovou senzaci, kterou zmínilo velké množství [[média|médií]]. Nález byl přitom označován jako „objev století“. Ardi se tak stala slavnější než kostra ''Lucy'' (''[[Australopithecus afarensis]]''), kterou vědci našli v roce [[1974]] v [[Hadar (Etiopie)|Hadaru]], pouhých 75 km severně od ''Aramis''.{{citace periodika | příjmení = Edgar| jméno = B|rok = 1995|titul = Digging up the family bones| url = https://archive.org/details/sim_bioscience_1995-11_45_10/page/659| periodikum = BioScience| ročník = 45| strany = 659–662}} [38] => [39] => == Popis == [40] => {{Podrobně|Ardipithecus kadabba|Ardipithecus ramidus}} [41] => [[Soubor:Ardipithecus Gesamt.jpg|náhled|150px|'''''Ardi''' - celková rekonstrukce'']] [42] => [[Soubor:Ardipithecus Hand.jpg|náhled|150px|'''''Ardi''' - kostra ruky'']] [43] => [[Soubor:Ardipithecus Fuß.jpg|náhled|150px|'''''Ardi''' - kostra nohy'']] [44] => ''Ardipithecus'', především pak druh ''[[Ardipithecus ramidus]]'' je nejlépe doloženým a poznaným zástupcem nejstarších [[Hominina|homininů]]. Oproti rodům ''[[Sahelanthropus]]'' a ''[[Orrorin]]'' nebyly odhaleny pouze drobné zlomky kostí mnoha jedinců z různých lokalit a časových období, ale také poměrně kompletní kostra jediného tvora. Většina poznatků o vzhledu a způsobu života ardipitéků tak vychází právě z unikátního nálezu samice '''''Ardi'''''. Zachycené ostatky druhu ''[[Ardipithecus kadabba]]'' jsou naproti tomu málo početné a zlomkovité, takže poskytují jen minimum informací. [45] => [46] => ''Ardipithecus'' mohl dosahovat výšky asi 120 cm a hmotnosti kolem 50 kg, tedy zhruba jako samice moderního [[šimpanz]]e.''Podobné váhové a výškové odhady byly učiněny i v případě rodů [[Orrorin]] a [[Sahelanthropus]].'' Měl i obdobně velkou hlavu a mozek (s kapacitou 300 – 350 cm³).{{citace periodika | příjmení = Gibbons| jméno = A|rok = 2009|titul = A New Kind of Ancestor: Ardipithecus Unveiled| periodikum = Science| ročník = 326| strany = 36–40}} Na základě nálezů mnoha jedinců podobné velikosti se nepředpokládá výrazný [[pohlavní dimorfismus]], takže samci mohli být přibližně stejně velcí jako samice. [47] => [48] => Obličej měl již oproti lidoopům méně vystupující čelisti, ale v porovnání s australopitéky také chyběly výrazné lícní kosti. Významným znakem je zkrácená spodina lebeční a vpřed posunutý [[foramen magnum|velký týlní otvor]] (''foramen magnum''). [49] => [50] => Zadní zuby ([[stolička|stoličky]] a [[třenový zub|třenové zuby]]) byly větší než u současných šimpanzů, ale menší než u rodu ''[[Australopithecus]]''. Naopak přední zuby ([[řezák]]y a [[špičák (zub)|špičáky]]) byly oproti šimpanzům menší, užší, ale v porovnání s australopitéky a lidmi ještě velké. [[sklovina|Zubní sklovina]] byla mírně silnější než u moderních [[šimpanz]]ů, ale výrazně slabší než u rodu [[Australopithecus]].{{Citace monografie | příjmení = Haile-Selassie | jméno = Y. | příjmení2 = WoldeGabriel | jméno2 = G| titul = Ardipithecus kadabba: late Miocene evidence from the Middle Awash, Ethiopia | vydavatel = University of California Press| místo = Berkeley| rok = 2009 | počet stran = 641}} Druh ''Ardipithecus kadabba'' měl ještě poměrně výrazné špičáky i funkční ostřící komplex, který se vyskytuje u lidoopů, ale vymizel u lidí, australopitéků i druhu ''Ardipithecus ramidus''. Špičáky druhu ''Ardipithecus ramidus'' byly mnohem méně výrazné, stále však mírně vystupovaly z linie ostatních zubů.{{Citace monografie | příjmení = Sawyer | jméno = G. J.| příjmení2 = Deak | jméno2 = V| titul = The Last Human: A Guide to Twenty-two Species of Extinct Humans| vydavatel = Yale University Press| rok = 2007 | počet stran = 256}} [51] => [52] => Končetiny si uchovaly konzervativní stavbu, která se podobala spíše [[úzkonosí|opicím Starého světa]] než africkým [[hominidé|hominidům]]. Neměly žádné [[adaptace]] k [[brachiace|brachiaci]] nebo [[kotníkochodectví]] (chůze s oporou o kotníky prstů předních končetin, která je charakteristická pro [[gorila|gorily]] a [[šimpanz]]e). Horní končetiny byly oproti dolním poměrně dlouhé, se značně pohyblivým [[zápěstí]]m. Články prstů byly podobně jako u šimpanzů zakřivené a dlouhé, takže zřejmě umožňovaly silný úchop a efektivní šplhání v korunách stromů. Palec byl ale v porovnání s lidoopy dlouhý, robustní a dobře osvalený, čímž se blížil spíše lidem.{{citace periodika | příjmení = Lovejoy| jméno = C. O.| spoluautoři=SIMPSON, S. W., WHITE, T. D., ASFAW, B., SUWA, G. |rok = 2009|titul = Careful climbing in the Miocene: The forelimbs of Ardipithecus ramidus and humans are primitive| periodikum = Science| ročník = 326| strany = 70, 70e1 - 70e8}} [53] => [54] => Také [[chodidlo]] bylo vyztužené a méně pohyblivé podobně jako u australopitéků a lidí, ovšem na rozdíl od nich bylo ještě vybaveno protistojným palcem. Velmi zajímavou stavbu má i [[pánev (anatomie)|pánev]], která se ve své horní části podobala australopitékům a lidem, avšak spodní část se nijak výrazně nelišila od pánve moderních lidoopů. [55] => [56] => == Způsob života == [57] => Podle nálezů velkého množství ostatků dalších zvířat i rostlin na lokalitách v oblasti ''[[Middle Awash]]'' žil ardipiték v prosvětleném, nepříliš hustém [[lužní les|lužním lese]] podél řeky nebo jezerního břehu. Dál od vody se však patrně rozkládala sušší, otevřenější krajina [[savana|savany]], doplněná snad mozaikovitými ostrůvky stromů a křovin.{{citace periodika | příjmení = Gani| jméno = M. R.| příjmení2 = Gani| jméno2 = N. D|rok = 2011|titul = River-margin habitat of Ardipithecus ramidus at Aramis, Ethiopia 4.4 million years ago| periodikum = Nature communications| ročník = 2| strany = 602}} Té se ovšem ardipiték spíše vyhýbal, protože v korunách stromů hledal potravu i úkryt před dravci.{{citace periodika | příjmení = White| jméno = T. D.| spoluautoři = AMBROSE, S. H., SUWA, G., SU, D. F., DEGUSTA, D., BERNOR, R. L. et al.|rok = 2009|titul = Macrovertebrate paleontology and the Pliocene habitat of Ardipithecus ramidus| periodikum = Science| ročník = 326| strany = 67, 87 - 93}} Zajímavé je, že mozaikovitá krajina, ačkoliv zřejmě s vyšším podílem otevřených travnatých ploch byla životním prostředím i dalších raných homininů - rodů ''[[Sahelanthropus]]'' a ''[[Orrorin]]''.{{citace periodika | příjmení = Balter| jméno = M.| příjmení2 = Gibbons| jméno2 = A|rok = 2001|titul = Another emissary from the dawn of humanity| periodikum = Science | ročník = 293| strany = 189}} [58] => [59] => Celková stavba chrupu bez nápadných specializací ukazuje, že byl nevyhraněným [[všežravec|všežravcem]], který mohl převažující rostlinnou stravu doplňovat [[hmyz]]em, [[vejce|vejci]] i drobnými [[savci]]. Ve srovnání se šimpanzi mohl konzumovat méně ovoce a naopak větší množství vláknité stravy či tužších plodů. Neživil se však výrazně [[abraze (stomatologie)|abrasivní]], na zpracování náročnou potravou (např. [[oříšek|ořechy]] či [[hlíza]]mi), kterou mohli alespoň částečně konzumovat [[Australopithecus|australopitékové]].{{citace periodika | příjmení = Suwa| jméno = G.| spoluautoři=KONO, R. T., SIMPSON, S. W., ASFAW, B., LOVEJOY, C. O., WHITE, T. D.|rok = 2009|titul = Paleobiological implications of the Ardipithecus ramidus dentition| periodikum = Science | ročník = 326| strany = 69, 94 - 99}} [60] => [61] => Podle silných prstů i protistojného palce na chodidle ardipiték trávil ještě velkou část života v korunách stromů, ačkoliv většina odborníků v současnosti nepochybuje, že mohl používat určitou formu [[bipedie]] - vzpřímené dvojnohé chůze. Pro tuto schopnost svědčí hned několik znaků. [62] => [63] => Poměrně vpředu umístěný [[velký týlní otvor]] spolu se zkrácenou spodinou lebeční naznačují, že lebka seděla nahoře na [[páteř]]i jako u lidí, nikoliv před ní jako u [[kvadrupedie|kvadrupedních]] lidoopů. Bipedie druhu [[Ardipithecus kadabba]] i jedinců z oblasti ''Gona'' je odvozována z článku prstu nohy, na němž je kloubní ploška pro spojení s [[nárt]]em orientovaná stejně jako u australopitéků. Podle tohoto znaku se předpokládá, že ''Ardipithecus'' se při chůzi odrážel od špičky nohy, na rozdíl od šimpanzů, kteří se odrážejí z vnější hrany chodidla.{{Citace sborníku | příjmení = Harcourt-Smith| jméno = W. E | titul = The Origins of Bipedal Locomotion | příjmení sestavitele = Henke | jméno sestavitele = W. C. | příjmení sestavitele2 = Tattersall | jméno sestavitele2 = I| sborník = Handbook of palaeoanthropology 3 | vydavatel = Springer | místo = Berlín | rok vydání = 2007 | strany = 1483–1518}} [64] => [65] => Hlavní oporou pro předpokládanou schopnost vzpřímené chůze je však pánev samice '''''Ardi'''''. Její [[morfologie (biologie)|morfologie]] ukazuje, že [[hýžďové svaly|hýžďové svalstvo]] již bylo přestavěno tak, aby ardipiték mohl chodit po dvou a nekýval se přitom ze strany na stranu jako moderní lidoopi.{{citace periodika | příjmení = Lovejoy| jméno = C. O.| spoluautoři=SUWA, G., SPURLOCK, L., ASFAW, B., WHITE, T. D. |rok = 2009|titul = The pelvis and femur of Ardipithecus ramidus: the emergence of upright walking| periodikum = Science| ročník = 326| strany = 71, 71e1 - 71e6}} [[Stehenní kost]] a [[pánev (anatomie)|pánev]] byly spojeny pevnými [[vaz]]y, které zajišťovaly dostatečnou stabilitu při chůzi a přímý sval stehenní (''rectus femoris musculus'') fungoval stejně jako u lidí, takže ardpiték mohl plně natáhnout [[koleno]].{{Citace sborníku | příjmení = Simpson| jméno = S. W| titul = Before Australopithecus: The Earliest hominins | příjmení sestavitele = Begun | jméno sestavitele = D. R. | sborník = A Companion to Paleoantropology | vydavatel = Wiley-Blackwell | rok vydání = 2012 | strany = 417–433}} Malá výška pánve, které bylo docíleno díky nízkým a širokým lopatám [[kyčelní kost]]i, snížila celkové [[těžiště]] těla, a tak byl tento tvor schopen během chůze udržet rovnováhu na jediné noze. Utváření horní části pánve také naznačuje, že [[páteř]] již mohla být v bedrech prohnutá na způsob lidské [[lordóza|lordózy]], protože široce rozložené lopaty kyčelní kosti netísnily bederní [[obratel|obratle]] jako u dnešních šimpanzů. Vyztužené chodidlo navíc poskytovalo dostatečně silný odraz od země při každém kroku i při zachování protistojného palce. Detaily spodní části pánve však prozrazují, že bipedie ještě nebyla příliš dokonalá a ardipiték tak nemohl chodit dobře, rychle ani daleko.{{citace periodika | příjmení = Lovejoy| jméno = C. O.| spoluautoři=LATIMER, B., SUWA, G., ASFAW, B., WHITE, T. D. |rok = 2009|titul = Combining prehension and propulsion: the foot of Ardipithecus ramidus| periodikum = Science| ročník = 326| strany = 72, 72e1 - 72e8}} [66] => [67] => Někteří badatelé však pochybují o způsobu, efektivitě a četnosti využití [[bipedie]]. Nedůvěra či rezervovanost ohledně vzpřímené chůze ardipitéka částečně vychází z velmi špatného stavu nalezených ostatků. Podle odpůrců mohlo během rekonstrukce původního tvaru pánve dojít k mnoha chybám, takže některé důležité úhly a vzdálenosti nemusí odpovídat realitě.[http://johnhawks.net/weblog/fossils/ardipithecus/sarmiento-white-pelvis-exchange-2010.html Diskuse o pánvi rodu Ardipithecus (John Hawks weblog)] Ještě problematičtější je bipedie druhu ''Ardipithecus kadabba'', která je odvozována z jediného článku prstu. [68] => [69] => === Kultura === [70] => Nepředpokládá se, že by ''Ardipithecus'' vytvářel nějakou specifickou [[kultura|kulturu]] a vyráběl nástroje jako mladší [[Hominina|homininé]]. Nelze však vyloučit, že využíval neupravené valouny nebo větve a klacíky podobně jako dnešní [[gorila|gorily]], [[orangutan]]i i [[šimpanz]]i.[http://australianmuseum.net.au/Ardipithecus-kadabba ''Ardipithecus kadabba na webu Australian Museum''][http://australianmuseum.net.au/Ardipithecus-ramidus ''Ardipithecus ramidus na webu Australian Museum''] [71] => [72] => == Fylogeneze == [73] => [[Soubor:20090322 Zeittafel der Gattung Homo.png|náhled|300px|vlevo|''Homininé na časové ose'']] [74] => Většina odborníků v současnosti souhlasí s tím, že ''Ardpithecus'' patří do [[taxon]]u [[Hominina]], i když stál ještě velmi blízko [[poslední společný předek|poslednímu společnému předku]] lidí a šimpanzů.{{citace periodika | příjmení = Begun | jméno = D. R| rok = 2004|titul = The earliest hominins - is less more?| periodikum = Science | ročník = 303| strany = 1478–1480}} Zásadním argumentem pro toto zařazení je schopnost vzpřímené dvojnohé chůze, důležitými znaky jsou ale i vpřed posunutý [[foramen magnum|velký týlní otvor]] a nevýrazné [[špičák (zub)|špičáky]].{{citace periodika | příjmení = Begun | jméno = D. R| rok = 2010|titul = Miocene hominids and the origins of the African apes and humans| periodikum = Annual Review of Anthropology | ročník = 39| strany = 67–84}} Všechny tyto detaily také posilují domněnky, že i starší rody ''[[Sahelanthropus]]'', ''[[Orrorin]]'' a druh ''[[Ardipithecus kadabba]]'' patří mezi zástupce lidské vývojové větve. Byl dokonce vysloven názor, že rody ''[[Sahelanthropus]]'', ''[[Orrorin]]'' a ''Ardipithecus'' mohly patřit jedinému tvoru, který se průběžně vyvíjel. K tomu jsou ovšem mnozí badatelé spíše skeptičtí. [75] => [76] => Objevitelský tým předpokládá, že ''Ardipithecus ramidus'' byl přímým nástupcem druhu ''Ardipithecus kadabba'' a předkem [[Australopithecus|australopitéků]]. Je možné, že jeho potomkem byl druh ''[[Australopithecus anamensis]]'', který obýval týž prostor středního toku řeky Awaš jen o 200 tisíc let později. To by ovšem znamenalo, že k velkým změnám v anatomii muselo dojít během velmi krátkého časového úseku. Ardipiték ale mohl být i slepou vývojovou větví. V každém případě velmi dobře ukazuje, jak takový předek australopitéků mohl vypadat. [77] => [78] => == Reference == [79] => [80] => [81] => == Literatura == [82] => * {{Citace monografie | příjmení = Gibbonsová | jméno = A| titul = První lidé: závody v hledání nejstaršího předka | vydavatel = Academia| místo = Praha | rok = 2011 | počet stran = 307}} [83] => * {{Citace monografie | příjmení = Robertsová | jméno = A| titul = Evoluce: Příběh člověka | vydavatel = Knižní klub| místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 256}} [84] => * {{Citace monografie | příjmení = Svoboda| jméno = J| titul = Čas lovců: Aktualizované dějiny paleolitu | vydavatel = Akademické nakladatelství CERM| místo = Brno| rok = 2009| počet stran = 298}} [85] => [86] => == Externí odkazy == [87] => * {{Commonscat|Ardipithecus}} [88] => * [https://middleawash.berkeley.edu/middle_awash.php Projekt výzkumu oblasti Middle Awash] [89] => * [http://humanorigins.si.edu/evidence/human-fossils/species/ardipithecus-kadabba Ardipithecus kadabba na webu Smithsonian Institution] [90] => * [http://humanorigins.si.edu/evidence/human-fossils/species/ardipithecus-ramidus Ardipithecus ramidus na webu Smithsonian Institution] [91] => * [http://www.discovery.com/tv-shows/other-shows/videos/other-shows-discovering-ardi-videos.htm Dokument o Ardi na stanici Discovery Channel] [92] => [93] => == Související články == [94] => [[Evoluce člověka]]
[95] => [[Sahelanthropus]]
[96] => [[Orrorin]]
[97] => [[Australopithecus]] [98] => [99] => {{Taxonbar|from=Q106565}} [100] => {{Autoritní data}} [101] => [102] => [[Kategorie:Vyhynulí hominidé]] [103] => [[Kategorie:Předchůdci člověka]] [] => )
good wiki

Ardipithecus

Ardipithecus je rod vyhynulých hominidů, žijící ve svrchním miocénu až spodním pliocénu (před 4,4 - 5,8 miliony let) na území dnešní Etiopie ve východní Africe. Je jedním z prvních zástupců lidské vývojové linie po oddělení od předků šimpanzů.

More about us

About

Tento fascinující rod, často považovaný za jednoho z našich předků v evolučním stromu, nám poskytuje cenné informace o vývoji homininů a o tom, jak se naši předci adaptovali na různé prostředí. Ardipithecus byl zcela unikátní, kombinoval vlastnosti jak vzpřímených dvounohých homininů, tak i opic. Tato kombinace mu umožnila efektivně se pohybovat jak po lesním podrostu, tak na zemi. Jeho anatomie ukazuje, že byl schopen manévrovat v různých terénech a byl přizpůsoben jak k arboreálnímu, tak k terestriálnímu životnímu stylu. Tato schopnost se ukázala jako nesmírně užitečná ve dynamickém ekosystému té doby. Fascinující je také to, že Ardipithecus žil v prostření, které bylo bohaté na vegetaci a různorodé ekosystémy, což naznačuje, že měl přístup k mnoha zdrojům potravy. To přispělo k jeho úspěšné adaptaci a přežití. V současnosti je průzkum fosílií Ardipithecus klíčový pro porozumění evolučním krokům, které vedly k našemu druhu. Studie Ardipithecus nám také ukazují, jak důležité je zkoumat naši minulost s otevřenou myslí a optimistickým pohledem. Evoluce není jen příběhem boje o přežití, ale také příběhem adaptace, inovace a úspěšného překonávání výzev. Ardipithecus stojí jako důkaz odolnosti a vynalézavosti, které jsou součástí naší evoluční historie – připomínající nám, že i v nejistých dobách existuje prostor pro růst a rozvoj.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Ardipithecus kadabba','Orrorin','Sahelanthropus','Australopithecus','Ardipithecus ramidus','šimpanz','Awaš (řeka)','páteř','paleoantropologie','Hominina','pánev (anatomie)','1995'