Array ( [0] => 14702903 [id] => 14702903 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Argonauti [uri] => Argonauti [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Argonauti je starověká řecká legenda, která vypráví o dobrodružstvích hrdinů, známých jako Argonauti. Podle pověsti se tato bojová posádka vydala na dlouhou plavbu za účelem získání zlaté rouno a návratu do své vlasti. Plavidlo, na kterém Argonauti pluli, se nazývá Argó, a jejich kapitánem byl hrdina Iásón. Během cesty potkali různé překážky a nebezpečí, včetně mýtů, příšer a božských bytostí. Legenda o Argonautech je jedním z nejznámějších příběhů starověké řecké mytologie a stala se základem pro mnoho literárních děl a uměleckých zobrazení. [oai] => Argonauti je starověká řecká legenda, která vypráví o dobrodružstvích hrdinů, známých jako Argonauti. Podle pověsti se tato bojová posádka vydala na dlouhou plavbu za účelem získání zlaté rouno a návratu do své vlasti. Plavidlo, na kterém Argonauti pluli, se nazývá Argó, a jejich kapitánem byl hrdina Iásón. Během cesty potkali různé překážky a nebezpečí, včetně mýtů, příšer a božských bytostí. Legenda o Argonautech je jedním z nejznámějších příběhů starověké řecké mytologie a stala se základem pro mnoho literárních děl a uměleckých zobrazení. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:MS-Argonautai-route.jpg|náhled|Jedna z možných variant cesty Argonautů]] [1] => [[Soubor:Lorenzo Costa 001.jpg|náhled|Argo na obraze od [[Lorenzo Costa|Lorenza Costy]]]] [2] => '''Argonauté''' ([[starořečtina|řecky]] '''Αργοναύται''', [[Latina|latinsky]] ''Argonautae'') jsou v [[Řecká mytologie|řecké mytologii]] [[Mořeplavba|mořeplavci]], kteří se plavili na lodi [[Argó]] z [[Thesálie|thesálského]] [[Volos|Iólku]] do [[Černomořský region|černomořské]] [[Kolchida|Kolchidy]], aby pod vedením [[Iásón]]a překonali mnohá nebezpečí a našli [[zlaté rouno]]. Výprava předcházela [[Trójská válka|výpravě do Tróje]], zúčastnili se ji přední řečtí héróové jako [[Héraklés]], [[Théseus]] nebo [[Dioskúrové]] a patří k základním tematickým okruhům řeckých [[báj]]í. [3] => [4] => == Popis příběhu == [5] => [6] => === Podnět k výpravě === [7] => Vlády v Iólku se zmocnil neprávem záludný a krutý král [[Peliás]]. Když se právoplatný následník trůnu [[Iásón]] domáhal jejího vrácení, stanovil král Peliás podmínku, že vládu předá po získání zlatého rouna. To se dostalo do Kolchidy tehdy, když zlatý beran přenesl ohroženého [[Frixos|Frixa]] na svých zádech do bezpečí ke králi [[Aiétés|Aiétovi]]. Po oběti bohům daroval Frixos rouno králi a ten ho nechal střežit hrozným drakem. Zlaté rouno považoval za záruku svého vládnutí. [8] => [9] => [[Iásón]] úkol přinést [[zlaté rouno]] přijal a nechal na dalekou cestu do neznámých končin postavit velkolepou loď, sehnal statečnou posádku a vyplul do nebezpečenství, z něhož nikdo nevěřil na návrat. [10] => [11] => === Loď a její posádka === [12] => Byla to obrovská loď, jakou předtím nikdo neviděl. Měla padesát [[Veslo|vesel]], byla veliká a pohodlná a přitom tak lehká, že ji plavci mohli nést na ramenou. Stavěl ji vynikající mistr [[Argos (Argonaut)#Argos – stavitel lodi|Argos]]. Byla pojmenována [[Argó]], což znamená Rychlá. [13] => [14] => Nad stavbou bděla bohyně [[Héra]], také [[Athéna]], bohyně všech řemesel a všeho umění. Pro šťastnou plavbu byl do [[Kýl|lodního kýlu]] vložen kus dřeva z posvátného dubu z [[Věštírna|věštírny]]. [15] => [16] => Posádku tvořili význační, udatní a slavní [[muž]]i, kteří se scházeli z celého [[Starověké Řecko|Řecka]]. Bylo jich celkem padesát, mezi nimi: [[Héraklés]] a [[Ankaios]] – siláci; [[Kastór]] a [[Pollux|Polydeukés]] ze Sparty; [[Orfeus]] – bájný pěvec a vypravěč; [[Meleagros]] – kalydónský král; [[Théseus]] – chlouba Athén; [[Akastos]] – proti vůli svého otce [[Peliás|Pelia]]; [[Tífys]] – kormidelník, zemřel v zemi krále [[Lykos|Lyka]]; [[Idmón]] – věštec, zahynul po napadení [[Kanec|kancem]]; [[Mopsos]] – věštec, zemřel po šlápnutí na [[Jedovatí hadi|jedovatého hada]]; [[Hylás]] – přítel Héraklův, vodní víla ho stáhla pod hladinu; [[Polyfémos (Argonaut)|Polyfémos]] – Héraklův druh; [[Kalais a Zétés]] – okřídlení synové boha západního větru [[Boreás|Borea]]; [[Idás]] – probodl kance, který zabil Idmóna; [[Oileus]] – [[Lokrida|lokridský král]]; [[Peirithoos]] – [[Lapithové|lapithský král]]; [[Péleus]] – fthíjský král; [[Telamón]] – salamínský král; [[Admétos]], [[Týdeus]], [[Lynkeus]], [[Eufémos]], [[Oileus]] – hrdinové; [[Asklépios]] – lodní lékař a pozdější bůh lékařství. Na zpáteční cestě z [[Kolchida|Kolchidy]] se přidali čtyři synové [[Frixos|Frixovi]], nejstarší jménem [[Argos (syn Frixův)|Argos]] a nejmladší [[Frontis]]. [17] => [18] => === Před vyplutím === [19] => Obětovali bohům, prosili [[Apollón]]a o zdar výpravy, šťastný návrat, za příznivý vítr. Věštec Idmós posádce oznámil, co mu zjevil Apollón: všichni se vrátí, i se zlatým rounem. Jediný, komu je souzeno zahynout, je věštec sám. Noc před vyplutím byli všichni napjati očekáváním, ale i obavami. Mírnil je svým zpěvem Orfeus. Ráno bylo slunečné, vál mírný vítr. Skvělá loď Argó se vydala na svou dalekou pouť do neznámých krajin, vyprovázena množstvím lidí, ale i bájných bytostí. [20] => [21] => První den plavby byl příznivý, k večeru přistáli na pobřeží u mohyly Dolopse, syna boha [[Hermés|Herma]]. Na památku bylo toto místo nazváno [[Argos (Argonaut)#Argos – stavitel lodi|Argos]]. Ráno však vál nepříznivý vítr, stejně tak i druhý den. Plavci poslouchali zpěv [[Orfeus|Orfeův]], vyprávěli historky ze svých životů, seznamovali se. Další dny plavba pokračovala, viděli nebetyčný [[Olymp]], obepluli ostrov Athos a mířili k ostrovu [[Lémnos]]. [22] => [23] => === Na ostrově Lémnos === [24] => Věštec lodníkům vyprávěl, že na ostrově nežije jediný muž, ženy na ostrově nedostatečně uctívaly [[Afrodita|Afroditu]], zato je bohyně potrestala tím, že jejich mužové o ně ztratili zájem a oblíbili si ženy z pevniny, přiváželi si je za manželky. To vyvolalo hněv a nenávist a ženy z Lémnu pobily všechny muže. Jediný se zachránil král [[Thoás]], kterého dcera [[Hypsipylé]] ukryla v truhlici, kterou spustila na moře. Brzy však ženy poznaly, že bez mužů je život ještě těžší a když se přiblížila loď s Argonauty, ženy je pozvaly na ostrov, obletovaly je a prosily, aby s nimi zůstali déle. Královna Hypsipylé nabízela předání moci Iásonovi, ten ale odmítal. I tak se na ostrově zdrželi delší dobu, až nakonec na naléhání Héraklovo zvedli kotvy a odplouvali. [25] => [26] => === Pobřeží Tróje, Helléspont === [27] => Loď plula [[Thrácké moře|Thráckým mořem]], minula ostrov [[Imbros]] a přiblížila se ke slavné Tróji. Plula po hrozivých vlnách [[Helléspont]]u, kde se utopila malá [[Hellé]] po pádu z hřbetu zlatého berana, který ji a jejího bratra [[Frixos|Frixa]] unášel do [[Kolchida|Kolchidy]] pryč od zlé macechy [[Ínó]]. Argonauté vzpomněli na tyto události, které byly také příčinou jejich cesty pro [[zlaté rouno]]. [28] => [29] => Připluli k ostrovním skalám, kde žili divocí obři se třemi páry rukou a pod horou žili Dolionové s králem [[Kyzikos|Kyzikem]]. Když obři zpozorovali kotvící loď, vrhali na ni obrovské kameny. Postavil se jim [[Héraklés]] a nejprve sám, potom i s ostatními druhy pobili obry luky a šípy. Dolionové se radovali z pobití strašných sousedů, přinášeli plavcům bohaté dary a pohoštění. Pak se Argonauté vydali na další cestu, ale silná bouře a vítr je zahnaly zpět na břeh. V noční tmě se Dolionové a Argonauté nepoznali a tak se stalo, že mnoho Dolionů padlo, mezi nimi i král Kyzikos šípem [[Iásón|Iásonovým]]. Za denního světla všichni zděšeně zjišťovali škody a společně truchlili dalších několik dnů, kdy loď nemohla pro nepřízeň počasí odplout. [30] => [31] => Když počasí dovolilo, na další plavbě loď přistála u břehů [[Mýsie]] (mezi [[Lýdie|Lýdií]] a [[Frýgie|Frygií]]) a byli pohostinně přijati. Tam vystoupil na břeh [[Héraklés]], který potřeboval nové veslo. Jeho oblíbenec [[Hylás]] šel pro vodu a tolik se zalíbil jedné vodní víle, že ho stáhla k sobě pod vodu. Jeho druhové ho marně hledali. Když se o ztrátě dozvěděl Héraklés, volal a hledal ho ještě celou noc, ale všechno marně. [32] => [33] => Druhý den rychle opustili toto místo a když byli daleko na moři, [[Iásón]] s hrůzou zjistil, že mu chybí tři muži – [[Héraklés]], [[Polyfémos (Argonaut)|Polyfémos]] a [[Hylás]]. Dočkal se trpkých výčitek [[Telamón]]ových, který se chtěl vrátit zpět. Nad hladinu se vynořil mořský bůh [[Glaukos]] a domluvil jim, aby vše nechali na vůli bohů, kteří usoudili, že Hérakla čekají jiné velké úkoly, Polyfémos se má usadit v Mýsii a založit tam slavné město. Hylás je už manželem té víly. To plavce uklidnilo a odpustili si vzájemné výčitky. [34] => [35] => === Král Amykos === [36] => Další přistání bylo v zemi surového krále [[Amykos|Amyka]], vládce národa Bebryků. Každý z příchozích se musel s králem utkat v pěstním zápase, mnoho mužů už zabil a zmocnil se jejich majetku. Argonauté byli pobouřeni a rozhněváni a k zápasu s králem se přihlásil [[Pollux|Polydeukés]], nejlepší pěstní zápasník. A přestože byl nesrovnatelně menší než cizí král, Polydeukés zvítězil a král padl k zemi s rozbitou lebkou. To vyvolalo krvavou řež, v níž Bebrykové padali a dávali se na útěk. Dostali se však do boje osmělených sousedů, kteří zabíjeli a plenili území Bebryků, jejich pole i města. Naopak Argonauté zůstali všichni naživu, naplnili koráb kořistí a vypluli dál. Pluli Bosporem a kormidelník je vyvedl z nebezpečenství a uchránil životy i loď při ohrožení obrovskou vlnou. [37] => [38] => === Stařec Fíneus === [39] => Po noční plavbě přistáli na pobřeží neznámé země, kde žil stařec [[Fíneus]]. Protože měl věšteckého ducha, rád prozrazoval lidem úmysly bohů, za což byl krutě potrestán: byl starý, slepý a neustále hladový. Kdykoli se chtěl najíst, přiletěly divoké dravé [[Harpyje]], napůl ženy, napůl ptáci. Rvaly mu potravu z rukou i úst a ponechaly mu jenom tolik, aby nezemřel hladem. Zbylé jídlo pokálely a znečistily, aby je nikdo nemohl jíst. [[Fíneus]] Argonauty radostně přivítal, protože o nich věděl z věšteb. Synové boha severního větru [[Boreás|Borea]], okřídlení [[Kalaís a Zétés]], pociťovali se starcem velikou lítost, připravili Fíneovi jídlo a jakmile přiletěly Harpyje, vyřítili se na ně a chystali se zahubit je mečem. Od toho je odvrátila bohyně [[Iris (bohyně)|Iris]], aby uchránila bratry od božského hněvu, zaručila se jim, že [[Harpyje]] se již nikdy nevrátí. [40] => [41] => [[Fíneus]] se konečně zase dosyta najedl, radoval se z toho a Argonautům věštil o jejich dalších cestách a nástrahách na nich. Jakmile však doplují do [[Kolchida|Kolchidy]], čeká je šťastný návrat a sláva. [42] => [43] => === Plavba do Kolchidy === [44] => Po rozloučení s Fíneem se loď vydala na další cestu přes nebezpečnou úžinu (dnešní [[Bospor]]), kterou střežily [[Symplégady]], obrovské skály, které se za silného dunění a vlnobití hrozivě srážely. Skrytě na loď dohlížela patronka bohyně [[Athéna]] a plavcům pomohla Fíneova holubice: podle rady ji vypustili a bedlivě pozorovali, zda se bez úhony dostane přes úžinu. Teprve potom prudce vyrazili s lodí a ze všech sil i božskou pomocí úžinou projeli. [45] => [46] => Plavba po hladině Černého moře byla klidná. Když zastavili u malého ostrova Thýnie, spatřili zářivého boha [[Apollón]]a v lesklé zbroji. Bůh tam právě pobýval na každoroční návštěvě u Hyperboreů, severského národa, který si oblíbil. Plavci obětovali bohům a prosili o ochranu na dalších cestách. Ostrov zasvětili Jitřnímu Apollónovi, na jehož statečné činy vzpomínali. [47] => [48] => Na další plavbě míjeli Acheruskou skálu, v jejíž blízkosti vyvěrá na zem podsvětní řeka [[Acherón]], která zde proudí do moře. V následující zemi žili Maryandynové, vládl jim král [[Lykos]]. Sám král je slavnostně uvítal, jejich sláva je předcházela. Přijetí bylo naplněno i vděčností za porážku Bebryků i jejich krále [[Amykos|Amyka]], což bylo činem [[Pollux|Polydeukovým]]. [[Iásón]] vyprávěl podrobnosti z dosavadní cesty i očekávání, za kterými plují do [[Kolchida|Kolchidy]]. Král Lykos byl velmi přátelský a nadšený jejich dobrodružstvím, že požádal, aby vzali na další cestu s sebou jeho syna Daskyla. On zato vystaví bratřím [[Pollux|Polydeukovi]] a [[Kastór|Kastorovi]] vysoký chrám na skále. [49] => [50] => Na tomto místě se také stala smutná očekávaná událost: věštec [[Idmón]] zahynul nešťastně tak, že jej napadl divoký kanec na břehu řeky, zle jej zranil a Idmóna usmrtil. Ostatní přispěchali na pomoc, ale marně. [51] => [52] => Divoké zvíře probodl [[Idás]] kopím. Tři dny a noci se s druhem loučili, poté ho slavnostně pochovali a navršili mu mohylu. Právě v těch chvílích zemřel po kratičké nemoci jejich komidelník [[Tífys]]. Smutek trval dalších dvanáct dní, až do toho musela vstoupit bohyně [[Héra]] a vnukla [[Ankaios|Ankaiovi]] odvahu. Poté se mužstvo vzchopilo a ke kormidlu se postavil Ankaios. [53] => [54] => Další plavba byla dlouhá, ale nerušená. Zastávka se konala u mohyly [[Sthenelos|Sthenela]], přítele [[Héraklés|Héraklova]] z války s [[Amazonky|Amazonkami]]. Duši mrtvého hrdiny propustila z podsvětní říše královna [[Persefona]], aby se mohla setkat s krajany. Argonauté vzdali poctu a vykonali oběť a při [[Orfeus|Orfeově]] zpěvu vzpomínali. Pak už nastoupili na loď a při dobrém větru cesta rychle ubíhala. Zato další den a noc se museli opřít do vesel, jenom kolem [55] => ostrova Amazonek jim přál silnější vítr, takže nemuseli přistávat a riskovat boj. [56] => Ještě je čekalo přistání na ostrově [[Aretiás]], kde sídlili draví ptáci s kovovými brky. [[Héraklés]] je sem zahnal od Stymfálského jezera. Ještě než ukotvili loď, jeden z ptáků svým brkem zranil plavce [[Oileus|Oilea]]. [57] => [58] => Proti druhému útoku se už ubránili svým ostrým šípem. Podle [[Fíneus|Fíneovy]] věštby však na ptáky střelba šípy neměla být účinná, proto zvolili jinou metodu - mužstvo se ochránilo štíty a kopími a když se ptáci přiblížili, spustili hlasitý křik a harašili se zbraněmi. To ptáky tak vyděsilo, že odletěli k dalekým horám a na ostrov se už nevrátili. [59] => [60] => === Frixovi synové === [61] => Poslechli i další radu Fíneovu, zůstali ještě tu noc na ostrově a to jim zachránilo život, protože přišla nevídaně silná bouře. Když byl už ráno klid, přicházeli k lodi a vtom se vynořili z úkrytu čtyři mladí muži, kteří bouři unikli. Ukázalo se, že jsou to synové [[Frixos|Frixa]], jehož zlatý beran dopravil do [[Kolchida|Kolchidy]] ke králi [[Aiétés|Aiétovi]], jejich dědovi. Ten nyní vlastní zlaté rouno. Frixos před svou smrtí [62] => nabádal své syny, aby se vrátili do řeckého [[Orchomen]]u a získali jmění po králi [[Athamás|Athamantovi]]. A tak synové uposlechli a bez vědomí své matky [[Chalkiopé]] právě prchali zpět do Řecka, když silná bouře zničila jejich loď. [[Iásón]] vše se zájmem vyslechl a vyzval nejstaršího [[Argos (syn Frixův)|Arga]], aby se nalodili s nimi a vrátili se do Kolchidy pro rouno. Frixovi synové jej varovali před proradností krále [[Aiétés|Aiéta]], jeho krutostí a bojovností. Také líčili jako nemožné získat [[zlaté rouno]]. [63] => [64] => A tak prožívali všichni radost i strach. Cesta je vedla kolem vysoké skály, na níž trpěl [[Prométheus]] za to, že daroval lidem oheň. Den co den mu obrovský orel rozsápal játra, která do dalšího dne zase dorostla. Poté již brzy dorazili k ústí kolchidské řeky Fásidy, do pohodlného přístavu. Ukryli loď, obětovali bohům za šťastné doplutí a prosili o další přízeň a pomoc. Sbírali odvahu a dělali plány na setkání s králem [[Aiétés|Aiétem]]. [65] => [66] => === Zlaté rouno, Médeia === [67] => Tato důležitá část rozsáhlého mýtu je více příběhem [[Iásón|Iásona]] a Médeii, jimž jsou věnovány samostatné články. [68] => [69] => Zkráceně se události v Kolchidě vyvíjely tak, že král [[Aiétés]] byl od začátku úskočný, zejména z obav, že jej [[Iásón]] přijíždí zbavit moci. Proto jej nepřívětivě přijal a [[zlaté rouno]] mu slíbil, ovšem za nesplnitelných podmínek - musel zorat pole s býky s kovovýma nohama, nasít dračí zuby, z nichž vzklíčí ozbrojení vojáci, ty musí do večera pobít. V tu chvíli již [[Iásón]] měl silného spojence - Aiétovu dceru Médeiu, jíž [[Erós]] zasáhl srdce láskou k Iásonovi. Dala Iásonovi zázračnou mast nezranitelnosti a poradila mu, jak porazit dračí vojsko - vhodí mezi ně kámen a oni se pobijí mezi sebou. [70] => [71] => [[Médeia]] měla výčitky ze zrady vůči otci, ale [[Iásón|Iásona]] milovala tak, že od počátku chtěla, aby ji vzal s sebou do své vlasti. To jí Iásón bez váhání slíbil. Když byl úkol splněn, král [[Aiétés]] hned pojal podezření z cizí pomoci a bez váhání začal podezřívat některou ze svých dcer. Médeia z hrozného strachu vyhledala na lodi Iásóna a přemlouvala ho k rychlému útěku. Pomohla získat zlaté rouno, očarovala hrozného draka kouzelnými slovy a uspala ho kouzelnou šťávou. Iásón uvolnil zlaté rouno a prchali k lodi. [72] => [73] => Argonauté žasli nad krásou zlatého rouna, ale [[Iásón]] i [[Médeia]] je pobízeli, aby rychle připravili loď na odplutí a posádku k boji. Král [[Aiétés]] rychle shromáždil bojovníky a se svým synem [[Apsyrtos|Apsyrtem]] dorazil na pobřeží, kdy už ale Argonauté byli daleko na širém moři, s dopomocí bohyně [[Héra|Héry]]. Na její znamení se vydali cestou k ústí [[Istros|Istru]] (dnešní Dunaj). Aiétovo vojsko se vydalo cestou na [[Helléspont]], druhá část vedená Apsyrtem plula k Istru a tam na soutoku dvou ramen se obě lodi setkaly. Do hry se vložila Médeia, lstí [74] => vylákala Apsyrta na schůzku a když se setkali, vyskočil z úkrytu Iásón, Apsyrta proklál mečem, uťal mu všechny údy a tělo zahrabal. Tento strašný čin viděly [[Erínye]], bohyně pomsty, které svou oběť pronásledují jako štvané zvíře, dokud si viník svou vinu neodpyká. [75] => [76] => [[Médeia]] poté přivolala loď Argonautů a ti v krvavé řeži vojsko Apsyrtovo porazili. Po krátké poradě na návrh [[Péleus|Pélea]] odrazili s lodí a rychle se plavili dál, k zemi Hylleů. Kolchidské vojsko vyrazilo je pronásledovat, avšak bohyně [[Héra]] rozpoutala vichřici a bouři, takže cesta pronásledovatelů byla marná. Vzdali to, usadili se v těch místech a do [[Kolchida|Kolchidy]] se nikdy nevrátili. [77] => [78] => === Zpáteční cesta === [79] => Od Hylleů se Argonauté s mnoha dary vydali na cestu domů. [[Zeus]] se na výpravu hněval kvůli Iásonovu zločinu a za trest jim určil nesnáze a strasti na cestě, dokud se [[Iásón]] z vraždy [[Apsyrtos|Apsyrta]] neočistí u kouzelnice [[Kirké]], Aiétovy sestry. Tento božský úmysl jim lidským hlasem oznámila sama loď [[Argó]], což plavce ještě víc vyděsilo. Na další cestě se loď dostala až do proudů Éridanu, kde byla mohyla [[Faethón|Faethontova]] na místě, kde jej zabil [[Zeus|Diův]] blesk. Dále pluli po prudkém Rhodanu, bez nehody se dostali až k Aithalii (dnešní [[Elba]]), protože [[Héra]] je hustou mlhou chránila před útoky místních divokých kmenů. Bez zdržování pluli rychle dál, až dorazili k ostrovu [[Áia]], kde sídlila kouzelnice [[Kirké]]. [80] => [81] => === U kouzelnice Kirké === [82] => Do domu Kirké vstoupili [[Iásón]] a [[Médeia]] sami a podrobili se očistné oběti, kterou z nich Kirké sňala obvinění z těžkého zločinu. Kirké však vyslechla Médeino vyprávění o všech událostech v Kolchidě, jak podvedla svého otce Aiéta, jak pomohla Iásonovi s plněním všech úkolů a jak svého otce tajně opustila a utekla do ciziny. Zamlčela jedině [[Úkladná vražda|úkladnou vraždu]] Apsyrtovu. Kirké všechno věděla, zradu jí neodpustila a hanebný útěk odsoudila. [83] => [84] => Ihned nato opustili Kirčin dům a tu bohyně [[Héra]] a [[Iris (bohyně)|Iris]] zajistily jejich další hladkou a rychlou plavbu - [[Héfaistos]] zhasil svůj oheň, [[Aiolos]] utišil všechny protivětry a [[Thetis]] zajistila, aby [[Skylla]] a [[Charybdis]] loď ve svých dravých vodách nezničily. Poté již [[Péleus]], manžel bohyně [[Thetis]] a otec [[Achilles|Achilleův]], vybídl plavce k rychlému odplutí. Loď vyrazila jako střela a brzy míjeli ostrov [[Sirény|Sirén]], které lákaly plavce tklivým zpěvem, ale když začal zpívat [[Orfeus]], oněměly při jeho zpěvu Sirény a poprvé tak nezískaly žádnou oběť. A už byla loď u obludné Skylly, která měla dvanáct noh, šest krků, šest tlam a štěkala jako pes. K lodi připluly mořské víly i s mořskou bohyní [[Thetis|Thetidou]] a loď protlačily kolem obou příšer. Všechno sledovaly z [[Olymp]]u bohyně [[Héra]] a [[Athéna]]. Na volném moři je víly i bohyně opustily. [85] => [86] => === Ostrov Fajáků === [87] => Loď plula kolem sicilských břehů a dorazila k ostrovu Fajáků, kterým vládl král [[Alkinoos]]. Sem však připlulo i vojsko krále [[Aiétés|Aiéta]], který pronásledoval dceru [[Médeia|Médeiu]] a žádal její vydání, jinak hrozil válkou. Všichni se za Médeiu přimlouvali, král Alkinoos tedy rozhodl, že je-li ještě dívkou, bude vydána otci. Je-li však již manželkou Iásonovou, zůstane s ním. A tak se neprodleně konala jejich svatba. Kolchidští vojáci se báli trestu od svého krále, proto raději požádali o svolení zůstat na sousedním ostrově. [88] => [89] => === Na mělčině === [90] => Loď Argonautů také záhy vyrazila na další cestu, dlouhé dny jim však nepřálo počasí, severák je zahnal k písčitým Syrtám, kde jsou mělčiny s hustou spletí řas, z nichž nikdo nevyvázne. Plavci propadali beznaději, ale přišly jim na pomoc víly, ochránkyně pusté Libye a slíbily pomoc. Objevil se obrovský kůň se zlatou hřívou, plavci nesli svou loď na ramenou dvanáct dní a nocí a kůň je dovedl až k trítónské zátoce. Když hledali vodu, dostali se až na místo, kde ještě včera [[Héraklés]] usmrtil draka hlídajícího zlatá jablka v zahradě [[Hesperidky|Hesperidek]]. Argonauti spatřili, jak se drak ještě škubal! A vzápětí také našli pramen vody, který Héraklés kopnutím paty vyrazil ze země. Hérakla samotného však už nezastihli. A netušili také, že jeho přítel [[Polyfémos (Argonaut)|Polyfémos]] po rozloučení s nimi po lodi dlouho pátral, prošel daleké kraje a osud ho zahubil. Toho dne zemřel také jejich druhý věštec [[Mopsos]], který šlápl na jedovatého hada. [91] => [92] => === Poslední nebezpečenství === [93] => S pomocí boha [[Tritón]]a se dostali na hluboké moře a po několika dnech přistáli na ostrůvku mezi [[Kréta|Krétou]] a [[Rhodos|Rhodem]]. Při vplouvání do krétského přístavu jim bránil kovový obr [[Talós#Talós - měděný obr|Talós]], který proti nim vrhal obrovské kameny. [[Médeia]] obra zahubila svými kouzly, omámila ho, on narazil nohou do skaliska, zranil se a z kotníku mu vytryskla krev. Vzápětí se zřítil ze skály na zem a byl mrtev. [94] => [95] => Brzy nato propluli kolem Aigíny, vzdali oběť bohům, pluli kolem Attiky se slavnými Athénami, minuli Aulidu a kolem eubojských břehů dopluli do [[Iólkos|Iólku]]. [96] => [97] => === Doma === [98] => V přístavišti je vítaly obrovské zástupy jásajících lidí, ale [[Iásón]] se rozhlížel po svých starých rodičích. Prosil Médeiu, aby jeho otci [[Aisón|Aisonovi]] přidala několik roků života a ona slíbila. Iásón přivedl Médeiu ke svým rodičům. Všichni byli šťastni. [[Médeia]] následující noc nasbírala čarovné byliny, uvařila kouzelnou šťávu. Nechala vynést Aisona ven, uspala ho, probodla mu hrdlo a nechala vytéci krev. Napustila žíly kouzelnou šťávou a vzápětí otcovy vlasy nebyly šedivé, zmizely vrásky, z Aisona byl mladý silný muž. [99] => [100] => Všichni přítomní užasli, radovali se, ale také pociťovali bázeň před Médeiou. Druhý den se konala oslava na rozloučenou, všichni vzpomínali na dlouhou nebezpečnou cestu a slibovali věrnost otčině. Plavci z lodi Argó opouštěli Aisonův dům a vykročili ke svým domovům. [101] => [102] => Když poté [[Iásón]] šel za králem [[Peliás|Peliem]], aby získal zpět vládu nad Iólkem, nepochodil. Peliás se nemínil vlády zbavit, naopak nechtěl vracejícího se Iásona vůbec přijmout zpět, ukládal o život také jeho rodičům a příbuzenstvu. Iásón se rozhodl ho s pomocí Médeii zavraždit. Médeia slíbila Peliovým dcerám, že jejich otce omladí stejně jako otce Iásonova, donutila dcery, aby samy otcovi otevřely žíly, vypustila mu krev, ale nenahradila ji žádnou zázračnou šťávou, ale odvarem z neúčinných travin. Peliás zemřel. [103] => [104] => Tak se Iásón nedočkal moci, ale odplatou za smrt Peliovu je vyhnali z Iólku. Po dlouhých cestách našli útočiště u korinthského krále [[Kreón|Kreonta]], tam se narodili jejich dva synové [[Mermeros]] a [[Ferétés]]. [[Médeia]] doufala v rodinné štěstí, [[Iásón]] bažil po moci. Když zradil a chtěl zapudit Médeiu, její láska se změnila v nenávist. Zahubila svou sokyni [[Glauké|Glauku]] i Kreonta a poté i své dva syny. [105] => [106] => Toto neštěstí, jehož byl sám strůjcem, vzalo Iásonovi přízeň i přátelství. Stal se psancem. Loď [[Argó]] byla uctívána jako posvátná památka. Po dlouhé době, kdy již trouchnivěla, usadil se v jejím stínu a loď se na něj zádí zřítila a zabila ho. [107] => [108] => == Odraz v umění == [109] => Rozsáhlá báje o Argonautech se odrazila zejména ve vázovém malířství, [[Freska|freskách]] a [[Terakota|terakotách]]. [110] => * je zachycena na bronzové nádobě ''Cista Ficoroni '' z Praeneste (kolem roku 400 př. n. l., uložena v Římě) [111] => [112] => Mýtus o Argonautech je neobyčejně starý, jednotlivé epizody jsou vyprávěny už u [[Homér]]a. Celý příběh byl vyprávěn v mnoha verzích, které se lišily v líčení událostí, v geografických údajích, v popisech hrdinů. [113] => * první obšírné vyprávění osudů Argonautů je od řeckého básníka [[Pindaros|Pindara]] z počátku 5. stol. př. n. l. [114] => * básnicky zpracoval souborně toto téma [[Apollónios z Rhodu|Apollonios z Rhodu]] ve velkém čtyřdílném eposu ''Argonautika'' [115] => [116] => == Literatura == [117] => * Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky, ({{ISBN|80-237-3938-7}}) [118] => * [[Publius Ovidius Naso]], ''[[Proměny]]'' [119] => * [[Rudolf Mertlík]], ''Starověké báje a pověsti'' [120] => * [[Vojtěch Zamarovský]], ''Bohové a hrdinové antických bájí.'' [121] => [122] => == Externí odkazy == [123] => * {{Commonscat}} [124] => [125] => {{Autoritní data}} [126] => [127] => [[Kategorie:Hrdinové a postavy řecké mytologie]] [] => )
good wiki

Argonauti

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Iásón','Médeia','Aiétés','Héraklés','Kolchida','Héra','zlaté rouno','Frixos','Pollux','Fíneus','Orfeus','Argó'

Aiétés

Argo

Fíneus

Frixos

Héra

Héra je v řecké mytologii bohyně manželka nejvyššího boha Dia a dcera boha titánů Krona a Rheii.

Héraklés

Iásón

Kolchida

Médeia

Orfeus

Pollux