Array ( [0] => 15189079 [id] => 15189079 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Ašvinové [uri] => Ašvinové [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Ashwini Kumaras-L.jpg|náhled|Ašwini Kumaras, hinduistická forma Ašvinů]] [1] => [2] => '''Ašvinové''', též '''Nasátjové''' jsou [[Védské náboženství|védská božstva]], [[Bohové blíženci|božští blíženci]] úzce spojení s koňmi. Typicky jsou vzývání jako pomocníci v nesnázích a zachránci při katastrofách, především na moři. Prosebníku mohou pomoci tím že mu darují poklady či jej zachránit před smrtí či zraněním v bitvě, jako lékaři bohů lečí nemoci, zmrzačení, navrací mládí a střeží nesmrtelnost. V [[Rgvéda|Rgvédu]] zaujímají poměrně významné místo, je jim věnováno přes padesát [[hymnus|hymnů]] čímž se řadí hned za [[Indra|Indru]], [[Agni]]ho a [[Sóma|Sómu]]. Ašvinové se od sebe vzájemně liší a to jak svojí povahou tak nejspíše i svým původem, zatímco jeden je válečníkem, druhý vozatajem, méně bojovným ale nadaným kouzelnou mocí. Jméno ''Ašvin'' „mající koně“, respektive ''Násatja'' „zachránce“, se nejspíše původně vztahovalo k jednomu, respektive druhému, z páru. Nejstarší zmínka o nich pochází již z [[Mitanni#Árjovský superstrát|mittanijských smluv]] přibližně z roku 1380 př. n. l., které je zmiňují jako ''Na-ša-at-ti-jas'', ze [[Zarathuštrismus|zarathuštrické]] literatury je známo jméno ''Nanhaithja'', které označuje blíže neurčeného [[Daéva|daévu]], tedy démona, zmiňovaného společně s Indarou, tedy védským [[Indra|Indrou]], a Saurvou, védským Šarvou-[[Rudra|Rudrou]]. Především však mají svůj protějšek v řeckých [[Dioskúrové|Dioskúrech]] a baltských [[Dieva dēli]] a Ašvieniai.{{Citace monografie [3] => | příjmení = Macdonnel [4] => | jméno = Arthur Anthony [5] => | odkaz na autora = Arthur Anthony Macdonnel [6] => | titul = Vedic Mythology [7] => | vydavatel = Verlag von Karl J. Trubner [8] => | místo = Strassburg [9] => | rok = 1897 [10] => | strany = 48–53 [11] => | isbn = [12] => }}{{Citace monografie [13] => | příjmení = West [14] => | jméno = Martin Litchfield [15] => | odkaz na autora = Martin Litchfield West [16] => | titul = Indo-European Poetry and Myth [17] => | url = https://archive.org/details/indoeuropeanpoet00west [18] => | vydavatel = Oxford University Press [19] => | místo = New York [20] => | rok = 2007 [21] => | strany = [https://archive.org/details/indoeuropeanpoet00west/page/n200 186]-190 [22] => | isbn = 978-0-19-928075-9 [23] => }} [24] => [25] => Ašvinové jsou popisováni jako nejmladší z bohů, zářiví, krásní, ozdobení květinovými [[girlanda]]mi a zároveň obratní a silní, ale také moudří a nadaní magickou mocí. Často jsou spojováni s medem, jehož barvu má jejich kůže a jejich vůz, který je též popisován jako zlatý, slunci podobným a rychlejší než myšlenka. Vůz může být tažen koňmi, ale také ptáky nebo osly a každý den jím překonají celý svět. Mají blízký vztah k úsvitu a bohyni která jej reprezentuje: [[Ušas]]. Jsou vzýváni při ranním hymnu který ji budí, když zapřáhnou svůj vůz Ušas se nově rodí jako každé, jsou její přátelé a společníci. [26] => [27] => Co se kultu týče Ašvinové byli vzýváni při obětování horkého mléka, v nádobě jménem ''gharma'', zvaném [[pravagarja]], předcházejícím [[sómová oběť|oběti sómu]], a při ranních modlitbách ''prátaranuváka'' a ''ašvinašastra''. Významné postavení koní a válečných vozů v rituálech jako [[ašvamédha]] a [[vájapeja]], jež představují ještě starší vrstvu obřadů, napovídá o významnosti kultu Ašvinů v raném védském náboženství. Védský král při obřadu uvedení do funkce zvaném [[rádžasúja]] vstoupil do domu svého vozataje a obětoval Ašvinům. Rádžasúja zahrnovala též rituál zvaný ''sautramaní'' při kterém bylo obětováno Ašvinům, Indrovi a [[Sarasvatí]], téhož rituálu samostatně užívali ti co požili tolik [[Sóma (nápoj)|sómu]] že to vedlo ke zvracení.{{Citace monografie [28] => | příjmení = Woodard [29] => | jméno = Roger D. [30] => | odkaz na autora = [31] => | titul = Indo-European Sacred Space: Vedic and Roman Cult [32] => | vydavatel = University of Illinois Press [33] => | místo = [34] => | rok = 2006 [35] => | strany = 105 [36] => | isbn = 978-0252029882 [37] => }}{{Citace periodika [38] => | příjmení = Kolhatkar [39] => | jméno = Madhavi [40] => | autor = [41] => | odkaz na autora = [42] => | spoluautoři = [43] => | titul = Sura as medicine in the Sautramani [44] => | periodikum = Bulletin of the Deccan College Post-Graduate and Research Institute [45] => | odkaz na periodikum = [46] => | rok vydání = 1985 [47] => | měsíc vydání = [48] => | ročník = 44 [49] => | číslo = [50] => | strany = 75–78 [51] => | url = [52] => | issn = [53] => | jazyk = [54] => }} [55] => [56] => V indické astronomii je po Ašvinech pojmenován [[Asterismus (astronomie)|asterismus]] [[Ašvini]]. [57] => [58] => == Motivy == [59] => [[Soubor:Birth of the Celestial Twins, Folio from a Harivamsha (Lineage of Vishnu) LACMA M.83.1.7 (1 of 2).jpg|náhled|Narození Ašvinů, [[Mughalská říše]], cca 1585-1590]] [60] => [61] => Podle Rgvédu překonávají Ašvinové svým vozem každý den celé nebe a zemi, některé zmínky dokonce naznačují že jejich vůz je totožný se sluncem. Slunce má védských textech často dvě formy, jednu denní a bílou a druhou noční a černou, Rgvédský hymnus 6.9 tak hovoří o bílém (''ardžuna'') a černém (''kršna'') dni, což se odráží v [[Mahábhárata|Mahábháratě]] kde je válečník [[Ardžuna]] doprovázen vozatajem [[Kršna|Kršnou]]. V rgvédském hymnu 10. 39 jsou Ašvinové vzýváni aby přijeli se svým vozem a mohla se tak zrodit Ušas – nový úsvit a dva krásné [[Vivasván]]ovy dny – tedy bílý a černý. V jiných textech je denní slunce běžným sluncem, zatímco nočním sluncem je oheň, takže dvojici tvoří [[Súrja]] a [[Agni]], jindy zase [[Mitra (hinduismus)|Mitra]] a [[Varuna]].{{Citace elektronické monografie [62] => | příjmení = Parpola [63] => | jméno = Asko [64] => | odkaz na autora = Asko Parpola [65] => | titul = The Nasatyas, the Chariot and Proto–Aryan Religion [66] => | url = [67] => | datum vydání = [68] => | datum aktualizace = [69] => | datum přístupu = [70] => | vydavatel = [71] => | jazyk = en [72] => }} [73] => [74] => Rgvédský hymnus 10. 17 označuje za matku Ašvinů bohyni [[Saranjú]] a boha [[Vivasván]]a a naznačuje mýtus rozpracovaný v pozdějších textech. Podle toho Saranjú nejprve porodila dvojčata [[Jama (hinduismus)|Jamu]] a Jamí a poté vytvořili svoji dvojnici Savarná, které přenechala děti, a sama se promněnila v klisnu. Poté, co Vivasván zjistil pravdu proměnil se v hřebce a když svoji manželku nalezl zplodil s ní Ašviny. Prakticky stejný mýtus je opakován ve [[Vájupurána|Vájupuráně]] a [[Višnupurána|Višnupuráně]], kde však jako rodiče Ašvinů vystupují [[Saranjú|Saňdžňa]] a [[Súrja]]. Jiné zmínky v pramenech je označují za potomky Djause, oceánu či Púšana.{{Citace monografie [75] => | příjmení = Zbavitel [76] => | jméno = Dušan [77] => | odkaz na autora = Dušan Zbavitel [78] => | příjmení2 = Merhautová [79] => | jméno2 = Eliška [80] => | odkaz na autora2 = Eliška Merhautová [81] => | příjmení3 = Filipský [82] => | jméno3 = Jan [83] => | odkaz na autora3 = Jan Filipský [84] => | příjmení4 = Křížková [85] => | jméno4 = Hana [86] => | odkaz na autora4 = Hana Křížková [87] => | titul = Bohové s lotosovýma očima [88] => | vydavatel = Vyšehrad [89] => | místo = Praha [90] => | rok = 1986 [91] => | strany = 213–214 [92] => }}{{Citace monografie [93] => | příjmení = Puhvel [94] => | jméno = Jaan [95] => | odkaz na autora = Jaan Puhvel [96] => | titul = Srovnávací mytologie [97] => | vydavatel = Lidové noviny [98] => | místo = Praha [99] => | rok = 1997 [100] => | strany = 63, 77, 80, 83, 97, 105, 172, 192 [101] => | isbn = 80-7106-177-8 [102] => }} [103] => [104] => Podle rgvédských hymnů 1.112 a 1.116-119 zachránili a vyléčili Ašvinové celou řadu lidí, převážně [[rši]]ů, védských mudrců a pěvců. Bhudžju a Rébhu zachránili před utopením nepřáteli, Atriho z ohnivé jámy, vyléčili Rdžrásrovu slepotu, [[Čjavana|Čjavanovi]] vrátili mládí a zmrzačenému koni Višpalovi nahradili holenní kost železnou protézou. O Čjavanově omlazení vypráví také Mahábhárata. Mudrc se z vděčnosti za toto dobrodiní postavil Indrovi, který považoval Ašviny za nehodné účasti na sómové oběti a silou své askeze vytvořil démona jménem [[Mada (hinduismus)|Mada]] „opojení“, který Indru přinutil aby blížence k rituálu připustil. [105] => [106] => Podle rgvédského svatebního hymnu 10.85 byli Ašvinové družby či neúspěšnými nápadníky při svatbě [[Súrjá|Súrji]], dcery Slunce, se Sómou, bohem měsíce. Podobný mýtus je znám i v lotyšské tradici kde se Dieva dēli snaží získat ruku Saules meita „dcery Slunce“, ale tu získá [[Mēness]] – Měsíc. V mnoha hymnech je však uvedeno že Súrja byla manželkou obou Ašvinů a že si je sama vybrala. Podle [[Aitaréja bráhmana|Aitaréja bráhmany]] ji získali za manželku namísto Sómy, když navrhli že její ruka bude odměnou za výhru v závodu. Manželství s ní, archetypální védskou manželkou, je spojuje i se svazkem muže a ženy – jsou vzýváni aby vezli novomanželku ve svém voze, pomáhají milencům ve vzájemném shledání, nechali [[eunuch]]ovu ženu porodit dítě a jalovou krávu dávat mléko.{{Citace monografie [107] => | příjmení = West [108] => | jméno = Martin Litchfield [109] => | odkaz na autora = Martin Litchfield West [110] => | titul = Indo-European Poetry and Myth [111] => | url = https://archive.org/details/indoeuropeanpoet00west [112] => | vydavatel = Oxford University Press [113] => | místo = New York [114] => | rok = 2007 [115] => | strany = [https://archive.org/details/indoeuropeanpoet00west/page/n241 227] [116] => | isbn = 978-0-19-928075-9 [117] => }} [118] => {{Citace monografie [119] => | příjmení = Bětáková [120] => | jméno = Marta Eva [121] => | příjmení2 = Blážek [122] => | jméno2 = Václav [123] => | titul = Encyklopedie baltské mytologie [124] => | vydavatel = Libri [125] => | místo = Praha [126] => | rok = 2012 [127] => | strany = 67 [128] => | isbn = 978-80-7277-505-7 [129] => }} [130] => [131] => Ašvinové jsou společně s Mitrou, Varunou a Indrou vzýváni v mittanijských smlouvách jako jejich garanti. Motiv Ašvinů jako strážců přísahy se objevuje několikrát i v Rgvédu, pozdější text zvaný [[Nirukta]], obsahující různé [[Lidová etymologie|lidové etymologie]], vykládá Nasátja jako „ne falešný, ne-nepravdivý“. Řečtí [[Dioskúrové]] byli také považováni za strážce přísah. [[Asko Parpola]] také přikládá Ašvinům pohřební funkci. Poukazuje na existenci pohřebních závodů vozů v řeckém a baltském prostředí a podobnost obětních nádob ''gharma'' s pohřebními nádobami [[kultura gandhárských hrobů|gandhárské kultury]] – z [[Gandhára|Gandháry]] podle tradice pocházeli mudrci [[Kánvové]], autoři mnoha rgvédských pasáží věnovaných Ašvinům. [132] => [133] => Ašvinové hrají svojí roli i v [[Mahábhárata|Mahábháratě]], dva z bratrů [[Pandúovci|Pandúovců]], hlavních hrdinů eposu, známí jako [[Nakula]] a [[Sahadéva]] jsou jejich syny. V těchto dvou postavách se odráží vlastnosti božských blíženců, i jejich pozice mezi bohy, některé motivy v díle se objevující jsou nejspíše velmi staré, jiné zase odpovídají době vzniku eposu, tedy až samotného sklonku védského období. Nakula a Sahadéva se vyznačují krásným vzhledem, skromností a úctou ke svým starším bratrům, zároveň se v některých rysech od sebe odlišují. Nakula se na dvoře krále [[Virát]]a stará o koně, je krásnější, bojovnější a připomíná tak [[Kšatrija|kšatriju]] – válečníka, Sahadéva se stará o dobytek, je moudrý a dobromyslný a připomíná tak ideálního [[bráhmana]]. Podobný motiv se objevuje i v Řecku kde Kastór je krotitelem koní, zatímco Polydeukés je vítězem jednoho sporu při krádeži dobytka. [134] => [135] => == Etymologie == [136] => V [[sanskrt]]u je jméno těchto božstev uváděno v duálu, tedy jako ''Ašviná'' či ''Ašvinau'', ve stejné formě se objevují i jejich další společná jména jako ''Násátja'' a ''Násatjau'', tedy Nasátjové, a ''Divó/dívo napátá'' „synové nebes, potomci nebes“. Lze předpokládat že všechna tato jména jsou [[duál]]y eliptickými a tak například Ašviná vlastně znamená „Ašvin a jeho bratr“. Odlišná jména a původ těchto postav odráží například tento verš: [137] => [138] => {{Citát v rámečku|jeden z vás je ctěn jako vítězný pán Súmakha (či: „vítězný syn vznešeného Súmakhy“) a druhý jako syn nebes šťastného údělu“.| Rgvéd 1.181|}} [139] => [140] => Etymologie různých jmen těchto božstev jsou následující: [141] => [142] => * Ašvinové vychází z [[Védský sanskrt|védského]] ''ašvin'' „vlastnící koně“.Přímým protějškem védského jména je litevské [[Dieva dēli|Ašvieniai]]. V [[homérská řečtina|homérské řečtině]] odpovídají výrazy ''hippeús'' a ''hippotēs'' „bojující z vozu, řídící válečný vůz“ užívané jako titul pro hrdiny jako [[Nestór]], [[Týdeus]] nebo [[Patroklos|Patroklés]]. Samotný Kastór je pak ''hippodamos'' „krotitel koní“. [143] => [144] => * Nasátja snad vychází z ''*nasatí'' „bezpečný návrat“ a souviset s úkolem vozataje vrátit válečníka v pořádku zpět domů, toto jméno je tak často vykládáno jako „zachránci, spasitelé“ Může být příbuzné jménu řeckého Nestóra, který byl znám svým vozatajským uměním. [145] => [146] => * Védské Divó napátá či Dívo napátá lze přeložit jako „potomci nebes“. ''Divó'' je [[instrumentál]]em od slova ''djaús'' označujícího nebesa či nebeského boha [[Djaus]]e, napátá znamená „potomci“, později bylo užíváno ve významu „vnuci“. Analogický výraz je znám v [[Latina|latině]] kde ''Iouis nepotes'' „[[Jupiter (mytologie)|Jovovi]] potomci“ označuje převzaté řecké Dioskúry. Divó napátá však nemusí indikovat přímý příbuzenský vztah mezi Ašviny a Djausem, védská božstva jsou běžně označována jako ''napátah'' různých abstrakcí jako síly či moci. V rgvédském hymnu 1.181 je však o jednom z Ašvinů řečeno že je ''Divó putráh'', tedy jasně „Djausův syn“. Těmto výrazům odpovídá řecké ''Dios kúroi'' „[[Zeus|Diovi]] synové, Diovi chlapci“, lotyšskému Dieva dēli „[[Dievas|Dievovi]] synové“ a litevskému Dievo sūneliai „Dievasovi synkové“. [147] => [148] => * Súmakh je jméno otce jedno z Ašvinů, či podle jiného překladu samotného Ašvina, a jeho překlad je nejasný. Asko Parpola jej spojuje se starořeckým ''makhé'' „bitva, souboj“ a [[Martin Litchfield West|Martin L. West]] jej přímo překládá jako „Dobrý válečník“. [[Manfred Mayrhofer]] slovo namísto toho vyložil jako „bohatý, štědrý“, což je vlastnost očekávaná od vítězného vojevůdce. Podle Westa může Súmakhem bůh Indra, který je občas tímto jménem titulován, či nějaký smrtelný král. [149] => [150] => * Dasra, jméno jednoho z Ašvinů v pozdější epice, lze jednoduše přeložit jako „chytrý, dovedný“, ale také „mající podivuhodné dovednosti“ či „divotvorný“. Výraz je v Rgvédu užíván i jako přízvisko obou Ašvinů, též ve formě ''purudamsa'' „mající mnoho dovedností“ související s řeckým ''poludénés'' „mající mnoho rad, plánů či dovedností, moudrý“. Jako Dasra je označován taktéž [[Púšan]]. [151] => [152] => == Hypotézy == [153] => [154] => === Asko Parpola === [155] => Podle názoru indologa [[Asko Parpola|Asko Parpoly]] není kult Ašvinů původem [[indoevropané|praindoevropský]], ale vznikl až v prostředí [[Indoíránci|Praindoíránců]] obývajících na přelomu 3. a 2. tisíciletí př. n. l. území v okolí jižního Uralu. Předobrazem těchto božstev byla posádka nového vynálezu – [[Válečný vůz|válečného vozu]], který byl objeven buď v této oblasti nebo na [[Blízký východ|Blízkém východě]]. Od Praindoíránců se poté tento kult rozšířil k předkům [[Řekové|Řeků]] a [[Baltové|Baltů]]. [156] => [157] => To že Ašvinové tvoří dvojici vysvětluje Parpola faktem že posádku válečného vozu tvořili dva muži - válečník soustředící se na boj či lov a vozataj řídící vůz a starající se o koně. Těsné sepětí této dvojice naznačuje nález hrobu [[kultura Sintašta|kultury Sintašta]] (2 200 – 1800 př. n. l.) na jižním [[Ural]]u na jehož dně je pohřben válečník se zbraněmi a vozem, zatímco v horní komoře je pohřben další muž s párem koní. Ve védském náboženství je pak posádka vozu s Ašviny přímo ztotožněna. [158] => [159] => Indoíránci uctívající dobovou formu Ašvinů později migrovali na jih kde na hranicích dnešního [[Afghánistán]]u, [[Turkmenistán]]u, [[Uzbekistán]]u a [[Tádžikistán]]u okolo roku 1 500 př. n. l. Ovládli starší kulturu zvanou [[Baktrijsko-margiánský archeologický komplex|Baktrijsko-margiánský kulturní komplex]]. Zde se setkali mimo jiné s [[Asyřané|Asyřany]] jejichž kult nejvyššího boha [[Aššur]]a je vedl k představě dvou abstraktních božstev: [[Mitra (hinduismus)|Mitry]] a [[Varuna|Varuny]], která však měla stejnou duální povahu jako Ašvinové. V důsledku toho převzala tato nová božstva královskou funkci Ašvinů. [160] => [161] => Parpola chápe Ašviny jako božské reprezentanty [[Diarchie|dvojkrálí]], které je doloženo ze [[Sparta|Sparty]], jež byla centrem kultu Dioskúrů. V indickém prostředí [[Džajminíja bráhmana]] zmiňuje že [[rádžpurohit]] – králův kněz sloužil svému pánu jako vozataj aby dohlížel na to že nespáchá žádný hřích. Pod jménem Divó napátá jsou skutečně v rgvédském hymnu 10.39 označováni jako králové, ačkoliv podle některých názorů „potomky nebes“ v tomto případě nejsou myšleni Ašvinové, ale Mitra a Varuna. Proti tomu však lze namítnout že spojení mezi vladařem a válečným vozem se opakovaně objevuje v védských náboženských i epických textech, stejně tak indoárjovská jména mittanijských králů jsou spojena s vozem. [162] => [163] => === Trojfunkční hypotéza === [164] => Zastánci [[trojfunkční hypotéza|trojfunkční hypotézy]], vytvořené [[Georges Dumézil|Georgem Dumézilem]], chápou Ašviny především jako božstva navracející mládí, zdraví a plodnost, zajišťující lásku a bohatství. Řadí je tak božstvům třetí funkce, spojené s plodností a prosperitou. Jaan Puhvel spatřuje doklad příslušnosti Ašvinů k třetí funkci i ve dvou výčtech božstev kde figurují na třetím místě: [165] => [166] => * Mitra a Aruna, Indara, Našattija (mittanijské smlouvy) [167] => * [[Áditjové]], [[Rudra|Rudrové]], Ašvinové ([[Atharvavéd]] 5.3) [168] => [169] => Zmiňuje i obdobné trojice v Rgvédu a na jiném místě [[Atharvavéd]]u, kde však namísto Ašvinů figurují [[Vasuové]], skupina božstev – dárců statků, tvořících družinu Indry či Agniho. Z tohoto důvodu řadí Ašviny mezi Vasuje, ačkoliv védské texty tak nečiní. [170] => [171] => Podle Puhvela mohl být původním Ašvinem Násatja, odpovídající řeckému Kastórovi, zatímco druhým byl Dasra/ Divó napátá, syn Djausův odpovídající Polydeukovi, synu Diovu. Mýtus o sporu mezi Ašviny a Indrou interpretuje jej jako [[válka funkcí|válku funkcí]], zároveň démona Madu přirovnává k severskému [[Kvasir]]ovi. Za nejasný považuje vztah mýtu o zrození Ašvinů božským rodičům proměněným v koně s řeckým mýtem o tom jak [[Nefelé]], bohyně stvořená jako dvojnice Héry, zplodila s krále [[Ixión]]em Kentaura, předka [[kentaur]]ů. Kromě démonického Nánhaithjua považuje za íránský, respektive zarathuštrický, protějšek Ašvinů také dvojici [[Ameša Spenta|Ameša Spentů]] zvaných [[Hauhavát]] „Celistvost, Zdraví“ a [[Ameretát]] „Nesmrtelnost, Dlouhověkost“. Jejich spojení s vodou a rostlinami přirovnává léčivým vodám a bylinám Ašvinů jako božských lékařů. [172] => [173] => == Reference == [174] => [175] => [176] => == Externí odkazy == [177] => * {{Commonscat}} [178] => [179] => {{Autoritní data}} [180] => [181] => [[Kategorie:Hinduistická božstva]] [182] => [[Kategorie:Bohové blíženci]] [183] => [[Kategorie:Božstva léčení]] [] => )
good wiki

Ašvinové

Ašwini Kumaras, hinduistická forma Ašvinů Ašvinové, též Nasátjové jsou védská božstva, božští blíženci úzce spojení s koňmi. Typicky jsou vzývání jako pomocníci v nesnázích a zachránci při katastrofách, především na moři.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Indra','Dioskúrové','Atharvavéd','Mahábhárata','Mitra (hinduismus)','Saranjú','Súrja','Rudra','Vivasván','Asko Parpola','Dieva dēli','Agni'

Agni

Atharvavéd

Dioskúrové

Indra

Mahábhárata

Rudra

Saranjú

Súrja

Vivasván