Array ( [0] => 15527133 [id] => 15527133 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Aššurbanipal [uri] => Aššurbanipal [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník [1] => | barva = #faf9b2 [2] => | barva textu = black [3] => | jméno = Aššurbanipal [4] => | titul = [[Seznam asyrských králů|asyrský král]] [5] => | obrázek = Assurbanipal als hogepriester.jpg [6] => | popisek = Aššurbanipal jako velekněz [7] => | vláda = 669–631 př. n. l. [8] => | éra = [9] => | datum korunovace = [10] => | tituly = [11] => | celé jméno = [12] => | chrámové jméno = [13] => | posmrtné jméno = [14] => | předchůdce = [[Asarhaddon]] [15] => | následník = [[Aššur-etel-iláni]] [16] => | typ dědice = [17] => | dědic = [18] => | choť = [19] => | choť2 = [20] => | choť3 = [21] => | choť4 = [22] => | choť5 = [23] => | potomstvo = [[Aššur-etel-iláni]] [24] => | rod = [25] => | dynastie = [26] => | hymna = [27] => | motto = [28] => | otec = [[Asarhaddon]] [29] => | matka = [30] => | datum narození = 685 př. n. l. [31] => | místo narození = [32] => | datum úmrtí = 627 př. n. l. [33] => | místo úmrtí = [34] => | datum pohřbení = [35] => | místo pohřbení = [36] => | podpis = [37] => }} [38] => '''Aššurbanipal''' ([[akkadština|akkadsky]]: ''Aššur-báni-apli'' [[Soubor:Rassam cylinder Anshardua.jpg|60px]] – „Aššur vytvořil [dalšího] syna“ nebo „Aššur stvořil dědice“Dictionary of the Ancient Near East, Editors Piotr Bienkowski and Alan Millard, p.36, česky a v umění dříve '''Sardanapal'''Ottův slovník naučný XXII, s. 637, ztotožňován podle [[Marcus Iunianus Iustinus|Marka Iuniana Iustina]]) se narodil roku [[685 př. n. l.]] jako syn [[Asarhaddon]]a a byl posledním významným králem tzv. [[Novoasyrská říše|novoasyrského období]]. Vládl v letech 669–631 př. n. l., zemřel roku 627 př. n. l.Tyto údaje jsou podle Seznamu asyrských králů, [http://www.aina.org/aol/kinglist Assyrian kinglist] Je považován za velice [[Vzdělanost|vzdělanou]] osobnost, založil první systematicky organizovanou knihovnu na [[Blízký východ|Blízkém východě]], tzv. [[Aššurbanipalova knihovna|Aššurbanipalovu knihovnu]], jejíž sbírky se částečně uchovaly dodnes. [39] => [40] => V [[Bible|Bibli]] je nazýván '''As(e)nappar'' nebo ''Osnapper'' ([[Kniha Ezdráš|Ezdráš]] 4, 10),{{Citace elektronického periodika |titul=Ezra 4 / Hebrew – English Bible / Mechon-Mamre |url=http://www.mechon-mamre.org/p/pt/pt35a04.htm#10 |datum přístupu=2008-09-22 |url archivu=https://web.archive.org/web/20231016055705/https://mechon-mamre.org/p/pt/pt35a04.htm#10 |datum archivace=2023-10-16 }} [[Starověký Řím|římský]] historik [[Marcus Iunianus Iustinus|Justinus]] užívá jména ''Sardanapalus''.{{Citace elektronické monografie [41] => | url = http://www.forumromanum.org/literature/justin/english/trans1.html [42] => | titul = Epitome of the Philippic History of Pompeius Trogus [43] => | autor = [[Marcus Junianus Justinus]] [44] => | formát = HTML [45] => | quote = His successors too, following his example, gave answers to their people through their ministers. The Assyrians, who were afterwards called Syrians, held their empire thirteen hundred years. The last king that reigned over them was Sardanapalus, a man more effeminate than a woman. [46] => }} [47] => [48] => == Mládí == [49] => Aššurbanipal se narodil na sklonku [[Asýrie|asyrské]] dominance, která trvala více než 1 300 let. Jeho otec, [[Asarhaddon]], nejmladší syn [[Sinacherib]]a, se stal následníkem trůnu poté, co byl korunní princ [[Aššur-nadin-šumi]] sesazen rebely jako údajný [[Babylón|babylonský]] [[vazal]]. Asarhaddon nebyl synem Sinacheribovy královny Tašmetum-šarat, ale jedné z „palácových dam“ západosemitského původu, [[Zakutu]], známou pod jejím rodovým jménem – ''Naqui'a''. Jedinou známou královnou za Asarhaddona byla [[Ašur-hamat]], která zemřela roku 672 př. n. l. [50] => [51] => Aššurbanipal vyrůstal v malém paláci nazývaném ''bit reduti'' (dům následnictví), postaveném jeho dědem Sinacheribem v období, kdy byl korunním princem v severní části [[Ninive]]. Roku 694 př. n. l. Sinacherib dokončil stavbu „Paláce bez rivala“ v jihozápadním cípu metropole, přičemž zachoval většinu starších struktur. „Dům Následnictví“ se stal domovem Asarhaddona, tehdy korunního prince. V tomto paláci byl zavražděn Aššurbanipalův děd. Byl zabit Aššurbanipalovými strýci, [[Arda-Mulussu|Arda-Mulussuem]] a [[Nabu-šar-usur|Nabu-šarra-usurem]] – identifikovanými pouze v biblické zmínce jako Adrammelek ([[Adramelech]]) a Šarezer. Důsledkem této [[konspirace]] je Asarhaddonův nástup na trůn roku 681 př. n. l. Asarhadon pro sebe vybudoval novou rezidenci – ''bit masharti'' (dům zbraní, [[zbrojnice]]). „Dům následnictví“ přenechal své matce a mladším dětem, včetně Aššurbanipala. [52] => [53] => [[Soubor:Assurbanipal op jacht.jpg|náhled|300px|vlevo|Aššurbanipal na lovu, palácový reliéf z [[Ninive]].]] [54] => [55] => Dodnes jsou nám známa jména jeho pěti bratrů a jedné sestry. [[Sin-idin-apla]], první korunní princ, zemřel před rokem 672 př. n. l. Protože se nepředpokládalo, že by se dostal k trůnu, byl Aššurbanipal za svého mládí školen v té době obvyklých oborech, [[jezdectví]], [[lov]]u, [[jízdní vojsko starověku|vozatajství]] – ovládání válečných vozů (''chariotů''), válečnictví, základům řemesel, a v neposlední řadě královskému dekoru. V ojedinělém [[autobiografie|autobiografickém]] projevu Aššurbanipal popisuje další obory, do kterých byl zasvěcen ve svém mládí: věštění z oleje, [[matematika|matematiky]], psaní a četby. Aššurbanipal byl jediným asyrským králem, který se naučil číst a psát.{{Doplňte zdroj}} [56] => [57] => == Nástup na trůn == [58] => Roku 672 př. n. l., po smrti své manželky, král [[Asarhaddon]] přeorganizoval systém následnictví podle doporučení své matky. Využil k tomu podrobených [[Médie|médských]] náčelníků, které donutil k uzavření tzv. „vazalské dohody“.Anglicky: Grayson, Kirk A. "Akkadian Treaties of Seventh Century B.C." Journal of Cuneiform Studies, Vol. 39, No. 2 (Autumn, 1987): pg.130 : ''“… Esarhaddon imposes oaths to respect the right to succession of his two sons upon various peoples: the Medes in the Vassal Treaties and probably the people of Sippar in Text 3.”'' V té se mimo jiné náčelníci pod přísahou zavázali garantovat (jménem svým i svých potomků) asyrský trůn pro Aššurbanipala a babylonský pro [[Šamaš-šum-ukin]]a, Aššurbanipalova staršího bratra; to vše pro případ, že by [[Asarhaddon]] zemřel v době, kdy by jeho synové byli příliš mladí pro případné boje o moc. Původně byl Asarhaddonovým následníkem jeho nejstarší syn Sin-idin-apla, ale v témže roce zemřel. Monumentální [[stéla]] vztyčená o dva roky později v severozápadní provincii znázorňuje Asarhaddona (s výrazem velké úlevy na tváři) a oba jeho syny po jeho boku. Tyto portréty (nejstarší podobizny Aššurbanipala a jeho bratra) znázorňují oba s plnovousem – symbolem dospělosti. [59] => [60] => Poté se cesty obou princů rozdělily. V dochované korespondenci Šamaš-šum-ukin informuje svého otce o situaci v Babylonu, zatímco Aššurbanipala (který zůstal v Asýrii) v dopisech tituluje jako korunního prince. Situace se vyhrotila roku 669 př. n. l., kdy v průběhu egyptské kampaně náhle umírá král Asarhaddon. Jeho matka Zakutu okamžitě požadovala všeobecnou podporu pro Aššurbanipalův nárok na trůn a přísné tresty pro případy zrady. To dokazuje, jak vlivnou osobou byla tato žena na počátku Aššurbanipalovy vlády. Oficiální korunovace proběhla druhého měsíce roku 668 př. n. l. a v témže roce Aššurbanipal ustanovil svého bratra králem [[Babylón]]u. Převod výkonné moci proběhl hladce a duální vláda obou bratrů mohla začít. V textech je jejich vzájemný vztah v té době popisován jako vřelý; v mnoha případech je dokonce označují za dvojčata. Stejně však bylo jasně dáno najevo, že Aššurbanipal, jako král asyrský a jako jeho předkové, byl také „králem všehomíra“. [61] => [62] => == Války == [63] => I když byl mezi svými oblíbeným panovníkem, byl naopak mezi nepřátelskými národy znám pro svou extrémní krutost vůči poraženým vůdcům. Zachovalo se mnoho obrazů, ve kterých je jeho krutost dokonce zvýrazněna, dokazujíce jeho hrdost nad svými činy. Příkladem je několik uměleckých děl ukazujících Aššurbanipala jak připevňuje psí obojek (řetěz) s vodítkem skrz čelist poraženému králi a pak ho donutí žít ve psí boudě.D.D. Luckenbill, Ancient Records of Assyria and Babylonia II, p. 314 [64] => [65] => === Egypt === [66] => Aššurbanipal nezdědil po Asarhadonovi jen trůn, ale také válečný konflikt s [[Egypt]]em a jeho [[Núbie#Království Kuš|kušitskými]] panovníky, králi [[25. dynastie]]. Roku 667 př. n. l. vyslal Aššurbanipal asyrskou armádu do Egypta. Výprava je úspěšná, egyptský král [[Taharka]] je v bitvě u [[Memfis]]u na hlavu poražen a Asýrie si udržuje svůj vliv na egyptské půdě. Několik egyptských vazalů se v té době pokouší o rebelii, ale asyrská armáda povstání potlačila. Všichni velitelé vzbouřenců byli posláni do [[Ninive]], pouze [[Neko I.]] (princ ze [[Sau]]) přesvědčil Aššurbanipala o své loajalitě. To mu vyneslo návrat do Egypta a následně i titul egyptského krále. [67] => Po [[Taharka|Taharkově]] smrti r. 664 př. n. l. vtrhl do [[Horní Egypt|Horního Egypta]] jeho synovec a následník [[Tanotamon]], dobyl jej a ustanovil [[Veset|Théby]] hlavním městem. U města [[Memfis]] porazil ostatní egyptské prince, včetně [[Neko I.|Neka I.]], který v bitvě málem zahynul. Aššurbanipal poslal další armádu proti Tanotamonově vojsku a opět se mu podařilo [[Núbie#Království Kuš|Kušity]] porazit. Tanotamon se stáhl na jih do své domoviny a k dalším válečným tažením z jeho strany již nedošlo. Asyřané vyrabovali [[Veset|Théby]] a domů přivezli obrovskou válečnou kořist. [68] => Jak asyrský vliv v Egyptě skončil není zcela jasné, víme však, že Nekův syn [[Psammetik I.]] získal Egyptu nezávislost a zároveň udržel přátelské vztahy s Asýrií. [69] => V soudobých textech byl nalezen zajímavý příběh, popisující jak měl [[Lýdie|lýdský]] král [[Gýgés]] ve snu vnuknutí seslané asyrským bohem [[Aššur]]em. Ve snu mu bylo sděleno, že pokud se poddá Aššurbanipalovi, podaří se mu porazit jeho vlastní nepřátele. Poté, co poslal vyslance do Asýrie, skutečně se mu podařilo porazit [[Kimmeriové|Kimmerie]]. Když však později podpořil egyptský odboj proti Asyřanům, jeho vojska byla poražena armádou z [[Kilíkie]] a Kimmerijci.M. Roaf, cultural atlas of Mesopotamia and the ancient near east 2004, p. 190–191 [70] => [71] => === Elam === [72] => V té době fungovala duální monarchie bez problémů. Na žádost svého bratra mu poslal Aššurbanipal sochu boha [[Marduk]]a jako znamení dobré vůle.G. Frame, Babylonia 689–627, p. 104 Šamaš-šum-ukinova moc byla omezená. Byl sice oficiální hlavou Babylonie, ale většina výkonné moci byla v Aššurbanipalových rukou. Zpočátku vládl mír i na hranicích s [[Elam]]em, který byl stále v područí jejich otce. Aššurbanipal dokonce prohlašoval, že poslal do Elamu potraviny v době hladomoru. Okolo roku 664 př. n. l. se však situace změnila. [[Urtaku]], elamitský král, překvapivě zaútočil na Babylonii. [[Asýrie]] se zdržela s vysláním pomoci; důvody mohly být dva: Aššurbanipal se nechal ukonejšit zprávami elamských vyslanců, nebo se prostě nacházel mimo svůj dvůr. Nakonec byli Elamité nuceni ustoupit před asyrskou armádou a ve stejném roce Urtaku umírá. Jeho nástupcem se stal [[Teumman]] (Tempti-Kumma-In-Šušinak), který ale nebyl legitimní následník trůnu. To vedlo k útěku mnohých elamských princů k Aššurbanipalovu dvoru. Mezi uprchlíky byl i nejstarší Urtakův syn [[Humban-Nikaš]]. V letech 658–657 př. n. l. se obě říše utkaly znovu. Důvodem byla zrada provincie [[Gumbulu]] vůči Asýrii. Aššurbanipal se rozhodl je s konečnou platností potrestat. Na druhé straně se Teumman obával o svou autoritu kvůli princům setrvávajícm na asyrském dvoře a požadoval na Aššurbanipalovi jejich vydání. Po průniku asyrských vojsk do [[Elam]]u se obě vojska střetla v bitvě u řeky Ulaja.Jméno je podle asyrských záznamů, dnes identifikována jako [[Karun]] nebo [[Karkech]]. [73] => [74] => Elam byl v bitvě rozdrcen a podle asyrských reliéfů během bitvy Teumman spáchal sebevraždu.Banipal, Cem. The War of Banipalian, p. 31–52, Bilkentftp Press, Çankaya 1986 Aššurbanipal dosadil Humban-Nikaše za krále [[Madaktu]] a dalšího prince, [[Tammaritu]], jako vládce města [[Hidalu]]. Elam se tak stal dalším vazalským územím Asýrie s povinností platit tribut. S elamským problémem smeteným ze stolu si mohl Aššurbanipal konečně vyřídit staré účty s [[Gumbulu|gumbulskou]] provincií, kde dobyl i její hlavní město. Vítězná armáda pak pochodovala zpět domů, přičemž Aššurbanipal nezapomněl s sebou vzít i hlavu poraženého krále Teummana. Když jí při příjezdu do [[Ninive]] spatřili elamští ambasadoři, jeden z nich okamžitě spáchal sebevraždu a jiný si podle starého zvyku vyrval vousy. Jejich ponížení tím však neskončilo, hlava elamitského krále byla poté vystavena v přístavu v Ninive. Smrt a hlava Teummana byla později vděčným tématem reliéfů a maleb v Aššurbanipalově paláci.G. Frame, Babylonia 689–627 B.C. p. 118–124 [75] => [76] => === Babylon === [77] => V té době se zvětšovaly neshody mezi bratry a vyvrcholením vzájemných třenic bylo protiasyrské povstání [[Babylón]]u roku 652 př. n. l. Tentokrát však měl Babylon spojence – asyrské [[chaldejci|chaldejské]] kmeny, krále [[Gutejci|Gutiů]], [[Amorité|Amurrů]], [[Malluha|Malluhy]] a hlavně samotný [[Elam]]. Podle pozdější aramejské zprávy Šamaš-šum-ukin oficiálně vyhlásil svému bratru válku dopisem, v kterém ho označil jako pouhého místodržícího [[Ninive]] a jako svého poddaného. Asyřané opět váhali s odpovědí, tentokrát z důvodů nepříznivých znamení a věšteb. Není zcela jasné jak vzpoura ovlivňovala samotné asyrské vnitrozemí, ale prokázané nepokoje v některých městech ukazují, že i zde mohl mít Aššurbanipal jisté potíže.G. Frame, Babylon 689–627 BC, p. 131–141 Když byl Babylon konečně napaden, Asyřané opět prokázali svou válečnou sílu. Navíc i v oblasti Babylonie vypukla občanská válka, která omezila vojenskou pomoc pro Babylon. Roku 648 př. n. l. Aššurbanipal již obléhá dvě hlavní centra vzpoury – [[Borsippa|Borsippu]] a Babylon. Bez nepřicházející pomoci byla jejich situace beznadějná. Po téměř dvouletém obléhání umírá Šamaš-šum-ukin ve svém hořícím paláci, jen krátce před tím, než se město vzdalo. Tentokrát Babylon nebyl zničen jako za [[Senacherib]]a, avšak neunikl hroznému krveprolití a masakrům vzbouřenců. Aššurbanipal dovolil, aby si Babylon podržel svou nezávislost, ale ta se stala ještě více formální, než byla kdykoliv předtím. Nový babylonský král [[Kandanalu]] po sobě nezanechal žádné oficiální záznamy, pravděpodobně byla jeho funkce jen obřadní.J. Oates, Babylon, 2003, p. 123 [78] => [79] => == Na sklonku asyrské dominance == [80] => Poslední dekáda Aššurbanipalovy vlády byla pro Asýrii již poměrně klidným obdobím. Stát však evidentně slábl. Zdroje o Aššurbanipalově vládě z tohoto období jsou již jen kusé, poslední potvrzení o jeho panování pochází z jeho 38. roku na trůnu (631 př. n. l.), ale podle pozdějších zdrojů vládl až do roku 627 př. n. l.Nejdůležitějšími příklady jsou záznamy z Harranu a Urucký královský seznam. Aššurbanipal se věnoval svým intelektuálním zájmům, byl sběratelem textů a archivářem své korespondence. Dochovaly se z ní tabulky s texty, spekuluje se, že jeho písemnosti se dostaly do proslulé knihovny [[Alexandrie|Alexandrii]].Stevens, s.175–191 [81] => Ačkoliv neznáme konkrétní příčiny, je evidentní že po jeho smrti nastal boj o moc. Mezi uchazeči o trůn byli [[Aššur-etel-iláni]], jeho bratr [[Sín-šarra-iškún|Sinšariškun]], velitel armády [[Sin-šumu-lišir]] a také pozdější [[Babylonie|babylonský]] král [[Nabopolassar]]; kdo bojoval proti komu není zcela jasné. [82] => [83] => == Odraz v umění == [84] => [[Soubor:Sardanapal en zijn vrouwen.jpg|360px|náhled|Rafael Sadeler podle Joose van Winghe: Sardanapal se ženami, mědiryt, 1588–1589]] [85] => V evropské literatuře, divadelních dramatech, hudbě a výtvarném umění byl Aššurbanipal od středověku nazýván podle římského historika [[Marcus Iunianus Iustinus|Marka Iuniana Iustina]] (který vycházel z dějin Persie řeckého historika [[Ktésias|Ktésiada]]) řeckým jménem Sardanapal a stal se příměrem prostopášného a krutého panovníka, symbolem a personifikací zkažených mravů pohanského Babylónu jako opaku k mravnosti křesťanské. Tradovalo se, že dal před smrtí povraždit všechny své konkubíny a sluhy. [86] => [87] => === Literatura === [88] => * [[Edwin Atherstone]]: epos ''Pád Ninive'' [89] => * [[George Gordon Byron]]: tragédie ''Sardanapal'' [90] => '''Hudba''' [91] => * [[Hector Berlioz]]: kantáta ''Sardanapale'' [92] => * [[Christian Ludwig Boxberg]]: opera ''Sardanapalus'' [93] => * [[Wilhelm Mayer (skladatel)|Wilhelm Mayer]], předehra k Byronově tragédii ''Sardanapal'' [94] => * [[Ladislav Zavrtal]]: opera ''[[Myrrha (opera)|Myrrha]]'' [95] => * [[Victorin de Joncières]]: opera ''Sardanapale'' [96] => '''Výtvarné umění''' [97] => * Řecká socha Dionýsa z 1. století n. l., nalezená v Aténách, s nápisem Sardanapalos (ϹΑΡΔΑΝΑΠΑΛΛΟϹ), mylně ztotožněná s legendárním králem [98] => * Joos van Winghe: Sardanapal se ženami, v mědirytu provedl Rafael Sadeler (1588–1589) [99] => * [[Eugène Delacroix]]: Smrt Sardanapalova, obraz (1821) [100] => * [[Agathon Klemt]]: Hod Sardanapalův, olejomalba (1882) [101] => [102] => == Odkazy == [103] => [104] => === Reference === [105] => [106] => [107] => === Související články === [108] => * [[Seznam asyrských králů]] [109] => [110] => === Literatura === [111] => * LEICK, Gwendolyn: ''Mezopotámie, počátky měst''. BB Art 2005, isbn 8073415550, 9788073415556 [112] => * STEVENS, Kathryn: ''Between Greece and Babylonia: Hellenistic Intellectual History in Cross-Cultural Perspective''. Cambridge University Press 2019 [113] => [114] => === Externí odkazy === [115] => * {{Commonscat}} [116] => * [http://lexicorient.com/e.o/ashurbanipal.htm Ashurbanipal] {{Wayback|url=http://lexicorient.com/e.o/ashurbanipal.htm |date=20070930211418 }} [117] => * [http://web.utk.edu/~giles/ The Library of King Ashurbanipal Web Page] {{Wayback|url=http://web.utk.edu/~giles/ |date=20080709060655 }} [118] => * [https://web.archive.org/web/20040901084246/http://www.bol.ucla.edu/~szuchman/Sources.htm Assurbanipal Coronation Hymn] [119] => * [http://books.google.ca/books?hl=en&id=Vn8PAAAAYAAJ&dq=History+of+Assurbanipal,+Translated+from+the+Cuneiform+Inscriptions&printsec=frontcover&source=web&ots=Xt3aNwr_K_&sig=XJCn2ET8jB0v6_UHldA0dHt5abA&sa=X&oi=book_result&resnum=1&ct=result History Of Assurbanipal, Translated from the Cuneiform Inscriptions by George Smith] [120] => [121] => {{posloupnost|co=[[Seznam asyrských králů|Asyrský král]]|kdy= 668–627 př. n. l.| předchůdce =[[Asarhaddon]]| nástupce =[[Aššur-etel-iláni]]}} [122] => {{Novoasyrští panovníci}} [123] => [124] => {{Autoritní data}} [125] => {{Portály|Starověk|Lidé}} [126] => [127] => [[Kategorie:Novoasyrští králové]] [128] => [[Kategorie:Úmrtí v 7. století př. n. l.]] [129] => [[Kategorie:Úmrtí v Mosulu]] [130] => [[Kategorie:Muži]] [131] => [[Kategorie:Narození v roce 687 př. n. l.]] [] => )
good wiki

Aššurbanipal

Aššurbanipal (akkadsky: Aššur-báni-apli 60px - „Aššur vytvořil [dalšího] syna“ nebo „Aššur stvořil dědice“, česky a v umění dříve Sardanapal, ztotožňován podle Marka Iuniana Iustina) se narodil roku 685 př. n.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Asarhaddon','Aššur-etel-iláni','Ninive','Marcus Iunianus Iustinus','Babylón','Elam','Seznam asyrských králů','Gumbulu','Neko I.','Asýrie','Taharka','Veset'

Asarhaddon

Aššur-etel-iláni

Asýrie

Babylón

Elam

Ninive

Taharka

Veset