Array ( [0] => 15486532 [id] => 15486532 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Biografie [uri] => Biografie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|redirect=životopis|tento=literárním žánru|druhý=profesním životopise|stránka=Curriculum vitae}} [1] => '''Biografie''' (z řeckého ''bios'' – život a ''grafein'' – psát) je rekonstrukce života významné osobnosti ([[Umění|umělec]], [[politik]], [[sport]]ovec apod.), a to na základě [[archiv]]ních materiálů, [[deník]]ů, osobních znalostí či vzpomínek. Na rozdíl od [[Curriculum vitæ|profesního životopisu]] v sobě spojuje vnější průběh života s vnitřním vývojem. Pojednává o činech, úspěších či díle vybrané osobnosti, avšak také, v mezích možností, o jejích motivech a povahových rysech. Biografie může částečně využívat [[Literární fikce|fikci]] (např. biografický román), ovšem většinou se zakládá na reálných událostech. Autorizovaná biografie je psána s dovolením nebo za spolupráce osobnosti, [[autobiografie]] je přímo dílem člověka, jehož života se daná biografie týká. Většinou se nedá přesně odlišit od žánru [[Paměti|pamětí]] (memoárů). Někdy je za podžánr autobiografie považován i publikovaný deník. [2] => [3] => == Vývoj žánru == [4] => Za prvního autora biografií bývá označován [[Starověké Řecko|starořecký]] historik [[Plútarchos]], který kolem roku 80 vydal knihu [[Životopisy slavných Řeků a Římanů|''Životopisy slavných Řeků a Římanů'']]''.'' Kniha měla zvláštní strukturu, Plútarchos se totiž vždy věnoval dvojici historických osobností a sledoval jejich osudy paralelně. Popsal takto 22 dvojic. Velmi populární dílo vytvořil [[Cornelius Nepos]], pod názvem ''De viris illustribus'' (''O slavných mužích''). Zachovaná část díla vyšla česky v roce 1977. Zábavnou formou v něm Nepos popisuje životy slavných Řeků a Římanů. Zachovalo se pouze 23 krátkých životopisů [[Perská říše|perských]] a [[Kartágo|kartaginských]] vojevůdců a rozsáhlejší životopisy [[Cato starší|Catona staršího]] a [[Titus Pomponius Atticus|Attica]]. Dílo bylo řazeno podle jednotlivých oborů do knih: králové, vojevůdci, státníci, řečníci, básníci, filosofové, dějepisci, gramatici atd. Neposova práce však nebyla považována za příliš spolehlivou, často pracovala s pověstmi. Za první opravdu seriózní biografii bývá považována až kniha římského polyhistora [[Suetonius|Suetonia]] ''[[Životopisy dvanácti císařů]].'' V jednotlivých životopisech Suetonius vždy podává nejdříve informace o rodině, o výchově a mládí, a potom píše o veřejné činnosti, soukromém životě a nakonec o okolnostech smrti. Suetonius při psaní svého díla využíval císařských archivů, k nimž měl přístup, jinak v podstatě využíval stejné prameny jako [[Tacitus]] a popisoval prakticky i stejnou dobu. Suetonius se nezaměřoval na problematiku politicko-mravní jako Tacitus, ale v jeho díle je zachyceno mnoho skandálních historek ze života soukromého, které podávají plastický obraz o životě tehdejší vyšší společnosti, zejména o císařích a jejich nejbližším okolí. Pro Suetonia je přitom typické, že ve svém díle píše o věcech příznivých i nepříznivých, aniž by vyslovil svůj názor. [5] => [6] => Evropský [[středověk]] se soustředil na spisy [[Hagiografie|hagiografické]], které nejsou obvykle považovány za biografie v pravém slova smyslu, jejich význam bývá spíše náboženský. Prvním významným středověkým životopisem ve smyslu historickém byl patrně ''[[Vita Karoli Magni]]'', životopis [[Karel Veliký|Karla Velikého]] z pera jeho dvořana [[Einhard]]a. K prvním významným autobiografiím patří ''Vyznání'' [[Svatý Augustin|svatého Augustina]]. Velkým přelomem bylo vydání knihy [[Giorgio Vasari]]ho ''Le Vite de' più eccellenti pittori, scultori, e architettori da Cimabue insino a' tempi nostri'' (1550), které je věnované životům umělců. Po dlouhé době se v něm předmětem biografie stali lidé neurození a nespjatí s církví. Kniha položila základy [[kunsthistorie]]. [7] => [8] => Deníkový žánr se stal svébytným v 17. století, ceněny jsou například ''Deníky Samuela Pepyse'' (''The Diaries of Samuel Pepys'') z té doby. Jsou jedním z prvních děl, u nichž se ukázalo, že osobní deník může být výborným zdrojem historických informací, vedle zdrojů tradičních (často citované je například [[Samuel Pepys|Pepysovo]] svědectví o velkém požáru Londýna). Za první moderní biografii bývá označována kniha ''Life of Samuel Johnson'' od skotského autora [[James Boswell|Jamese Boswella]]''.'' Vyšla roku 1791. [9] => [10] => V [[18. století]] se ještě více rozšířilo spektrum osobností, o nichž lze psát biografii – objevily se i první biografie zločinců, konkrétně [[pirát]]ů (např. ''[[A General History of the Pyrates]]'' Charlese Johnsona). V 19. století se staly populární autobiografie, napsali je kupříkladu [[Charles Dickens]], [[John Stuart Mill]], [[Johann Wolfgang von Goethe|Johann Wolfgang Goethe]] a mnozí jiní. [11] => [12] => Ve [[20. století]] žánr biografie ovlivnil nástup [[psychologie]] a [[sociologie]]. Větší pozornost začala být věnována dětství popisovaných osobností, případně sociálnímu prostředí, z něhož vzešly. V žánru životopisného románu se proslavil například [[André Maurois]], který literárně zpracoval život četných osobností ([[Honoré de Balzac]], [[Robert Browning]] a [[Elizabeth Barrettová-Browningová]], [[George Gordon Byron]], [[François René de Chateaubriand]], [[Fryderyk Chopin|Frédéric Chopin]], [[Benjamin Disraeli]], [[Alexander Fleming]], [[Victor Hugo]], [[Cecil Rhodes]], [[George Sandová]], [[Percy Bysshe Shelley]], [[Ivan Sergejevič Turgeněv]], [[Voltaire]] a další). K nejslavnějším deníkům 20. století patří ''[[Deník Anne Frankové]]'', unikátní svědectví dítěte o temné stránce století. Na vysokou uměleckou úroveň vystoupal žánr autobiografie a vzpomínek, někdy se vzpomínková kniha stala jedním z největších děl vzpomínající osoby - to se týká například [[Ernest Hemingway|Hemingwayova]] ''Pohyblivého svátku'', knihy ''I Know Why the Caged Bird Sings'' afroamerické spisovatelky [[Maya Angelou|Mayi Angelou]], [[Vzpomínky na Afriku|''Vzpomínek na Afriku'']] [[Karen Blixenová|Karen Blixenové]], ''Divokých labutí'' [[Jung Changová|Jung Changové]], nebo autobiografie [[Gertrude Steinová|Gertrudy Steinové]], která dala nahlédnout za kulisy pařížské umělecké avantgardy. Netýká se to ovšem jen vzpomínek umělců, bestsellerem se staly i originální paměti [[Richard Feynman|Richarda Feynmana]] ''To nemyslíte vážně, pane Feynmane!'' Žánr si prorazil cestu i do [[komiks]]u, ceněny jsou autobiografické komiksy ''Maus'' [[Art Spiegelman|Arta Spiegelmana]] či ''Persepolis'' [[Marjane Satrapiová|Marjane Satrapiové]]. Klasická historická biografie také ovšem nezanikla, k ceněným patří třeba [[Winston Churchill|Churchillův]] životopis historika [[Martin Gilbert|Martina Gilberta]] z roku 1969.{{Citace periodika|titul=The 20 best biographies and autobiographies of all time|periodikum=Telegraph.co.uk|jazyk=en|url=http://www.telegraph.co.uk/culture/books/10631149/The-20-best-biographies-and-autobiographies-of-all-time.html|datum přístupu=2017-03-30}} [13] => [14] => Krom knižních biografií se objevil rovněž velmi populární žánr [[Životopisný film|biografického filmu]] (např. [[Miloš Forman|Formanův]] [[Amadeus (film)|''Amadeus'']] o [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartovi]], [[Richard Attenborough|Attenboroughův]] [[Gándhí (film)|''Gándhí'']], ''[[Čistá duše]]'' o [[John Forbes Nash|Johnu Forbesu Nashovi]] aj.). [15] => [16] => == Biografie v Česku == [17] => V české historiografii je žánr biografie tradiční. Na jeho půdu vstoupil již [[Bohuslav Balbín]] (''Vita venerabilis Arnesti)'' či první moderní historik [[František Palacký]] (''Život Jana Amose Komenského'', ''Joseph Dobrowský's Leben und gelehrtes Wirken''). Některé osobnosti české historiky přímo fascinovaly – kupříkladu o [[Jan Žižka|Janu Žižkovi]] napsali odbornou biografii [[Václav Vladivoj Tomek]], [[Kamil Krofta]], [[Václav Novotný (historik)|Václav Novotný]], [[Rudolf Urbánek]] i [[František Michálek Bartoš]]. Některé historické biografie měly velký dopad na kolektivní vědomí, například práce [[Josef Kalousek|Josefa Kalouska]] o [[Karel IV.|Karlu IV.]] z roku 1878 upevnila přízvisko „otec vlasti“. Historická biografie často stála na pomezí literatury osvětové, ba na pomezí politické esejistiky, jak je patrno například z práce [[Zdeněk Nejedlý|Zdeňka Nejedlého]] ''Hus a naše doba'' z roku 1919. I sami historici se časem stávali předmětem biografií – viz práce [[Jaroslav Goll|Jaroslava Golla]] ''František Palacký'' či [[Zdeněk Kalista|Zdeňka Kalisty]] ''Josef Pekař''. Kalista patřil k nemnoha historikům, kteří se na biografie a monografie přímo specializovali (''Bohuslav Balbín'', ''Anežka Přemyslovna'', ''Zikmund Myslík z Hršova'', ''Blahoslavená Zdislava'', ''Karel IV. Jeho duchovní tvář'', ''Bedřich Bridel'', ''Valdštejn: historie odcizení a snu''). Ani v polistopadové éře se žánr mezi odborníky nevytratil, některé knihy vzbudily i širší čtenářský zájem jako například práce [[Dušan Tomášek|Dušana Tomáška]] a [[Robert Kvaček|Roberta Kvačka]] ''Generál šel na smrt'', která popisuje život vojáka a politika [[Alois Eliáš|Aloise Eliáše]]. [18] => [19] => Nejen historici však mohou psát odborné biografie, žánr je obvyklý také v jiných humanitních vědách, v literární vědě (kupř. ''Čtení o Jakubu Demlovi'', nebo ''Průvodce životem a dílem Josefa Váchala'' [[Jiří Olič|Jiřího Oliče]]) nebo v muzikologii, kde lze zmínit práce [[Otakar Hostinský|Otakara Hostinského]] (''Hektor Berlioz'', ''Antonín Dvořák ve vývoji naší dramatické hudby'', ''Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu'') či [[Zdeněk Nejedlý|Zdeňka Nejedlého]] (''Gustav Mahler'', ''Bedřich Smetana''). [20] => [21] => Biografie publicistická má široké rozpětí - její nejtriviálnější podoby se dotýkají až bulváru, zvláště u neautorizovaných biografií o populárních hercích, jež mohou být jen kompiláty z časopiseckých článků, avšak špičková publicistická biografie si dokáže nezřídka vydobýt úctu i historiků. K respektovaným novinářům a publicistům, kteří portrétovali nějakou osobnost, patřil kupříkladu [[Miroslav Ivanov]], klasik literatury faktu v českých zemích. Po listopadu 1989 si podobné postavení vydobyl publicista [[Pavel Kosatík]], který napsal knihy o [[Jan Masaryk|Janu Masarykovi]], [[Ferdinand Peroutka|Ferdinandu Peroutkovi]], [[Pavel Kohout (spisovatel)|Pavlu Kohoutovi]], [[Pavel Tigrid|Pavlu Tigridovi]] či [[Věra Čáslavská|Věře Čáslavské]]. Zvláštní žánr životopisné reportáže pěstoval [[Ota Pavel]] (''Pohádka o Raškovi''). V nedávné době se oceňovanou stala biografie [[Adam Chroust|Adama Chrousta]] o cestovateli [[Miloslav Stingl|Miloslavu Stinglovi]] (''Stingl Miloslav. Biografie cestovatelské legendy''). [22] => [23] => Specifickým podžánrem je biografie přátelská, tvořená vzpomínkami blízkých na nějakou osobnost (např. kniha [[Adolf Branald|Adolfa Branalda]] ''Můj přítel Kamil'' o malíři [[Kamil Lhoták|Kamilu Lhotákovi]]). [24] => [25] => V české literatuře má poměrně velkou tradici životopisný román. Původně byl výsadou zvláště umělecky angažovaných historiků, jako byl [[Zikmund Winter]], jehož ceněný román ''[[Mistr Kampanus]]'' pojednává o [[Jan Campanus Vodňanský|Janu Campanovi Vodňanském]] a poměrech na Karlově univerzitě kolem roku 1620, nebo [[Alois Jirásek]] (''Husitský král'' o [[Jiří z Poděbrad|Jiřím z Poděbrad]] a mnohé jiné). Časem se žánr od historiografie více odlučoval, jak dokazuje například román [[Karel Schulz|Karla Schulze]] ''Kámen a bolest'', který vypráví život malíře a sochaře [[Michelangelo Buonarroti|Michelangela]]. Specialistou na životopisné romány se stal [[František Kožík]]. Nejslavnější z nich, ''Největší z pierotů'', vypráví o mimovi českého původu [[Jean Gaspard Deburau|Jeanu Gaspardovi Debureauovi]]. Věnoval se ale i jiným osobnostem, například [[Jaroslav Vrchlický|Jaroslavu Vrchlickému]] (''Za trochu lásky...''). Velkou popularitu si získal též román [[Jarmila Loukotková|Jarmily Loukotkové]] ''Navzdory básník zpívá'', který probudil zájem o dílo středověkého básníka [[François Villon|Françoise Villona]]. [[Vladimír Macura]] věnoval celý cyklus životopisných románů osobnostem [[České národní obrození|českého národního obrození]] (''Informátor'', ''Komandant'', ''Guvernantka'', ''Medikus''). Významným rysem polistopadové české literatury je mj. právě renesance biografického románu. Zájem vzbudily práce ''Zatím dobrý'' [[Jan Novák (spisovatel)|Jana Nováka]] o [[Skupina bratří Mašínů|bratrech Mašínech]], ''Smrt, nebudeš se báti'' [[Radka Denemarková|Radky Denemarkové]] o režiséru [[Petr Lébl|Petru Léblovi]], ''Básník'' [[Martin Reiner (básník)|Martina Reinera]] o [[Ivan Blatný|Ivanu Blatném]] či ''Dějiny Světla'' [[Jan Němec (spisovatel)|Jana Němce]] o fotografovi [[František Drtikol|Františku Drtikolovi]]. [26] => [27] => Žánr autobiografie a memoárů založil v českých zemích již král [[Karel IV.]], když napsal vlastní životopis pod názvem ''[[Vita Caroli]]''. V éře renesanční si popularitu, i díky humoru a nadsázce, získali ''Paměti'' [[Mikuláš Dačický z Heslova|Mikuláše Dačického z Heslova]]. V barokní éře se objevil zvláštní fenomén tzv. [[Písmák|písmáckých]] pamětí. Nejznámější z nich jsou zápisky [[František Jan Vavák|Františka Jana Vaváka]]. Jejich význam spočíval mj. v tom, že byly, jako jedny z mála literárních textů své doby, psány [[Čeština|česky]]. Bývají zdrojem důležitých informací i pro moderní historiky, neboť jiné prameny se málo věnují každodennímu životu a venkovu. Ve 20. století velký ohlas vzbudily paměti [[Václav Černý|Václava Černého]] či [[Jaroslav Seifert|Jaroslava Seiferta]], jež vyšly pod "[[Svaz moderní kultury Devětsil|devětsiláckým]]" názvem ''Všecky krásy světa''. Specifickou, útržkovitou formu pro svou vlastní biografii zvolil prezident [[Václav Havel]] (''Prosím stručně''). I v české literatuře se objevil fenomén autobiografie komiksové, v podobě knihy [[Petr Sís|Petra Síse]] ''Zeď''. [28] => [29] => Deník si jako žánr oblíbili spisovatelé, ovšem v jejich případě je obtížné odlišit, kdy má deník funkci skutečně faktografickou, a kdy deníková forma kryje fabulaci či záměry ryze umělecké ([[Jakub Deml]]: ''Šlépěje'', [[Ivan Diviš]]: ''Teorie spolehlivosti'', [[Michal Viewegh]]: ''Báječný rok'' aj.) Specifickou roli v české literatuře sehrály deníky [[Karel Hynek Mácha|Karla Hynka Máchy]], které budily vzrušení tím, že byly z části šifrované a šifru se dlouho nedařilo rozluštit. První ji částečně prolomil [[Jakub Arbes]] roku 1884, zcela pak [[Karel Janský]] ve 20. letech 20. století. Arbes i Janský usilovali o to, aby šifrované části nebyly zveřejněny, neboť dosti bez obalu a nečekaně hrubě popisují Máchův sexuální život. Oba badatelé se domnívali, že by mohla být poškozena památka romantického básníka. Za publikaci pak ve 30. letech začali bojovat čeští surrealisté.{{Citace elektronického periodika|titul=Skryté intimnosti z deníku Karla Hynka Máchy | periodikum = Novinky.cz [30] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [31] => | vydavatel = Borgis|jazyk=cs|url=https://www.novinky.cz/zena/styl/214400-skryte-intimnosti-z-deniku-karla-hynka-machy.html|datum přístupu=2017-03-30}} [32] => [33] => == Odkazy == [34] => [35] => === Reference === [36] => [37] => [38] => === Externí odkazy === [39] => * {{Commonscat|Biographies}} [40] => * {{TDKIV}} [41] => * {{Wikizdroje|kategorie=Životopisy}} [42] => * {{Wikislovník|heslo=biografie}} [43] => * {{Wikicitáty|téma=Biografie}} [44] => * {{Wikicitáty|téma=Životopis}} [45] => [46] => {{Autoritní data}} [47] => {{Portály|Literatura}} [48] => [49] => [[Kategorie:Biografie| ]] [50] => [[Kategorie:Literární žánry]] [] => )
good wiki

Biografie

Biografie (z řeckého bios - život a grafein - psát) je rekonstrukce života významné osobnosti (umělec, politik, sportovec apod. ), a to na základě archivních materiálů, deníků, osobních znalostí či vzpomínek.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Karel IV.','Zdeněk Nejedlý','Vzpomínky na Afriku','Skupina bratří Mašínů','James Boswell','André Maurois','Čistá duše','Kartágo','Richard Attenborough','Percy Bysshe Shelley','Starověké Řecko','Alexander Fleming'

Kartágo