Array ( [0] => 14681247 [id] => 14681247 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Buničina [uri] => Buničina [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Zellstoff 200 fach Polfilter.jpg|náhled|200krát zvětšený detail papírové tašky]] [1] => '''Buničina''' je nejčastější materiál používaný na výrobu [[papír]]u. Vyrábí se jak z jednoletých rostlin ([[kenaf]]u, [[bavlna|bavlny]], [[len|lnu]] atp.), tak i víceletých (prakticky ze dřeva všech stromů - ve [[Střední Evropa|střední Evropě]] je z nich nejpoužívanější [[smrk]]). Jedná se o chemický proces, při kterém je hlavní snahou nepoškodit molekuly [[Celulóza|celulózy]] v rostlinném vlákně (obvykle tvořeném buněčnou stěnou) a naopak rozrušit látky, které způsobují pevnost rostliny (ve dřevě jde o [[lignin]]). [2] => [3] => == Výroba buničiny == [4] => Výroba má několik fází: [5] => [6] => # Nejdřív je ze stromu odstraněna [[Borka|kůra]]. To se může udělat bez vody nebo s ní (mokré loupání). Kůra je obvykle použita jako palivo při výrobě celulózy a papíru. [7] => # Poté se dřevo naštěpkuje. [8] => # V dalším kroku se štěpky obvykle skladují na haldách, aby došlo k biologickým procesům, které naruší strukturu ligninu. [9] => # Následně dojde k provaření štěpek. To lze udělat více způsoby. Základními jsou kyselý a zásaditý proces: [10] => #* Při kyselém - '''sulfitovém''' - procesu je základem várky [[oxid siřičitý]] spolu s [[oxid vápenatý|oxidem vápenatým]] či [[oxid hořečnatý|oxidem hořečnatým]]. Proces probíhá při pH 1-2 a až za teploty 140 °C. Vyrobená buničina má poměrně vysokou bělost, ale o něco nižší pevnost (ve srovnání se sulfátovou buničinou). Při procesu dochází ke kyselé hydrolýze celulózy i hemicelulóz, čímž vznikne množství jednoduchých cukrů. Tyto cukry se mohou využít pro výrobu kvasnic z odpadních vod. V ČR se sulfitová buničina v současnosti vyrábí jen v [[Paskov]]ě (poblíž Frýdku-Místku). [11] => #* Při zásaditém - '''sulfátovém''' procesu se jako základní chemikálie používají [[sulfid sodný]] a [[hydroxid sodný]]. Varné pH se může blížit až hodnotě 13 a dosahuje se teplot až ke 170 °C. Vzniklá buničina vyniká výbornými pevnostními vlastnostmi a používá se pro mechanicky namáhané papíry (například pro pytlový). Jako vedlejší produkt vzniká při tomto procesu při čištění odpadního louhu [[tálové mýdlo]]. Nechtěným vedlejším produktem jsou i [[thioly]] (merkaptany) způsobující (při nedokonalém systému cirkulace vzduchu u vařáku) charakteristický zápach v okolí sulfátových celulózek. V ČR se sulfátová buničina v současnosti vyrábí jen v [[Papírny Štětí|papírnách ve Štětí]]. [12] => # Vyrobená buničina je následně vyprána od varných chemikálií [13] => # Dalším (ale nikoliv nezbytným) krokem je bělení buničiny. Při něm dochází k dalšímu odstranění ligninu, který způsobuje barvu buničiny. Původně se pro bělení používal [[Chlor|chlór]]. Dnes je již nahrazen [[oxid chloričitý|oxidem chloričitým]], výjimečně i [[chlornan sodný|chlornanem sodným]], ale i bezchlorovými variantami, jakými jsou [[kyslík]], [[peroxid vodíku]] či [[ozón]] (často v kombinaci s [[hydroxid sodný|hydroxidem sodným]]). [14] => # Protože vyrobená vlákna jsou obvykle příliš dlouhá, v dalším kroku se melou na rafinérech. [15] => # Hotová buničina se nakonec buď může usušit, či použít pro výrobu papíru. [16] => [17] => == Historie == [18] => Použití dřeva na výrobu papíru je poměrně nová inovace. Počátkem [[19. století]] [[plodinové vlákno|plodinová vlákna]] jako [[lněný|lněná]] vlákna byla primárním materiálovým zdrojem, ale jejich nedostatek vedl k experimentování s jinými materiály. Kolem roku [[1850]] Němec [[Friedrich Gottlob Keller]] drtil dřevo mokrým drtičem za zisku [[Dřevovina|dřevoviny]]. Další experimenty, které prováděl americký chemik C.B. Tilghman a švédský vynálezce C. F. Dahl, umožnily výrobu buničiny použitím chemikálií na oddělení vláken. [19] => [20] => == Environmentální dopady == [21] => Hlavní environmentální dopady rozvlákňování dřeva zahrnují dopad na lesní zdroje a vznik odpadních produktů. [22] => [23] => Když je papír bělen elementárním chlórem (ale zčásti i při bělení chlornanem), vznikají jako vedlejší produkty vysoce toxické sloučeniny, např. chlorované [[dioxin]]y a [[furan]]y. V některých zemích jako např. Britská Kolumbie, vedly v roce 1992 vysoké koncentrace těchto látek k uzavření některých rybářských oblastí. Celosvětově pak vedly k zavedení ECF a TCF technologií. ECF (elementar chlorine free) technologie přestaly používat plynný chlór, zatímco dražší TCF (total chlorine free) technologie vypustily použití sloučenin chlóru plně. [24] => [25] => Odpadní voda též může být velkým zdrojem znečištění pro vysoký obsah ligninu a jiných organických látek, které mohou sloužit jako potrava pro zooplankton, který pak následně nadměrně spotřebovává ve vodě rozpuštěný kyslík. Problém odpadních vod se však již začátkem 90. let 20. století úspěšně vyřešil zaokruhováním cyklů v celulózkách a regenerací varných louhů. [26] => {{Autoritní data}} [27] => [28] => [[Kategorie:Materiály na bázi dřeva]] [] => )
good wiki

Buničina

200krát zvětšený detail papírové tašky Buničina je nejčastější materiál používaný na výrobu papíru. Vyrábí se jak z jednoletých rostlin (kenafu, bavlny, lnu atp.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'hydroxid sodný','Borka','furan','Dřevovina','1850','plodinové vlákno','ozón','peroxid vodíku','chlornan sodný','Chlor','thioly','sulfid sodný'

1850

Borka

Chlor

Dřevovina

Furan

Ozon

Thioly