Array ( [0] => 15523575 [id] => 15523575 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Caracalla [uri] => Caracalla [3] => 0 Caracalla - Museo Massimo alle Terme.JPG [img] => 0 Caracalla - Museo Massimo alle Terme.JPG [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Caracalla, vlastním jménem Marcus Aurelius Severus Antoninus, byl římský císař, který vládl v letech 211 až 217. Narodil se 4. dubna 188 v Lyonu, což tehdy bylo významné centrum římské kultury a obchodu. Jeho jméno je spojeno s řadou zajímavých reforem a inovací, které měly pozitivní dopad na římskou společnost. Během své vlády se Caracalla zasadil o rozšíření římského občanství na všechny svobodné obyvatele římské říše prostřednictvím ediktu z roku 212, známého jako Constitutio Antoniniana. Tento krok výrazně posílil soudržnost impéria a umožnil mnoha lidem participovat na římském politickém a právním systému, což přispělo k větší jednotě říše. Caracalla byl také známý svou výstavbou impozantních veřejných staveb, mezi nimiž vynikají Caracallovy lázně v Římě. Tyto lázně, které byly otevřeny v roce 216, byly jedny z největších a nejluxusnějších v té době, a symbolizovaly pokrok a inovace římské architektury. Caracallovy lázně nejen sloužily k hygieně, ale i jako důležité veřejné prostory pro setkávání a socializaci obyvatel. V osobním životě byl Caracalla znám svou vášní pro řeckou kulturu a filozofii, což svědčí o jeho otevřenosti k novým myšlenkám a tradicím. Jeho císařství bylo také obdobím, kdy se římská armáda stala více mnohonárodnostní, což umožnilo spolupráci různých kultur a etnik v rámci impéria. Přestože Caracalla čelil výzvám a sporům během své vlády, jeho odkaz zůstává komplexní a mnohovrstevnatý. Zemřel 8. dubna 217 během vojenské kampaně v dnešním Iráku, ale jeho reformy a architektonické dědictví nadále ovlivňují naše chápání římské kultury a jejího přínosu k moderní civilizaci. [oai_cs_optimisticky] => Caracalla, vlastním jménem Marcus Aurelius Severus Antoninus, byl římský císař, který vládl v letech 211 až 217. Narodil se 4. dubna 188 v Lyonu, což tehdy bylo významné centrum římské kultury a obchodu. Jeho jméno je spojeno s řadou zajímavých reforem a inovací, které měly pozitivní dopad na římskou společnost. Během své vlády se Caracalla zasadil o rozšíření římského občanství na všechny svobodné obyvatele římské říše prostřednictvím ediktu z roku 212, známého jako Constitutio Antoniniana. Tento krok výrazně posílil soudržnost impéria a umožnil mnoha lidem participovat na římském politickém a právním systému, což přispělo k větší jednotě říše. Caracalla byl také známý svou výstavbou impozantních veřejných staveb, mezi nimiž vynikají Caracallovy lázně v Římě. Tyto lázně, které byly otevřeny v roce 216, byly jedny z největších a nejluxusnějších v té době, a symbolizovaly pokrok a inovace římské architektury. Caracallovy lázně nejen sloužily k hygieně, ale i jako důležité veřejné prostory pro setkávání a socializaci obyvatel. V osobním životě byl Caracalla znám svou vášní pro řeckou kulturu a filozofii, což svědčí o jeho otevřenosti k novým myšlenkám a tradicím. Jeho císařství bylo také obdobím, kdy se římská armáda stala více mnohonárodnostní, což umožnilo spolupráci různých kultur a etnik v rámci impéria. Přestože Caracalla čelil výzvám a sporům během své vlády, jeho odkaz zůstává komplexní a mnohovrstevnatý. Zemřel 8. dubna 217 během vojenské kampaně v dnešním Iráku, ale jeho reformy a architektonické dědictví nadále ovlivňují naše chápání římské kultury a jejího přínosu k moderní civilizaci. ) Array ( [0] => {{Infobox - panovník [1] => | barva = #EE5C42 [2] => | jméno = Caracalla [3] => | titul = [[Seznam římských císařů|22.]] [[císař]] [[Starověký Řím|římské říše]] [4] => | obrázek = 0215 Altes Museum Kaiser Caracalla anagoria.JPG [5] => | popisek = Caracallova busta [6] => | vláda = [[4. únor]] [[211]] – [[8. duben]] [[217]] [7] => | celé jméno = Marcus Aurelius Severus Antoninus [8] => | předchůdce = [[Septimius Severus]] [9] => | následník = [[Macrinus]] [10] => | choť = [[Fulvia Plautilla]] [11] => | dynastie = [[Severovská dynastie|Severovci]] [12] => | otec = [[Septimius Severus]] [13] => | matka = [[Iulia Domna]] [14] => | místo narození = [[Lyon|Lugdunum]] [15] => | místo úmrtí = u [[Harran|Karrh]], [[Mezopotámie]] [16] => }} [17] => '''Marcus Aurelius Severus Antoninus''' (rodným jménem ''Lucius Septimius Bassianus''; [[4. duben|4. dubna]] [[188]] v [[Lugdunum|Lugdunu]] – [[8. duben|8. dubna]] [[217]] v [[Mezopotámie|Mezopotámii]]), běžně známý pod přezdívkou '''Caracalla''', již obdržel kvůli svému oblíbenému galskému plášti s kapucí (''caracallus''), byl [[Starověký Řím|římským]] císařem v letech [[211]] až 217. [18] => [19] => Caracalla byl synem a nástupcem [[Septimius Severus|Septimia Severa]], zakladatele [[Severovci|severovské dynastie]]. Během své vlády dbal především o vojenské záležitosti, naproti tomu politice a správě státu nevěnoval valnou pozornost. Jeho panování se přesto stalo pamětihodným přijetím ediktu ''[[Constitutio Antoniniana]]'', jímž bylo v roce [[212]] uděleno [[římské občanství]] všem svobodným mužům na území [[Římská říše|římské říše]]. Podle historika [[Cassius Dio|Cassia Diona]] byl Caracalla k tomuto opatření motivován snahou o zvýšení daňového výnosu. Vraždou svého mladšího bratra a spoluvládce [[Geta|Gety]] a následným rozsáhlým masakrem Getových stoupenců si Caracalla vytvořil mnoho nepřátel. Protože postupoval se značnou brutalitou vůči každé skutečné nebo domnělé opozici, vešel do povědomí vlivem vylíčení svých činů soudobou [[Římský senát|senátorskou]] historiografií jako jeden z největších římských [[Tyrannis|tyranů]]. [20] => [21] => == Život == [22] => [23] => === Původ a mládí === [24] => Caracalla se narodil [[4. duben|4. dubna]] [[188]] v [[Lugdunum|Lugdunu]] (nynější [[Lyon]]) jako nejstarší syn [[Septimius Severus|Septimia Severa]], tehdejšího místodržitele [[Římské provincie|provincie]] [[Gallia Lugdunensis|Gallie Lugdunensis]], a [[Iulia Domna|Julie Domny]]. Jeho rodné jméno znělo Lucius Septimius Bassianus, přičemž [[cognomen]] Bassianus získal po svém dědovi z matčiny strany, který byl knězem slunečního boha Elagabala v [[Sýrie (provincie)|syrském]] městě Emesa ([[Homs]]). Po svých rodičích byl Caracalla smíšeného [[Punové|punsko]]-[[Berberové|berberského]] a [[Arabové|arabského]] původu. V dětství se prý vyznačoval dobrou a přívětivou povahou, ačkoli jako dospělý se choval velice krutě a zuřivě. Pod dohledem nejlepších učitelů studoval Caracalla rétoriku a dokázal přednést celé pasáže z [[Eurípidés|Eurípidových]] dramat, navzdory tomu nesnášel vzdělání a učené jedince. Když dosáhl věku pěti let, byl jeho otec [[9. duben|9. dubna]] [[193]] provolán císařem. Patrně v polovině roku [[195]] byl Caracallovi udělen titul [[caesar]]a. Jelikož Septimius Severus usiloval legitimizovat svoji vládu spojením Severovců s [[Antoninovci]], bylo Caracallovo jméno změněno na Marcus Aurelius Antoninus. V roce [[197]] doprovázel spolu s mladším bratrem [[Geta|Getou]] svého otce při tažení proti [[Parthská říše|Parthům]]. Roku [[198]] byl povýšen do hodnosti [[Augustus (titul)|augusta]], zatímco Getovi byla dána hodnost caesara. Císařská rodina setrvala poté nějakou dobu v [[Orient]]u a teprve v roce [[202]] se vrátila zpět do [[Řím]]a. [25] => [26] => [[Soubor:Caracalla et Geta.jpg|náhled|vlevo|Caracalla a Geta, obraz od [[Lawrence Alma-Tadema|Lawrence Alma-Tademy]]]] [27] => V dubnu 202 byl Caracalla z rozhodnutí svého otce oženěn s Fulvií Plautillou, jež byla dcerou [[Pretoriánský prefekt|pretoriánského prefekta]] Gaia Fulvia Plautiana. Ten pocházel z [[Libye|libyjského]] města [[Leptis Magna]], rodiště Septimia Severa. Plautianus se domohl mimořádně silné mocenské pozice, navíc upevněné příbuzenským svazkem s císařskou dynastií. Jeho ctižádostivost ho ale přivedla do konfliktu s císařovnou Julií Domnou a Caracallou, neboť ten vnímal Plautiana jako svého rivala. Svého tchána i manželku nenáviděl a oba hodlal při první příležitosti odstranit. Caracallovy intriky přivodily v roce [[205]] Plautianův pád, načež ho Caracalla nechal v Severově přítomnosti usmrtit. Plautilla byla nucena odejít do vyhnanství na ostrov [[Lipari|Lipara]], nicméně po Caracallově nástupu na trůn byla i ona zavražděna. [28] => [29] => Mezi Caracallou a jeho bratrem Getou se již v brzkém věku projevovala znatelná rivalita a řevnivost, které se v dalších letech vytrvale stupňovaly a později se proměnily ve vzájemnou smrtelnou nenávist. Septimius Severus se marně snažil zmírnit rozpory mezi svými syny a utajit je před veřejností. Dal proto razit mince s nápisem ''concordia'' („svornost“), učinil je [[Římský konzul|konzuly]] pro rok [[208]] a zdržoval je mimo dvorské pletichy v Římě. V letech 208 až [[211]] se bratři účastnili Severova tažení v [[Británie (provincie)|Británii]], v jehož průběhu se Caracalla podílel na vedení vojenských operací. Getovi bylo svěřeno řízení civilních záležitostí a v roce [[209]] byl obdařen titulem augustus, čímž byl postaven na roveň Caracallovi. Dva roky po Severově příchodu do Británie se císařovo zdraví začalo vážně zhoršovat, ovšem vztah mezi jeho syny nevykazoval žádné známky zlepšení. [[4. únor]]a 211 Septimius Severus zemřel. V souvislostí s tím se vyskytla jistá neprokázaná obvinění, že se Caracalla pokusil otcovu smrt urychlit, což jen dokládá, s jakou netrpělivostí ji očekával. [30] => [31] => === Uchopení moci, zavraždění Gety === [32] => [[Soubor:Septimusseverustondo.jpg|náhled|vpravo|Oficiální dobový portrét císaře Septimia Severa s rodinou (umístěn na provinčním úřadě), Caracalla vpravo dole, obličej Gety byl odstraněn po jeho zavraždění.]] [33] => Caracalla a Geta se společně ujali vlády, jak Septimius Severus předpokládal, přestože Caracalla měl jako starší mírně navrch. Krátce po Severově úmrtí uzavřeli bratři mír s kmeny v [[Kaledonie|Kaledonii]] a odebrali se do Říma, avšak už při cestě na sebe pohlíželi s netajenou nevraživostí a nedůvěrou. Jakákoli spolupráce při řízení státu a v politickém vedení byla tudíž vyloučená. Caracalla se nejprve zdráhal proti bratrovi cokoli podniknout, jelikož Geta se těšil vysoké oblibě mezi vojáky. Po návratu do hlavního města se oba císařové v důsledku své animozity obklopili početnou tělesnou stráží. Městské obyvatelstvo, [[pretoriánská garda]] a vojenské sbory rozložené v Římě a jeho okolí byly svírány rozpolceností a kolísavostí, [[občanská válka]] se tedy zdála být neodvratná. [34] => [35] => Po prvotním nezdařeném pokusu o bratrovo zavraždění se Caracallovi koncem prosince 211 podařilo vlákat Getu do léčky, když vyzval svoji matku, aby mezi nimi v soukromí zprostředkovala usmíření. Lehkomyslný Geta se domníval, že v přítomnosti Julie Domny bude před svým bratrem v bezpečí, nicméně Caracalla ho dal bez váhání zavraždit sobě oddanými vojáky. Nad mrtvým Getou bylo vyřčeno ''[[damnatio memoriae]]'', takže jeho jméno bylo důkladně odstraněno ze všech veřejných staveb a písemnosti, a dokonce i veškeré mince s jeho podobiznami byly roztaveny a jeho vyobrazení bylo ničeno i na společných portrétech se samotným Caracallou. Caracallova ukrutnost následně připravila o životy tisíce mužů a žen, jež císař považoval za Getovy přátele a příznivce. Mnoho jiných bylo později obviněno z náklonnosti či sympatií vůči Getovi nebo z projevování zármutku nad jeho smrtí. K prominentním obětem teroru patřili i potomci všemi uctívaného [[Marcus Aurelius|Marka Aurelia]], jeho dcera Cornificie a jeho vnuk. Pro pouhý žert byl popraven Publius Helvius Pertinax, syn [[Pertinax (císař)|stejnojmenného]] dřívějšího císaře. Tentýž osud stihl rovněž význačného právníka a pretoriánského prefekta [[Papinianus|Papiniana]]. [36] => [37] => === Vnitřní politika === [38] => V roce [[212]] uskutečnil Caracalla dvě zásadní opatření: v Římě zahájil stavbu velkolepých lázní ''Thermae Antoninianae'' a vydal proslulý edikt ''[[Constitutio Antoniniana]]''. Hlavní část [[Caracallovy lázně|Caracallových lázní]], jejichž vybudování bylo motivováno snahou císaře zajistit si přízeň lidu, byla dokončena po čtyřech letech, celý komplex byl pak dostavěn za vlády [[Alexander Severus|Alexandra Severa]]. Prostřednictvím Constitutio Antoniniana bylo všem svobodným mužským obyvatelům římské říše poskytnuto [[římské občanství]]. Účel a důvody tohoto rozhodnutí nejsou sice dosud dostatečně vysvětleny, edikt každopádně přispěl ke zvýšení standardizace stále byrokratičtějších římských správních struktur. Z právního hlediska nevedlo Constitutio Antoniniana ke zrušení místních právních systémů a jejich nahrazení římským soukromým právem, jak se dříve usuzovalo, neboť lokální práva byla i nadále užívána, pokud neodporovala [[Římské právo|římskému právu]]. V kruzích zaujímajících k císaři nepřátelský postoj převládalo mínění, podle něhož došlo k rozšíření občanského práva, aby dotčené osoby byly podrobeny i těm daním, jež se vztahovaly pouze na římské občany. K nim náležela daň za propuštění otroka na svobodu a dědická daň, jejíž sazbu zvýšil Caracalla na dvojnásobek. Odvádění dědické daně bylo navíc uloženo i rodinným příslušníkům, kteří byli dosud z jejího placení vyňati. Zvýšení daňového výnosu představovalo však zřejmě jen jednu z pohnutek Caracallova kroku. Mezi novými občany chtěl pravděpodobně získat také sobě oddané stoupence, čímž by vyvážil zášť tradičních elit, stavějících se k němu značně nenávistně, a posílil svoji mocenskou základnu. [39] => [40] => [[Soubor:MMA bust 01.jpg|náhled|upright=0.75|Caracallova busta v Metropolitním muzeu umění]] [41] => Proti jedincům a skupinám vyvolávajícím v něm hněv nebo podezření vystupoval Caracalla s neobvyklou tvrdostí. Své nepřátele nechával odstranit na základě smyšlených výpovědí od anonymních udavačů. Příznačné pro jeho hrůzovládu bylo, že se nespokojil jen s popravami svých protivníků, nýbrž zastrašoval své odpůrce vraždami náhodně vybraných lidí. V zimě roku [[215]] vykonal Caracalla svoji nechvalně proslulou návštěvu [[Alexandrie]], jejíž obyvatelé se císaři posmívali kvůli způsobu, jakým ospravedlňoval Getovu vraždu. Na tuto urážku odpověděl Caracalla pobitím deputace předních občanů města vítajících ho při jeho příjezdu. Nato rozpoutal v Alexandrii rozsáhlé krveprolití, během něhož vojáci několik dní plenili a drancovali město. Podle historika [[Cassius Dio|Cassia Diona]] bylo zmasakrováno kolem 20 000 lidí, přičemž byli zabíjeni i cizí návštěvníci pobývající právě v Alexandrii. [42] => [43] => Ne vždy se ale události vyvíjely v souladu s Caracallovými nelítostnými záměry, o čemž svědčí událost z jara 212, kdy se císař pokusil připravit o život oblíbeného senátora a někdejšího [[Městský prefekt|městského prefekta]] Lucia Fabia Chilona. Ten upadl v Caracallovu nemilost pro svoje úsilí dosáhnout soudržnosti Caracally a Gety. Nedlouho po Getově zabití vydal Caracalla pretoriánské gardě rozkaz, aby zakročila proti Chilonovi. Pretoriáni vyrabovali Chilonův dům a potom ho nedůstojně vlekli k císařskému paláci. Mezitím došlo k velkému pozdvižení obyvatelstva a ve městě umístěných vojáků, kteří dříve podléhali Chilonovu velení. Když byl zadržený s jejich pomocí osvobozen, považoval Caracalla situaci za tak hrozivou, že se rozhodl postavit za Chilona jako jeho zachránce. Pretoriány jím pověřené provedením zatčení nechal popravit, údajně jako trest za útok na Chilona, ve skutečnosti proto, že selhali při plnění rozkazu. Tato příhoda poukazuje na přinejmenším dočasnou slabost Caracallova postavení, jelikož byl přinucen ustoupit odporu městského obyvatelstva a vojáků. [44] => [45] => Caracalla si svým násilím nadělal nesčetné množství nepřátel, především mezi příslušníky [[Aristokracie|aristokratických]] vrstev, a v důsledku toho závisela jeho moc zcela na podpoře vojska. Obstarávání císařovy osobní bezpečnosti měla na starosti tělesná stráž tvořená [[Skythové|Skythy]] a [[Germáni|Germány]]. Náklonnost svých mužů si Caracalla zajistil zvednutím mzdy legionářů na 675 [[denár]]ů za rok a obdarováním vojáků štědrými donativy. Vzrostly i odměny poskytované vojákům při odchodu do výslužby. Razantní zvýšení vojenských výdajů mělo ovšem negativní dopad na státní kasu a zároveň podlamovalo stabilitu měny. Materiální preferování armády mohlo být uskutečněno jen na úkor ekonomicky produktivnější části obyvatelstva, a navíc zvětšovalo budoucí nároky a očekávání vojáků. Prohlubování této nepříznivé tendence nedokázali pozdější císařové zabránit, protože by tím riskovali převrat a vlastní sesazení. Caracallovo kupování si přízně armády vytvářelo předpoklady propuknutí politické nestability za vlády [[Vojenští císaři|vojenských císařů]] a bylo jednou z příčin hospodářské krize, jež se naplno rozhořela ve druhé polovině [[3. století]]. [46] => [47] => Potřeba peněz přiměla Caracallu k uskutečnění měnové reformy, v rámci níž bylo v roce 215 zavedeno nové stříbrné platidlo, označované jako [[antoninián]]. Třebaže tato mince měla být ekvivalentem dvou denárů, skutečná hmotnost jednoho antoniniánu odpovídala pouze jednomu a půl denáru, což přispělo k podstatnému vzrůstu [[inflace]]. [48] => [49] => === Vojenská tažení === [50] => Na jaře [[213]] Caracalla opustil Řím, v němž ve zbytku své vlády pobýval již jen krátký čas, a odebral do [[Galie]]. Po většinu roku pak vedl kampaně podél [[Limes Romanus|limitu]] v [[Horní Germánie|Horní Germánii]] a [[Raetie|Raetii]]. Nejprve sice dobyl vítězství v bojích s [[Alamani|Alamany]] při řece [[Mohan]]u, avšak další střety se pro něho nevyvíjely příliš příznivě. Situaci na hranicích posléze zkonsolidoval, neboť si vykoupil mír odváděním plateb Germánům. Poté, co strávil zimu v Římě, uskutečnil v následujícím roce cestu na Východ, aby vykonal přípravy k válce proti [[Parthové|Parthům]]. V průběhu cesty se u Caracally začala projevovat jeho vzrůstající fascinace [[Alexandr Veliký|Alexandrem Velikým]]. [51] => [52] => Občanská válka mezi soupeřícími bratry [[Vologaisés VI.|Vologaisem VI.]] a [[Artabanos IV.|Artabanem IV.]] destabilizovala poměry v [[Parthská říše|parthské říši]], čehož Caracalla hodlal využít k posílení římského vlivu. V roce [[214]] Římané anektovali [[Osroéne|Osroénu]], nicméně v témže roce podniknutý vpád do [[Arménie]] byl odražen. Caracalla zřejmě neusiloval o trvalé výboje na úkor Parthů, čemuž nasvědčuje i odložení plánované invaze na východ v roce [[215]]. Teprve Artabanovo odmítnutí Caracallovy žádosti o ruku jeho dcery vyprovokovalo Caracallu k zahájení válečných operací. V roce [[216]] vytáhl v čele vojska do [[Mezopotámie]], přičemž nenarazil na sebemenší odpor, protože Parthové ustupovali před Římany dále na východ. Římané se bez boje zmocnili města Arbely (dnešní [[Irbíl]]), načež vyplenili hroby králů [[Adiabena|Adiabeny]]. Po tomto snadno dosaženém úspěchu se Caracalla stáhl zpět na římské území a přezimoval v [[Şanlıurfa|Edesse]]. [53] => [54] => === Smrt === [55] => Dříve, než mohlo dojít k novému střetu s Parthy, stal se Caracalla obětí všeobecné atmosféry obav a podezřívavosti, k jejímuž vzniku dal podnět. Mezi řadu osobností nižšího původu pověřených zastáváním čelných funkcí ve státě patřil i pretoriánský prefekt [[Macrinus|Marcus Opellius Macrinus]], jemuž bylo údajně předpovězeno, že usedne na trůn. S ohledem na Caracallovo nevypočitatelné chování znamenalo toto proroctví pro prefekta smrtelné ohrožení. Macrinus se tudíž rozhodl Caracallu předejít a spolu s několika jinými nespokojenci zosnoval spiknutí. Na počátku jara 217 odcestoval císař, doprovázený malou jednotkou vybraných pretoriánů, z Edessy do Karrh ([[Harran]]) z důvodu návštěvy tamního chrámu měsíčního boha Luna. Během cesty byl Caracalla [[8. duben|8. dubna]] [[217]] zavražděn. Podle tvrzení vracejících se gardistů byl císař probodnut vojákem Juliem Martialem, když se chystal vykonat tělesnou potřebu. Prchající Martialis byl nato ostatními příslušníky tělesné stráže dopaden a ubit. Kvůli Caracallově velké popularitě musel Macrinus svoji účast na vraždě před vojskem utajit. Až po třech dnech váhání se vojáci nechali přesvědčit, aby Macrina prohlásili novým císařem. [56] => [57] => == Caracallova povaha a vnímání současníky == [58] => Významným prvkem Caracallova charakteru a chování bylo jeho ztotožnění se s Alexandrem Velikým. Obdiv k [[Starověká Makedonie|makedonskému]] dobyvateli a snaha o napodobování jeho činů nebyla mezi [[Seznam římských císařů|římskými císaři]] a politiky ničím neobvyklým, ovšem v případě Caracally nabývala jeho posedlost Alexandrem absurdních a groteskních podob. Osvojil si Makedoňanův způsob oblékání, zbraně i vystupování, a dokonce snad zvažoval dobytí parthské říše. Kromě toho přijal také přízvisko Veliký, vycvičil a zorganizoval 16 000 mužů ve [[Falanga|falangu]] podle makedonského vzoru a sám sebe dával znázorňovat na mincích jako boha. Jiným podstatným rysem Caracallovy povahy byla hluboce zakořeněná pověrčivost, takže přísně dodržoval náboženské obřady a bedlivě plnil všechny kultovní rituály. Vystupoval tolerantně vůči [[Židé|Židům]] a stoupencům [[křesťanství]], avšak jeho nejoblíbenějším božstvem byl [[Starověký Egypt|egyptský]] [[Serapis]], za jehož syna nebo bratra se vydával. Rovněž přijal egyptský zvyk ztotožňování vládce s bohem a stal se jediným římským císařem, který byl zpodobněn jako [[faraon]]. Na mnoha Caracallových podobiznách je zřetelně ztvárněna jeho prudkost a ukrutnost a podle některých pramenů tento dojem záměrně posiloval, neboť jeho domýšlivost uspokojoval pocit strachu a hrůzy, již vzbuzoval. Taktéž se uvádí, že byl menšího vzrůstu, nicméně vynikal svojí tělesnou zdatností, přičemž podstupoval tytéž strasti a námahu jako jeho vojáci. Zároveň ale vedl velmi rozmařilý život, jímž se natolik vyčerpával, že leckdy nebyl schopen nosit pancíř. [59] => [60] => Caracallova obliba mezi vojáky přetrvala dlouho po jeho smrti. Senátoři museli na nátlak armády prohlásit Caracallu bohem. Macrinovi bezprostřední nástupci, císařové [[Heliogabalus]] a Alexander Severus, byli vydáváni za Caracallovy nemanželské syny, což jim mělo zjednat sympatie u vojska a usnadnit uchopení moci. Naproti tomu v [[Římský senát|senátu]] byl Caracalla nenáviděn a zpráva o jeho smrti tam byla přijata s uspokojením. Silně proticaracallovské smýšlení římské aristokracie se odrazilo i v hlavních [[Starověk|antických]] pramenech, v líčení soudobých dějepisců Cassia Diona a [[Herodianos|Héródiana]], stejně jako v později vzniklém a méně věrohodném spise [[Historia Augusta]]. Dílo Cassia Diona, senátora, jenž ke Caracallovi zaujal kritické stanovisko, představuje nejhodnověrnější z dochovaných pramenů. Dio pokládal Caracallu za duševně chorého, ovšem pro potvrzení tohoto obtížně prokazatelného hodnocení nebyl nalezen přesvědčivý doklad. [61] => [62] => == Mýty o Caracallovi == [63] => Vztah [[Iulia Domna|Julie Domny]] a Caracally byl od okamžiku Getova zavraždění napjatý, třebaže navenek byla císařově matce projevována veškerá náležitá úcta. I přes to se už za Caracallova života vyskytly zvěsti o tom, že po smrti svého otce udržoval císař [[incest]]ní poměr s matkou. Ačkoli se jednalo o naprosto smyšlenou pomluvu nemající žádnou oporu v realitě, byl tento klep v polovině [[4. století]] převzat jedním tehdejším pramenem jako pravdivá skutečnost, jež byla dále citována. V Historii Augustě, v dílech [[Aurelius Victor|Aurelia Victora]], [[Eutropius (historik)|Eutropia]] a ve spisu ''Epitome de Caesaribus'' byla Julia Domna označována za Caracallovu nevlastní matku, s níž se měl prý Caracalla oženit. Toto bizarní tvrzení se objevuje také u raných křesťanských autorů [[Orosius|Orosia]] a [[Svatý Jeroným|svatého Jeronýma]], jejichž prostřednictvím ovlivnilo [[středověk]]é vnímání Caracally jako bezuzdného zhýralce. [64] => [65] => Jiný mýtus vztahující se ke Caracallovi se objevuje v díle ''Historia regum Britanniae'', sepsaném ve [[12. století]] [[Anglie|anglickým]] učencem [[Geoffrey z Monmouthu|Geoffreym z Monmouthu]]. Podle jeho podání byli Geta a Caracalla, jehož zmiňuje pod jménem Bassianus, nevlastní bratři, jelikož ten pocházel z římské matky, zatímco onen z britské. Caracalla byl Britany, k nimž náležel po své matce, zvolen za krále. Poté došlo mezi bratry ke střetnutí, v němž Geta Caracallovi podlehl a v boji padl. Za nějakou dobu byl ale Caracalla poražen a usmrcen [[Carausius|Carausiem]]. Ten byl ve skutečnosti římským důstojníkem, který se v roce [[286]] nechal provolat císařem, načež po několik let vládl vlastní doméně, zahrnující Británii a severní Galii. [66] => [67] => == Reference == [68] => {{Překlad [69] => | jazyk = de [70] => | článek = Caracalla [71] => | revize = 60027453 [72] => }} [73] => [74] => == Literatura == [75] => * BURIAN, Jan. ''Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace''. Praha : Svoboda, 1997. {{ISBN|80-205-0536-9}} [76] => * GIBBON, Edward. ''Úpadek a pád římské říše''. Praha : Levné knihy KMa, 2005. {{ISBN|80-7309-189-5}} [77] => * GRANT, Michael. ''Římští císařové''. Praha : BB art, 2002. {{ISBN|80-7257-731-X}} [78] => * HÉRÓDIANOS. ''Řím po Marku Aureliovi''. Praha : Svoboda, 1975 [79] => * ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. ''Dějiny psané Římem''. Bratislava : Perfekt, 2005. {{ISBN|80-8046-297-6}} [80] => * ''Portréty světovládců I (Od Hadriana po Alexandra Severa)''. Praha : Svoboda, 1982 [81] => [82] => == Související články == [83] => * [[Severovci]] [84] => * [[Constitutio Antoniniana]] [85] => * [[Caracallovy lázně]] [86] => [87] => == Externí odkazy == [88] => * {{commonscat}} [89] => * {{Commons}} [90] => * [http://rim.me.cz/cisarove/caracalla/caracalla.php Caracalla (Římské císařství)] [91] => * [http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1485 Další Severovci (stránky Antika)] {{Wayback|url=http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1485 |date=20120104090329 }} [92] => * [http://www.roman-emperors.org/caracala.htm Caracalla (''De Imperatoribus Romanis'')] {{en}} [93] => * [https://web.archive.org/web/20110402030820/http://www.roman-empire.net/decline/caracalla.html Caracalla (roman.empire.net)] {{en}} [94] => [95] => {{Římský císař| titul =Římský císař| předchůdce =[[Septimius Severus]]| nástupce =[[Macrinus]]|kdy=[[211]]–[[217]]}} [96] => {{Autoritní data}} [97] => {{Portály|Lidé|Starověký Řím}} [98] => [99] => [[Kategorie:Římští císaři]] [100] => [[Kategorie:Severovská dynastie]] [101] => [[Kategorie:Narození ve 2. století]] [102] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 217]] [103] => [[Kategorie:Zavraždění panovníci]] [104] => [[Kategorie:Muži]] [105] => [[Kategorie:Narození 4. dubna]] [106] => [[Kategorie:Úmrtí 8. dubna]] [107] => [[Kategorie:Narození v roce 188]] [108] => [[Kategorie:Narození v Lyonu]] [109] => [[Kategorie:Pohřbení v Římě]] [] => )
good wiki

Caracalla

Marcus Aurelius Severus Antoninus (rodným jménem Lucius Septimius Bassianus; 4. dubna 188 v Lugdunu - 8.

More about us

About

Narodil se 4. dubna 188 v Lyonu, což tehdy bylo významné centrum římské kultury a obchodu. Jeho jméno je spojeno s řadou zajímavých reforem a inovací, které měly pozitivní dopad na římskou společnost. Během své vlády se Caracalla zasadil o rozšíření římského občanství na všechny svobodné obyvatele římské říše prostřednictvím ediktu z roku 212, známého jako Constitutio Antoniniana. Tento krok výrazně posílil soudržnost impéria a umožnil mnoha lidem participovat na římském politickém a právním systému, což přispělo k větší jednotě říše. Caracalla byl také známý svou výstavbou impozantních veřejných staveb, mezi nimiž vynikají Caracallovy lázně v Římě. Tyto lázně, které byly otevřeny v roce 216, byly jedny z největších a nejluxusnějších v té době, a symbolizovaly pokrok a inovace římské architektury. Caracallovy lázně nejen sloužily k hygieně, ale i jako důležité veřejné prostory pro setkávání a socializaci obyvatel. V osobním životě byl Caracalla znám svou vášní pro řeckou kulturu a filozofii, což svědčí o jeho otevřenosti k novým myšlenkám a tradicím. Jeho císařství bylo také obdobím, kdy se římská armáda stala více mnohonárodnostní, což umožnilo spolupráci různých kultur a etnik v rámci impéria. Přestože Caracalla čelil výzvám a sporům během své vlády, jeho odkaz zůstává komplexní a mnohovrstevnatý. Zemřel 8. dubna 217 během vojenské kampaně v dnešním Iráku, ale jeho reformy a architektonické dědictví nadále ovlivňují naše chápání římské kultury a jejího přínosu k moderní civilizaci.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Septimius Severus','211','217','Iulia Domna','Constitutio Antoniniana','Macrinus','Mezopotámie','8. duben','Severovci','215','4. duben','Římský senát'

211

215

217

Macrinus

Mezopotámie

Mezopotámie je historická oblast nacházející se ve střední části Mezopotámské nížiny (dnešní Jižní Irák).

Severovci