Array ( [0] => 15531774 [id] => 15531774 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Důvěra [uri] => Důvěra [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Důvěra''' (ze [[Staročeština|stč.]] ''do-vierie'') je [[ochota]] jedné osoby spoléhat se na jinou osobu, resp. ochota entity nechat ohrozit budoucnost (ve smyslu [[Dobré jméno|dobrého jména]]) takové své [[vlastnost]]i, které si entita cení, [[Právní subjekt|subjektem]], nad jehož chováním entita nemá úplnou kontrolu nebo jehož činnost pro ni není zcela [[Transparentnost (politika)|transparentní]]. Typickými vlastnostmi, jež jsou vkládáním důvěry vystavovány [[Riziko|riziku]], jsou [[čest]], [[lidská spolehlivost|spolehlivost]] nebo (vlastní) [[Věrohodnost|důvěryhodnost]]. [1] => [2] => Projevy důvěry jsou motivovány možností získání nějaké výhody, např. nabytí [[informace]] nebo přijetí [[Zaměstnanec|zaměstnance]] pro práci, která vyžaduje nakládání s utajovanými skutečnostmi. Oběma entitami ve vztahu důvěry mohou být jak [[bytost]]i, používající přirozenou [[Inteligence|inteligenci]], tak [[Umělá inteligence|umělé systémy]]; příkladem případu, ve kterém jsou obě strany reprezentovány umělými systémy, je důvěra [[Webový prohlížeč|webového prohlížeče]] v [[Certifikační autorita|certifikační autoritu]]. [3] => [4] => Spoléhání na druhou stranu (člověka, [[Instituce|instituci]], věc, …) je odvozováno od vnímání jejích [[schopnost]]í a její věrohodnosti. Důvěra se vždy vztahuje k budoucnosti, a musí se tedy opírat o věci, které nelze bezpečně vědět; vždy je tedy spojena s [[Nejistota|nejistotou]] a rizikem. [5] => [6] => == Problematika definice == [7] => Jelikož pojem důvěra zasahuje do mnoha vědeckých oblastí, jako je [[sociologie]], [[psychologie]], [[ekonomie]], [[politologie]] či [[filosofie]], existuje tak i několik náhledů na jeho vymezení, odvíjející se nejenom od studijních oborů, ale i od teoretiků samotných (viz Vývoj pojmu). Původně byl pojem důvěra pojímán jako součást [[Víra|víry]]. Modernější chápání důvěry můžeme spatřit u francouzského myslitele [[Blaise Pascal]]a v 16. století, který ji pojímá jako spojení víry a [[Riziko|rizika]]. Velký sociologický slovník vymezuje důvěru jako „typ postoje a zároveň mezilidského vztahu, který vyvolává pocit jistoty plynoucí z přesvědčení, že partner komunikace (osoba, instituce) splní určitá očekávání“.''Velký sociologický slovník.'' 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996. s. 231. Různých výměrů pojmu je celá řada, všechny se ale shodují v tom, že se jedná o pocitový vztah k okolí, který se zakládá na předpokladu, že okolí dodrží námi očekávané modely chování a jednání. [8] => [9] => == Vývoj pojmu == [10] => [11] => === Lingvistické hledisko === [12] => Význam slova důvěra se v různých jazycích liší a v průběhu času proměňuje. Anglický výraz (trust) pochází původně z dánštiny či norštiny, kde označuje pomoc, podporu, pravdu a pohodlí. Jako ekvivalenty důvěry uvádí Oxfordský etymologický slovník jistotu, spolehlivost, poctivost, věrnost či závazek vůči někomu. Naproti tomu ve francouzštině vychází důvěra (''confiance'') od slova víra (''foi'') a významově se blíží naději, afektivní či vášnivé víře. Tyto charakteristiky poukazují na rozdílné pojetí důvěry v anglosaské a románské kultuře: anglický výraz klade důraz na racionalitu a praktičnost, kdežto z francouzštiny je cítit silnější intuitivnost, citlivost, až naivita.MACEK, Petr; MARKOVÁ, Ivana. Trust and distrust in old and new democracies. In: ''Proceedings-British Academy''. Oxford University Press Inc., 2004. s. 173-194. [13] => [14] => === Sociologické koncepce === [15] => Problematika důvěry má v rámci [[sociologie]] dlouhou tradici.  V souvislosti s utvářením společnosti se jí zabývali například angličtí filozofové [[Thomas Hobbes]] , který ve spisu [[Leviathan (kniha)|Leviathan]] tvrdí, že v přirozeném stavu panuje mezi lidmi nedůvěra a strach, tudíž je dobře, že je uzavřena společenská smlouva a stát vede autoritativní vládce,{{Citace monografie [16] => | příjmení = HOBBES [17] => | jméno = Thomas [18] => | příjmení2 = [19] => | jméno2 = [20] => | titul = Leviathan [21] => | vydání = [22] => | vydavatel = Oxford University Press [23] => | místo = Oxford [24] => | rok = 2014 [25] => | počet stran = [26] => | strany = [27] => | isbn = [28] => }} nebo [[John Locke]]. Locke vyzdvihuje význam důvěry mezi občany jakožto předpoklad k fungující společnosti{{Citace monografie [29] => | příjmení = Locke [30] => | jméno = John [31] => | příjmení2 = [32] => | jméno2 = [33] => | titul = Druhé pojednání o vládě [34] => | vydání = [35] => | vydavatel = Svoboda [36] => | místo = Praha [37] => | rok = 1992 [38] => | počet stran = [39] => | strany = [40] => | isbn = [41] => }}. Mezi klasiky sociologie pak [[fenomén]] důvěry zkoumal [[Alexis de Tocqueville]] ve spojitosti s důležitostí občanského sdružování pro demokracii nebo [[Émile Durkheim|Emile Durkheim]]. Durkheimova teorie uvádí, že důvěra je spojena s tím, na jaké úrovní je společnost rozvinuta z hlediska dělby práce. Tam, kde se dělba práce nerozvinula, převládá pouze [[mechanická solidarita]] daná podobností lidí. Ve společnostech s diferenciací práce dochází k pravé důvěře mezi lidmi, která je založena na nutné závislosti jednoho člověka na druhém.{{Citace monografie [42] => | příjmení = Durkheim [43] => | jméno = Emile [44] => | příjmení2 = [45] => | jméno2 = [46] => | titul = De la division du travail social [47] => | vydání = [48] => | vydavatel = Alcan [49] => | místo = Paříž [50] => | rok = 1902 [51] => | počet stran = [52] => | strany = [53] => | isbn = [54] => }} [55] => [56] => Prvním, kdo uvažoval o důvěře jako o samostatném tématu, byl až německý sociolog [[Georg Simmel]]. Důvěru zkoumal v souvislosti se sociálními vztahy a společností, kterou vnímal jako neustálý proces fungující na principu reciprocity. [[Georg Simmel|Simmel]] ovšem nestudoval fenomén důvěry jen v oblasti mezilidských vztahů, tedy jako interpersonální důvěru.SIMMEL, Georg; WOLFF, Kurt H. ''The sociology of Georg Simmel''. Simon and Schuster, 1950. [57] => [58] => Zabýval se zároveň institucí peněz (kniha [http://userpage.fu-berlin.de/roehrigw/simmel/ Philosophie des Gelsdes]), díky čemuž posunul důvěru do oblasti neosobních vazeb, tedy k důvěře v makrosociální entity. Proces směny je dle Simmela ovlivněn veřejnou důvěrou ve vládu, která peníze vydává, a důvěrou v trvalost, určitou stabilitu a budoucí směnitelnost peněz. Německý sociolog také významně přispěl k definování důvěry z funkcionalistického hlediska, když ji označil za určitého prostředníka mezi věděním a nevěděním. Právě v situaci polovědomí, kdy jedinec nezná veškeré informace o druhé straně, je nezbytný akt důvěry, kterým se jedinec dokáže přenést přes neznámé a vztah navázat.SEDLÁČKOVÁ, Markéta. ''Důvěra a demokracie: přehled sociologických teorií důvěry od Tocquevilla po transformaci v postkomunistických zemích''. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012, s. 36. [59] => [60] => Na Simmela navazuje svou ucelenou koncepcí německý sociolog [[Niklas Luhmann]], který zdůrazňuje nárůst důležitosti důvěry s rozvojem moderní společnosti.  Soustřeďuje se především na roli důvěry v rámci komunikace a její odlišení od pojmu důvěřivost. Důvěřivost na rozdíl od důvěry nevyžaduje angažovanost a týká se vztahu aktérů k funkčním systémům, například ekonomickým či politickým.LUHMANN, Niklas. ''Trust and Power''. Chichecter: Wiley, 1979. [61] => [62] => Na tuto koncepci později kriticky navazuje britský sociolog [[Anthony Giddens]],GIDDENS, Anthony ''Důsledky modernity''. 3. vyd. Praha: SLON, 2010. Post. s. 103-112 který zkoumá fenomén důvěry jako typický rys pozdně moderní doby, přičemž tvrdí, že celý institucionální aparát modernity závisí právě na důvěře. Na rozdíl od Luhmanna, který spojuje důvěru s konkrétními okolnostmi, ve kterých jedinci vědomě zvažují alternativní jednání, vidí Giddens důvěru jako kontinuální stav. Podle Luhmana: “Když se zdržíš jednání, nevystavuješ se riziku.” Giddens v opozici navrhuje nevztahovat pojem k přítomnosti času a prostoru, jelikož existence důvěry vychází z nedostatku úplných informací. Giddensovy úvahy ovšem, jak sám přiznává, vycházejí z tzv. utopického realizmu, ve svém pojetí totiž pracuje s ideální představu důvěry a zapomíná na mnohá úskalí či možnosti zneužití. [63] => [64] => Mezi další teoretiky důvěry druhé poloviny 20. století patří americký politický ekonom [[Francis Fukuyama]], který považuje důvěru za nezbytnou podmínku ekonomické prosperity,FUKUYAMA, Francis. ''Velký rozvrat: lidská přirozenost a rekonstrukce společenského řádu''. Praha: Academia, 2006. dále pak americký sociolog [[Adam Seligman|Adam B. Seligman]], který analyzuje fenomén důvěry z historického hlediska souvisejícího s procesem diferenciace rolí či polský sociolog [[Piotr Sztompka]], který klade důraz na kulturní dimenzi důvěry. [65] => [66] => == Kategorizace důvěry == [67] => V sociologickém diskurzu existuje mnoho náhledů na dělení důvěry, Jednou zmožných klasifikací je dělení dle typu objektu, ke kterému se důvěra vztahuje. Podle tohoto přístupu se důvěra rozděluje na intrapersonální (sebedůvěru), interpersonální (mezilidská důvěra) a důvěru systémovou, která se dále dělí, podle jednotlivých systémů. [68] => [69] => === Sebedůvěra === [70] => Pojem sebedůvěra lze definovat jako spoléhání na sebe sama. Sebehodnocení, [[sebereflexe]], na co věříme, že máme. Zintenzivnění osobní důvěry probíhá prostřednictvím sebezkoumání. Podle Giddense se tak objevování sebe sama stává projektem zahrnutým reflexivity modernity, kdy jednotlivec hledá sebepojetí ve světě abstraktních systémů. Zaujetí rozvojem sebe sama může být chápáno jako [[Narcismus|narcistní]] a [[Hédonismus|hédonistické]]. Takové zaujetí může pramenit z rozpadu starých pospolitních řádů ve společnosti či být důsledkem sociální manipulace. Na druhou stranu je starost o naplnění osobní identity také pozitivním osvojením okolností, vznikající působením globálních vlivů na každodenní život. [71] => [72] => [[Abraham Maslow]], americký psycholog, označil seberealizace jako existenční potřebu naplnit své schopnosti a snažit se být nejlepším, jakým jen individuum může být. Mimo jiné definoval seberealizované osoby schopností vnitřní etiky, která není závislá na vnějším systému, [[Autorita|autoritě]].MASLOW, Abraham. ''O psychologii bytí''. Praha: Portál, 2014. Klasici. [73] => [74] => === Interpersonální důvěra === [75] => Silná psychologická potřeba nacházet druhé, kterým můžeme důvěřovat, ovlivňuje jedince. Potřeba lidského individua důvěřovat je podle [[Neopsychoanalýza|neopsychoanalytika]] [[Erik Erikson|Erika Eriksona]]ERIKSON, Erik. ''Životní cyklus rozšířený a dokončený: devět věků člověka''. Praha: Portál, 2015. nejintenzivněji utvářena v období kojeneckého věku. Tehdy v závislosti na okolních faktorech, jako je mentální nastavení matky či [[stabilita]] stimulů, buď vzniká, anebo nevzniká důvěra v sebe sama, v okolí a také důvěra k blízkým. [76] => [77] => Mezi pospolité vztahy stavějící na důvěře a vzájemnosti můžeme řadit: vztahy samy o sobě, příbuzenské svazky, vztahy fungující na intimitě sobě rovných ([[přátelství]]) a vztahy založené na sexuální [[Intimita|intimitě]], tedy vztahy partnerské. [78] => [79] => Kvůli urychlující se [[Globalizace|globalizaci]] se zesílilo propojení intimních záležitostí každodenního života s abstraktní mi systémy. Důvěra na osobní úrovni se tak stává projektem, na kterém by zúčastněné strany měli pracovat, prostřednictvím otevřenosti, laskavosti a vřelosti, tedy vzájemném procesu sebeotvírání. [80] => [81] => Německý sociolog [[Ferdinand Tönnies]] rozvíjí problematiku lidského soužití a potvrzuje, že růst individualismu je negativním důsledkem civilizačního pokroku ve společnosti. Také přichází s pojmy [[Gemeinschaft a Gesellschaft]], čímž proti sobě staví pospolitý charakter [[tradiční společnost]]i, ve kterém funguje sociální důvěra, a neosobnost moderního života.TÖNNIES, Ferdinand. ''Community and society.'' New Brunswick: Transaction Publishers, 1996. [82] => [83] => === Systémová důvěra === [84] => Kromě důvěry mezi jednotlivci, která předpokládá dlouhodobou známost a tím vzniklou odůvodněnou důvěrnou znalost, existuje i důvěra v abstraktní systémy. Tato důvěra je nastolována mezi laickou veřejností a představiteli abstraktních systémů pomocí přístupových bodů, kde se setkávají tzv. tvářné a beztvářné závazky. K této koncepci dospěl při svých úvahách o vztahu mezi interpersonální a systémovou důvěrou [[Anthony Giddens]]. Tvářné závazky se dle něj týkají důvěry v konkrétní osoby, tedy vztahů, v nichž se aktéři setkávají tváří v tvář, kdežto netvářné závazky se vztahují k neosobním principům a abstraktním systémům. V jistých případech se kontakt mezi jednotlivci a skupinami, představujícími tyto systémy, ani nepředpokládá. Tomuto procesu se říká vyvázání, kdy dochází k vytržení sociálního vztahu z místního kontextu. [85] => [86] => Abstraktní systémy se dají rozdělit na symbolické znaky, jako jsou například peníze či expertní systémy. Důvěra v expertní systémy je utvářena především v raném věku pomocí „skrytých učebních osnov“. Dítěti je předáván nejen obsah technických poznatků, ale i bezpodmínečná úcta k technickému vědění. Jedna z příčin důvěry ve vědu je její spolehlivá pověst vědění. Postoje důvěry jsou ovlivňovány zkušenostmi v přístupových bodech a aktualizovaným věděním například prostřednictvím médií. [87] => [88] => ==== Důvěra ve společnost jako celek ==== [89] => Mezi nejdůležitější prostředky, jimiž společnosti důvěru podporují, patří [[slib]] a [[přísaha]], společenský mrav, [[právo]] a [[peníze]]. Dodržování daného slova, slibu a přísahy se ve všech známých společnostech vysoce hodnotí a jejich porušení se může trestat. Zásada „sliby je třeba dodržovat“ (''[[pacta sunt servanda]]'') se od [[Starověký Řím|římských]] dob pokládá za základ práva. [[Právo]] sice nemůže zločinům úplně zabránit, jeho smysl je však podle německého sociologa [[Niklas Luhmann|N. Luhmanna]] v tom, že podporuje důvěru ve společnost a očekávání [[spravedlnost]]i. Moderní ekonomie objevila význam očekávání a důvěry pro hospodářstvíFUKUYAMA, Francis. ''Trust: the social virtues and the creation of prosperity''. London: Penguin books, 1995. a [[finanční krize]] jsou do značné míry krizemi důvěry v instituce a [[investice]]. Moderní peníze (fiduciární peníze, angl. ''[[fiat money]]'') nemají žádnou materiální hodnotu a jsou založeny pouze na důvěře.SOKOL, Jan. ''Moc, peníze a právo''. Plzeň: Aleš Čeněk 2007. 288 s. [90] => [91] => ==== Politologický koncept ==== [92] => Z politologického pohledu je s důvěrou nejvýrazněji spojena [[demokracie]]. Na rozdíl od [[Diktatura|diktatury]] nebo [[monarchie]], kde se o vládě rozhoduje jinak, v demokracii rozhodují o oprávnění vládnout občané tím, že se sami rozhodují, komu tuto důvěru dají. Vládnout bude člověk nebo skupina, které dal důvěru největší počet voličů. Na druhé straně se demokratická [[vláda]] legitimuje právě a pouze tím, že získala důvěru voličů. Ani sebe dokonalejší volební procedura však nemůže zaručit, že volební kandidáti své voliče neoklamou falešnými sliby a podobně. Proto se i zde hovoří o důvěře, která nikdy není jistotou.     [93] => [94] => === Další přístupy k dělení === [95] => Další možnou klasifikaci důvěry nabízí americký sociolog Orlando Patterson který nerozlišuje pouze mezi důvěrou osobní a neosobní, ale i mezi důvěrou přímou a nepřímou. Přímá důvěra dle Pattersona souvisí primárně se vztahem mezi dvěma lidmi, ale může exisovat i ve větší skupině, jejíž členové se rozhodli vložit důvěru v jedinou, známou osobu. Nepřímá důvěra pak odkazuje na vztah, v němž figuruje třetí strana, která nemusí být aktérovi, jenž vkládá důvěru, známá.PATTERSON, Orlando. Liberty Against the Democratic State: on the Historical and Contemporary Sources of American Distrust. In: WARREN, Mark ''Democracy and trust''. Cambridge University Press, 1999. s. 151-207 [96] => [97] => Odlišnou kategorizaci uvádí francouzští sociologové Phillippe Bernoux a Jean-Michel Servet,BERNOUX, Philippe; SERVET, Jean-Michel. ''La construction sociale de la confiance''. Paris, Montchrestien:  Association d'économie financière, 1997. kteří rozlišují mezi důvěrou vertikální a horizontální. Vertikální důvěra se objevuje v hierarchických vztazích mezi nadřízenými a podřízenými a to buď v určité komunitě, organizaci nebo v celé společnosti. Kdežto horizontální důvěra je důvěrou mezi sobě rovnými. [98] => [99] => Důvěru lze také dělit podle poměru důvěřivých prvků ku celku na všeobecnou (druhé straně bezmezně věříme) či specifickou, která je omezena na určité oblasti schopností či vlastností druhé strany. Jednotlivec může například důvěřovat lékařovi v jeho odborných znalostech, ale již méně jeho schopnosti hrát na klavír. [100] => [101] => == Důvěra a genderové rozdíly == [102] => V roce 1997 vydali [[S. E. Cross]] a [[L. Madson]] publikaci ''[[Models of the self: Self-counstruals and gender]]'', ve které tvrdí, že na [[Mezilidský vztah|mezilidské vztahy]] a důvěru se od nich se odvíjející může mít vliv i naše pohlaví. Zatímco muži sami sebe vnímají a o sobě často referují jako o nezávislých, ženy samy sebe rády definují v rámci větších celků. Ženy rády hovoří o [[Skupina|skupinách]], do kterých patří, a často se ztotožňují s vlastnostmi oněch větších celků. Na rozdíl od toho muži spíše hovoří o jejich oddělenosti od větších skupin. Ženy kladou větší důraz na blízkost a intimitu vztahů s jednotlivými členy skupiny, muži zase na celkovou identitu a cíle skupiny. Podle toho se odvíjejí i rozdíly mezi důvěrou mužů a žen. Podle výzkumu, který proběhl v roce 2004 na univerzitě v americkém [[Ohio|Ohiu]] mezi 147 studenty (z toho 79 mužů, 68 žen) za pomocí kladení otázek mířených na zjištění míru důvěry ve skupinách v kontextu genderových rozdílů, se došlo k závěru, že ženy výrazně více důvěřují jednotlivým členům skupiny, se kterými mají dobré vztahy, a již ne tolik zbytku skupiny, zatímco muži věří skupině a všem jejím členům více. Na individuální vztahy tolik důrazu ani důvěry nekladou.  Z toho se dá vyvodit závěr, že ženy jsou celkově více nedůvěřivé k cizím lidem, než jsou muži. Na druhou stranu ženy vkládají silnou důvěru do lidí, které znají.{{Citace periodika [103] => | příjmení = Cross, Madson [104] => | jméno = [105] => | titul = Models of the self: Self-construals and gender [106] => | periodikum = Psychological Bulletin [107] => | datum = [108] => | ročník = [109] => | číslo = 122 [110] => | strany = 5–37 [111] => | url = [112] => }}{{Citace periodika [113] => | příjmení = Maddux, William [114] => | jméno = [115] => | titul = Gender Differences in the Relational and Collective Bases for Trust [116] => | periodikum = Group Processes & Intergroup Relations [117] => | datum = 2005 [118] => | ročník = 8 [119] => | číslo = 2 [120] => | strany = 159–171 [121] => | url = https://faculty.insead.edu/william-maddux/documents/GPIR-trust-paper.pdf [122] => }} [123] => [124] => == Odkazy == [125] => [126] => === Reference === [127] => [128] => [129] => === Související články === [130] => * [[Čest]] [131] => * [[Emoce]] [132] => * [[Poctivost]] [133] => * [[Trusted Platform Module]] [134] => * [[Víra]] [135] => [136] => === Literatura === [137] => * F. Fukuyama, ''Trust: the social virtues and the creation of prosperity''. London: Penguin books, 1995 - 457 s. {{ISBN|0-14-025943-0}} [138] => * F. Fukuyama, ''Velký rozvrat: lidská přirozenost a rekonstrukce společenského řádu''. Praha: Academia, 2006 - 375 s. 19 cm {{ISBN|80-200-1438-1}} [139] => * J. Sokol, ''Moc, peníze a právo''. Plzeň: Aleš Čeněk 2007. 288 s. {{ISBN|978-80-7380-066-6}} [140] => * A. Giddens, ''Důsledky modernity.'' Praha: Sociologické nakladatelství, 1998 - 181 s. [141] => * ''Velký sociologický slovník.'' Praha: Karolinum, 1996 - 747 s. {{ISBN|80-7184-164-1}} [142] => [143] => === Externí odkazy === [144] => * {{commonscat}} [145] => * {{Wikislovník|heslo=důvěra}} [146] => * {{Wikicitáty|téma=Důvěra}} [147] => [148] => ==== Anglicky ==== [149] => * [http://plato.stanford.edu/entries/trust/ ''Stanford encyclopedia of philosophy'', heslo Trust] [150] => * [https://web.archive.org/web/20090216230827/http://wilderdom.com/games/TrustActivities.html Trust Building Activities] [151] => * [https://web.archive.org/web/20051125014252/http://www.sociology.ox.ac.uk/papers/trustbook.html Trust: Making and Breaking Cooperative Relations] [152] => * [http://www.stonybrook.edu/trust/ Stony Brook University seminars on trust] [153] => * [https://web.archive.org/web/20081031132531/http://web.missouri.edu/~jamesha/trust/index.htm Various definitions of Trust] [154] => [155] => {{Autoritní data}} [156] => {{Portály|Filozofie|Sociologie}} [157] => [158] => [[Kategorie:Etika]] [159] => [[Kategorie:Emoce]] [160] => [[Kategorie:Sociologie náboženství]] [161] => [[Kategorie:Sociologie]] [] => )
good wiki

Důvěra

Důvěra (ze stč. do-vierie) je ochota jedné osoby spoléhat se na jinou osobu, resp.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Riziko','Víra','Anthony Giddens','sociologie','Georg Simmel','Niklas Luhmann','Webový prohlížeč','Právní subjekt','bytost','Thomas Hobbes','stabilita','přísaha'

Bytost

Přísaha

Riziko

Sociologie

Stabilita

Víra