Array ( [0] => 15518456 [id] => 15518456 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Dialektika [uri] => Dialektika [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Dialektika''' (z [[řečtina|řeckého]] ''dialektiké techné'' od ''dialegesthai'', rozmlouvat) je [[filosofie|filosofický]] pojem, jenž nabýval během dějin různých významů a je i dnes nejednoznačný. Filosofický slovník (Walter Brugger a kol.) začíná heslo ''dialektika'' takto: ''„Užívání výrazu dialektika dosáhlo v současné filosofii takové míry zmatku, že je sotva možné podat byť i tu nejobecnější charakteristiku tohoto pojmu.“''Walter Brugger a kol.: Filosofický slovník. Praha : Naše vojsko 2006, s. 108 Výraz „dialektika“ znamenal původně umění rozhovoru či [[diskuse]], kde se střídají tvrzení a námitky, podepřené [[rozum|racionálními]] [[argument]]y. Cílem takového rozhovoru je přiblížit se pravému poznání tím, že účastníci si navzájem vyvracejí nesprávná, neobhajitelná mínění. „Umění“ spočívá v tom, že každý účastník musí správně pochopit smysl tvrzení a odpovídat na ně v souladu s pravidly [[logika|logiky]]. V tomto významu dialektiku pěstovali [[Antika|antičtí]] filozofové, zejména [[Sókratés]] a [[Platón]], ale ještě i středověká [[scholastika]], zejména [[Tomáš Akvinský]]. Moderní filozofie však význam pojmu posunula, nejvíce pak [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel]], který z dialektiky udělal univerzální zákonitost vývoje myšlenek v dějinách (teze-antiteze-syntéze). Toho se chopil [[Karl Marx]], který analogicky nastolil tezi o univerzální zákonitosti vývoje celých dějin ([[dialektický materialismus]]). Autoři druhé poloviny 20. století se pokusili obnovit spíše původní, dialogický význam pojmu ([[Jürgen Habermas]]). [1] => [2] => == Sókratés a Platón == [3] => [[File:Dialectica.jpg|thumb|Sebald Beham (1500-1550): Alegorie Dialektiky, mědiryt]] [4] => Toto umění věcného rozhovoru a argumentace předvádí Platón ve svých [[dialog|dialozích]], obvykle na příkladu svého učitele Sókrata. Zejména v raných dialozích se Sókratés vyptává svých partnerů, jak rozumějí významu svých tvrzení, poukazuje na rozpory v jejich výpovědích a zpravidla je dovede k poznání, že tato tvrzení neobstojí a že se jednalo o „pouhé mínění“. V ''Sedmém listu'' Platón naznačuje, že cestu k pravému poznání není možné popsat a učit, nýbrž že si ji každý musí objevit sám na základě dlouhého úsilí a zkušenosti myšlení i rozhovoru. [5] => : ''Když se ty jednotlivé věci, jména a výměry, názory a jiné smyslové vjemy vespolek o sebe třou, v laskavých posudcích jsouce opravovány a s nezávistivým užíváním otázek a odpovědí, tu konečně vyšlehne oheň poznání a rozumu o každé jednotlivé věci''.Platón, ''Sedmý list'', 344 b. [6] => Podobně soudí Sókratés i o [[spravedlnost]]i, kterou lze objevit jen v „laskavé“ a „nezávistivé“ konfrontaci názorů: [7] => : ''Budeme-li to porovnávat a navzájem třít jedno o druhé, snad dosáhneme toho, že spravedlnost vyšlehne, jako když se třou dřeva''.Platón, ''Ústava'', 435 a. [8] => [9] => == Scholastika == [10] => [[Tomáš Akvinský]] užívá pojem dialektiky v tomto klasickém významu. Kromě toho jsou však všechny jednotlivé otázky jeho ''Teologické sumy'' uspořádány přísně dialektickým způsobem. Všechny začínají (nepodloženým) tvrzením, u Tomáše pod názvem „vypadá to, že“ (''videtur''), následují argumenty pro toto mínění, potom argumenty proti (''sed contra''…), pak jeho vlastní řešení (''respondeo dicendum''…) a nakonec odpovědi na argumenty proti. Pro Tomášovu metodu je také příznačné, že výchozí tvrzení („vypadá to, že…“) se vždycky ukáže jako mylné. [11] => [12] => Tato metoda dialektiky jako argumentace se také učila na středověkých univerzitách, a to jako třetí a nejvyšší složka [[Trivium|trivia]] na [[Artistická fakulta|artistických fakultách]]. V univerzitních disputacích bylo pravidlem, že kdo chtěl vznést námitku, musel nejprve reprodukovat mínění, proti němuž chce namítat, a teprve když předchozí řečník s touto reprodukcí souhlasil, mohl argumentovat proti. Od starověkého pojetí dialektiky se ovšem scholastika výrazně lišila v tom, že za základní a definitivní zdroj pravdy pokládala Boží slovo, zejména [[Bible|Bibli]]. [13] => [14] => == Kant, Fichte a Hegel == [15] => V průběhu dějin filosofie se smysl slova dialektika významně posunul. Když Kant vysvětluje, proč jeho [[Kategorie (filosofie)|kategorie]] vystupují v trojicích místo ve dvojicích, jak by odpovídalo protikladu „ano“ – „ne“, říká, že třetí z kategorií v každé skupině vzniká kombinací prvních dvou.I. Kant, ''Kritika čistého rozumu'', B 110. Na to navázal Fichte a po něm Hegel, pro něž všechny myšlenky a pojmy vznikají ze sporu tvrzení (teze) a námitky (antiteze), jež se nakonec smíří v syntéze. Hegel se přitom odvolává na [[Hérakleitos|Hérakleitův]] slavný výrok, že „zápas je všech otec, všech král“.Hérakleitos, Zlomek B 53. [16] => [17] => Nejde tu tedy o rozhovor mezi lidmi, nýbrž o objektivní pohyb pojmů a myšlenek samotných. Ve ''Vědě o logice'' Hegel klade vedle sebe bytí a nicotu, jež jsou jak totožné, tak také naprosto protikladné; jejich „jednotou“ je pohyb, v němž jsoucí přechází do nebytí a nejsoucí do bytí.Hegel, ''Wissenschaft der Logik'', § 134. Dialektika se tak z umění argumentace stává [[ontologie|ontologickým]] principem a motorem změny i vývoje. [18] => [19] => == Marx a marxismus == [20] => {{Podrobně|Marxistická dialektika}} [21] => [22] => Někteří Hegelovi žáci specificky rozvinuli Hegelovo přesvědčení, že spor či rozpor mezi tezí a antitezí lze nalézt i v mimolidské skutečnosti, že také věci a skutečnosti fyzické a společenské vznikají sporem dvou protichůdných principů, sil nebo tendencí. Vývoj společnosti podle nich určují protikladné zájmy dvou antagonistických [[Sociální třída|tříd]], [[Vykořisťování|vykořisťovatelů a vykořisťovaných]], které nakonec nutně vedou k [[revoluce|revoluci]]. Marxistická dialektika tak už nemá nic společného s rozhovorem a argumentací, nýbrž popisuje střetání slepých, téměř mechanických sil ve společnosti a v přírodě. [23] => [24] => Když marxismus jako praktická teorie společnosti během druhé poloviny [[20. století]] ztrácel přesvědčivost a socialistické státy se ukázaly jako [[Diktatura|diktatury]], obrátilo se dialektické myšlení v kritiku společnosti vůbec, například ve [[Frankfurtská škola|Frankfurtské škole]]. [[Jürgen Habermas]] spolu s dalšími rozvinul dialektickou etiku, která se vrací k původní myšlence dialektiky jako rozhovoru, nevidí v ní však cestu k poznání a k pravdě, ale způsob mírového vyrovnávání protichůdných zájmů ve společnosti. Pro společnost je podle ní závazné jen to, na čem se všichni její členové shodli. [25] => [26] => == Současné myšlení == [27] => Chápání dialektiky jako střetu nebo soupeření sil a tendencí pod vlivem Hegelovým a Marxovým v moderní evropské filosofii převládlo a během 20. století se také přičinilo o rozchod [[kontinentální filosofie]] s anglosaskou [[Filosofie jazyka|filosofií jazyka]], která trvala na jednoznačných pravidlech logiky a odmítala [[dualismus]] této dialektiky. Nicméně novější vývoj filosofie – počínaje [[Friedrich Nietzsche|F. Nietzschem]] – také zpochybnil předpoklad jedné, i když člověku sotva dosažitelné pravdy, který je pro Platónovo chápání dialektiky podstatný: je to [[pravda]] sama, která účastníky dialogu vede. [28] => [29] => Také moderní chápání společnosti ji vidí spíš jako regulovaný zápas různých zájmů, jako soutěž a střetávání, než jako hledání shody a smíru, jak tomu bylo až do 19. století. Dialektika se tak stává technickým termínem pro toto pojetí skutečnosti jako střetu, soutěže a soupeření a zejména v USA se nejčastěji chápe jako zdůvodnění společenských zápasů a prosazování dílčích, skupinových zájmů. [30] => [31] => Dialektický pohled na skutečnost se objevuje i v některých přírodních vědách, pokud hledají pružnější model výkladu než [[Kauzalita|kauzalitu]]. Biolog [[Anton Markoš]] ve své knize o vzniku života na Zemi hovoří o tom, že aktuální události v přírodě nejsou vždy nutným důsledkem příčiny, nýbrž že se v rámci dané situace „sjednávají mezi účastníky“.A. Markoš, ''Staré pověsti (po)zemské''. Praha 2007. [32] => [33] => == Odkazy == [34] => === Reference === [35] => {{Překlad [36] => | jazyk =en [37] => | článek =Dialectics [38] => | revize =185895257 [39] => }} [40] => [41] => [42] => === Literatura === [43] => * T. W. Adorno a kol., ''Dialektika a sociologie''. Praha 1967 [44] => * G. Fessard, ''Dialektika duchovních cvičení Ignáce z Loyoly''. Refugium, 2004 [45] => * K. Kosík, ''Dialektika konkrétního''. Praha 1966 [46] => * J. Pešek, ''Dielektika dělby práce, sebestrukturace a perspektivnost člověka''. Praha 1966 [47] => * A. Schopenhauer, ''Eristická dialektika: umění dostat v každé debatě za pravdu''. Brno 1994 [48] => * I. Sviták, ''Nezávislá opozice: dialektika demokratury''. Praha 1991 [49] => * Š. Špinka, ''Dialog a analogie: Platónova dialektika v interpretaci H.-G. Gadamera a J. Stenzela''. Praha 2005 [50] => [51] => === Související články === [52] => * [[Dialog]] [53] => * [[Marxismus]] [54] => * [[Dialektická logika]] [55] => * [[Dialektický materialismus]] [56] => * [[Dialektický naturalismus]] [57] => [58] => === Externí odkazy === [59] => {{en}} [60] => * [http://www.newadvent.org/cathen/04770a.htm Heslo ''Dialectic''] v Catholic Encyclopedia [61] => * [http://plato.stanford.edu/entries/logic-ancient/ Heslo ''Ancient Logic''] ve Stanford Encyclopedia of Philosophy [62] => * [http://www.dialectics4kids.com/ Marxistická dialektika pro malé děti] [63] => * [http://www.marxists.org/archive/marx/works/1883/don/ch07c.htm F. Engels, ''Dialectics of Nature. Notices and Fragments''] [64] => [65] => {{de}} [66] => * [https://web.archive.org/web/20070929211541/http://www.uni-tuebingen.de/philosophie/download/log-hist.PDF W. Hoering: ''Logik in der Philosophie. Ein historischer Abriss''] [67] => {{Autoritní data}} [68] => [69] => [[Kategorie:Filozofické směry]] [70] => [[Kategorie:Marxismus]] [] => )
good wiki

Dialektika

Dialektika (z řeckého dialektiké techné od dialegesthai, rozmlouvat) je filosofický pojem, jenž nabýval během dějin různých významů a je i dnes nejednoznačný. Filosofický slovník (Walter Brugger a kol.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Tomáš Akvinský','Jürgen Habermas','Georg Wilhelm Friedrich Hegel','Karl Marx','dialektický materialismus','dialog','spravedlnost','Artistická fakulta','scholastika','Kategorie (filosofie)','20. století','Vykořisťování'