Array ( [0] => 14676672 [id] => 14676672 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Diplomacie [uri] => Diplomacie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{různé významy|druhý=společenské hře|stránka=Diplomacie (hra)}} [1] => [[Soubor:Symmetry of Diplomacy.jpg|náhled|Ger van Elk, ''Symmetry of Diplomacy'', 1975, Groninger Museum.]] [2] => Pod pojmem '''diplomacie''' se rozumí pěstování styků mezi různými [[stát]]y a řešení mezinárodních problémů. Diplomacie je hlavním nástrojem [[Zahraniční politika|zahraniční politiky]] jednotlivých států a [[Mezinárodní vztahy|mezinárodní politiky]]. Nazývají se tak rovněž širší cíle a strategie, kterými se řídí interakce státu se zbytkem světa. [3] => [4] => Mezinárodní smlouvy a spojenectví jsou obvykle výsledkem diplomatických jednání. Diplomaté mohou také pomoci utvářet zahraniční politiku státu radou vládním úředníkům. Vytvářejí často analýzy politické či ekonomické situace v zemi, kde působí, s čímž souvisí také jistý tradiční vztah diplomacie a [[Špionáž|špionáže]]. Moderní diplomatické metody, postupy a zásady pocházejí převážně z evropských zvyklostí 17. století. Na počátku 20. století se diplomacie profesionalizovala. [[Vídeňská úmluva o diplomatických stycích]] z roku 1961, ratifikovaná většinou suverénních států světa, poskytuje pro diplomatické postupy, metody a chování rámec.{{Citace elektronického periodika [5] => | titul = Vídeňská úmluva o diplomatických stycích [6] => | periodikum = www.mzv.cz [7] => | url = https://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/videnska_umluva_o_diplomatickych_stycich.html [8] => | datum přístupu = 2021-09-24 [9] => }} Podle této úmluvy diplomatický styk zajišťují akreditovaní úředníci (jejichž jmenování musí hostitelská strana odsouhlasit), většinou [[Velvyslanec|velvyslanci]] (na nižší úrovni [[Konzul|konzulové]] či [[Chargé d’affaires|chargé d'affaires]]), a to prostřednictvím specializovaného úřadu, obecně řečeno diplomatické mise či zastupitelského úřadu, v praxi obyčejně ambasády (velvyslanectví) nebo konzulátu. Ambasáda má zvláštní status a je považována za území státu, jehož zájmy zastupuje. Nevyžádaný vstup policie, armády či úřadu hostitelského státu na ambasádu je považován za rovný vojenské agresi na území cizího státu. Na velvyslance se rovněž nevztahuje zákonodárství země, kde působí. Disponuje tzv. [[Diplomatická imunita|diplomatickou imunitou]]. Spáchá-li závažný zločin, je obvykle prohlášen za nežádoucí osobu (''[[persona non grata]]'') a souzen je v mateřské zemi, dle jejích zákonů. Po světě rozmístění diplomaté vytvářejí [[diplomatický sbor]] země, ovšem termín diplomat je poněkud širší, obvykle zahrnuje i diplomatický a konzulární personál, úředníky [[Ministerstvo zahraničních věcí|ministerstva zahraničí]] či reprezentanty a vyjednavače v mezinárodních a nadnárodních organizacích, jako je [[Organizace spojených národů]], [[Severoatlantická aliance|NATO]], [[Evropská unie]] apod., nebo na mezinárodních konferencích (např. Helsinská konference). Někdy je pojem ještě více rozšiřován a rozlišuje se tzv. parlamentní diplomacie (vztahy navazované mezi parlamenty dvou zemí), obchodní diplomacie (na budování vztahů mezi dvěma zeměmi se podílí podnikatelé nebo se naopak diplomaté podílejí na vstupu podnikatelů do jiné země), dále diplomacie městská (např. systém [[Partnerská města|partnerských měst]]), kulturní, sportovní, nebo dokonce diplomacie "peer-to-peer" (na úrovni jednotlivců).{{Citace periodika [10] => | příjmení = Attias [11] => | jméno = Shay [12] => | titul = Israel’s New Peer-to-Peer Diplomacy [13] => | periodikum = The Hague Journal of Diplomacy [14] => | datum vydání = 2012-01-01 [15] => | ročník = 7 [16] => | číslo = 4 [17] => | strany = 473–482 [18] => | issn = 1871-1901 [19] => | doi = 10.1163/1871191X-12341235 [20] => | jazyk = en [21] => | url = https://brill.com/view/journals/hjd/7/4/article-p473_7.xml [22] => | datum přístupu = 2021-09-24 [23] => }} [24] => [25] => Pojem diplomacie pochází z [[Francouzština|francouzštiny]] a má [[Řečtina|řecký]] základ. Pojem ''diplo'' v řečtině znamenal zhruba "týkající se dvou". Souvisel s pojmem diplom, tedy dokument. Diplomat byl totiž ten, který u vládce země vyjednával dokumenty povolující cestu do jeho země (tato funkce diplomatů ostatně nezanikla zcela dosud, často je hlavní funkci zastupitelského úřadu vyřizování [[Vízum|víz]], tedy povolení ke vstupu do země). Později však pojem diplomacie získal obecnější význam.{{Citace elektronického periodika [26] => | titul = diplomacy {{!}} Definition, Meaning, Types, & Examples [27] => | periodikum = Encyclopedia Britannica [28] => | url = https://www.britannica.com/topic/diplomacy [29] => | jazyk = en [30] => | datum přístupu = 2021-09-24 [31] => }} Na druhou stranu nelze pojem diplomacie zcela ztotožnit s pojmem mezinárodní vztahy, neboť ty formují povětšinou politici. Diplomaté, tedy profesionálové ve vyjednávání s cizími entitami, jsou jen jejich nástrojem. [32] => [33] => Diplomacie nesmí být zaměňována s [[diplomatika|diplomatikou]] (jedna z pomocných historických věd). [34] => [35] => == Etymologie == [36] => Pojem diplomacie pochází z řeckého ''diplóma'', odvozeného z ''diplús'', ''dvojitý''. ''Diplóma'' byl „dvojitý“, tedy „složený“ dokument, který dříve zaručoval jisté výsady, udělené [[feudální vládce|feudálními vládci]]. Později byl tento výraz používán pro dokumenty, obsahující různé smlouvy mezi [[panovník]]y. [37] => [38] => Pojem zdomácněl v evropských jazycích oklikou přes [[francouzština|francouzštinu]]. Od [[18. století]] byl pak odvozený pojem [[diplomat]] stále častěji používán pro osoby, které byly oprávněny vyjednávat jménem svého státu s cizími panovníky, [[Mocnost (politika)|mocnostmi]], státy atd. [39] => [40] => == Význam diplomacie == [41] => Diplomacie je prostředkem k dorozumění mezi státy. Slouží zejména k řešení [[konflikt]]ních situací mírovou cestou, tedy pomocí vyjednávání a z nich vyplývajících dohod a mezinárodně právně závazných smluv apod. Diplomatická činnost a diplomatické styky jsou myslitelné jak na mezistátní úrovni, tak i v rámci různých [[mezinárodní organizace|mezinárodních a nadstátních organizací]]. Příkladem jsou [[Evropská unie]] (EU) a [[Severoatlantická aliance]] (NATO). Při obou těchto organizacích, jejichž sídlem je [[Belgie|belgické]] hlavní město [[Brusel]], jsou [[Akreditace|akreditovány]] početné diplomatické sbory. [42] => [43] => Pojem ''diplomacie'' by neměl být zaměňován s pojmem ''[[mezinárodní politika]]''. S ním má diplomacie mnoho společného, avšak nejedná se o identické pojmy. Diplomacie je v mnoha směrech hlavním [[instrument]]em mezinárodní politiky. [44] => [45] => == Orgány diplomacie == [46] => K nejznámějším orgánům diplomatické činnosti patří [[vyslanec|vyslanci]] a zejména [[velvyslanec|velvyslanci]] jakožto nejvyšší zástupci svého státu u států cizích, dále pak [[konzul]]ové a další personál jako jsou [[Chargé d’affaires|zmocněnci]] nebo [[přidělenec|přidělenci]]. Mezinárodní styky Vatikánu jsou pak zaručovány různými stupni [[Apoštolský nuncius|nunciů]]. [47] => [48] => == Styly diplomacie == [49] => V dějinách diplomacie se vyvinula celá řada jejích stylů, z nichž mnohé jsou již dnes považovány za nekonvenční. Před [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]] byl kupříkladu široce rozšířen tzv. [[appeasement]], tedy politika ústupků agresorovi, aby se předešlo konfrontaci s ním. Typickým výsledkem byla [[Mnichovská dohoda]] z roku 1938. Ztroskotání této strategie, která stejně nezabránila válce, však vedlo k její diskreditaci.{{Citace monografie [50] => | příjmení = Rowse [51] => | jméno = A. L. [52] => | titul = Appeasement: A Study in Political Decline : 1933-1939 [53] => | url = https://books.google.cz/books?id=zuRDAQAACAAJ&dq=Appeasement:+A+Study+in+Political+Decline,+1933-1939&hl=cs&sa=X&redir_esc=y [54] => | vydavatel = W.W. Norton & Company [55] => | počet stran = 123 [56] => | poznámka = Google-Books-ID: zuRDAQAACAAJ [57] => | jazyk = en [58] => }}{{Citace periodika [59] => | příjmení = Kennedy [60] => | jméno = Paul M. [61] => | titul = The Tradition of Appeasement in British Foreign Policy 1865-1939 [62] => | periodikum = British Journal of International Studies [63] => | datum vydání = 1976 [64] => | ročník = 2 [65] => | číslo = 3 [66] => | strany = 195–215 [67] => | issn = 0305-8026 [68] => | url = https://www.jstor.org/stable/20096775 [69] => | datum přístupu = 2021-09-24 [70] => }} [71] => [72] => Zejména v 19. století byla rozšířenou metodou diplomacie dluhové pasti (''debt-trap diplomacy''). Mocná země v ní poskytuje půjčky zemi méně vlivné a prostřednictvím dluhu zvyšuje svůj vliv v ní. [[Britské impérium]] takto v 19. století dosáhlo nejednou i to, že jeho zástupce zasedal přímo ve vládním kabinetu. Metoda není zcela deaktualizována, například podle mnohých pozorovatelů je podstatou čínského plánu [[Nová Hedvábná stezka|Nová hedvábná stezka]].{{Citace periodika [73] => | příjmení = Gong [74] => | jméno = Xue [75] => | titul = China’s Belt and Road Initiative Financing in Southeast Asia [76] => | periodikum = Southeast Asian Affairs [77] => | datum vydání = 2020 [78] => | strany = 77–95 [79] => | issn = 0377-5437 [80] => | url = https://www.jstor.org/stable/26938885 [81] => | datum přístupu = 2021-09-24 [82] => }} [83] => [84] => Dědictvím 19. století je rovněž tzv. diplomacie dělových člunů. Mocná země v ní vytváří tlak nápadným manifestováním své vojenské síly, v minulosti to byly často vojenské lodě, které se náhle objevily při pobřeží menších zemí. Příkladem je známý incident z roku 1850, kdy Spojené království zablokovalo řecký přístav [[Pireus]] poté, co řecká vláda odmítla odškodnit jistý britský obchodní subjekt.{{Citace periodika [85] => | příjmení = Whitten [86] => | jméno = Dolphus [87] => | titul = The Don Pacifico Affair [88] => | periodikum = The Historian [89] => | datum vydání = 1986 [90] => | ročník = 48 [91] => | číslo = 2 [92] => | strany = 255–267 [93] => | issn = 0018-2370 [94] => | url = https://www.jstor.org/stable/24446618 [95] => | datum přístupu = 2021-09-24 [96] => }} Metoda souvisela s klasickým [[Kolonialismus|kolonialismem]], ale podle některých badatelů v jistých obměnách přežila i ve 20. století a dál.{{Citace periodika [97] => | příjmení = Mandel [98] => | jméno = Robert [99] => | titul = The Effectiveness of Gunboat Diplomacy [100] => | periodikum = International Studies Quarterly [101] => | datum vydání = 1986 [102] => | ročník = 30 [103] => | číslo = 1 [104] => | strany = 59–76 [105] => | issn = 0020-8833 [106] => | doi = 10.2307/2600437 [107] => | url = https://www.jstor.org/stable/2600437 [108] => | datum přístupu = 2021-09-24 [109] => }} [110] => [111] => Již ze [[Starověk|starověku]] pochází různé ofenzivnější strategie, kupříkladu diplomacie rukojmích. Například někteří panovníci [[Vazal|vazalských]] států Římského impéria byli povinni poslat do Říma své děti jako rukojmí. Tam se s nimi zacházelo dobře, měly prestižní a významné postavení, nicméně v případě konfliktu Říma s vazalským králem byly v ohrožení života.{{Citace periodika [112] => | příjmení = Lee [113] => | jméno = A. D. [114] => | titul = The Role of Hostages in Roman Diplomacy with Sasanian Persia [115] => | periodikum = Historia: Zeitschrift für Alte Geschichte [116] => | datum vydání = 1991 [117] => | ročník = 40 [118] => | číslo = 3 [119] => | strany = 366–374 [120] => | issn = 0018-2311 [121] => | url = https://www.jstor.org/stable/4436202 [122] => | datum přístupu = 2021-09-24 [123] => }} [124] => [125] => Humanitární diplomacie je způsob šíření dobrého jména svého státu či zklidnění situace v chudších státech tím, že mu poskytuji finanční dary ([[Rozvojová politika|rozvojová pomoc]]) nebo vysílám různou humanitární pomoc, například lékařskou. Jde také o jeden z nástrojů předcházení [[Lidská migrace|migraci]] z chudších států do bohatších. Na druhou stranu i migrace se může stát diplomatickým nástrojem - tzv. migrační diplomacie znamená vyvolávání či umožňování migrace jako formy nátlaku na jiné země. Typickým příkladem byla politika [[Bělorusko|běloruského]] diktátora [[Alexandr Lukašenko|Alexandra Lukašenka]], který začal v roce 2021 migraci používat jako protitlak vůči zemím, jež proti jeho režimu vyhlásily ekonomické sankce.{{Citace elektronického periodika [126] => | příjmení = Novák [127] => | jméno = Martin [128] => | titul = Lukašenko se mstí, posílá do EU tisíce migrantů. Je to jen začátek, bojí se Litva [129] => | periodikum = Aktuálně.cz [130] => | odkaz na periodikum = Aktuálně.cz [131] => | vydavatel = Economia [132] => | odkaz na vydavatele = Economia [133] => | url = https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/lukasenko-se-msti-posila-do-eu-tisice-migrantu-je-to-jen-zac/r~9f0ed21cf5da11eb8fa20cc47ab5f122/ [134] => | datum vydání = 2021-08-06 [135] => | jazyk = cs [136] => | datum přístupu = 2021-09-24 [137] => }}{{Citace elektronického periodika [138] => | příjmení = Bumba [139] => | jméno = Jan [140] => | titul = Lukašenko pašuje migranty do Evropy a pro své lidi zřizuje koncentrační tábory, popisuje analytik [141] => | periodikum = iROZHLAS [142] => | odkaz na periodikum = iROZHLAS [143] => | vydavatel = Český rozhlas [144] => | odkaz na vydavatele = Český rozhlas [145] => | url = https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/lukasenko-belorusko-koncentracni-tabory-migrace_2108061859_ern [146] => | datum přístupu = 2021-09-24 [147] => }}{{Citace elektronického periodika [148] => | titul = Lukašenkova msta EU. Letadly přiváží migranty a posílá je k nám, tvrdí Litva [149] => | periodikum = iDNES.cz [150] => | odkaz na periodikum = iDNES.cz [151] => | vydavatel = MAFRA [152] => | odkaz na vydavatele = MAFRA [153] => | url = https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/belorusko-litva-migrace-migranti-lukasenko.A210615_102507_zahranicni_aha [154] => | datum vydání = 2021-06-15 [155] => | jazyk = cs [156] => | datum přístupu = 2021-09-24 [157] => }} [158] => [159] => Během [[Studená válka|studené války]] se často hovořilo o tzv. jaderné diplomacii, kdy vztahy znepřátelených bloků byly stabilizovány tím, že v případě vyhroceného, jaderného, konfliktu by došlo k jistému zničení obou stran. [160] => [161] => Pojem preventivní diplomacie označuje situaci, kdy jedna ze stran dá - většinou přes třetí stranu - najevo druhé straně, že za určitou mezí bude zvoleno násilné řešení. Typickým příkladem byla [[Izrael|izraelská]] diplomatická strategie během [[Válka v Zálivu|války v zálivu]] roku 1991. Poté, co [[Irák|irácký]] vůdce [[Saddám Husajn]] okupoval [[Kuvajt]], postavily se proti němu prakticky všechny arabské země v oblasti a spolupracovaly s Američany na přípravě invaze, která by Iráčany z Kuvajtu vyhnala. Husajn se pokusil dostat arabské země na svou stranu tím, že zaútočil na Izrael [[Severní Korea|severokorejskými]] verzemi raket [[Scud]]. Věřil že ho tak vtáhne do konfliktu a protiizraelské nálady v arabských zemích donutí vládce těchto zemí změnit stranu. Izraelci byli nicméně pod silným tlakem Spojených států, jež je žádaly, aby na případný pokus o útok na své území neodpovídali. Zvolili tedy preventivní diplomacii. Dali přes třetí stranu Husajnovi na srozuměnou, že namontuje-li do raket Scud [[Chemická zbraň|chemické zbraně]], bude odpovědí izraelské [[Jaderná zbraň|jaderné bombardování]] Iráku. Husajn tuto hrozbu nevzal na lehkou váhu a rakety tak nesly jen konvenční munici, která způsobila škody pouze v místě dopadu. A Izrael do konfliktu skutečně nezasáhl.{{Citace elektronického periodika [162] => | příjmení = Cohen [163] => | jméno = Avner [164] => | titul = Gulf War Saved Iraq From Nuclear Attack : Mideast: Israelis have been spared from having to use their ultimate weapons against a difficult foe. [165] => | periodikum = Los Angeles Times [166] => | url = https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1991-02-22-me-1449-story.html [167] => | datum vydání = 1991-02-22 [168] => | jazyk = en-US [169] => | datum přístupu = 2021-09-24 [170] => }} [171] => [172] => Jinou metodou je tzv. tichá diplomacie, kdy se diplomatické kroky omezí na nějaké symbolické gesto. Za typický příklad bývá uváděna neúčast prezidenta [[George W. Bush|George W. Bushe]] na světovém summitu o udržitelném rozvoji v roce 2002, která měla naznačit nespokojenost USA s vedením OSN. Jiným příkladem může být snaha ochránit psychologa [[Sigmund Freud|Sigmunda Freuda]] před represí [[Nacismus|nacistů]] po [[Anšlus|anšlusu]] [[Rakousko|Rakouska]] v roce 1938 (u prezidenta [[Franklin Delano Roosevelt|Rossevelta]] ji vyprosil bývalý Freudův pacient, americký velvyslanec ve [[Francie|Francii]] [[William Christian Bullitt]]). Ta se realizovala tím, že před Freudovým domem začal demonstrativně parkovat automobil americké ambasády s diplomatickou značkou. Takové kroky mají uniknout pozornosti veřejnosti a médií, a přesto vyslat signál diplomatům a politikům. Pravým opakem je tzv. veřejná diplomacie, tedy uplatňování vlivu prostřednictvím komunikace s veřejností jiného národa. Tato komunikace může mít formu propagandy (např. rozhlasové vysílání do zahraničí jako [[Hlas Ameriky]], [[Svobodná Evropa]]) nebo jemnější formy, jejichž typickým příkladem může být snaha českých spisovatelů (zvláště [[Karel Čapek|Karla Čapka]]) ovlivnit přes hosty zasedání [[Mezinárodní PEN klub|PEN klubu]] v Praze roku 1938 veřejné mínění západních zemí, například ukázat jim [[Československé opevnění|pohraniční opevnění]] a ujistit je tak o obranném charakteru československé militarizace (tato epizoda je ztvárněna i ve filmu ''[[Člověk proti zkáze]]'').{{Citace elektronického periodika [173] => | titul = Perem proti válce. Československý PEN klub vznikl téměř před sto lety [174] => | periodikum = Český rozhlas Plus [175] => | odkaz na periodikum = Český rozhlas Plus [176] => | vydavatel = Český rozhlas [177] => | odkaz na vydavatele = Český rozhlas [178] => | url = https://plus.rozhlas.cz/perem-proti-valce-ceskoslovensky-pen-klub-vznikl-temer-pred-sto-lety-8151442 [179] => | datum vydání = 2020-08-21 [180] => | datum přístupu = 2021-09-24 [181] => }} Tato metoda má svou zvláštní [[Postmoderní společnost|postmoderní]] větev, tedy ovlivňování veřejného mínění cizích zemí za pomoci [[Sociální síť|sociálních sítí]]. Mnoho se spekuluje zejména o "[[Trollí farma|trollích farmách]]" Ruské federace, které k tomu mají být určeny.{{Citace elektronického periodika [182] => | titul = Novinářka popsala, jak funguje ruská továrna na fake news. ‚Smrtí mi pak vyhrožovali i přátelé,‘ vzpomíná [183] => | periodikum = iROZHLAS [184] => | odkaz na periodikum = iROZHLAS [185] => | vydavatel = Český rozhlas [186] => | odkaz na vydavatele = Český rozhlas [187] => | url = https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/jessikka-aro-fake-news-dezinformace-rozhvor-trollove-finsko_1905050600_ogo [188] => | datum přístupu = 2021-09-24 [189] => }} Pokud ovšem cílem takového vlivu již není jen ochrana národních zájmů, ale destabilizace určitého státu či oblasti, pak se hovoří o [[Hybridní válka|hybridní válce]], která do diplomacie již nespadá.{{Citace elektronického periodika [190] => | titul = Hybridní válka jako nový fenomén v bezpečnostním prostředí Evropy [191] => | periodikum = natoaktual.cz [192] => | odkaz na periodikum = Natoaktual.cz [193] => | vydavatel = Jagello 2000 [194] => | odkaz na vydavatele = Jagello 2000 [195] => | url = https://www.natoaktual.cz/publikace/Ipublikace-hybridni-hrozby [196] => | datum přístupu = 2021-09-24 [197] => }} [198] => [199] => Za formu kosmické diplomacie byla uváděna strategie Sovětského svazu zvát na palubu sovětských kosmických lodí kosmonauty cizích národů. Protože prvním z takových byl Čech [[Vladimír Remek]], a protože jeho let se uskutečnil deset let po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|okupaci Československa sovětskými vojsky]], spekulovalo se o tom, že mohlo jít o formu jistého odškodnění ze strany SSSR.{{Citace elektronického periodika [200] => | příjmení = Tuček [201] => | jméno = Josef [202] => | titul = O vstupu Československa do vesmíru rozhodovala politika [203] => | periodikum = Aktuálně.cz [204] => | odkaz na periodikum = Aktuálně.cz [205] => | vydavatel = Economia [206] => | odkaz na vydavatele = Economia [207] => | url = https://zpravy.aktualne.cz/o-vstupu-ceskoslovenska-do-vesmiru-rozhodovala-politika/r~i:article:522721/ [208] => | datum vydání = 2008-02-29 [209] => | datum přístupu = 2021-09-24 [210] => }} O kaviárové diplomacii se hovoří především v souvislosti se s taktikami vůdce [[Ázerbájdžán|Ázerbájdžánu]] [[Ilham Alijev|Ilhama Alijeva]], který se snažil zlepšit postavení své země (zvláště ve sporu s [[Arménie|Arménií]]) velkorysým hoštěním zahraničních diplomatů, politiků i novinářů. Někdy má tato strategie blízko ke klasické [[Korupce|korupci]].{{Citace elektronického periodika [211] => | titul = Politikům zavírali pusu kaviárem i lehkými ženami. Ázerbájdžánci posílali peníze i z Česka [212] => | periodikum = Lidovky.cz [213] => | odkaz na periodikum = Lidovky.cz [214] => | vydavatel = MAFRA [215] => | odkaz na vydavatele = MAFRA [216] => | issn = 1213-1385 [217] => | url = https://www.lidovky.cz/svet/lehke-zeny-a-kaviar-tak-si-azerbajdzansti-diplomate-ziskavali-prizen-evropskych-politiku.A180424_191800_ln_zahranici_ele [218] => | datum vydání = 2018-04-25 [219] => | datum přístupu = 2021-09-24 [220] => }} O sportovní diplomacii se mluví například v souvislosti s navazováním diplomatických vztahů mezi [[Mao Ce-tung|Maovou]] [[Čína|Čínou]] a [[Richard Nixon|Nixonovými]] Spojenými státy (proslulá [[pingpongová diplomacie]]).{{Citace elektronického periodika [221] => | titul = 40 let od ‘pingpongové diplomacie‘, která přispěla ke sblížení USA s Čínou [222] => | periodikum = iROZHLAS [223] => | odkaz na periodikum = iROZHLAS [224] => | vydavatel = Český rozhlas [225] => | odkaz na vydavatele = Český rozhlas [226] => | url = https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/40-let-od-pingpongove-diplomacie-ktera-prispela-ke-sblizeni-usa-s-cinou_201104121610_kbrezovska [227] => | datum přístupu = 2021-09-24 [228] => }} Tuto techniku použil ovšem už [[Edvard Beneš]] ve 30. letech, když smlouvu se Sovětským svazem z roku 1935, která měla naznačit váhavým a appeasementem paralyzovaným západním spojenců, že Československo má i jiné možnosti než závislost na nich, doprovázela fotbalová výprava, jež v Sovětském svazu sehrála několik exhibičních utkání. Ve stejné chvíli Beneš použil i příbuznou kulturní diplomacii, když do Sovětského svazu vyslal i kulturní delegaci (například [[Jiří Voskovec|Voskovce]] s [[Jan Werich|Werichem]]). Kulturní diplomacie má ovšem tradičnější formu v podobě kulturních center v zahraničí. Ke známým patří [[British Council]], [[Institut français|Francouzský institut]], [[Goethe-Institut|Goetheho institut]], Česko si zřizuje [[Česká centra]]. [229] => [230] => == Odkazy == [231] => [232] => === Reference === [233] => [234] => [235] => === Literatura === [236] => * BLACK, Jeremy. ''A History of Diplomacy,'' University of Chicago Press, 2010. ISBN 978-1-86189-696-4 [237] => * [[Henry Kissinger|KISSINGER, Henry]]. ''Umění diplomacie: od Richelieua k pádu Berlínské zdi.'' Překlad Miloš Calda. Vyd. 1. Praha: Prostor, 1996. 916 s. ISBN 8072600257. [238] => [239] => === Související články === [240] => * [[Diplomatický vztah]] [241] => [242] => === Externí odkazy === [243] => * {{Wikislovník|heslo=diplomacie}} [244] => * {{Commonscat}} [245] => * {{Wikicitáty|téma=Diplomacie}} [246] => [247] => {{Pahýl}} [248] => {{Autoritní data}} [249] => [250] => [[Kategorie:Diplomacie| ]] [251] => [[Kategorie:Mezinárodní politika]] [] => )
good wiki

Diplomacie

Ger van Elk, Symmetry of Diplomacy, 1975, Groninger Museum. Pod pojmem diplomacie se rozumí pěstování styků mezi různými státy a řešení mezinárodních problémů.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Severoatlantická aliance','Evropská unie','Chargé d’affaires','Konzul','Vazal','Brusel','Irák','18. století','Nová Hedvábná stezka','mezinárodní organizace','Sigmund Freud','Anšlus'

Anšlus

Brusel

Irák

Konzul

Vazal