Array ( [0] => 14676668 [id] => 14676668 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Diplomatika [uri] => Diplomatika [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Diplomatika''' je [[pomocná věda historická]] zabývající se studiem písemností úřední provenience. Tyto dokumenty hodnotí jak z hlediska vnější úpravy a vnitřní struktury, tak z hlediska kulturního a sociálního prostředí, ze kterého tyto písemnosti vzešly. V neposlední řadě se také zabývá právním prostředím institucí (kanceláří), které tyto dokumenty produkovaly. Studuje pravidla zhotovování úředních písemností a určuje postupy ověřování pravosti těchto písemností. [1] => [2] => Název vznikl z latinského termínu pro listinu - „''diploma''“, který je odvozen z řeckého slova δίπλωμα, označující zdvojenou písemnost). Toto označení vychází z formy listin, vydávaných [[římský senát|římským senátem]] císařským [[kurýr]]ům nebo vysloužilým žoldnéřům - text byl psán na dvě a více navzájem spojených voskových destiček. [3] => [4] => Diplomatika nesmí být zaměňována s [[diplomacie|diplomacií]], se kterou má společný jen původ slova. [5] => [6] => == Spojitost s dalšími obory == [7] => Diplomatika existovala v každém kulturním státě, kde se písemně úřadovalo. Bezprostředně souvisí s [[právo|právem]], neboť se zabývá právním postavením dokumentu v zákonodárství i [[Judikát|judikatuře]]. Proto ve svém vývoji reflektovala vlivy historicko-právní školy. Potíže při vymezení předmětu diplomatiky souvisejí s tím, že listiny a úřední dokumenty ve formě i obsahu podmiňovala doby a místo vzniku a zejména vyvíjející se společenské a kulturní poměry a potřeby. [8] => [9] => Diplomatika je východiskem mnoha historických bádání. Pro období nových a nejnovějších dějin, zvláště politických a hospodářských, je diplomatika úzce propojena se [[správní dějiny|správními dějinami]], neboť vychází z výzkumu kompetencí a struktur i konkrétní [[prozopografie]] ([[biogram]]ů) úředního personálu určité kanceláře. Prozopografické výzkumy jsou také velkým přínosem pro sociální a kulturní dějiny každodennosti. Systematické poznatky o oběhu a funkcích jednotlivých druhů úředních písemností prohlubují poznatky správních i právních dějin. Nezbytností je komparace poznatků a interdisciplinární vazby. Nejvyspělejší je diplomatika latinská. Pro naše dějiny se využívá i diplomatika osmanská, byzantská, ruská, arabská či řecká. [10] => [11] => [[Soubor:Listina zalozeni svitavy.jpg|vlevo|náhled|Zakládací listina města [[Svitavy]]]] [12] => [13] => == Dějiny oboru == [14] => [15] => === Dějiny evropské diplomatiky === [16] => Diplomatika vznikla ve [[středověk]]u kvůli rostoucí potřebě ověřovat pravost [[Listina (diplomatika)|listin]]. K falšování těchto písemností totiž docházelo od samého počátku jejich existence. Úroveň kritiky však byla v této době velmi nízká. Již ve [[12. století]] předložila římská [[kurie]] první instrukce k rozlišení padělků. Rozeznáváním [[Falzum (diplomatika)|falz]] se zabývala například i [[Boloňská univerzita]] ve [[13. století]]. [17] => [18] => K prohloubení diplomatické kritiky došlo v období [[humanismus|humanismu]]. Významným momentem byly takzvané '''[[diplomatické války]]''' - historicko-právní spory o pravost listin, odehrávající se v [[16. století|16.]] a [[17. století]]. Důležitý byl zejména spor belgického [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]] [[Daniel Papebroch|Daniela Papebrocha]] a pařížského [[Řád svatého Benedikta|benediktina]] [[Jean Mabillon|Jeana Mabillona]] o pravost některých benediktinských listin. Jean Mabillon shromáždil při své práci přes 1000 listin a uplatnil k jejich zkoumání množství nových postupů. Své výsledky publikoval v roce [[1681]], kdy vydal spis ''[[De re diplomatica libri sex|De re diplomatica libri VI.]]'' V něm nejen obhájil pravost napadených listin, ale zároveň jím položil základy moderní diplomatiky. [19] => [20] => V [[18. století]] nedošlo na poli diplomatiky téměř k žádnému pokroku, problémem byl zejména obtížný přístup do archivů a nemožnost pořizování kvalitních reprodukcí materiálu ke srovnávacím studiím. K významnějším badatelům tohoto období patří například [[Charles-François Toustain]], [[René-Prosper Tassin]], [[Gottfried Bessel]], [[Johann Heumann]], [[Johann Christoph Gatterer]], [[Carl Traugott Gottlieb Schönemann]], [[Gregor Gruber]], [[Johann Christoph Adelung]] či [[Anton Rudolph]]. [21] => [22] => Další rozvoj diplomatiky se tak odehrál až v [[19. století]]. Tehdy se uplatnily přesnější kritické metody a postupně vznikala specializovaná pracoviště pro vydávání diplomatického materiálu. Tento materiál byl vydáván ve formě [[regest]] i v plných textech, většinou však chyběly komentáře. Pozornost byla soustředěna především na písemnosti z raného [[středověk]]u, ponejvíce papežské či císařské provenience. Velký význam a vysokou úroveň měla zejména německá edice ''[[Monumenta Germaniae Historica]]'', která se stala vzorem pro mnohé další (vydávaná od roku [[1819]]). K dalším významným edicím patří ''[[Regesta imperii]]'' (od roku [[1831]]). [23] => [24] => Od počátku [[19. století]] diplomatika pronikala i do výuky na univerzitách. V roce [[1821]] byla v [[Paříž]]i založena škola [[École nationale des chartes]]. [25] => [26] => Zásadní metodické změny probíhaly zejména v 2. polovině [[19. století]]. Rozvoji napomohlo mimo jiné otevření [[Tajný vatikánský archiv|vatikánských archivů]] v roce [[1881]], které umožnilo studium rozsáhlé pramenné základny [[Papežská diplomatika|papežské diplomatiky]]. Jedním z nejvýznamnějších badatelů této doby byl [[Theodor von Sickel]], který založil diplomatiku císařských listin, zabýval se vznikem listin a sledoval [[Znaky diplomatického materiálu|vnitřní i vnější znaky písemností]]. V roce [[1854]] založil ve [[Vídeň|Vídni]] významný [[Institut für Österreichische Geschichtsforschung]]. Jinou důležitou osobou byl [[Julius Ficker]]. Ten ve svých pracích prosazoval individualitu každé jednotlivé listiny. Mezi další zástupce patří [[Léopold Delisle]], [[Oswald Redlich]], [[Hans Hirsch]], [[Harry Bresslau]], [[Otto Posse]], [[Engelbert Muhlbacher]], [[Heinrich Brunner]], [[Alphons Dopsch]], [[Gerhard Seeliger]], [[Johann Friedrich Böhmer]] či [[Heinrich Kretschmayr]]. [27] => [28] => Ve [[20. století]] začala diplomatika studovat také novověký materiál a jiné druhy písemností než listiny. Rozvoj techniky umožnil kvalitnější studium, hojně se uplatnila [[fotografie]]. K významnějších evropským badatelům patří například [[Georges Tessier]], [[Luigi Schiaparelli]], [[Lothar Gross]], [[Heinrich Otto Meissner]], [[Edmund Ernst Stengel]], [[Karl Brandi]], [[Leo Santifaller]], [[Alphons Lhotsky]], [[Heinrich Fichtenau]] a [[Michael Tangl]]. [29] => [30] => === Dějiny české diplomatiky === [31] => Vývoj v českých zemích postupoval obdobným způsobem, byť mnohdy opožděně. K významným osobnostem středověké diplomatiky zde patřil [[Jindřich Vlach]], působící na dvoře [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]] a [[Václav II.|Václava II.]] Ze [[14. století]] jsou již ve střední Evropě doloženy procesy s falzifikátory. Jedním z nich byl i slovenský [[Ján Literát]] z Madočian. [32] => [33] => Počátky novodobé diplomatické kritiky a shromažďování materiálu jsou v českých zemích spojeny s [[Královská česká společnost nauk|Královskou českou společností nauk]]. V [[18. století]] zde působili [[Gelasius Dobner]], [[Josef Dobrovský]], [[Josef Bonaventura Piter]], [[Magnoald Ziegelbauer]], [[Oliverius Legipont]] i [[Bohuslav Balbín]]. [[František Martin Pelcl]] připravil plán pro edici českého diplomatáře, jeho záměr ale nakonec nebyl realizován. V roce [[1784]] byla na [[Univerzita Karlova|Pražské univerzitě]] založena katedra pomocných věd historických, diplomatika zde však byla až do 2. poloviny 19. století spíše opomíjena. [34] => [35] => V [[19. století]] se diplomatice věnovali například [[František Palacký]], [[Gustav Friedrich]], [[Mathias Pangerl]], [[Ferdinand Tadra]] či [[Jaromír Čelakovský]]. Významnou vydavatelskou činnost vyvíjel [[Josef Emler]], který navíc spolu s Mathiasem Pangerlem posílil studium diplomatiky na pražské univerzitě. V roce [[1836]] začal [[Antonín Boček]] vydávat moravský diplomatář (''[[Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae]]''), šlo však o nekritickou edici a Boček sám do ní přispěl mnoha vlastními falzy. [36] => [37] => Až na počátku [[20. století]], v roce [[1904]], začal [[Gustav Friedrich]] vydávat český diplomatář (''[[Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae]]''). Vznik samostatného [[Československo|Československa]] v roce [[1918]] znamenal mimo jiné otevření mnoha dříve nedostupných archivů. Diplomatika tak mohla podstatně rozšířit svou pramennou základnu a zároveň se mohla zaměřit i na [[novověk]]é období. V roce [[1919]] byla v Praze založena [[Státní archivní škola]], která převzala úlohu Vídeňského Institutu. [38] => [39] => Mezi významné badatele 20. století patří především [[Jan Bedřich Novák]], [[Václav Vojtíšek]], [[Karel Stloukal]], [[Václav Hrubý (historik)|Václav Hrubý]], [[Bedřich Mendl]], [[Blažena Rynešová]], [[Jindřich Šebánek]] a [[Sáša Dušková]]. [40] => [41] => == Základní pojmy == [42] => * [[Diplomatický materiál]] [43] => * [[Pojmy diplomatiky]] [44] => [45] => == Dějiny úředních písemností == [46] => * [[Evropská středověká diplomatika]] [47] => * [[Evropská novověká diplomatika]] [48] => * [[Papežská diplomatika]] [49] => * [[Česká středověká diplomatika]] [50] => * [[Česká novověká diplomatika]] [51] => [52] => == Literatura == [53] => * {{Citace monografie | příjmení = Hlaváček [54] => | jméno = Ivan [55] => | odkaz na autora = Ivan Hlaváček [56] => | příjmení2 = Kašpar [57] => | jméno2 = Jaroslav [58] => | odkaz na autora2 = Jaroslav Kašpar (historik) [59] => | příjmení3 = Nový [60] => | jméno3 = Rostislav [61] => | odkaz na autora3 = Rostislav Nový [62] => | titul = Vademecum pomocných věd historických [63] => | vydavatel = H&H [64] => | místo = Jinočany [65] => | rok = 1994 [66] => | isbn = 80-85467-47-X [67] => | kapitola = Diplomatika [68] => | strany = 153–236 [69] => | jazyk = [70] => }} [71] => * {{Citace monografie [72] => | příjmení = Šebánek [73] => | jméno = Jindřich [74] => | odkaz na autora = Jindřich Šebánek [75] => | příjmení2 = Fiala [76] => | jméno2 = Zdeněk [77] => | odkaz na autora2 = Zdeněk Fiala [78] => | příjmení3 = Hledíková [79] => | jméno3 = Zdeňka [80] => | odkaz na autora3 = Zdeňka Hledíková [81] => | titul = Česká diplomatika do r. 1848 [82] => | vydavatel = SPN [83] => | místo = Praha [84] => | rok = 1971 [85] => | isbn = [86] => | kapitola = [87] => | strany = [88] => | jazyk = [89] => }} [90] => [91] => == Externí odkazy == [92] => * {{Commonscat}} [93] => * {{Otto|heslo=Diplomatika}} [94] => * {{TDKIV}} [95] => [96] => {{Pomocné vědy historické}} [97] => {{Autoritní data}} [98] => [99] => [[Kategorie:Diplomatika| ]] [100] => [[Kategorie:Pomocné vědy historické]] [] => )
good wiki

Diplomatika

Diplomatika je pomocná věda historická zabývající se studiem písemností úřední provenience. Tyto dokumenty hodnotí jak z hlediska vnější úpravy a vnitřní struktury, tak z hlediska kulturního a sociálního prostředí, ze kterého tyto písemnosti vzešly.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'19. století','středověk','Gustav Friedrich','20. století','Papežská diplomatika','18. století','prozopografie','Johann Christoph Gatterer','Johann Christoph Adelung','Hans Hirsch','1821','École nationale des chartes'

1821

Středověk