Array ( [0] => 14802076 [id] => 14802076 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Ditrichštejnové [uri] => Ditrichštejnové [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - dynastie [1] => | jméno = Ditrichštejnové
(Dietrichsteinové) [2] => | znak = CoA Dietrichstein Family.svg [3] => | velikost znaku = 200px [4] => | popisek = Rodový erb Ditrichštejnů [5] => | země = {{vlajka a název|České království}}, {{vlajka a název|Moravské markrabství}}, {{vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}, {{vlajka a název|Španělsko}} [6] => | mateřská dynastie = [7] => | tituly = [[Hrabě|Hrabata]], [[Kníže|knížata]], [[Říšský kníže|říšská knížata]] [8] => | zakladatel = Pankrác z Ditrichštejna [9] => | mýtický zakladatel = Dietrich [10] => | rok založení = [[11. století]] [11] => | konec vlády = 1906 [12] => | meč = [13] => | přeslice = Gabriele von Dietrichstein-Proskau-Leslie [14] => | poslední vládce = Josef Franz von Dietrichstein-Proskau-Leslie [15] => | současná hlava = Olga Maria de las Mercedes Teresa Margarita von Dietrichstein [16] => | větve rodu = rakouská, českomoravská [17] => | Rodové panství = [[Mikulov]] [18] => }} [19] => '''Ditrichštejnové''' či '''Ditrichsteinové''' nebo '''Dietrichsteinové''' jsou starobylý šlechtický [[Rod (příbuzenství)|rod]] původem z [[Korutany|Korutan]], který se v [[16. století]] rozdělil na rakouskou a českomoravskou větev.{{Citace elektronické monografie [20] => | příjmení = Tybitazl [21] => | jméno = Petr [22] => | odkaz na autora = [23] => | titul = Poznámky k heraldickému vývodu Václava Popela z Lobkowicz a jeho manželky Markéty Františky rozené hraběnky z Dietrichsteina na Mikulově [24] => | url = http://www.rmm.cz/regiom/2006/Marketa_Tybitanzll.pdf [25] => | datum vydání = [26] => | datum aktualizace = [27] => | datum přístupu = 2008-11-24 [28] => | vydavatel = [29] => | jazyk = [30] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20130626163422/http://www.rmm.cz/regiom/2006/Marketa_Tybitanzll.pdf [31] => | datum archivace = 2013-06-26 [32] => | nedostupné = ano [33] => }} [34] => [35] => == Historie == [36] => [[Soubor:Mikulov zámek nádvoří 2.jpg|vlevo|náhled|[[Mikulov (zámek)|Zámek Mikulov]], sídlo moravských Ditrichštejnů]] [37] => [[Soubor:Mikulov Ditrichštejnská hrobka čelo 2.jpg|vlevo|náhled|[[Ditrichštejnská hrobka]] v Mikulově]] [38] => [[Soubor:Brno Palais Dietrichstein crop.jpg|náhled|vlevo|[[Dietrichsteinský palác (Brno)|Ditrichštejnský palác]] na [[Zelný trh (Brno)|Zelném trhu]] v [[Brno|Brně]], dnes budova [[Moravské zemské muzeum|Moravského zemského muzea]]]] [39] => [[Soubor:Dietrichtejnský palác (Hradčany) celek.JPG|náhled|vlevo|[[Dietrichsteinský palác (Hradčany)|Dietrichštejnský palác]] na [[Hradčany|Hradčanech]] v Praze]] [40] => [[Soubor:Praha apoštolská nunciatura 2.jpg|vlevo|náhled|[[Dietrichsteinský palác (Nové Město)|Ditrichštejnský palác]] na [[Nové Město (Praha)|Novém městě pražském]], sídlo [[Apoštolská nunciatura v České republice|apoštolské nunciatury v Česku]]]] [41] => Počátky rodu kladou Ditrichštejnové až do [[11. století]] k rytíři Dietrichovi, který poblíž Feldkirchenu vybudoval hrad Dietrichstein. Pověst bratří Grimmů vypráví o jeho zničení vojskem [[Markéta Pyskatá|Markéty Pyskaté]] a o jeho znovupostavení. Prokazatelná posloupnost je teprve v osobě [[Pankráce z Ditrichštejna]], který bojoval v roce [[1492]] s [[Turci|Turky]] a jehož synové byli povýšeni do stavu [[Baron|říšských pánů]]. Za něj, v roce 1483, byl po tureckém obléhání rodinný hrad na staré benátské cestě skutečně zničen. Své sídlo již neobnovil, ale pod jeho ruinou dal postavit kolem roku 1500 raně renesanční zámek. Ten byl v 19. století Františkem Josefem z Ditrichštejna přestavěn. [42] => [43] => Pankrácův starší syn František, držitel nového zámku, se stal zakladatelem starší rodové větve Dietrichstein-Weichselstädt-Rabenstein, mladší Zikmund pak druhé linie Dietrichstein-Hollenburg-Finkenstein. [44] => [45] => Zikmund byl turnajovým druhem a přítelem císaře [[Maxmilián I. Habsburský|Maxmiliána I.]], který již v dětství pobýval u Ditrichštejnů v [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]]. Diplomatickou obratnost projevil při prvním vídeňském kongresu v roce 1515, který měl vyjednat alianci Habsburků a Jagellonců proti neustálému nebezpečí tureckých útoků. Jedním z výsledků tohoto setkání byla dvojí svatba mezi [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinandem]] a [[Anna Jagellonská|Annou Jagellonskou]], [[Marie Habsburská|Marií Habsburskou]] a [[Ludvík Jagellonský|Ludvíkem Jagellonským]], která po smrti Ludvíka měla za následek přechod českého trůnu do habsburských rukou. Císař Zikmunda oženil se svou nemanželskou dcerou [[Barbora z Rottalu|Barborou z Rottalu]]. Jejich starší syn Jiří držel rakouské statky a mladší syn Adam později založil moravskou větev rodu. [46] => [47] => [[Adam z Ditrichštejna]] (1527–1590) působil jako diplomat po celé Evropě a také doprovázel syny císaře [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána II. Habsburského]] – [[Rudolf II.|Rudolfa]] a [[Arnošt Habsburský|Arnošta]] na cestě do Španělska ve funkci jejich vychovatele. Adam se staral také o jejich španělské dvory a výdaje u [[Filip II. Španělský|Filipa II]]. Peníze na chod však od císaře nedocházely včas nebo vůbec. Proto panovník dlužil Adamovi na konci výchovy jeho synů astronomických 90 000 zlatých. V roce 1554 se v Praze v [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrále sv. Víta]] oženil s katalánskou šlechtičnou Margaritou da Cardona, dvorní dámou císařovny [[Marie Španělská|Marie Španělské]], která byla spřízněna s [[Aragonie|aragonskými]] králi. Díky sňatku Adama a Margarity, [[Vratislav II. z Pernštejna|Vratislava II. z Pernštejna]] a [[Marie Manrique de Lara y Mendoza|Marie Manrique de Lara]] přichází vliv španělské [[renesance]] do českých zemí. V roce 1575 získal bohaté panství [[Mikulov (zámek)|Mikulov]] jako náhradu za část dluhů, které se potom stalo jádrem moci moravské větve rodu. Zde se také nachází i [[Ditrichštejnská hrobka]]. Jeho syn [[František z Ditrichštejna|František Serafinský]] předčil otce svým kněžským vlivem a politickými ambicemi a dosáhl roku 1624 povýšení rodu do [[kníže]]cího stavu. Další Ditrichštejn [[Ferdinand z Ditrichštejna|Ferdinand]] dosáhl titulu dědičného [[Říšský kníže|říšského knížete]]. Když zemřel v roce 1864 poslední mužský potomek [[Mořic Jan z Ditrichštejna]], zbyly zde po jeho bratrovi Josefovi čtyři dcery, které si rozdělily jeden z největších majetků na Moravě. Jméno, knížecí titul a erb Ditrichštejnů převzala sňatkem [[Alexandr Mensdorff-Pouilly|Alexandra Mensdorff-Pouilly]] s Alexandrine z Ditrichštejna jedna z větví rodu [[Mensdorff-Pouilly]], která pak užívala jméno ''Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein'' a hlava rodu byla "kníže z Ditrichštejna na Mikulově" (německy ''Fürst von Dietrichstein zu Nikolsburg''). Poslední mužský člen této větve, Alexandr Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly, zemřel bez mužských potomků v roce 1964.{{Citace elektronického periodika |titul=Dietrichsteinové v Mikulově: Alexander II. – kníže Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly |url=http://www.rmm.cz/dietrichstein/dietrich/alexandr_2.html |datum přístupu=2016-03-13 |url archivu=https://web.archive.org/web/20160414033707/http://rmm.cz/dietrichstein/dietrich/alexandr_2.html |datum archivace=2016-04-14 |nedostupné=ano }} [48] => [[Soubor:Libochovice-Schloss-5.jpg|vlevo|náhled|[[Libochovice (zámek)|Zámek Libochovice]]]] [49] => [50] => === Mikulov === [51] => Vztah Ditrichštejnů k hlavnímu rodovému panství byl vždy velmi silný a nejvíce se projevoval četnými privilegii, stavební aktivitou i vzácnými návštěvami. Na počátku vlády Ditrichštejnů byl [[Mikulov]] bohatým městem s rozvinutým vinařstvím a obchodem. Prodávalo se zde drahé zboží, jako například benátské sklo a barviva, nebo exotické zboží z východu. Podporovatelé obchodu byli především Židé a [[Novokřtěnectví|Novokřtěnci]]. [52] => [53] => Kardinál a biskup olomoucký [[František z Ditrichštejna|František]], po přesídlení císařského dvora z Prahy do Vídně, se velmi pragmaticky a rychle přestěhoval se svým knížecím biskupským dvorem, který čítal více než 100 lidí, do lépe strategicky položeného Mikulova. Pokračoval v přestavbách, které na zámku zahájil jeho otec, v duchu manýrismu. Starý hrad se za jeho vlády stal honosným sídlem renesančního aristokrata, bohatého kulturního mecenáše, jakým kardinál František byl. Výstavný palác krášlily fasády zdobené sgrafitem a četnými balkóny s výhledem do krajiny. Interiéry byly bohatě vyzdobené zlacenými štukami a freskami od italských mistrů. Objevují jména G. Gialdiho, [[Giovanni Pietro Tencalla|G. P. Tencally]], G. Tencally, F. Saly. Zřejmě mezi jeho stavitele patřil i dvorní architekt Rudolfa II. Giovanni Maria Filippi. Výjimečným počinem v kulturních dějinách města bylo založení prvního divadla v českých zemích a to už v roce 1616 přímo na zámku. [54] => [55] => Mimo zámek František založil na [[Kaple svatého Šebestiána (Mikulov)|Svatém Kopečku kostel sv. Šebestiána]] s kampanilou a křížovou cestou (1623), na náměstí první loretánskou kapli na Moravě (1623) a první [[Piaristický klášter (Mikulov)|piaristické gymnázium]] severně od Alp (1631). Z kardinálova města se stala metropole kultury, umění, náboženství i politiky. Mikulov byl pátým největším městem na Moravě. V okolí sídla zakládal obory s letohrádky a libosady, obnovoval staré lichtensteinské rybníky, stavěl aleje. To vše podle italského stylu, se kterým se setkal při svých pobytech v Římě. [56] => [57] => === Nejvýznamnější členové rodu === [58] => [[Soubor:Franz Fürst Dietrichstein (1570–1636) bild01.jpg|náhled|[[František z Ditrichštejna|František kardinál z Ditrichštejna]], zřejmě nejvýznamnější zástupce rodu. Rytina od rudolfínského mistra Aegidia Sadelera z roku 1604]] [59] => * [[František z Ditrichštejna|František Serafinský z Ditrichštejna]] (1570–1636) je nejznámějším představitelem rodu, [[kardinál]]em a [[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|olomouckým biskupem]]. Byl vychován [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]] a brzy se vydal cestou zářivé kariéry. V jedenadvaceti letech se stal [[Metropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci|olomouckým kanovníkem]] a o osm let později [[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|olomouckým biskupem]] a [[kardinál]]em. Od roku 1611 byl majitelem [[mikulov]]ského panství. Pro svou intenzivní rekatolizační činnost na [[Morava|Moravě]] se dostával do sporů se zástupci [[Stavy|stavů]]. Po jejich porážce na [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] v listopadu 1620 mohl svou politiku plně uplatnit nejen na svém panství, ale také jako zemský správce. Postupně zlikvidoval veškerou opozici a konfiskacemi znásobil rodový majetek. V roce 1624 získal titul dědičného [[kníže]]te. [60] => * [[Maxmilián z Ditrichštejna]] (1596–1655), zemský hejtman na Moravě a císařský nejvyšší hofmistr [61] => * [[Gundakar z Ditrichštejna]] (1623–1690), císařský nejvyšší štolba, budovatel zámku v [[Libochovice (zámek)|Libochovicích]] [62] => * [[Ferdinand z Ditrichštejna]] (1636–1698), zemský hejtman na Moravě a císařský nejvyšší hofmistr [63] => * [[Zikmund Helfried z Ditrichštejna]] (1637–1690), zemský hejtman v Korutansku [64] => * [[Filip Zikmund z Ditrichštejna]] (1651–1716), císařský nejvyšší štolba [65] => * [[Leopold Ignác z Ditrichštejna]] (1660–1708), císařský nejvyšší štolba a mecenáš umění [66] => * [[Walter Xaver z Ditrichštejna]] (1664–1738), nejvyšší zemský komorník na Moravě [67] => * [[Gundakar Poppo z Ditrichštejna]] (1672–1737), velkopřevor Maltézského řádu v Čechách [68] => * [[Ondřej Jakub z Ditrichštejna]] (1689–1753), salcburský arcibiskup [69] => * [[Karel Maxmilián z Ditrichštejna]] (1702–1784), císařský nejvyšší hofmistr, dědic rodu [[Pruskovští z Pruskova|Pruskovských]] [70] => * [[Jan Leopold z Ditrichštejna]] (1703–1773), nejvyšší zemský komorník na Moravě [71] => * [[Karel Jan z Ditrichštejna]] (1728–1808), diplomat a císařský nejvyšší štolba, dědic rodu [[Lesliové|Leslie]]. [72] => * [[Josef Karel z Ditrichštejna]] (1763–1825), první guvernér Rakouské národní banky, poslední člen hollenburské větve rodu [73] => * [[Mořic z Ditrichštejna]] (1775–1864), [[nejvyšší dvorský komorník]], '''''poslední mužský potomek rodu''''' [74] => * [[Josef z Ditrichštejna]] (1798–1858), poslední vlastník majetků na Moravě a v Čechách [75] => * [[Mořic II. z Ditrichštejna]] (1801–1852), [[Rakouské císařství|rakouský]] [[diplomat]], [[velvyslanec]] ve [[Spojené království|Velké Británii]] [76] => [77] => === Erb === [78] => [[Soubor:Wappen Fuerst Dietrichstein Graf Proskau.jpg|náhled|Erb rodiny po roce 1769 jako kníže z Ditrichštejna na Mikulově, hrabě z Pruskova]] [79] => Původním [[erb]]em rodu byly dva stříbrné vinařské nože se zlatými rukojeťmi ve zlatočerveném pokosem děleném [[štít]]u. Roku 1769 přijali Ditrichštejnové dodatečné příjmení vymřelého rodu [[Pruskovští z Pruskova|Pruskovských z Pruskova]] a zároveň začali užívat i čtvrcený štít tohoto rodu s jelenem ve zlatočerveném poli a dvěma podkovami ve stříbrnočerveném poli, na nějž pak kladli svůj vlastní erb do srdečního štítku. Když roku 1802 získali další příjmení vymřelých hrabat [[Lesliové|Leslie]], přibyl leslieovský erb tří zlatých přezek do levé třetiny velkého štítu, v pravé třetině byl erb Pruskovských a ve střední třetině pak čtyři pole vyženěná Ditrichštejny v dřívějších dobách. [[Štítonoš]]i byli dva zlatí [[gryf]]ové. [[Klenot (heraldika)|Klenotem]] pak byly tytéž štítové vinařské nože postavené na zlaté korunce a chráněné třemi pštrosími péry. S obdrženým knížecí titulem a po spojení s uvedenými dvěma rody nakonec štít obsahoval jedenáct polí. [80] => [81] => == Sídla a panství == [82] => [[Soubor:Budyně — špitál (LFVDS).jpg|thumb|left|Portál bývalého městského špitálu v Budyni nad Ohří (2022). Popis odshora dolů: Dva vinařské nože jako znak Ditrichštejnů, [[Řád zlatého rouna]], písmena LFVDS znamenají Leopold Fürst von Dietrich-Stein]] [83] => V Čechách to byla panství [[Nové Město nad Metují]], [[Budyně nad Ohří]], [[Libochovice]], [[Polná]], [[Přibyslav]], [[Vlachovo Březí]], [[Nepomyšl]] a chvíli také [[Šluknov]]. Na Moravě pak kromě již zmíněného panství Mikulov ještě velká panství [[Židlochovice (zámek)|Židlochovice]], [[Boskovice (zámek)|Boskovice]], [[Sokolnice]], [[Lipník nad Bečvou]], [[Hranice (okres Přerov)|Hranice na Moravě]] a [[Žďár nad Sázavou]]. Ditrichštejnové vlastnili majetky také v [[Horní Rakousy|Horních Rakousích]], [[Uhersko|Uhrách]] a komendu Alcanez ve Španělsku. [84] => [85] => == Příbuzenské svazky == [86] => Ditrichštejnové byli příbuzensky spojeni s [[Lichtenštejnové|Lichtenštejny]], [[Thun-Hohensteinové|Thuny]], [[Thurn-Taxisové|Thurn-Taxisy]], [[Eggenbergové|Eggenbergy]], [[Mitrovští z Mitrovic a Nemyšle|Mitrovskými]], [[Schwarzenbergové|Schwarzenberky]], [[Salm-Reifferscheidtové|Salmy]], [[Mansfeldové|Mansfeldy]], [[Lobkovicové|Lobkovici]], [[Clam-Gallasové|Clam-Gallasy]], [[Khevenhüllerové|Khevenhüllery]], [[Althannové|Althanny]], [[Hofmannové|Hofmanny]] a dalšími. [87] => [88] => == Odkazy == [89] => === Reference === [90] => [91] => [92] => === Literatura === [93] => * {{Citace monografie | příjmení = Županič | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Županič | příjmení2 = Stellner | jméno2 = František | odkaz na autora2 = František Stellner | příjmení3 = Fiala | jméno3 = Michal | odkaz na autora3 = Michal Fiala | titul = Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české | vydavatel = Aleš Skřivan ml. | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 340 | isbn = 80-86493-00-8}} [94] => * {{Citace monografie | příjmení = Juřík | jméno = Pavel | odkaz na autora = | titul = Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2009 | počet stran = 424 | isbn = 978-80-7277-403-6}} [95] => * ''Feyfar M.'', Die erlauchten Herren auf Nikolsburg, Wien 1879 [96] => * ''Zapletal F.'', Počátek lipnického zámku. Záhor.kronika, 17/1934/35 [97] => * ''Triesl H.'', Nikolsburger Denkwürdigkeiten. ZddVGMu.S, 39/1937 [98] => * ''Harada A.'', Česká a moravská šlechta, SANAvic,Pha 1959 [99] => * ''Bůžek V.'', Paměť urozenosti, Vyd.1, Pha: NLN,2007 [100] => * ''Balcárek P.'', Kardinál František Ditrichštejn 1570–1636,Veduta,ČB,2007 [101] => * {{Citace monografie| příjmení = Halada | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Halada | titul = Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti) | vydavatel = AKROPOLIS| místo = Praha| rok = 1992| kapitola = Dietrichsteinové| strany = 41–42| isbn = 80-901020-3-4}} [102] => * Smíšek, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I.; České Budějovice, 2009 {{ISBN|978-80-7394-165-9}} [103] => [104] => === Související články === [105] => * [[Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů|Seznam českých šlechtických rodů]] [106] => [107] => === Externí odkazy === [108] => * {{Commonscat}} [109] => * [http://genealogy.euweb.cz/dietrich/dietrich1.html Genealogie] [110] => {{Autoritní data}}{{Portály|Česko|Historie}} [111] => [112] => [[Kategorie:Ditrichštejnové| ]] [113] => [[Kategorie:Mediatizované rody]] [114] => [[Kategorie:Rakouské šlechtické rody]] [115] => [[Kategorie:České šlechtické rody]] [116] => [[Kategorie:Moravské šlechtické rody]] [] => )
good wiki

Ditrichštejnové

Ditrichštejnové či Ditrichsteinové nebo Dietrichsteinové jsou starobylý šlechtický rod původem z Korutan, který se v 16. století rozdělil na rakouskou a českomoravskou větev.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'František z Ditrichštejna','kardinál','Ferdinand z Ditrichštejna','Pruskovští z Pruskova','kníže','11. století','Mikulov','Lesliové','Říšský kníže','Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů','Morava','Maxmilián II. Habsburský'

Kardinál

Kníže

Lesliové

Mikulov

Morava