Array ( [0] => 15526531 [id] => 15526531 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Dožínky [uri] => Dožínky [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - svátek [1] => | název svátku = Dožínky [2] => | druh = svátek ukončení sklizně [3] => | obrázek = Czech_Harvest_Festival.jpg [4] => | popisek = Dožínkový průvod na Táborsku v polovině 19. století [5] => | jiný název = obžinky, dožatá, dóženek, dožitá, žnivuvka, ožinek, znivý (Česko) [6] => žnivý obid, žnivuvka (Slezsko), dożynki (Polsko), Обжинки - Obžynki (Rusko) [7] => | datum = po [[Žně|žních]]Například: dvanáctý den měsíce srpna léta 1792, 14. září roku 1836. Viz: Čeněk Zíbrt, [http://tyfoza.no-ip.com/veselechvile/sv5/ ''Obžinky'']. Praha : Nákladem F. Šimáčka, 1910 [8] => }} [9] => [[Soubor:Wierusz-Kowalski Dożynki 1910.jpg|náhled|A. Wierusz-Kowalski. Dožínky. 1910]] [10] => '''Dožínky''' jsou ve slovanské lidové kultuře svátek sklizně slavený na konci [[Žně|žní]], patrně s [[Slovanské pohanství|předkřesťanskými]] kořeny. Podobnými oslavami konce sklizně jsou události jako [[vinobraní]], [[dočesná]] – sklizeň [[chmel]]e, [[konopnická]] – sklizeň [[konopí]], nebo [[dokopná]] – sklizeň [[Lilek brambor|brambor]]. [11] => [12] => == Předkřesťanské dožínky == [13] => Podoba předkřesťanských oslav dožínek se rekonstruuje na základě lidových zvyků, existují o nich však i písemné prameny, především z prostředí [[Polabští Slované|Polabských Slovanů]]. Z díla [[Gesta Danorum]] [[Saxo Grammaticus|Saxa Grammatica]] z 12. století pochází popis dožínkového rituálu na konci léta konaného v [[Rujána|rujánské]] [[Arkona|Arkoně]]: [14] => [15] => {{Citát|Druhý den, zatímco lid čekal před vchodem, brával [kněz] soše pohár z ruky a pozorně ohledav, zda snad z nalitého moku něco ubylo, soudil podle toho o neúrodě roku příštího. Zjistiv to, nakazoval, aby nová sklizeň byla uschována pro dobu budoucí. Pakliže shledal, že nic z obvyklé náplně nechybí, prorokoval, že nadejdou léta úrodou požehnaná. Na základě toho znamení rozhodoval, aby se zásobami v příštím roce buď více nebo méně šetřilo. Vyliv pak staré víno k nohám sochy v oběť, prázdný pohár novým naplnil; a uctiv sochu tím, že na oko dal jí píti, prosil po té v slavnostní modlitbě jednak sobě, jednak vlasti všeho dobrého, spoluobčanům pak rozmnožení majetku a nová vítězství. Po modlitbě přiloživ pohár ke rtům jedním douškem jej vyprázdnil a vínem znova jej naplniv, vložil opět soše do pravé ruky. Také medový koláč, okrouhlý, téměř zvýši člověka, byl k oběti přinášen. Kněz, stavě jej mezi sebe a lid, ptával se [[Ránové|Rujanců]], zda ho za ním vidí. Když odpovídali že ano, vyslovoval tím přání, aby ti samí lidé nemohli ho po roce viděti. Ale tímto projevem nežádal smrti ani sobě, ani svým krajanům, nýbrž bohatší sklizně pro příště.{{Citace monografie [16] => | příjmení = Třeštík [17] => | jméno = Dušan [18] => | odkaz na autora = Dušan Třeštík [19] => | titul = Mýty kmene Čechů [20] => | vydavatel = Lidové noviny [21] => | místo = Praha [22] => | rok = 2003 [23] => | strany = 8–9 [24] => | isbn = 80-7106-646-X [25] => }}}} [26] => Následuje popis hostiny a přispívání soše penězi každým mužem a ženou. [27] => [28] => Podobný svátek popisuje na počátku 12. století anglický kronikář [[Vilém z Malmesbury]] ve svém díle ''Gesta Regum Anglorum'' kde popisuje národy podmaněné [[Jindřich III. Černý|Jindřichem III.]]. V textu se mluví slavnosti [[Vindelikové|Vindeliků]], keltském kmeni žijícím ve starověku v severních Alpách, ale z kontextu vyplývá že se týká slovanských [[Lutici|Luticů]], kteří jsou s nimi v díle zmiňováni.http://sms.zrc-sazu.si/pdf/02/sms_02_slupecki_zaroff.pdf Pasáž týkající se svátku zní následovně [29] => [30] => {{Citát|Vindelikové uctívají [[Fortuna|Fortunu]] a postavivše její [[idol]] na vyznačené místo, umístí do její pravé ruky roh naplněný nápojem z medu a vody, který se řecky nazývá ‚[[hydromel]]‘. [[Svatý Jeroným|Sv. Jeroným]] ukazuje ve své osmnácté knize o [[Izajáš|Izaiášovi]], že Egypťané a téměř všechny východní národy dělají totéž. Tedy posledního dne měsíce listopadu sedíce okolo v kruhu, všichni ho ochutnávají a když zjišťují že roh je plný, všichni jásají s velikým křikem, že jim příštího roku plnost rohu přinese vše, čeho si žádají; je-li tomu naopak, pláčí.{{Citace monografie [31] => | příjmení = Třeštík [32] => | jméno = Dušan [33] => | titul = Mýty kmene Čechů [34] => | vydavatel = Lidové noviny [35] => | místo = Praha [36] => | rok = 2003 [37] => | strany = 9 [38] => | isbn = 80-7106-646-X [39] => }}}} [40] => [41] => Ač se obřad odehrával o něco později než dožínky a nezahrnoval věštění pomocí koláče, napovídá tato zpráva, že se jednalo o obecně slovanský kmenový svátek. Ve starověké [[Sparta|Spartě]] existovala slavnost zvaná [[hyakínthie]], kde hrály velké medové koláče také významnou roli, a podobným způsobem jako na Rujáně se věštilo ještě v roce 1974 na [[Kysuce|Kysuci]] o Vánocích. Dušan Třeštík původní svátek spatřuje v indoevropských oslavách nového roku zasvěcených válečnickému solárnímu božstvu na bílém koni, při kterém koláče symbolizovaly sluneční disk.{{Citace monografie [42] => | příjmení = Třeštík [43] => | jméno = Dušan [44] => | titul = Mýty kmene Čechů [45] => | vydavatel = Lidové noviny [46] => | místo = Praha [47] => | rok = 2003 [48] => | strany = 10 [49] => | isbn = 80-7106-646-X [50] => }} [51] => [52] => Je možné že podobná dožínková slavnost existovala i v předkřesťanských [[Čechy|Čechách]], snad připadající na první [[nov]]oluní po podzimní [[rovnodennost]]i, později na 28. září. Stejně jako rujánský svátek v podobném období trval i český svátek tři dny. Ač byla tato slavnost v křesťanských Čechách svátkem [[Svatý Václav|svatého Václava]], mohlo jít o nahrazení předkřesťanského svátku dožínek, jak se domníval [[Zdeněk Fiala]]. Nemuselo jít nutně o umělé přiřazení svátku světce k dávné slavnosti. Je možné, že hostina roku [[935]], na niž [[Boleslav I.|Boleslav]] Václava pozval, nebyla pouze [[posvícení]]m hradského kostela na [[Stará Boleslav|Staré Boleslavi]], ale právě také dožínkami. Tuto domněnku podporuje skutečnost, že v 10. století nebyl václavský svátek vžitý, ačkoliv 28. září se již slavilo, a že se tento den chápal jako příležitost k obžerství a opilství až [[rituál]]ního charakteru, které upomíná spíše na předkřesťanský než křesťanský původ.{{Citace monografie [53] => | příjmení = Třeštík [54] => | jméno = Dušan [55] => | titul = Mýty kmene Čechů [56] => | vydavatel = Lidové noviny [57] => | místo = Praha [58] => | rok = 2003 [59] => | strany = 12 [60] => | isbn = 80-7106-646-X [61] => }} [62] => [63] => == Lidová kultura == [64] => [[Soubor:Wieniec dożynkowy - Bieniszew - 003728n.jpg|náhled|Dožínkový věnec z polské osady Bieniszew, 1964]] [65] => Mezi dožínkové obyčeje patřily například zvyky spojené s posledním uvázaným snopem obilí. Ten se v českém prostředí nazýval ''baba'', ''stará'' nebo ''nevěsta'' a často byl stylizován do ženské postavy či oblékán do ženských šatů. Nakonec byl odvezen do statku, předán hospodáři a zanechán v domě do příštích dožínek. Podobně se na poli nechávalo obilí svázané do jehlanu s kytkou klasů na vrcholu, zvané ''stodola'' či ''sibilia''.{{Citace monografie [66] => | příjmení = Langhammerová [67] => | jméno = Jiřina [68] => | titul = Lidové zvyky [69] => | vydavatel = Lidové noviny [70] => | místo = Praha [71] => | rok = 2004 [72] => | strany = 80 [73] => | isbn = 80-7106-525-0 [74] => }} V jižním Rusku existoval ještě na počátku 20. století zvyk vázat na konci [[Žně|žní]] do uzlu hrst posledních klasů, někdy doplněných chlebem se solí, a této praktice se říkalo „zavinovati Velesovi bradu“ nebo „nechati Velesovi hrstku klasů na bradu“. Podle [[Jan Hanuš Máchal|Jana H. Máchala]] jde o pozůstatek obětí tomuto božstvu.{{Citace monografie [75] => | příjmení = Máchal [76] => | jméno = Jan [77] => | odkaz na autora = Jan Hanuš Máchal [78] => | titul = Bájesloví slovanské [79] => | vydavatel = Votobia [80] => | místo = Olomouc [81] => | rok = 1995 [82] => | strany = 189 [83] => | isbn = 80-85619-19-9 [84] => }} V některých oblastech je tento zvyk spojen s jiným jménem než Velesovým a figuruje v něm „brada“ [[Elijáš|Ilji]], [[Bůh|Boha]] či [[Ježíš Kristus|Krista]]. [85] => [86] => K dožínkám také patřila společná cesta z pole, při které byli účastníci ozdobeni květy a klasy, stejně jako jejich nástroje, a ze stejného materiálu měli i věnce na hlavách. Důležitý byl obzvlášť dožínkový věnec, ponechávaný v domě až do jarní setby. Tento objekt měl výraznou solární symboliku jak dokazuje označení ''dožínkové slunce'' používané na [[Pardubice|Pardubicku]].{{Citace monografie [87] => | příjmení = Langhammerová [88] => | jméno = Jiřina [89] => | titul = Lidové zvyky [90] => | vydavatel = Lidové noviny [91] => | místo = Praha [92] => | rok = 2004 [93] => | strany = 81 [94] => | isbn = 80-7106-525-0 [95] => }} [96] => [97] => == Pozdější tradice == [98] => V polovině 19. století byly dožínky slaveny prakticky na celém českém území, postupně však tato tradice doznívala. Na počátku 20. století byly organizovány především [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|Agrární stranou]] a zahrnovaly průvody [[selská jízda|selské jízdy]] a tančení [[Česká beseda|české besedy]]. Původní pojetí dožínek tak zaniklo a staly se zábavnou a společenskou akcí. I v [[Národopisné muzeum Praha|Národopisném muzeu]] v Praze se konala dožínková oslava.{{Citace periodika [99] => | příjmení = Haisová [100] => | jméno = Marie [101] => | titul = Dožínky v Národopisném muzeu [102] => | periodikum = Rajče IDnes [103] => | datum vydání = 2. 9. 2016 [104] => | ročník = 2016 [105] => | url = https://mariehaisova.rajce.idnes.cz/Dozinky_na_Smichove/ [106] => }} [107] => [108] => == Odkazy == [109] => [110] => === Reference === [111] => [112] => [113] => === Externí odkazy === [114] => * {{Commonscat|Dozhinki}} [115] => * {{Wikislovník|heslo=dožínky}} [116] => * [https://web.archive.org/web/20080907015455/http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/308018-obzinky ''Ottův slovník'', heslo Obžínky] [117] => * [https://web.archive.org/web/20161110235126/http://www.apic-ak.cz/narodni-dozinky-2016.php Národní dožínky Agrární komory České republiky] [118] => * [http://www.nulk.cz/ek-obsah/veselechvile/sv5/html/kniha/texty/0001-0001.htm Čeněk Zíbrt – Veselé chvíle v životě lidu českého : Obžinky] [119] => * [http://www.rozhlas.cz/vysocina/tandem/_zprava/dozinkovy-venec-byl-dulezity-i-o-vanocnich-svatcich-nechybelo-v-nem-obili-makovice-a-jerabiny--1646184 Dožínkový věnec na stránkách Českého rozhlasu] [120] => * {{Citace elektronické monografie [121] => | titul = Dožínky [122] => | url = https://www.ceskatelevize.cz/porady/10519120758-nase-tradice/212562260400020/ [123] => | vydavatel = Česká televize [124] => | datum_vydání = 2014 [125] => | datum_přístupu = 2024-02-11 [126] => }} Dokument z cyklu České televize ''Naše tradice'' [127] => [128] => {{Autoritní data}} [129] => [130] => [[Kategorie:Slovanské svátky]] [131] => [[Kategorie:České lidové svátky]] [132] => [[Kategorie:Slavnosti sklizně]] [] => )
good wiki

Dožínky

A. Wierusz-Kowalski.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Žně','Rujána','nov','Sparta','Kysuce','Vilém z Malmesbury','Arkona','Vindelikové','Saxo Grammaticus','Gesta Danorum','Polabští Slované','Lilek brambor'

Arkona

Kysuce

Nov

Rujána

Rujána je ostrov ve Východním moři patřící k Německu.

Sparta

Vindelikové

Žně