Array ( [0] => 14674843 [id] => 14674843 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Emoce [uri] => Emoce [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Emoce jsou psychické stavy, které se projevují pocity jako radost, smutek, hněv, strach, láska a další. Jsou důležitou součástí lidského života a mají vliv na naše myšlení, jednání a vnímání světa. Emoce jsou neoddělitelně spjaty s fyziologickými reakcemi, jako je zrychlené dýchání, zrychlený tep, zvýšený krevní tlak nebo pocení. Každá emoce má svou charakteristiku a je často vyvolávána určitými událostmi, myšlenkami nebo představami. Výzkum emocí se zabývá jejich příčinami, projevy a vlivem na lidský život. Psychologie, neurověda a sociologie se zaměřují na zkoumání emocí a jejich významu pro naše chování a rozhodování. Emoce mohou být pozitivní, jako je radost, štěstí nebo láska, nebo negativní, jako je smutek, hněv nebo strach. Negativní emoce mohou vyvolávat stres a úzkost, zatímco pozitivní emoce přispívají k pohodlí a blahu. Existuje několik teorií emocí, které se liší ve vysvětlení jejich původu a funkce. Například James-Langeova teorie tvrdí, že emoce vznikají jako reakce na tělesné změny, zatímco teorie kognitivního ohodnocení se zaměřuje na psychické interpretace událostí jako příčin emocí. Emoce také ovlivňují naše sociální interakce a vztahy s ostatními lidmi. Emoce jsou součástí lidského života od narození, ačkoli se s věkem mění jejich složení a intenzita. Některé emoce jsou společné pro všechny kultury, zatímco jiné se mohou lišit podle kulturních a sociálních norm. Lidé se také liší ve své schopnosti rozpoznávat a vyjadřovat emoce. Emoce mají vliv na naše zdraví a kvalitu života. Nedostatečné zpracování negativních emocí může vést ke vzniku psychických problémů, jako je deprese, úzkost nebo násilné chování. Na druhé straně, správné zvládání emocí a vyrovnání se s nimi může přispět k psychickému a fyzickému blahobytu. Celkově jsou emoce důležitým a nevyhnutelným aspektem našeho života. Je důležité rozumět emocím, jejich vzniku a vlivu, abychom mohli lépe porozumět sobě i ostatním lidem. Výzkum emocí je stále aktivní a přináší nové poznatky o těchto složitých psychických stavech. [oai] => Emoce jsou psychické stavy, které se projevují pocity jako radost, smutek, hněv, strach, láska a další. Jsou důležitou součástí lidského života a mají vliv na naše myšlení, jednání a vnímání světa. Emoce jsou neoddělitelně spjaty s fyziologickými reakcemi, jako je zrychlené dýchání, zrychlený tep, zvýšený krevní tlak nebo pocení. Každá emoce má svou charakteristiku a je často vyvolávána určitými událostmi, myšlenkami nebo představami. Výzkum emocí se zabývá jejich příčinami, projevy a vlivem na lidský život. Psychologie, neurověda a sociologie se zaměřují na zkoumání emocí a jejich významu pro naše chování a rozhodování. Emoce mohou být pozitivní, jako je radost, štěstí nebo láska, nebo negativní, jako je smutek, hněv nebo strach. Negativní emoce mohou vyvolávat stres a úzkost, zatímco pozitivní emoce přispívají k pohodlí a blahu. Existuje několik teorií emocí, které se liší ve vysvětlení jejich původu a funkce. Například James-Langeova teorie tvrdí, že emoce vznikají jako reakce na tělesné změny, zatímco teorie kognitivního ohodnocení se zaměřuje na psychické interpretace událostí jako příčin emocí. Emoce také ovlivňují naše sociální interakce a vztahy s ostatními lidmi. Emoce jsou součástí lidského života od narození, ačkoli se s věkem mění jejich složení a intenzita. Některé emoce jsou společné pro všechny kultury, zatímco jiné se mohou lišit podle kulturních a sociálních norm. Lidé se také liší ve své schopnosti rozpoznávat a vyjadřovat emoce. Emoce mají vliv na naše zdraví a kvalitu života. Nedostatečné zpracování negativních emocí může vést ke vzniku psychických problémů, jako je deprese, úzkost nebo násilné chování. Na druhé straně, správné zvládání emocí a vyrovnání se s nimi může přispět k psychickému a fyzickému blahobytu. Celkově jsou emoce důležitým a nevyhnutelným aspektem našeho života. Je důležité rozumět emocím, jejich vzniku a vlivu, abychom mohli lépe porozumět sobě i ostatním lidem. Výzkum emocí je stále aktivní a přináší nové poznatky o těchto složitých psychických stavech. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Emoce''' (dle M. Macháče (1985) z [[latina|lat.]] ''emovere'' – vzrušovat, dle M. Nakonečného (1997) [[latina|lat.]] ''motio'' – pohyb, emoce latinsky jsou potom ''emotio'') jsou psychicky a [[Sociální konstruktivismus|sociálně konstruované]] procesy, zahrnující subjektivní zážitky libosti ([[sympatie]]) a nelibosti ([[averze]]), provázené fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání atd.), motorickými projevy ([[mimika]], [[Gesto|gestikulace]]), změnami pohotovosti a zaměřenosti. Hodnotí skutečnosti, události, situace a výsledky činností podle subjektivního stavu a vztahu k hodnocenému, vedou k zaujetí postoje k dané situaci. Podle [[metaanalýza|metaanalýzy]] však fyziologické reakce na dané emoce nejsou jednotné.https://medicalxpress.com/news/2018-04-scientists-disconfirm-belief-humans-physiological.html - Scientists disconfirm belief that humans' physiological reaction to emotions are uniform [1] => [2] => == Sociologické pojetí emocí == [3] => Základním předpokladem [[sociologie|sociologického]] pojetí emocí ''(v angl. emotions, sentiment, feelings)'' je jejich [[Sociální konstruktivismus|sociální konstruovanost]]. Emoce nejsou prožívány v mysli jedince samovolně, samy o sobě, ale jsou vztaženy k určitým objektům, jevům nebo procesům. Sociologická konceptualizace tedy neredukuje emoce na následky fyziologických a psychologických procesů či stavů. Emoce lze chápat jako formulace afektu (v angl. affects), přičemž se je lidé učí během [[socializace]] reflektovat a pojmenovávat. Díky tomu je možné identifikovat a pojmenovat psychologický stav (afekt), tak aby byl pochopitelný jak pro člověka samotného, tak v komunikaci s okolím. Jedinci zároveň internalizují určité kulturní [[sociální norma|normy]] a návody, které sdělují, které emoce jsou vhodné v určitých typizovaných situacích. Například, kdy je vhodné cítit radost a kdy smutek.HOCHSCHILD, Arlie Russell. 1975. The Sociology of Feeling and Emotion. Another Voice. 280–307 Afekt tak souvisí s emocemi i náladami, je proto možné konstatovat že „vztah jednotlivých afektivních procesů (afektů, emocí a nálad) je vzájemně interagující, přičemž lze u každého jedince usuzovat na tendenci k synchronizaci jednotlivých afektivních jevů v rámci afektivního proudu.“{{Citace elektronického periodika [4] => | titul = A contribution to the theory of affective processes [5] => | url = https://www.researchgate.net/publication/284323235_A_contribution_to_the_theory_of_affective_processes [6] => | periodikum = Ceskoslovenská psychologie 59 [7] => | datum přístupu = 2019-09-19 [8] => | jazyk = en [9] => | příjmení = Šolcová [10] => | jméno = Iva [11] => | vydavatel = [12] => | datum vydání = 2015 [13] => | url archivu = [14] => | autor = [15] => | jméno2 = Radek [16] => | příjmení2 = Trnka [17] => | strany = 298–314 [18] => }} [19] => [20] => Tento přístup ke zkoumání lidských emocí je inspirován [[symbolický interakcionismus|symbolickým interakcionismem]]. Konkrétně myšlenkou, že pro to, jak aktér či aktéři danou situaci interpretují, záleží na [[definice situace|definici situace]].BLUMER, Herbert. 1969. Symbolic Interactionism. Englewood Cliffs, N.J.: Prentice-Hall. Pokud je tedy nějaká emoce či [[psychický stav]] chápán jako [[strach]] či [[stud]], bez ohledu na to zda je fyziologicky stimulován, je pro [[aktér]]y dané situace [[stud]]em či strachem a aktéři podle toho jednají. Jako příklad lze uvést situaci, kdy cítíme, že něco není v pořádku, porušuje se [sociální norma], ale do té doby než pozorovatel jednání neřekne: „Měl by ses stydět.“, nemusí [[aktér|aktéři]] situace [[stud]] pociťovat a ten se dostaví až [[ex post]]. Popřípadě, když cítíme nepříjemný pocit ohledně potenciálně nepředvídatelné a náročné budoucí události, dokud nám není v [[komunikace|komunikaci]] sděleno: „Státnic se bát nemusíš, je to pěkné povídání s kolegy.“, teprve poté je pocit identifikován jako [[strach]]. [21] => Význam, v tomto případě tedy pojmenování a identifikace emoce, ovšem není nic statického, ale je neustálým procesem, podobně jako proces [[definice situace]].BLUMER, Herbert. Sociological Implications of the Thought of George Herbert Mead. American Journal of Sociology. 1966. 71 (5). p:535-537 Tento proces také není definitivní, například reflexe vlastního strachu může vézt k tomu, že je strach mizí, protože se jeví subjektu jako iracionální. [22] => [23] => Na druhou stranu význam prvotního fyziologického stimulu či impulsu nelze opomíjet a bývá tak často předpokladem pro definici či pojmenování emoce.MEAD, George Herbert. 1934. Mind, Self, and Society. Chicago: University of Chicago Press. p 3-8, 23-25FISHER, Gene. CHON, Kyum Koo. 1989. Durkheim and the Social Construction of Emotions. Social Psychology Quarterly. 52 (1)p: 9 Zjednodušeně řečeno bez určitého biologického impulsu by nebylo možné „nic“ pojmenovat. Avšak bez naučené a sociální schopnosti definovat a pojmenovávat by nevznikaly žádné emoce, protože by jako emoce vnímány nebyly.SHOTT, Susan. 1979. Emotion and Social Life : A Symbolic Interactionist Analysis. The Americal Journal of Sociology. 84 (6): p: 1321–1322 Například pokud vidíme lva, řada lidí může cítit jisté zneklidnění. Pokud by ale neměli sociálně a kulturně naučeno, že se jedná o potenciálně nebezpečného tvora, nikdy by nemuseli v mysli provézt identifikaci a „pojmenování“ emoce a tím pádem zažívat „strach“. Od sedmdesátých let dvacátého století se začíná psát o [[Sociologie emocí|sociologii emocí]]. [24] => [25] => === Emoce, sociální kontrola a společenský řád === [26] => Pro řadu autorů a autorek představují emoce ať přímo nebo nepřímo zásadní způsob a prostředek dosahování [[sociální kontrola|sociální kontroly]] a [[sociální řád|sociálního řádu]].SHOTT, Susan. 1979. Emotion and Social Life : A Symbolic Interactionist Analysis. The Americal Journal of Sociology. 84 (6): p: 1317–1318 Z klasických autorů [[Émile Durkheim]] zastával názor, že určité emoce ([[úcta]], pocit povinnosti či závazku) vytvářejí stabilnější sociální pouta, která v zásadě umožňují fungování [[společnost]]i jako koherentního celku. Pro Randalla Collinse představují emoce a sdílení nálad mezi aktéry komunikace jeden ze základů [[interakční rituál|interakčního rituálu]], který chápe jako komplexní jednotku vysvětlující a popisující fungování společnosti.BAEHR, Peter. REVIEW FORUM THE SOCIOLOGY OF ALMOST EVERYTHING. FOUR QUESTIONS TO RANDAL COLLINS ABOUT INtERACTION RITUAL CHAINS. 2005. Canadian Journal of Sociology Online. January-February 2005. [27] => Susan Shott emoce rozděluje na rolové (role-taking feelings) a nerolové – [[radost]], [[smutek]], [[Hněv|vztek]] (non-role taking feelings). [28] => [29] => Přičemž z hlediska konstitutivního pro společenské vazby mají význam emoce rolové. Ty také dále dělí na reflexivní ([[vina]], [[stud]], [[pýcha]], [[hrdost]], [[ješitnost]]) a [[empatie|empatické]], které vznikají tím, že se vcítíme do situace druhého. Rolové emoce mají zásadní [[morálka|morální]] a [[sociální norma|normativní]] význam, který nejen, že zavazuje jedince k určitému jednání, ale zároveň slouží jako [[sankce]] pro jednání, které není v souladu s tím považovaným za správné. Přestože se emoce vytvářejí v přímé či nepřímé interakci s dalšími aktéry, v konečném důsledku je to samotný [[aktér]], který reflektuje emoci, a provádí tak sebekontrolu.SHOTT, Susan. 1979. Emotion and Social Life : A Symbolic Interactionist Analysis. The Americal Journal of Sociology. 84 (6): p: 1324-26 Emoce tedy mohou být jedním ze způsobů výkonu „neviditelné“ moci, jak ji popisuje [[Michel Foucault|Foucault]], když využívá [[Benthem|Benthamův]] popis [[Panoptikon]]u.FOUCAULT, Michel. [[Dohlížet a trestat|Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení]]. Praha: Dauphin, 2000, 427 s. {{ISBN|80-86019-96-9}}. s. 275–314 Jedinec sleduje sám sebe, jelikož si je vědom neustálé přítomnosti kulturní či [[sociální norma|sociální normy]] a případně publika, které by hodnotilo jeho výkon při podřízení se nebo vzdorování [[sociální norma|normě]]. [30] => [31] => Z hlediska pozitivní [[sociální kontrola|sociální kontroly]], tedy [[motivace]] k určitému činu, jsou významné [[empatie|empatické]] rolové emoce, které často motivují [[altruismus|altruistické]] chování.SHOTT, Susan. 1979. Emotion and Social Life : A Symbolic Interactionist Analysis. The Americal Journal of Sociology. 84 (6): p: 1328-29 [32] => [33] => === Management emocí a kulturní kontext === [34] => Způsob jakým probíhá reflexe vnitřních pocitů se ustavuje během [[socializace]] [[aktér]]a a je ovlivněn [[kultura|kulturním kontextem]]. Některé emoce jsou v určitých [[kultura|kulturách]] defavorizovány a jedinci se je tak snaží potlačit, popřípadě ventilovat v rámci [[rituál]]u či transponovat do jiné emoce. Různé [[kultura|kulturní]] okruhy nejenom, že mají specifické „slovníky“ či „repertoáry“ emocí, ale zároveň se jejich členové učí se svými prožitky manipulovat a určitým způsobem řídit podle daných pravidel a [[sociální norma|sociálních norem]] takzvaných [[feeling rules]].SHOTT, Susan. 1979. Emotion and Social Life : A Symbolic Interactionist Analysis. The Americal Journal of Sociology. 84 (6): p: 1319 Lidé se často podvědomě snaží cítit tak, jak by měli, jak je odpovídající situaci. Zároveň se snaží tak cítit i k [[aktér]]u s nimž vstupují do [[Sociální interakce|interakce]], praktikují takzvanou [[emotion work]].HOCHSCHILD, Arlie Russell. 1979. Emotion Work, Feeling Rules, and Social Structure. Americal Journal of Sociology. 85 (3):p 571 Manipulace s emocemi je součástí [[management emocí|managementu emocí]], který je [[kultura|kulturně]] specifický. Některé emoce, respektive jejich fyziologicko-biologické stimuly, jsou však [[univerzální]]. [35] => [36] => [[Emotion work]] a [[management emocí]] se ve společnostech euro-atlantického [[kultura|kulturního]] okruhu a potažmo [[kapitalismus|kapitalistických]] [[společnost]]ech projevuje tím, že se z emocí stává [[komodita]] a jsou vyžadovány v rámci výkonu pracovních povinností. Většinou u [[Povolání|profesí]], kde dochází ke kontaktu s jinými [[aktér]]y například letuška, číšník, ale i během obchodního jednání mezi [[Chief executive officer|CEOs]] [[korporace|obchodních korporací]]. Zvládání emocí tak zahrnuje i [[ekonomie|ekonomickou dimenzi]].HOCHSCHILD, Arlie Russell. 1979. Emotion Work, Feeling Rules, and Social Structure. Americal Journal of Sociology. 85 (3):p 569–570 Pro [[Erving Goffman|Goffmana]] představuje [[management emocí]] přeneseně faktor ovlivňující schopnost aktéra být [[sociální mobilita|mobilní]] v rámci [[sociální struktura|sociální struktury]]. Respektive jednat tak, že mu ostatní aktéři budou prokazovat [[úcta|úctu]] ''(v angl. „demeanor“)''.GOFFMAN, Erving. Interaction Ritual: Essays in Face-to-face Behavior. New York: Pantheon Books, 1982, 270 s. {{ISBN|0-394-70631-5}}. s: 77 Čím lépe zvládnutá schopnost managementu vlastních emocí, tím více rostou jeho šance na větší [[úcta|úctu]] a nepřímo i lepší postavení v rámci [[Sociální stratifikace|sociální hierarchie]] společenské či v rámci konkrétní [[organizace]]. [37] => [38] => === Makroskopická dimenze problematiky emocí === [39] => Pocit [[stud]]u nebo [[hanba|hanby]] přispívá kromě stabilizace struktur [[sociální skupina|sociálních skupin]] a sítí také k reprodukci [[sociální nerovnost|sociálních nerovností]]. Konkrétně tím, že příslušníci [[sociální vrstva|sociální vrstvy]] či [[sociální třída|třídy]] často diferencují sami sebe jako individuum i jako člena určité [[referenční skupina|referenční skupiny]] právě na základě těchto emocí. Vytvářejí [[morální hranice]] vůči členům jiných [[sociální skupina|skupin]], [[sociální vrstva|vrstev]] či [[sociální třída|tříd]]. Emoce tedy nejsou pouze prožívané stavy [[mysl]]i, ale slouží i k [[evaluace|evaluaci]] či hodnocení sebe sama či jiných [[aktér]]ů v síti vztahů mezi dalšími aktéry. V této souvislosti často aktéři považují [[sociální norma|normu]] platící pro jejich sociální či [[kultura|kulturní]] okruh za univerzálně platnou, nebo za mající [[legimita|legitimitu]] být univerzálně platnou, pro všechny [[sociální skupina|sociální skupiny]]. Hodnocení jiného [[aktér]]a nebo jeho jednání probíhá i na základě něčeho, co bychom mohli nazvat ''emoční habitus''. [[Feeling rules]] jsou součástí nejen normativního kódu určité kultury, ale jsou i diferencované pro různé [[sociální skupina|sociální skupiny]].SAYER, A. 2005. Class, Moral Worth and Recognition. Sociology 39 (5): p:947-953. [40] => [41] => Ve [[moderní společnost|společnostech moderních]] a [[pozdně moderní společnost|pozdně moderních]] se ukazuje jako stále významnější schopnost manipulovat s emocemi vlastními nebo s emocemi ostatních lidí. Pro jednotlivce je tato schopnost potenciální příležitostí pro [[sociální mobilita|sociální mobilitu]] ve smyslu kumulace [[úcta|úcty]], [[moc]]i či [[peníze|peněz]]. V souvislosti s „řízeným“ prožíváním emocí lze zmínit [[sport|sportovní události]], [[Populární kultura|popkulturu]] či [[kulturní průmysl]]. V této souvislosti někteří autoři poukazují na něco, co bychom mohli nazvat citovou vyprahlostí, kdy jsou lidské schopnosti konstruovat city a [[komunikace|komunikovat]] o nich omezeny a ohrožovány především [[Blazeovaný postoj|blazeovaným]] postojem, přemírou banálních podnětů a jistým [[nihilismus|nihilismem]].PETRUSEK, Miloslav. Společnosti pozdní doby. Praha. Slon. 2006. {{ISBN|80-86429-63-6}} s: 257–258 [42] => [43] => Na druhou stranu je možné chápat [[fenomén]] tak, že emoce jsou jen prožívány a [[kontextualizace|kontextualizovány]] odlišně než v minulosti. Jak ukazuje [[Zygmunt Bauman]] v soudobé společnosti jsou i lidské vztahy a emoce předmětem [[spotřeba|spotřeby]].BAUMAN, Zygmunt. Individualizovaná společnost. Praha: Mladá fronta. 2004. 290 s. {{ISBN|80-204-1195-X}} s: 185 Pro ilustraci kulturního významu emocí lze připomenout dílo [[Norbert Elias|Norberta Eliase]] nazvané ''O procesu civilizace'', kde je popsána psychogeneze [[civilizace]] a jejích členů v tom smyslu, že v rámci své osobnosti se [[aktér|aktéři]] učí zvládání projevů emocí, spontánních projevů a snadnějšímu akceptování [[disciplinace]].ELIAS, Norbert. O procesu civilizace : sociogenetické a psychogenetické studie. I., Proměny chování světských horních vrstev na Západě. Praha. Argo. 2006. {{ISBN|80-7203-838-9}}. [44] => [45] => V konečném důsledku je [[důvěra]] základem pro ekonomické vztahy a i komplexní systém [[finance|finančního]] [[kapitalismus|kapitalismu]] a globální směnu [[kapitál]]u. Jak lze pozorovat na příkladu současné [[dluhová krize|dluhové krize]], je v celé řadě případů ztráta důvěry mnohdy pro [[ekonomický subjekt|ekonomické subjekty]] (v tomto případě [[stát]]y) zničující daleko více než skomírající fundamentální [[ekonomický ukazatel|ekonomické ukazatele]] a výkony reálné [[ekonomika|ekonomiky]]. Důvěra mnoha aktérů drží v chodu nejen [[trh]]y s [[dluhopis]]y, ale i [[burza|burzy]] s [[Cenný papír|cennými papíry]] a [[finanční produkty|finančními produkty]], a v neposlední řadě systémy [[důchodové pojištění|důchodových pojištění]].SCHIMANK, UWE. 2011. Against all odds: the „loyalty“ of small investors. Socio-Economic Review. 9. 107–135.PIXLEY, Jocelyn. 2009. 'The Current Crisis of Capitalism': What Sort of Crisis?. The Economic and Labour Relations Review. 19(2): 59-68 V některých případech mohou dokonce emotivní a [[racionalita|racionálně]] nepodložené zprávy o [[likvidita|likviditě]] bank spustit hromadné výběry a způsobit tak faktickou neschopnost dostát [[závazek|závazkům]], ač do té doby byla banka [[solventnost|solventní]]. Emoce tak mohou hrát roli spouštěčů [[Sebenaplňující předpověď|sebenaplňujících se proroctví]]. Emoce jsou tedy vlastně více, než bychom mohli na základě [[racionalismus|racionalismu]] [[ekonomie|ekonomické]] vědy usuzovat, základem pro koherentní a stabilní funkci sociálního i ekonomického systému [[kapitalismus|kapitalistického]] typu. [46] => [47] => === Příklad managementu emocí v zaměstnání === [48] => Ilustrativním příkladem [[management emocí|managementu emocí]] je způsob, jakým se studenti a studentky medicíny učí vyrovnávat se a řídit své emoce, které zakoušejí během prvních kontaktů s pacienty v rámci praxe během studia. Zmíněný příklad je specifický pro euroatlantický kulturní okruh, kde je významnou [[sociální norma|kulturní normou]] ve vztahu lékaře a pacienta emoční neutralita. Profesionální přístup zahrnuje neosobní zájem o specifické problémy pacientů. Tento přístup je neosobní ve smyslu stejného přístupu ke všem pacientům a určitého standardu péče. Na druhou stranu studenti a studentky medicíny mají naučené a [[socializace|socializované]] emoce, které se jim objevují během určitých životních situací. Například pocit [[stud]]u během vyšetřování intimních míst, [[Odpor (psychologie)|odpor]] či [[Hnus|znechucení]] během [[pitva|pitvy]] či jiných operací s [[lidské tělo|lidským tělem]] a jeho částmi. Jejich jednání v roli lékaře často porušuje určité jinak obecně platné [[sociální konvence]]. Během zmíněné [[pitva|pitvy]] je to [[úcta]] k mrtvým. Během vyšetření je to fyzický kontakt s cizím člověkem. [49] => [50] => Negativní či přehnané emoce jsou podle [[sociální norma|norem]] lékařské profese nežádoucí a studenti a studentky se je tak snaží potlačit. Vyvíjejí proto různé strategie, kterými jsou emoce potlačeny nebo ventilovány. Tyto strategie jsou většinou individuální. Patří mezi ně například odosobnění pacienta – člověk je spíše předmět odborného zájmu; mechanizace a rutinizace vyšetření či prohlídky; akcentování pozitivních stránek (z hlediska profesního růstu); užívání humoru; vyhýbání se přímému kontaktu. Z hlediska výkonu povolání může mít přílišný důraz na [[management emocí]] a vnější tlak za následek [[syndrom vyhoření]]. Management emocí jedince také ovlivňuje, do jaké míry [[sociální skupina]], která vytváří [[sociální tlak|tlak]] na určitý ideál jednání, reflektuje jedincovu snahu a aspiraci na tento ideál.SMITH, Allen C. III. KLEINMAN, Sherryl. 1989. Managing Emotions in Medical School: Students' Contacts with the Living and the Dead. Social Psychology Quaterly. 52 (1) 56-69. [51] => [52] => == Psychologické pojetí emocí == [53] => Emoce jsou relativně krátké epizody vzájemně souvisejících koordinovaných změn v několika komponentách (neurofyziologické aktivaci, behaviorálním projevu, subjektivním prožitku, v tendenci k jednání a kognitivních procesech), jako odpovědi na (převážně) vnější události, které mají pro jedince '''význam'''. Emoce jsou celistvou odpovědí jedince na osobně relevantní a motivačně významné události (Frijda, 1986; Levenson, 1999), jsou přechodnou (rozuměj netrvalou a časově relativně ohraničenou) bio-psycho-sociální reakcí na události, které mají vliv na naši celkovou pohodu a které potenciálně vyžadují okamžité jednání. Emoce jsou metaforou pro rychlé, bezprostřední, organizované, ekologické a ekonomické zpracovávání informací, které nám pomáhá okamžitě se rozhodovat a jednat bez dlouhého racionálního zvažování (Tooby, Cosmides, 2008). Emoce se vynořují jako odpověď na okamžité a souběžně probíhající zhodnocení aktuálních situací s ohledem na pozitivní nebo negativní implikace z hlediska zájmů či cílů člověka (e.g. Ortony, Clore, Collins, 1988; Smith, Ellsworth, 1985), mají relativně detekovatelný spouštěč, rychlý nástup a omezenou délku trvání. Emoce signalizují stav, na který je třeba odpovědět, nebo který dále nepotřebuje reakci (Frijda, 1988) – viz Poláčková Šolcová, Trnka (2015). [54] => [55] => Emoce jsou [[evoluce|evolučně]] starší než [[rozum]]ové jednání. Emoce se poměrně snadno přenášejí na ostatní ([[panika]], [[pláč]] na pohřbech, neutišitelný [[smích]] apod.){{Citace monografie [56] => | příjmení = Hartl [57] => | jméno = Pavel [58] => | příjmení2 = Hartlová [59] => | jméno2 = Helena [60] => | titul = Psychologický slovník [61] => | vydavatel = Portál [62] => | místo = Praha [63] => | rok = 2000 [64] => | isbn = 80-7178-303-X [65] => | kapitola = [66] => | strany = 138 [67] => }} Silné emoce mohou poškodit zdraví nebo dokonce přivodit [[smrt]]. Také dlouhodobé působení určité emoce může vést ke změnám zdravotního stavu. [68] => [69] => '''Cit''' je podle některých užší pojem, kterým se označuje konkrétní pocitový zážitek.{{Citace monografie [70] => | příjmení = Hartl [71] => | jméno = Pavel [72] => | příjmení2 = Hartlová [73] => | jméno2 = Helena [74] => | titul = Psychologický slovník [75] => | vydavatel = Portál [76] => | místo = Praha [77] => | rok = 2000 [78] => | isbn = 80-7178-303-X [79] => | kapitola = [80] => | strany = 87 [81] => }} [82] => [83] => Užší je pak především z toho hlediska, že emoce potřebuje více kritérií na to, abychom daný stav mohli označit emocí (např. subjektivní prožitek, fyziologická reakce, projev emoce, tendence k jednání, regulace emoce ad.). [84] => [85] => Z jiného hlediska je pocit obecnějším, širším pojmem než emoce: stále něco cítíme, ale to neznamená, že právě prožíváme nějakou emoci. Pocit je neustálý (i když ne nutně reflektovaný a uvědomovaný) – je prostou odpovědí na otázku „Jak se cítíš?“. Pocit lze považovat za synonymum k afektu a je součástí všech afektivních procesů (emocí, nálad, emočních epizod apod.). [86] => [87] => === Vlastnosti emocí === [88] => * ''subjektivita'' – na stejné situace mohou různí jedinci odpovídat různými a různě intenzivními emocemi (např. [[hněv]] nebo [[strach]]), pokud někdo reaguje výrazně odlišnou emocí než ostatní, zpravidla k tomu dochází z důvodu [[Otrava|intoxikace]] ([[alkoholický nápoj|alkohol]], [[Droga (léčivo)|drogy]]), poškození mozku nebo duševní choroby;{{Citace monografie [89] => | příjmení = Vondráček [90] => | jméno = Vladimír [91] => | odkaz na autora = vladimír Vondráček [92] => | příjmení2 = Holub [93] => | jméno2 = František [94] => | titul = Fantastické a magické z hlediska psychiatrie [95] => | vydavatel = Columbus [96] => | místo = Bratislava [97] => | rok = 1993 [98] => | isbn = 80-7136-030-9 [99] => | kapitola = [100] => | strany = 62 [101] => }} pokud se u někoho nedostavují emoce, mluví se o [[apatie|apatii]], lhostejnosti. [102] => * ''předmětnost'' – emoce jsou reakcí na konkrétní podnět (tím se liší od afektu a od [[nálada|nálady]], která je spíše nezacílená{{Citace monografie [103] => | příjmení = Nakonečný [104] => | jméno = Milan [105] => | titul = Lidské emoce [106] => | vydavatel = Academia [107] => | místo = Praha [108] => | rok = 2000 [109] => | isbn = 80-200-0763-6 [110] => | kapitola = [111] => | strany = 136 [112] => }}), [113] => * ''aktuálnost'' – emoce se odehrávají bezprostředně, okamžitě, [114] => * ''polarita'' – emoce lze zpravidla umístit na dimenzi libost–nelibost, s ohledem na sociální kontext je však řada emocí umístitelná ambivalentně (příjemný [[strach]], loučení, lítost apod.), [115] => * ''vliv na [[paměť]]'' – emoční stavy mají vliv na paměťové procesy, pokud je nějaký údaj spojen s určitou emocí (pozitivní i negativní), jedinec si ho snáze zapamatuje; velmi silná emoce může schopnost zapamatování naopak snížit (úlek, vztek).{{Citace monografie [116] => | příjmení = Nakonečný [117] => | jméno = Milan [118] => | titul = Lidské emoce [119] => | vydavatel = Academia [120] => | místo = Praha [121] => | rok = 2000 [122] => | isbn = 80-200-0763-6 [123] => | kapitola = [124] => | strany = 23 [125] => }} [126] => [127] => === Funkce emocí === [128] => Funkcí emocí je příprava jedince k reakci na konkrétní událost. Kromě toho emoce facilitují vštípení zážitku. Například strach má jedince připravit na nebezpečí a vtisknout danou situaci do paměti jako nebezpečnou. Emoce tak vedou k vymezení a hierarchizaci hodnot, vytvoření schopnosti seberegulace.{{Citace monografie [129] => | příjmení = Nakonečný [130] => | jméno = Milan [131] => | titul = Lidské emoce [132] => | vydavatel = Academia [133] => | místo = Praha [134] => | rok = 2000 [135] => | isbn = 80-200-0763-6 [136] => | kapitola = [137] => | strany = 29–34 [138] => }} [139] => [140] => === Emoční inteligence === [141] => [[Emoční kvocient|Emoční inteligence]] je schopnost zvládat své emoce a vcítit se do emocí ostatních. Lze ji dělit na: [142] => * intrapersonální: [143] => ** znalost vlastních emocí, [144] => ** ovládání vlastních emocí, [145] => ** schopnost sebemotivace, [146] => * [[Mezilidský vztah|interpersonální]], která se někdy nazývá ''[[sociální inteligence]]''.{{Citace monografie [147] => | příjmení = Nakonečný [148] => | jméno = Milan [149] => | titul = Lidské emoce [150] => | vydavatel = Academia [151] => | místo = Praha [152] => | rok = 2000 [153] => | isbn = 80-200-0763-6 [154] => | kapitola = [155] => | strany = 191–192 [156] => }} [157] => ** [[empatie]], schopnost vcítění se do emocí jiných lidí, [158] => ** schopnost přizpůsobit své jednání na základě emocí jiných lidí. [159] => [160] => === Rozdělení afektivních jevů podle intenzity a délky trvání === [161] => Klasifikace jednotlivých typů afektivních procesů je založena především na základě délky trvání jevu (např. Frijda, 1993; Levenson, 1999; Stein, Trabasso, Liwag, 1993), přičemž paradoxně „změřit“ délku afektivního jevu, jakým je emoce, emoční epizoda či nálada, je značný problém, protože v sobě zahrnují celou řadu komponent, jejichž trvání může být různé (Scherer, 1984), s celou řadou zdánlivých konců. Mezi afektivními jevy se objevují afektivní postoje jakožto relativně trvalé a citově zbarvené přesvědčení, preference a predisponované chování vůči objektům, jevům a osobám (nenávist, láska, ničení, mít rád); interpersonální afektivní postoje, které charakterizují afektivní (citový) vztah v diskrétních interpersonálních interakcích (např. vřelost, chlad, podpora); osobnostní rysy jako temperamentové dispozice a tendence k chování, které je typické pro jedince (nervozita, hostilita, závistivost, žárlivost) a nakonec vášně jako vysoce hodnocené individuální cíle s emočně důležitými výsledky snažení. Kromě toho se v psychologické literatuře vyskytuje i termín sentiment, jakožto dlouhodobá afektivní dispozice reagovat emočně na určité situace, objekty či děje (Frijda et al., 1991; Oatley, 2000). [162] => * ''[[afekt]]'' – Afekt je základní stavební jednotkou a součástí všech afektivních jevů, jedem bod kontinua prožívání, charakter a funkce afektu je především evaluační. Afekt nemá (ve srovnání s emocí) signální charakter, nereaguje na něco, je přítomný neustále, nemusí být nutně interpretován ani registrován. [163] => * ''[[nálada]]'' –relativně ohraničený úsek afektivního proudu s určitou charakteristickou valenční kvalitou. Nálada je determinována implicitním afektivním vyladěním jedince, tvarována aktuálními duševními a tělesnými procesy,
přičemž její obsah je konstruován s ohledem na kontext, sociokulturní prostředí, kognitivní styl apod. stejně, jako je tomu u emoce. Náladu lze jinými slovy pojímat jako aktuální a časově relativně ohraničenou dispozici vnímat, interpretovat a vztahovat se k vnějšímu prostředí i sám k sobě určitým způsobem (pozitivně – negativně), přičemž tato aktuální dispozice reflektuje momentální vnitřní zdroje člověka. (Viz Poláčková Šolcová, Trnka, 2015) [164] => * ''[[vášeň]]'' – vysoce hodnocené individuální cíle s emočně důležitými výsledky snažení. [165] => [166] => === Rozdělení emocí podle charakteru === [167] => Emoce lze podle jejich evolučního stáří rozdělit na základní a vyšší. Základní emoce se vyskytují nejen u všech národností a kultur, ale z velké části i u vyšších živočichů. Související jednání a mimika jsou zčásti vrozené (smích, pláč). Přesné vymezení základních emocí se u různých autorů liší.{{Citace monografie [168] => | příjmení = Nakonečný [169] => | jméno = Milan [170] => | titul = Lidské emoce [171] => | vydavatel = Academia [172] => | místo = Praha [173] => | rok = 2000 [174] => | isbn = 80-200-0763-6 [175] => | kapitola = [176] => | strany = 42 [177] => }}{{Citace monografie [178] => | příjmení = Benesch [179] => | jméno = Hellmuth [180] => | titul = Encyklopedický atlas psychologie [181] => | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny [182] => | místo = Praha [183] => | rok = 2001 [184] => | isbn = 80-7106-317-7 [185] => | kapitola = [186] => | strany = 223 [187] => }} [188] => [189] => ==== Základní emoce ==== [190] => {| class="wikitable" [191] => ! '''emoce'''!!podnět!!reakce [192] => |- [193] => |''[[strach]]''||nebezpečí||útěk (únik), boj, strnutí [194] => |- [195] => |''[[hněv]]''||překážka, nepřítel||útok, agrese [196] => |- [197] => |''[[radost]]''||zisk, úspěch||uvolnění, úsměv [198] => |- [199] => |''[[smutek]]''||ztráta hodnoty, neúspěch||pláč, apatie [200] => |- [201] => |''[[důvěra]]''||přátelství, přímé jednání||spolehnutí se na druhého [202] => |- [203] => |''[[Hnus|znechucení]]''||nepříjemná věc nebo situace||odstranění zdroje znechucení, únik [204] => |- [205] => |''[[očekávání]]''||neznámá, nejistá situace||orientace, získávání informací [206] => |- [207] => |''[[překvapení]]''||nečekaná situace||nástup další emoce podle situace (strach, radost, očekávání aj.) [208] => |- [209] => |} [210] => [211] => ==== Vyšší emoce ==== [212] => * ''intelektuální'' – zaměřené na překonávání překážek a problémů: [213] => ** cit pro [[pravda|pravdu]] a hodnotu pravdy [214] => ** [[zvědavost]] [215] => ** [[frustrace]] z [[nepochopení]] [216] => * ''morální'' – vystupují ve vztahu k [[morálka|morálce]] společnosti: [217] => ** [[stud]] [218] => ** [[altruismus]] [219] => ** [[empatie]] [220] => * ''estetické'' – hodnotí a vyjadřují [[vkus]] člověka [221] => [222] => === Citové vztahy === [223] => Kombinací určitých emocí se vytvářejí složitější vazby na ostatní jedince, které nazýváme citové vztahy. Jsou to především: [224] => * [[láska]] [225] => * [[přátelství]] [226] => * [[nenávist]] [227] => * [[nepřátelství]] [228] => * [[závist]] [229] => * [[žárlivost]] [230] => * [[pohrdání]] a [[opovržení]] [231] => * [[odpor (psychologie)|odpor]] a [[štítivost]] [232] => [233] => === Tělesné pocity === [234] => Tělesné pocity nejsou emocemi, ale mají k nim úzký vztah – určitý tělesný pocit zpravidla vede k vyvolání některých emocí. Mezi hlavní tělesné pocity patří: [235] => * [[bolest]] [236] => * [[únava]] [237] => * [[hlad]] [238] => * [[žízeň]] [239] => * pohlavní pud ([[Touha#Psychologie|žádostivost]], [[orgasmus]]) [240] => [241] => == Poruchy emocí == [242] => '''Poruchy lability''' - rychlé střídání nálad [243] => [244] => '''Dráždivost''' - citová tupost - projevem nemoci, bezohledných lidí [245] => [246] => '''Manická nálada''' – veselý, hyperaktivní,je vystupňovaná [247] => [248] => '''Euforie''' - spokojenost, blaženost, je vyrovnaný [249] => [250] => '''Deprese''' - stísněnost, smutek [251] => [252] => '''Melancholie''' - z ničeho nemá radost, afekty pláče [253] => [254] => '''Anxiózní nálada''' - vyděšenost, úzkost [255] => [256] => '''Apatie''' - citová tupost [257] => [258] => '''Averze''' - odpor k něčemu [259] => [260] => '''Fobie''' - různé strachy, nedají se potlačit [261] => [262] => '''Komplex''' - záporné citové napětí [263] => [264] => == Odkazy == [265] => [266] => === Reference === [267] => [268] => [269] => === Literatura === [270] => * BAEHR, Peter. REVIEW FORUM THE SOCIOLOGY OF ALMOST EVERYTHING. FOUR QUESTIONS TO RANDAL COLLINS ABOUT INERACTION RITUAL CHAINS. 2005. Canadian Journal of Sociology Online. January-February 2005. [271] => * BAUMAN, Zygmunt. Individualizovaná společnost. Praha: Mladá fronta. 2004. 290 s. {{ISBN|80-204-1195-X}} [272] => * BLUMER, Herbert. Sociological Implications of the Thought of George Herbert Mead. American Journal of Sociology. 1966. 71 (5). 535–544. [273] => * BLUMER, Herbert. 1969. Symbolic Interactionism. Englewood Cliffs, N.J.: Prentice-Hall. [274] => * ELIAS, Norbert. O procesu civilizace : sociogenetické a psychogenetické studie. I., Proměny chování světských horních vrstev na Západě. Praha. Argo. 2006. {{ISBN|80-7203-838-9}}. [275] => * FISHER, Gene. CHON, Kyum Koo. 1989. Durkheim and the Social Construction of Emotions. Social Psychology Quarterly. 52 (1): 1–9. [276] => * FOUCAULT, Michel. Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení. Praha: Dauphin, 2000, 427 s. {{ISBN|80-86019-96-9}}. [277] => * GOFFMAN, Erving. Interaction Ritual: Essays in Face-to-face Behavior. New York: Pantheon Books, 1982, 270 s. {{ISBN|0-394-70631-5}}. [278] => * HOCHSCHILD, Arlie Russell. 1975. The Sociology of Feeling and Emotion. Another Voice. 280–307 [279] => * HOCHSCHILD, Arlie Russell. 1979. Emotion Work, Feeling Rules, and Social Structure. Americal Journal of Sociology. 85 (3): 551–575 [280] => * MEAD, George Herbert. 1934. Mind, Self, and Society. Chicago: University of Chicago Press. [281] => * {{Citace monografie [282] => | příjmení = Nakonečný [283] => | jméno = Milan [284] => | titul = Lidské emoce [285] => | vydavatel = Academia [286] => | místo = Praha [287] => | rok = 2000 [288] => | isbn = 80-200-0763-6 [289] => | kapitola = [290] => | strany = [291] => }} [292] => * PETRUSEK, Miloslav. Společnosti pozdní doby. Praha. Slon. 2006. {{ISBN|80-86429-63-6}} [293] => * POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva, TRNKA, Radek. (2015). Příspěvek k teorii afektivních procesů. Československá Psychologie. 59 (4): 298–314 [294] => * PIXLEY, Jocelyn. 2009. 'The Current Crisis of Capitalism': What Sort of Crisis?. The Economic and Labour Relations Review. 19(2): 59–68 [295] => * SAYER, A. 2005. Class, Moral Worth and Recognition. Sociology 39 (5): 947–963. [296] => * SCHIMANK, UWE. 2011. Against all odds: the „loyalty“of small investors. Socio-Economic Review. 9. 107–135. [297] => * SHOTT, Susan. 1979. Emotion and Social Life : A Symbolic Interactionist Analysis. The Americal Journal of Sociology. 84 (6): 1317–1334. [298] => * SMITH, Allen C. III. KLEINMAN, Sherryl. 1989. Managing Emotions in Medical School: Students' Contacts with the Living and the Dead. Social Psychology Quaterly. 52 (1) 56–69. [299] => [300] => === Související články === [301] => * [[Psychologie]] [302] => * [[Sociální konstruktivismus]] [303] => * [[Symbolický interakcionismus]] [304] => * [[Poruchy emotivity]] [305] => * [[Emoční kvocient]] [306] => * [[Nálada]] [307] => * [[Emotikon]] [308] => * [[Alexitymie]] [309] => * [[Projevy emocí]] [310] => * [[Postoj]] [311] => [312] => === Externí odkazy === [313] => * {{commonscat}} [314] => * {{Wikicitáty|téma=Emoce}} [315] => * {{Wikislovník|heslo=emoce}} [316] => * {{Otto|Emoce}} [317] => * [https://wikisofia.cz/wiki/Emoce Emoce] na Wikisofia.cz [318] => {{Autoritní data}} [319] => [320] => [[Kategorie:Emoce| ]] [321] => [[Kategorie:Dorozumívání]] [] => )
good wiki

Emoce

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'aktér','sociální norma','stud','kultura','úcta','management emocí','sociální skupina','strach','empatie','Sociální konstruktivismus','socializace','kapitalismus'

Empatie

Kapitalismus

Kultura

Socializace

Strach

Stud

Úcta