Array ( [0] => 15490000 [id] => 15490000 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Empatie [uri] => Empatie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Empatie''' neboli vcítění je definováno jako ''„schopnost vstoupit do situace a emoční polohy jiného člověka a tímto způsobem jej chápat citově i kognitivně“''. {{Citace monografie [1] => | příjmení = Bucková [2] => | jméno = Jolana [3] => | příjmení2 = a kol. [4] => | jméno2 = [5] => | titul = Slovník analytické psychologie [6] => | vydání = 1 [7] => | vydavatel = Portál s.r.o [8] => | místo = Praha [9] => | rok vydání = 2006 [10] => | počet stran = 496 [11] => | strany = 83 [12] => | isbn = 80-7178-863-5 [13] => }} Definice empatie zahrnují širokou škálu emočních stavů. Jedná se o emocionální ztotožnění s viděním, slyšením i chápáním jednání jiných osob. Jde tedy o schopnost chápat a porozumět důvod, příčinu i účel jak [[Verbální komunikace|verbálních]], tak i [[Neverbální komunikace|neverbálních]] projevů druhých. Empatie má úzkou souvislost se schopností naslouchat ostatním a umět si dobře vysvětlit, co si myslí a o co usilují. Empatie se obecně dělí na dvě složky: '''kognitivní empatii''' a '''emoční''' (nebo afektivní) '''empatii'''. Dále můžeme klasifikovat i somatickou empatii. [14] => [15] => == Etymologie == [16] => Termín empatie je řeckého původu – '''empatheia''' (en „v“ a patos „vášeň/utrpení“), stejně jako slova empatii blízká – [[sympatie]], [[apatie]], [[Averze|antipatie]] atp. [17] => [18] => Termín byl poté upraven Hermannem Lotzem a Robertem Vischerem tak, aby vytvořil německé slovo Einfühlung („[[pocit]]“). Následně ho v angličtině popsal britský kritik a autor, Vernon Lee, který vysvětlil, že „slovo [[sympatie]], s [[cit]]em... se používá pouze tehdy, když naše pocity vstupují a jsou absorbovány do formy, kterou vnímáme.“ Einfühlung byl oficiálně přeložen Edwardem B. Titchener v roce 1909 do slova „empatie“. [19] => [20] => Empatie byla tedy definována řadou neuropsychologů, psychologů a filozofů. Nicméně bylo běžnější, že výzkumy prováděné před 50. lety používaly spíše termín [[sympatie]] než empatie k popisu této sdílené emocionální reakce. {{Citace monografie [21] => | příjmení = Záškodná [22] => | jméno = Helena [23] => | příjmení2 = Mlčák [24] => | jméno2 = Zdeněk [25] => | titul = Osobnostní aspekty prosociálního chování a empatie. [26] => | vydání = 1 [27] => | vydavatel = TRITON [28] => | místo = Praha [29] => | rok vydání = 2009 [30] => | počet stran = 391 [31] => | strany = 100 [32] => | isbn = 978-80-738-7306-6 [33] => }} Od té doby vědci vytvořili řadu frází, aby zdůraznili jedinečné charakteristiky tohoto procesu, jako je emoční nákaza nebo paralelní emoční reakce. Tento pohled na empatii je potenciálně problematický v tom smyslu, že není jasné, zda pozorovatel musí prožívat emocionální reakci, která je ve srovnání s emocemi druhého z nich buď úplně stejného tónu, stejné valence, stejné intenzity, nebo nějaké kombinace těchto tří, aby mohla být kvalifikována jako empatie. [34] => [35] => == Definice == [36] => [37] => === Obecná definice === [38] => Definice empatie zahrnují širokou škálu emocionálních stavů, včetně péče o druhé lidi a [[Touha|touhy]] jim pomoci; prožívání [[Emoce|emocí]], které odpovídají emocím druhé osoby; rozeznávání toho, co si jiná osoba myslí nebo cítí a zmenšování rozdílů mezi sebou a druhými. [39] => [40] => Je to také schopnost cítit a sdílet [[emoce]] jiné osoby. Někteří věří, že empatie zahrnuje schopnost vyrovnat se jiným emocím, zatímco jiní věří, že empatie zahrnuje něhu k jinému člověku. [41] => [42] => ==== Empatie v sociální psychologii ==== [43] => V oblasti [[sociální psychologie]] byla část výzkum věnována především emočním a kognitivním mechanismům, které člověku umožňují představit si stav jaký druhá osoba prožívá. Jeden z významných autorů v oblasti sociální psychologie patří Daniel Batson. Batson empatii chápal jako jednání člověka se zaměřením na zájem druhé osoby a zároveň tuto souvislost zařadil k empatickému zájmu. [44] => [45] => Jako další významnou autorku můžeme zmínit Taniu Singer, která společně s dalším autorem (Frederique de Vignemont) definovala empatii takto: „O empatii se jedná jestliže: 1) se člověk nachází v určitém emočním stavu; 2) tento stav je velmi podobný emočnímu stavu druhé osoby; 3) tento stav byl vyvolán pozorováním či představováním si emočního stavu druhé osoby; 4) jedinec si je vědom skutečnosti, že zdrojem jeho vlastního emočního stavu je druhá osoba.“{{Citace monografie [46] => | příjmení = De Vignemont [47] => | jméno = Frederique [48] => | příjmení2 = Singer [49] => | jméno2 = Tania [50] => | titul = The empathic brain: how, when and why? Trends in cognitive sciences. [51] => | vydání = [52] => | vydavatel = [53] => | místo = [54] => | rok vydání = 2006 [55] => | počet stran = [56] => | strany = 435–441 [57] => | isbn = [58] => }} [59] => [60] => ==== Empatie v psychoterapii ==== [61] => Na rozdíl od [[sociální psychologie]], kde se empatie pojímá teoreticky se [[psychoterapie]] zabývá právě její praktickou částí a aplikací. V psychoterapii hraje empatie důležitou roli. V dnešní době jsou v tomto oboru využívány multi-fázové koncepce empatie. Empatie je zde popisována jako proces, který zahrnuje emoční a kognitivní komponentu.{{Citace monografie [62] => | příjmení = Mlčák [63] => | jméno = Zdeněk [64] => | příjmení2 = [65] => | jméno2 = [66] => | titul = Prosociální chování v kontextu dispozičních aspektů [67] => osobnosti. [68] => | vydání = [69] => | vydavatel = Ostravská univerzita v Ostravě [70] => | místo = Ostrava [71] => | rok vydání = 2010 [72] => | počet stran = [73] => | strany = [74] => | isbn = [75] => }} [76] => [77] => ==== Empatie v pedagogice ==== [78] => V [[Pedagogika|pedagogice]] není empatii věnována velká pozornost, jelikož se nejedná o předmět jejího zájmu. Ovšem s empatií se zde pracuje na praktické úrovni, neboť prostřednictvím základních prostředků empatie se navazuje vztah mezi učitelem nebo jiným pedagogickým pracovníkem a žáky a tvoří předpoklad pro úspěšnou spolupráci ve výchově a vzdělávání. [79] => [80] => ==== Empatie v ošetřovatelství ==== [81] => V [[ošetřovatelství]] můžeme vidět jak empatie může být mnohoznačný a komplikovaný jev. V tomto oboru se odlišuje v rámci pěti aspektů. Empatie je jevem vědomým i nevědomým, objektivním i subjektivním, má vztah k živým i neživým věcem a vede jak k pozitivním tak i negativním prožitkům. V ošetřovatelství může být empatie také vnímána jako profesionální stav, komunikační proces, pečování nebo jako speciální vztah. [82] => [83] => === Rozdíly mezi empatií a podobnými termíny === [84] => Empatie a [[sympatie]] jsou termíny, které byly v minulosti často spojovány. [85] => [86] => Empatie je často definována jako [[emoce]], kterou lidé cítí, když jsou ostatní v nouzi, což lidi [[Motivace|motivuje]], aby jim pomohli. Sympatie je pocit péče a pochopení pro někoho v nouzi. Mezi ně patří sympatie k empatickým obavám (obávání se o jiné), do nichž někteří učenci zahrnují přání, aby se měli lépe nebo byli šťastnější. [87] => [88] => Empatie se odlišuje také od lítosti a emoční nákazy. [[Lítost]] je [[pocit]], který člověk cítí k druhým, kteří by mohli mít potíže nebo potřebují pomoc, protože si své problémy nemohou vyřešit sami. Emoční nákaza je situace, kdy člověk imitativně „chytí“ emoce, které ostatní projevují, aniž by si nutně uvědomil, že se to děje. [89] => [90] => == Klasifikace == [91] => Empatie je často rozdělována do dvou hlavních oblastí. Těmito oblastmi se rozumí '''afektivní''' a '''kognitivní''' empatie. Pokud bychom si je měli blíže specifikovat, tak pod pojmem kognitivní empatie si můžeme představit, že se zde jedná o schopnost porozumět cizí perspektivě (popřípadě duševnímu stavu). Velmi často se tento pojem taky používá pod názvy sociální poznávání a nebo také mentalizace. Naopak afektivní empatie, které se také někdy říká emocionální empatie, je chápána jako schopnost reagovat nějakým vhodným citem na určitý duševní stav druhého jedince. Tím se rozumí, že naše schopnosti se emocionálně vcítit jsou založené na tzv. emoční nákaze, která je ovlivněna například emocionálním stavem toho druhého jedince. Je zde nutno ale také dodat, že afektivní a kognitivní empatie jsou na sobě nezávislé. Tím se rozumí, že když se někdo dokáže silně citově vcítit, tak to neznamená, že je automaticky dobrý v chápání pohledu druhého.https://theses.cz/id/mysnko/DP_Juicov_Karolna.pdf - Vzájemný vztah mezi koncepty empatie a interpersonální decentrace [92] => [93] => '''Oba tyto druhy empatie se dají rozdělit do určitých škál.''' U '''kognitivní empatie''' se jedná a tyto následující: [94] => [95] => * perspektivní pohled – zde se jedná o jisté tendence, kdy jedinec na sebe spontánně přebírá tyto psychologické perspektivy jiných [96] => * fantazie – zde (jak název vypovídá) dochází ke ztotožnění se s fiktivními postavami [97] => * taktická/strategická empatie – zde se jedná o úmyslné využití perspektivy jiného jedince pro dosažení určitých mých záměrů/cílů.{{Citace elektronického periodika [98] => | příjmení = Petr [99] => | jméno = Michal [100] => | titul = Psychologická deka [101] => | periodikum = [102] => | vydavatel = Psychologie.cz [103] => | url = https://psychologie.cz/empaticka-deka/ [104] => | datum vydání = [105] => | url archivu = [106] => | datum přístupu = [107] => }} [108] => [109] => Dále tady máme škály '''afektivní empatie''': [110] => [111] => * empatická obava – schopnost s druhým jedincem soucítit v návaznosti na jejich utrpení a celkově schopnost [[soucit]]u [112] => * osobní tíseň – zde se jedná o schopnost mít sebestředné pocity jistého nepříjemného pocitu a úzkosti, a to v návaznosti na utrpení druhého jedince.http://www.pvsps.cz/data/2017/03/27/09/hirn_petra_2.pdf - Empatie v lékařské profesi [113] => [114] => Dále je dobré zmínit ještě pojem '''somatická empatie''', kdy se jedná o fyzickou reakci, která je pravděpodobně založená na reakcích zrcadlových neuronů, které se nachází v našem somatickém nervovém systému.Rothschild, B. (with Rand, M. L.). (2006). ''Help for the Helper: The psychophysiology of compassion fatigue and vicarious trauma''. [115] => [116] => == Mentalizace == [117] => Pojem mentalizace, který se nazývá i '''Teorie mysli (ToM)''', je často středem vědeckých zájmů některých odborníků. Tento fenomén si můžeme představit i jako jednoduché věty, konkrétně například: „Vím, že víš, co si myslím.“ Tato kognitivní schopnost bývá často označována i jako teorie vědomí nebo teorie duševních stavů. Někdy však můžeme narazit v některých článcích na pojem „čtení mysli“.Koukolík, F. (2008). Proč se Dostojevskij mýlil? O vědomí, empatii, altruismu, lásce, zlu a religiozitě. Praha: Galén [118] => [119] => Princip tohoto mechanismu je následující. Jedinec má určitou teorii nebo domněnku, co si myslí druhá osoba. Tudíž následné uvědomění si, že i druzí lidé mají mentální stavy ([[Myšlenka|myšlenky]], [[Touha|touhy]], [[Domněnka|domněnky]]), které následně řídí jejich chování, je podstata této schopnosti mentalizace. Je však důležité podotknout, že tento princip nespočívá jen v již zmíněném, ale i v uvědomění si našich vlastních mentálních stavů. (Barrett, Dunbar, & Lycett, 2007) [120] => [121] => Tato schopnost nám pomáhá si vytvářet náš '''vlastní niterní svět''' a zároveň nám pomáhá si představit niterní svět druhých. Avšak i toto má své úskalí, konkrétně že díky těmto schopnostem můžeme být oklamáni (buď sami sebou nebo druhými) nebo oklamat druhé. S '''klamáním''' se nám pojí následující pojem [[Machiaveliánská inteligence]], která je vlastně odvrácená tvář mentalizace. Avšak i přes to je nezbytná věc pro člověka v ohledu na [[Evoluce|evoluční]] proces vývoje. [122] => [123] => Nakonec je však důležité s tímto pojmem spojit ještě jeden, konkrétně [[Intencionalita|intencionalitu]] (záměrnost). Tento pojem chápeme jako stav mysli, který souvisí s [[Domněnka|domněnkami]] a přáními. Mentalizace představuje intencionalitu druhého řádu, konkrétně se to dá ukázat na větě: „Domnívám se, že ty si myslíš, že to dopadne dobře.“ [124] => [125] => == Měření empatie == [126] => U měření empatie využíváme '''dvě metody''', konkrétně '''sebeposuzovací''' a '''projektivní'''. Obě metody obsahují několik variant a možností testů, které jedinec absolvuje, abychom mohli vytvářet různé teorie o empatii a určovat míru empatie u každého člověka či u skupin lidí. Konkrétně u sebeposuzovací metody existuje '''33 dotazníkových metod'''. Ale u projektivní metody se jedná pouze o '''dva typy''', avšak je zde dobré zmínit, že při projektivních metodách je neocenitelná výhoda, konkrétně, že je výsledek méně zkreslený, avšak je kladen mnohem větší důraz na psychologa, který konkrétní test vede. [127] => [128] => U '''sebeposuzovací metody''' si můžeme uvést jako příklad '''Hodnotící test vhledu a empatie''' z roku 1949. Jeho autorem je Dymond a spočívá v tom, že je složen ze čtyř částí, přičemž každá má šest položek. První část je zaměřena na ohodnocení sebe samotného na pětibodové škále v šesti položkách (sebedůvěra, [[Hierarchie|nadřazený]]–[[Hierarchie|podřazený]], sobecký–nesobecký, přátelský–nepřátelský, vůdčí typ – následující typ a [[smysl pro humor]]), dále druhá část je zaměřena na hodnocení druhého se stejnými položkami. Ve třetí části měl ohodnotit druhého tak, jak si myslí, že by se ohodnotil sám. V poslední čtvrté části se jedná o hodnocení sebe tak, jak ho podle něj vidí ostatní. Tento test byl tedy vytvořen za účelem zjištění, jak dobře se dokáže subjekt „přemístit“ do myšlenek nebo pocitů a jednání druhých. [129] => [130] => Jednou nevýhodou a takovým úskalím u sebeposuzovacích metod může být spoléhání se na sebeposuzování jedincem. Je tí myšleno to, že se člověk mže vnímat více empatickým, než jak ve skutečnosti je, což může následně vést ke zkresleným výsledkům. Platí zde i takový paradox, že člověk, který má nízkou míru empatie, je tím posledním, který by si o sobě myslel, že má málo empatie. Mlčák, Z. (2010). Prosociální chování v kontextu dispozičních aspektů osobnosti. Ostrava: Ostravská univerzita. [131] => [132] => V případě výzkumu empatie např. u psychopatů, není sebeposuzování spolehlivé, protože obvykle lžou, aby zamaskovali svoji přirozenost. Za tímto účelem byla vyvinuta metoda měření autonomních fyziologických reakcí – měření toho, do jaké míry je člověk rozrušený pohledem či poslechem emočně nabitého podnětu. Měřena bývá kožně galvanická reakce a výsledky ukazují, že psychopati, ve srovnání s neklinickou populací, jsou obvykle méně rozrušení, pokud vidí obrázky trpících lidí.Baron-Cohen, S. (2014). Věda zla. Brno: Emitos [133] => [134] => U '''projektivních metod''' existuje nepatrná výhoda, konkrétně skutečnost, že nevyvolávají atmosféru zkouškové situace. Avšak existuje zde i kritika, že u těchto metod bývá často sporná [[Validita (výzkum)|validita]]. Současné interpretační systémy se ale snaží o přesnější pokusy postižení validity. Jedná se zde konkrétně o '''ROR''' ([[Rorschachův test|Rorschachova metoda]]) a o '''TAT''' (Tematický apercepční test). Svoboda (Eds.), Humpolíček, & Šnorek (2013). Psychodiagnostika dospělých. Praha: Portál. [135] => [136] => == Empatie v praxi == [137] => Do člověka se můžeme vcítit '''jen na krátkou dobu''' ('''při hovoru, při jednání, při sporu'''…) a pokud ho neznáme a není pravděpodobné, že se s ním vícekrát setkáme, pak si všímáme především jeho aktuálního chování a reakcí. Ať už vědomě, či nevědomě vnímáme především signály, které do okolí nevědomky vysílá a souhrnně se označují jako [[řeč těla]] ([[neverbální komunikace]]). Důležité je například, jaký zaujímá osoba (do níž se vciťujeme) ''status'' (tzn.: je spíše ustrašená, povolná a ponížená, nebo dominantní, sebejistá a neohrožená…), velmi výhodné je i určení [[temperament]]u ([[sangvinik]], [[cholerik]], [[flegmatik]], [[melancholik]]), ale zvláště při krátkodobém usuzování nesmíme zapomenout na to, že nikoho nemůžeme absolutně přesně zařadit do nějaké učebnicové skupiny, každý člověk je originál. Můžeme však vytušit, jaký vhodný tón hlasu zvolit, jaký status a držení těla zaujmout nebo jakou metodu jednání použít, abychom situaci co nejvhodněji vyřešili. [138] => [139] => A můžeme se také pokoušet vcítit do někoho, '''koho známe již léta''' (nebo jsme ho poznali nedávno, něco o něm víme a pravděpodobně se s ním budeme ještě mnohokrát setkávat) v takovém případě lze samozřejmě mnohem přesněji určit status i [[temperament]], protože se můžeme opřít o jisté zkušenosti a postřehy z minulosti. Minulost je obrovskou výhodou, které je nanejvýš vhodné využít i dále: zaměřit se nejvíce vyplatí na prostředí, v jakém osoba vyrůstala, jaké zásadní zvraty a významné události ji v životě potkaly a jak ji poznamenaly (nemusí to být vždy jen více či méně negativní, ale i pozitivní zkušenosti), co ji zajímá a s čím se nikdy v životě nesetkala. Pak již dokážeme určit proč zaujímá jisté stanovisko a jaké hodnoty jsou pro ni v životě důležité.{{doplňte zdroj}} Jak bude reagovat na kritiku i jak moc a od koho ji přijme. Jaký dojem v ní chování a situace zanechají. [140] => [141] => Pro empatie můžeme mít zvláštní '''nadání''' (i '''[[Talent (schopnost)|talent]]'''), nebo ji lze '''studovat''' a naučit se ji používat. Všeobecně však platí, že se nedokážeme neustále zabývat a zohledňovat pocity druhých. Vynikající je empatii využít v určitých situacích (jejich volba záleží na každém z nás) ale není dobré neustále dbát na to, co se děje ve všech okolo: nejen, že je to nad lidské síly, ale navíc bychom takto mohli ztratit vlastní hodnoty a pocity a nemusel by se najít nikdo, kdo by nás dokázal pochopit. [142] => [143] => Empatie je základním pojmem [[humanistická psychologie|humanistické psychologie]] ([[Carl Rogers|C. R. Rogers]]). [144] => [145] => Empatii lze dělit na afektivní (citovou, emoční) a kognitivní (rozumovou). Afektivní empatie je soustředěna v insulární části [[mozek|mozku]], kdežto kognitivní v blízkosti [[Kalózní těleso|kalozního tělesa]].http://medicalxpress.com/news/2015-06-emotional-brains-physically-rational.html - Emotional brains 'physically different' to rational ones Empatie ve vnímání cizí a vlastní bolesti je soustředěna do jiné části mozku a nejedná se tedy v případě empatie o vrozenou senzorickou záležitost.http://medicalxpress.com/news/2016-06-empathy-pain-rooted-cognition-sensation.html - Empathy for others' pain rooted in cognition rather than sensation [146] => [147] => Empatie nesouvisí s vírou a náboženstvím.http://phys.org/news/2016-03-conflict-science-religion-lies-brains.html - The conflict between science and religion lies in our brains, researchers say [148] => [149] => == Reference == [150] => [151] => [152] => == Související články == [153] => * [[Psychologie]] [154] => * [[Neverbální komunikace]] [155] => * [[Osobnost]] [156] => * [[Sociální inteligence]] [157] => * [[Emoční inteligence]] [158] => * [[Lítost]] [159] => * [[Soucit]] [160] => [161] => == Externí odkazy == [162] => * {{commonscat}} [163] => * {{Wikicitáty|téma=Empatie}} [164] => * {{Wikislovník|heslo=empatie}} [165] => * [https://web.archive.org/web/20150602111128/http://ff.osu.cz/index.php?kategorie=224&id=3699 ''Empatie''], Katedra psychologie FF OU [166] => * [http://www.vedeme.cz/pro-vedeni/kapitoly-vedeni/62-emoce/424-empatie.html Empatie] {{Wayback|url=http://www.vedeme.cz/pro-vedeni/kapitoly-vedeni/62-emoce/424-empatie.html |date=20130109085302 }}, vedeme.cz [167] => * {{Wikislovník|heslo=empatie}} [168] => {{Autoritní data}} [169] => [170] => [[Kategorie:Empatie| ]] [171] => [[Kategorie:Psychologie]] [172] => [[Kategorie:Ctnosti]] [173] => [[Kategorie:Emoce]] [] => )
good wiki

Empatie

Empatie neboli vcítění je definováno jako „schopnost vstoupit do situace a emoční polohy jiného člověka a tímto způsobem jej chápat citově i kognitivně“. Definice empatie zahrnují širokou škálu emočních stavů.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'sympatie','Lítost','Hierarchie','Domněnka','Touha','emoce','pocit','sociální psychologie','Neverbální komunikace','temperament','flegmatik','apatie'

Apatie

Domněnka

Domněnka je ve vědeckém postupu nezbytným prvkem, který předchází samotnému důkazu nebo ověření.

Emoce

Emoce jsou psychické stavy, které se projevují pocity jako radost, smutek, hněv, strach, láska a další.

Flegmatik

Flegmatik je jedna z predominantních charakterových typů podle teorie temperamentu.

Hierarchie

Hierarchie je termín používaný ve vědeckých oborech, v náboženství, v politice a ve společnosti obecně.

Lítost

Pocit

Sympatie

Temperament

Touha