Array ( [0] => 14755247 [id] => 14755247 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Eocén [uri] => Eocén [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Eocén''' (55,8 [[Annum|Ma]] – 33,9 Ma před současností) je geologická epocha v spadající do [[Geologická éra|geologické éry]] [[Kenozoikum|kenozoika]] a to do její nejstarší periody [[paleogén]]u, resp. neformální geologické jednotky [[Třetihory|třetihor]]. Název eocénu odvodil od starořeckého slova „ἠώς“ ''(éós)'', jež znamená úsvit, a taktéž řeckého slova „καινός“ ''(kainos)'' — latinizovaného na ''„caenus“'', znamenajícího nový. Název, který lze přeložit jako „úsvit nových časů“, poukazuje na to, že podle nálezů [[Fosilie|fosilií]] se právě v tomto období zrodila řada dodnes přežívajících skupin živočichů.[http://www.etymonline.com/index.php?allowed_in_frame=0&search=eocene&searchmode=none Etymologie slova "eocen"; Online Ethymology Dictionary] [1] => [2] => {| border="3" align="right" cellspacing="0" style="margin:auto;" [3] => |+Stratigrafie eocénu [4] => ! style="text-align:center;"| Epocha
(Oddělení) [5] => ! style="text-align:center;"| Věk
(Stupeň) [6] => ! style="text-align:center;"| Stáří (miliony let) [7] => |- [8] => | rowspan="4" style="background:#FDB46C" | [[eocén]] [9] => | rowspan="1" style="background:#FDCDA1" | [[priabon]] [10] => | rowspan="1" style="background:#FDCDA1" | 33,9–37,8 [11] => |- [12] => | rowspan="1" style="background:#FDC091" | [[barton (geologie)|barton]] [13] => | rowspan="1" style="background:#FDC091" | 37,8–41,2 [14] => |- [15] => | rowspan="1" style="background:#FCB482" | [[lutet]] [16] => | rowspan="1" style="background:#FCB482" | 41,2–47,8 [17] => |- [18] => | rowspan="1" style="background:#FCA773" | [[ypres (stratigrafická jednotka)|ypres]] [19] => | rowspan="1" style="background:#FCA773" | 47,8–56,0 [20] => |} [21] => [22] => == Geologie a klima == [23] => Na rozhraní paleocénu a eocénu prošel svět etapou extrémního oteplení (tzv. [[Paleocenní–eocenní teplotní maximum|termální maximum]]).Sandra Kirtland Turner (2018). Constraints on the onset duration of the Paleocene–Eocene Thermal Maximum. In: Discussion meeting issue ‘Hyperthermals: rapid and extreme global warming in our geological past’ compiled and edited by Gavin L. Foster, Pincelli Hull, Daniel J. Lunt and James C. Zachos. ''Philosophical Transactions A'' '''376''': 20170082. doi: [http://rsta.royalsocietypublishing.org/content/376/2130/20170082 10.1098/rsta.2017.0082]Stephen M. Jones, Murray Hoggett, Sarah E. Greene & Tom Dunkley Jones (2019). [https://www.nature.com/articles/s41467-019-12957-1 Large Igneous Province thermogenic greenhouse gas flux could have initiated Paleocene-Eocene Thermal Maximum climate change.] ''Nature Communications'' '''10''', Article number: 5547. doi: https://doi.org/10.1038/s41467-019-12957-1 Rozložení kontinentů se v této době blížilo současnému. Na [[Jižní pól|jižním pólu]] se již rozkládala [[Antarktida]], od které se odtrhávala a na sever vzdalovala [[Austrálie]] a vzdalovala se od ní též [[Jižní Amerika]]. Na konci eocénu, na přelomu s pozdějším období [[oligocén]]em, se Austrálie odtrhla úplně. K [[Evropa|Evropě]] a [[Asie|Asii]] se přibližovala [[Afrika]], což způsobovalo uzavírání tropického oceánu [[Tethys (moře)|Tethys]], ze kterého do dneška zbyla oblast [[Středozemní moře|Středozemního moře]] a [[Kaspické moře|Kaspického]] a [[Aralské jezero|Aralského jezera]]. Přibližování těchto [[Tektonická deska|tektonických desek]] způsobovalo další fáze [[Alpinské vrásnění|Alpinského vrásnění]], které probíhalo již od [[Mezozoikum|druhohor]]. K severu též putoval [[indický subkontinent]], jenž byl ale ve starším eocénu jen velkým ostrovem v oceánu, ve svrchním eocénu již ale ke konaktu s asijskou pevninou došlo a začal tak výzdvih mohutného pásemného pohoří [[Himálaj]]e a [[Karakoram]]u.{{Citace sborníku [24] => | příjmení = Janis [25] => | jméno = Christine [26] => | autor = [27] => | odkaz na autora = [28] => | titul = Samozřejmí vítězové: nástup savců [29] => | odkaz na titul = [30] => | příjmení sestavitele = Gould [31] => | jméno sestavitele = Stephen Jay [32] => | sestavitel = [33] => | sborník = Dějiny planety Země [34] => | odkaz na sborník = [35] => | vydavatel = Columbus [36] => | odkaz na vydavatele = [37] => | místo = Praha [38] => | rok vydání = 1998 [39] => | isbn = 80-7176-722-0 [40] => | url = [41] => | kapitola = [42] => | strany = 169–217 [43] => | jazyk = česky [44] => }}[http://www.scotese.com/newpage9.htm Mapa planety Země ve starším eocénu před 50 miliony let; Paleomap Project] [45] => [46] => Evropu od Asie oddělovala [[Turgajská úžina]], jenž bránila migraci živočichů, přesto ale ve spodním a středním eocénu existovaly přechody jak mezi Asií a Evropou, tak Evropou a Severní Amerikou. [[Atlantský oceán]] se rozevíral a obě Ameriky, jež ale byly odsebe odděleny mořem, se vzdalovaly od Evropy a Afriky. [47] => [48] => Podnebí ve spodním eocénu se vyznačovalo významným oteplováním.[http://www.scienceworld.cz/aktuality/data-z-eocenu-ukazuji-ze-vyvoji-klimatu-porad-nerozumime-5017/ Data z eocénu ukazují, že vývoji klimatu pořád nerozumíme; ScienceWorld] Tropické deštné lesy se rozšířily daleko na sever i jih, za nimiž se až do blízkosti [[Polární kruh|polárních kruhů]] rozkládalo pásmo [[Paratropický les|paratropických lesů]], tedy teplomilných lesů se suchým a deštivým obdobím, podobným těm, jež dnes najdeme např. v [[Mexiko|Mexiku]]. Až do polárních oblastí zasahovaly neopadavé subtropické lesy a v samotných polárních oblastech existovaly zvláštní listnaté opadavé lesy. Stromy v těchto lesích byly úzpůsobeny k cyklu polárních dní a nocí, kdy na dlouhá období tmy v zimním období opadávaly stromům listy podobně jako to dnes dělají stromy v mírném klimatickém pásmu, které to ale dělají kvůli chladu. Podobný [[biotop]] je v dnešním světě zcela nepředstavitelný. [49] => [50] => Od středního eocénu se teploty začaly postupně snižovat a s nimi se též vysušovalo klima. Austrálie se v této době oddělila od Antarktidy, kterou obklopily cirkumpolární mořské proudy, které kontinent izolovaly od zbytku světa a ten se začal ochlazovat. Právě v nejpozdnějším eocénu se na něm začal tvořit ledovcový štít. Na [[Severní polokoule|severní polokouli]] se otevřel průliv do [[Severní ledový oceán|Severního ledového oceánu]], který v Atlantiku umožnil styk s jeho chladnými vodami. Spolu s dalšími možnými globálními vlivy, jako bylo kolísání obsahu [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] v atmosféře, vyvolaly tyto události globální ochlazení. Důsledkem bylo překreslení mapy biotopů po celé zeměkouli. [[Deštný les|Tropické deštné lesy]] se stáhly do blízkosti [[rovník]]u, na severu a v teplejších oblastech Antarktidy se rozšířil nový biotop smíšených lesů z jehličnanů a sezónně opadavých listnáčů, jaké známe i dnes. Díky ochlazení též došlo k poklesu mořské hladiny, čímž se odhalily nové pevniny a vytvořily se tak i některé významné migrační trasy fauny. [51] => [52] => == Život == [53] => [[Soubor:Basilosaurus1DB.jpg|náhled|vlevo|''[[Basilosaurus]]'']] [54] => Klima po celé období eocénu bylo výrazně teplejší než dnešek. Nejtepleji bylo ve spodním eocénu, kdy proces zvyšování teplot pokračoval již od předchozího období [[paleocén]]u. Později se pak postupně ochlazovalo až k výraznému chladnému pulzu na přelomu eocénu a následujícího [[oligocén]]u. S tím souvisel i rozvoj nebo naopak úpadek specifických ekosystémů. Až do konce období po souších celé planety převažovaly různé typy lesů. Jejich rozšíření vzhledem k zeměpisným šířkám se měnilo tak, že oblasti tropických a subtropických lesů se v souvislosti s postupným ochlazováním zužovaly kolem rovníku, zatímco v blízkosti pólů se objevovaly nové biotopy opadavých a smíšených lesů. [55] => [56] => V předcházejícím období [[paleocén]]u se od sebe oddělila většina dnešních [[Řád (biologie)|řádů]] [[savci|savců]] a ti se v eocénu bohatě rozvinuli. Dobře zdokumentovaná je [[evoluce]] [[koně|koní]], či obecně [[Lichokopytníci|lichokopytníků]], kteří dosáhli nebývalé druhové diverzity. Rozvíjeli se [[sudokopytníci]] (například rod ''[[Gagadon]]''), [[chobotnatci]], [[letouni]] či pravé i nepravé [[šelmy]] a [[primáti]].{{Citace monografie [57] => | příjmení = Chlupáč [58] => | jméno = Ivo [59] => | odkaz na autora = [60] => | příjmení2 = Brzobohatý [61] => | jméno2 = Rostislav [62] => | odkaz na autora2 = [63] => | příjmení3 = Kovanda [64] => | jméno3 = Jiří [65] => | odkaz na autora3 = [66] => | příjmení4 = Straník [67] => | jméno4 = Zdeněk [68] => | titul = Geologická minulost České republiky [69] => | vydavatel = Academia [70] => | místo = Praha [71] => | rok = 2011 [72] => | kapitola = Terciér - novověk Země [73] => | typ kapitoly = [74] => | url kapitoly = [75] => | strany = 297–358 [76] => | isbn = 978-80-200-1961-5 [77] => | jazyk = česky [78] => }} [79] => Mezi největší tehdejší savce patřil například několik tun vážící rod ''[[Uintatherium]]''.http://www.pravek.info/fosilni-zivocichove/uintatherium-zvire-z-pohori-uinta/ Před 50 miliony let se z jedné skupiny sudokopytníků vyvinuli raní kytovci. První jejich známí zástupci byli dravci rodu ''[[Ambulocetus]]'' dosahující třech metrů s končetinami ještě velmi podobnými nohám, natolik podobnými, že se u těchto živočichů předpokládá obojživelný způsob života.[http://www.amnh.org/explore/news-blogs/news-posts/a-walking-whale-ambulocetus A Walking Whale: Ambulocetus; American Museum of Natural History] Nejznámější z raných kytovců je obří rod ''[[Basilosaurus]]'' dosahující délek kolem 20 m, jenž byl v [[19. století]] považován za příbuzného [[Dinosauři|dinosaurů]], odtud i jeho řecký název odkazující na ještěry. I basilosauři měli ještě zakrnělé zadní končetiny.{{Citace elektronického periodika |titul=Primitive Eocene Whales |url=http://www.intersurf.com/~chalcedony/Basilosaurus1.html |datum přístupu=2015-10-05 |url archivu=https://web.archive.org/web/20070718140648/http://www.intersurf.com/~chalcedony/Basilosaurus1.html |datum archivace=2007-07-18 }} [80] => [81] => Jelikož se na tehdejších souších stále vyskytovalo jen málo otevřené, bezlesé krajiny, existovalo málo skutečně velkých druhů suchozemských savců. Na některých místech byli tedy největšími suchozemskými živočichy velcí nelétaví ptáci, např. rodu ''[[Diatryma]]'', dosahující výšky přes dva metry.[http://www.britannica.com/animal/Diatryma Diatryma; Encyclopedia Britanica] Pozdější ochlazování klimatu, se kterým souviselo též jeho vysušování, způsobilo rozšiřování otevřené krajiny, na které se rozvíjely traviny, do té doby prakticky neznámý biotop. Na otevřených stepích pak rychle postupovala evoluce koní a dalších větších savců.{{Citace monografie [82] => | příjmení = MacDougall [83] => | jméno = J. Douglas [84] => | titul = Stručné dějiny planety Země [85] => | vydavatel = Dokořán [86] => | místo = Praha [87] => | rok = 2004 [88] => | kapitola = Savci, horstva a ledovce: třetihory a čtvrtohory [89] => | strany = 183–206 [90] => | isbn = 80-86569-92-6 [91] => | jazyk = [92] => }} [93] => [94] => Rozmanitost života v eocénu dokládá i množství ichnofosilií, tedy dochovaných otisků stop různých živočichů, například [[Plazi|plazů]] ze Severní Ameriky a ptáků ze Špicberků.Ricardo N. Melchor, Alfred Uchman & Ronald J. Steel (2020). [https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/10420940.2020.1744583 Avian diversity and behavior in an Eocene coastal plain, Svalbard: the ichnological evidence.] ''Ichnos.'' doi: https://doi.org/10.1080/10420940.2020.1744583George E. Mustoe (2019). [https://www.mdpi.com/2076-3263/9/7/321 Lower Eocene Footprints from Northwest Washington, USA. Part 1: Reptile Tracks.] ''Geosciences'', '''9'''(7): 321. doi: https://doi.org/10.3390/geosciences9070321 [95] => [96] => == Odkazy == [97] => === Reference === [98] => [99] => [100] => === Literatura === [101] => * Danielle Fraser and S. Kathleen Lyons (2020). [https://www.journals.uchicago.edu/doi/10.1086/709819 Mammal Community Structure through the Paleocene-Eocene Thermal Maximum.] ''The American Naturalist'', '''196'''(3): 271-290. doi: https://doi.org/10.1086/709819 [102] => * Simone Matteo SEGHETTI, Georgios L. GEORGALIS, Emanuel TSCHOPP & Massimo DELFINO (2022). [https://www.paleoitalia.it/wp-content/uploads/2022/09/03_Seghetti_et_alii_2022_BSPI_612.pdf A historical overview of the reptile fauna from the Eocene Bolca Fossil-Lagerstätte (Italy)] (PDF). ''Bollettino della Società Paleontologica Italiana''. '''61''' (2): 119-143. doi: 10.4435/BSPI.2022.14 [103] => [104] => === Externí odkazy === [105] => * {{Commonscat}} [106] => [107] => {{Posloupnost|co=[[Paleogén]]|kdy=55 Ma–34 Ma| předchůdce =[[Paleocén]]| nástupce =[[Oligocén]]|}} [108] => {{Kenozoikum}} [109] => {{Autoritní data}} [110] => [111] => [[Kategorie:Geologické epochy]] [112] => [[Kategorie:Paleogén]] [] => )
good wiki

Eocén

Eocén (55,8 Ma - 33,9 Ma před současností) je geologická epocha v spadající do geologické éry kenozoika a to do její nejstarší periody paleogénu, resp. neformální geologické jednotky třetihor.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'oligocén','paleocén','Asie','Geologická éra','Karakoram','indický subkontinent','Aralské jezero','Alpinské vrásnění','Kenozoikum','Atlantský oceán','Třetihory','paleogén'

Asie

Karákóram

Kenozoikum

Oligocén

Paleocén

Paleogén

Třetihory