Array ( [0] => 14695506 [id] => 14695506 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Esoterismus [uri] => Esoterismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Kabbalistic Tree of Life (Sephiroth) 2.svg|náhled|[[Kabala|Kabalistický]] Strom života tvořený [[sefirot]]y, koncept často užívaný v západním esoterismu.]] [1] => [2] => '''Esoterismus''', též '''západní esoterismus''', je souhrnný termín pro různá duchovní hnutí a proudy v [[Západní svět|západní kultuře]] vycházející z [[Gnosticismus|gnosticismu]], [[Hermetismus|hermetismu]] a [[Novoplatonismus|neoplatonismu]] [[Pozdní antika|pozdního starověku]]. Zahrnuje především [[renesanční magie|renesanční magii]], [[Paracelsus|Paracelsovo]] učení, [[Rosekruciáni|rosikruciánství]], [[Křesťanská kabala|křesťanskou kabalu]], [[svobodné zednářství]], [[Teosofie|teosofii]] a [[New Age]]. Úzce souvisejícím a často zaměnitelným pojmem je '''okultismus''' odkazující na okultní, tedy skryté vlastnosti či síly, v přírodě.{{Citace monografie [3] => | příjmení = Goodrick-Clarke [4] => | jméno = Nicholas [5] => | odkaz na autora = Nicholas Goodrick-Clarke [6] => | titul = Západní esoterické tradice [7] => | vydavatel = Grada [8] => | místo = Praha [9] => | rok = 2011 [10] => | strany = 17–27 [11] => | isbn = 978-80-247-3143-8 [12] => }} [13] => [14] => Kromě této definice založené na výčtu historicky provázaných hnutí a učení lze esoterismus definovat také jako vyhrazení určitých tajných znalostí [[Iniciační rituál|zasvěcencům]] bez ohledu na náboženský či duchovní směr. Obě tyto definice jsou často užívány zároveň, což vede ke zmatkům ohledně toho, co esoterismus vlastně znamená. Výše zmíněný termín západní esoterismus je z tohoto důvodu užíván pro první z definovaných fenoménů. [15] => [16] => Existují také pokusy západní esoterismus definovat na základě typických vlastností. Francouzský akademik [[Antoine Faivre]] mezi tyto základní znaky řadí koncept [[Korespondence (esoterismus)|korespondencí]] – spojený s ideou [[Mikrokosmos|makrokosmu a mikrokosmu]], víra ve vesmír jako živoucí bytost, důraz na kreativní [[imaginace|imaginaci]] a vnitřní proměnu esoterika skrze poznání, doprovázený často ideou souladu mezi duchovními proudy – ''[[prisca theologia]]'', a předávání zkušeností skrze zasvěcení. Někteří badatelé, například [[Kocku von Stuckrad]] nebo [[Hans Kippenberg]], však poukazují na to že Faivreho koncept sice velice dobře odpovídá tradicím na které se specializuje, tedy renesanční magii, křesťanské teosofii a německé [[Naturphilosophie|Naturphilosophii]], ale hůře už je aplikovatelný [[Judaismus|židovský]] a [[Islám|islámský]] esoterismus nebo na vliv [[buddhismus|buddhismu]] v západním esoterismu. [17] => [18] => Esoterismus je často komercializován a příklady „esoterního průmyslu“ lze nalézt již ve starověku. Široká nabídka literatury, kyvadel, krystalů, věšteb či terapií představuje svého druhu obchodní odvětví. Esoterismus tohoto typu pak s „esoterickým věděním“ tohoto typu má pramálo společného.{{Citace monografie [19] => | příjmení = Goodrick-Clarke [20] => | jméno = Nicholas [21] => | odkaz na autora = Nicholas Goodrick-Clarke [22] => | titul = Západní esoterické tradice [23] => | vydavatel = Grada [24] => | místo = Praha [25] => | rok = 2011 [26] => | strany = 13–14 [27] => | isbn = 978-80-247-3143-8 [28] => }} [29] => [30] => == Esoterická učení == [31] => [32] => [[Soubor:Hours with the ghosts, or, Nineteenth century witchcraft - illustrated investigations into the phenomena of spiritualism and theosophy (1897) (14591793778).jpg|náhled|[[Helena Petrovna Blavatská]], zakladatelka [[Teosofická společnost|Teosofické společnosti]].]] [33] => [34] => Kromě výše uvedených zdrojů západního esoterismu, jako je [[Novoplatonismus|neoplatonismus]], [[hermetismus]], [[gnosticismus]] a židovská [[kabala]], jsou mezi esoterická řazena především následující hnutí, tradice a učení: [35] => [36] => * [[renesanční magie]] [37] => * [[křesťanská kabala]] a jiné formy [[esoterické křesťanství|esoterického křesťanství]] [38] => * [[paracelsiánství]], učení lékaře a alchymisty [[Paracelsus|Paracelsa]] a jeho následovníků [39] => * [[křesťanská teosofie]], především učení [[Jakob Böhme|Jakoba Böhma]] a [[Emanuel Swedenborg|Emanuela Swedenborga]] [40] => *[[Rosekruciáni|rosikruciánství]] [41] => * [[Svobodné zednářství|vícestupňové zednářství]] [42] => * [[martinismus]] [43] => * [[spiritismus]] a [[Biomagnetismus|mesmerismus]] [44] => * hnutí [[Nové myšlení|Nového myšlení]] a [[Křesťanská věda|Křesťanské vědy]] [45] => * revival [[rituální magie]] v 19. století, představovaný například [[Eliphas Lévi|Eliphasem Lévim]] či [[Hermetický řád Zlatého úsvitu|Hermetickým řádem Zlatého úsvitu]] [46] => * [[Thelema]], učení [[Aleister Crowley|Aleistera Crowleyho]] [47] => * [[Teosofie|Teosofická společnost]] [[Helena Petrovna Blavatská|Heleny Petrovny Blavatské]] [48] => * [[antroposofie]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] [49] => * [[New Age]] [50] => [51] => == Původ == [52] => [53] => Původ západního esoterismu leží v interakci řecko-římského dědictví s judaismem a křesťanstvím, později ovlivněné též islámem. Vychází především z [[hélenistická filosofie|hélenistických filosofických]] škol a náboženství gnosticismu, alexandrijského hermetismu a novoplatonismu, jejichž myšlenky zůstávaly živé mezi zájemci o [[magie|magii]], [[alchymie|alchymii]] a [[astrologie|astrologii]]. V oficiální křesťanské [[teologie|teologii]] se však toto myšlenkové dědictví objevovalo jen sporadicky, například u [[Pseudo-Dionysios Areopagita|Pseudo-Dionýsa]] v [[6. století]], a dobová [[scholastika]] vycházela pod vlivem arabského filosofa [[Averroes|Averroa]] spíše z [[Aristotelés|aristotelovské]] filosofie. Až renesanční učenci utvořili syntézu těchto helénistických učení ovlivněnou židovskou kabalou, často chápanou jako věčná filosofie - ''[[philosophia perennis]]'' – či jako odkaz pradávné teologie – ''[[Prisca theologia|theologia prisca]]'', jež odvozovali od postav jako [[Mojžíš]], [[Zarathuštra]], [[Hermes Trismegistos|Hermés Trismegistos]], [[Platón]] a [[Orfeus]]. Později, především od 19. století, začal kromě hélenistických, křesťanských, židovských a islámských vlivů v západním esoterismu sílit vliv [[východní náboženství|východních]] a [[Domorodá náboženství|domorodých náboženských tradic]]. [54] => [55] => [[Nicholas Goodrick-Clarke]] poukazuje na rozkvět esoterických myšlenek v dobách, kdy stávající [[Světový názor|světonázor]] procházel krizí, provázenou rozpadem náboženské [[ortodoxie]] a společenského řádu. Příkladem je právě řecko-římská kultura narušovaná v [[pozdní antika|pozdní antice]] [[globalizace|globalizací]], [[urbanizace|urbanizací]] a [[Multikulturalismus|multikulturalismem]], renesanční Itálie se svým ekonomickým a kulturním pokrokem či Evropa 19. století – se svou urbanizací, [[Industrializace|industrializací]], úpadkem organizovaného náboženství a rozvojem moderní vědy. [56] => [57] => == Esoterismus a náboženství == [58] => [59] => Západní esoterismus je často kritizován příslušníky velkých [[náboženství]], především křesťanství a islámu, a chápán jako praktikování [[Černá magie|černé magie]] a projev [[Panteismus|panteismu]]. [60] => [61] => Problematická je otázka, zda řadit samotný západní esoterismus mezi náboženství. Často jsou esoterická hnutí řazena mezi takzvaná [[implicitní náboženství]], tedy taková, která se jako náboženství nechápou a odmítají takové označení. I tento koncept je však pro esoterismus problematický, protože implicitní náboženství se chápe jako [[ideologie]] vlastní určité skupině lidí, příznivci esoterických hnutí však často žádnou sociální skupinu netvoří a je těžké je označit jako vyznavače specifické ideologie.{{Citace elektronické monografie [62] => | příjmení = David [63] => | jméno = Zbíral [64] => | odkaz na autora = David Zbíral [65] => | titul = Metodologické problémy studia západního esoterismu [66] => | url = http://www.david-zbiral.cz/Zapadni-esoterika.htm [67] => | datum vydání = [68] => | datum aktualizace = [69] => | datum přístupu = 6.9.2018 [70] => | vydavatel = [71] => | jazyk = [72] => }} [73] => [74] => == Český esoterismus == [75] => [76] => [[Soubor:The Hermetic Triumph.jpg|náhled|[[Frontispis]] alchymistického textu ''[[The Hermetical Triumph|The Hermetical Triumph: or, The Victorious Philosophical Stone]]'' - ''Hermetický triumf aneb Vítězný kámen mudrců'' z roku [[1723]].]] [77] => [78] => Počátky západního esoterismu v moderních českých dějinách jsou spojeny s [[martinismus|martinistickou]] [[lóže U Modré hvězdy|lóží U Modré hvězdy]] v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]] na konci 19. století. Brzy poté vznikla stejnojmenná lóže v Praze inklinující k [[teosofie|teosofii]], jejímiž členy byli například [[Gustav Meyrink]], [[Karel Weinfurter]], [[Julius Zeyer]] nebo [[Jiří Karásek ze Lvovic]]. Za první republiky působila hermetická [[Universalia]], na niž navázal [[Horev klub]], tyto společnosti jsou spojeny se jmény jako [[Pierre de Lasenic]], [[Oldřich Eliáš]], [[František Kabelák]] nebo [[Jan Kefer]]. Ve 40. letech 20. století působila také hermeticky a křesťansky orientovaná mystička [[Ludmila Macešková]]. Mezi další známé osobnosti konce 19. století a první poloviny 20. století spojené s esoterismem patří [[František Bardon]], [[Otokar Březina]], [[Josef Váchal]] nebo [[Alfons Mucha]].{{Citace elektronické monografie [79] => | příjmení = Kalač [80] => | jméno = Petr [81] => | odkaz na autora = [82] => | titul = Stručná historie české esoterické scény od konce 19. století do roku 1989 [83] => | url = http://dcch.grimoar.cz/?Loc=detail&Cat=1&Lng=1&UID=3 [84] => | datum vydání = [85] => | datum aktualizace = [86] => | datum přístupu = 6.9.2018 [87] => | vydavatel = Dokumentační centrum českého hermetismu [88] => | jazyk = [89] => }} [90] => [91] => == Akademický zájem == [92] => [93] => Počátky sporadického akademického zájmu o západní esoterismus spadají až do počátku 20. století. Podobně jako byl tento fenomén odmítán církvemi jako [[Hereze|kacířský]], tak [[Osvícenství|osvícenskou]] a pozdější vědou byl chápán jako [[Iracionalismus|iracionální]] pověra a přežitek a bylo poukazováno na jeho okrajovost. Badatelé zaobírající se západním esoterismem však poukazují na jeho zásadní vliv na změny ve filosofii, vědě a náboženství. [94] => [95] => Význam esoterismu byl rozpoznán nejdříve u historiků zabývajících se antikou a renesancí, jejichž studium náboženství, [[mytologie]], [[Symbolika|symbolů]] a [[ikonografie]] vyžadovalo i pochopení dobových představ a uvažování. Významným impulsem byl přesun knihovny židovského historika [[Aby Warburg|Aby Warburga]] z [[Hamburk]]u na [[Londýnská univerzita|University of London]] ve 30. letech 20. století, který vedl k založení [[Warburgově institutu|Warburgova institutu]] . Historikové renesance jako [[Paul Kristeller]], [[Ernst Cassirer]] a [[Eugenio Garin]] také poukázali na vliv renesančního hermetismu na rozvoj moderní vědy. Na Warburgově institutu působil například [[Daniel Pickering Walker]], který v roce 1958 vydal svou studii ''Spiritual and Demonic Magic: From Ficino to Campanella'' zaobírající se renesanční magií, nebo [[Frances Yatesová]], která v roce 1964 publikovala studii ''Giordano Bruno a hermetická tradice''. Podle názoru Yatesové dokonce byly hlavní myšlenky hermetismu jako lidská duchovní nezávislost nebo potenciál dosáhnout v tvůrčím myšlení a jednání úrovně Boha příčinou poznání a ovládnutí přírody v západním světě. [96] => [97] => Západní esoterismus je také oborem některých francouzských akademiků, mezi které patří orientalista [[Henry Corbin]] (1903–1978), který přispěl k zájmu o islámskou mystiku a [[Avicenna|Avicennovy]] esoterické interpretace, [[François Secret]] (1911–2003) se zaobíral tématem křesťanské kabaly a západním esoterismem obecně, především pak křesťanskou theosofií a [[iluminismus|iluminismem]], se zabývá [[Antoine Faivre]] (*1934). Přes trvající předsudky části akademiků ke studiu tohoto tématu se západnímu esoterismu dále věnuje například britský badatel [[Nicholas Goodrick-Clarke]], který v 80. letech publikoval historický přehled ''Západní esoterické tradice'' či do politologie přesahující díla týkající se [[ariosofie]] a esoterického nacismu jako ''Okultní kořeny nacismu'' nebo ''Černé slunce''. [98] => [99] => == Historie pojmu == [100] => [101] => Slovo vychází z [[řečtina|řeckého]] ''{{cizojazyčně|el|εσωτερικός}}'', ''esoterikós'', „vnitřní“, „uzavřený“. Starší než pojem esoterický je protikladný termín ''exoterický'', použitý poprvé Aristotelem v opozici ke slovu ''akromatický'', odvozené z ''ákróama'' „ústní instrukce“. Termín esoterický se poté objevuje až v 2. století v [[Lúkianos|Lukiánově]] satiře ''[[Vitarum Rustio]]''. Současný význam se pak rozvinul v dílech křesťanských učenců pozdní antiky, v díle ''[[Strómata]]'' [[Kléméns Alexandrijský|Kléménse Alexandrijského]] z přelomu 2. a 3. století je jako esoterické již označováno tajné vědění, u [[Hippolyt Římský|Hippolyta Římského]] je míněno především tajné vědění [[Pythagoreismus|pythagorejců]], stejně jako u novoplatonika [[Iamblichos z Chalkidy|Iamblicha]]. Slovo esoterismus se objevilo mnohem později, lze jej nalézt až v díle ''Histoire critique du gnosticisme et de son influence'' teologa [[Jacques Matter|Jacqua Mattera]] z roku 1828 ve francouzské podobě ''l’esoterisme''. Použil jej pro pozdě starověký gnosticismus, který považoval za synkretické hnutí vzešlé z křesťanství na jedné straně a z orientálních, řeckých a židovských vlivů na straně druhé. Termín byl v druhé polovině 19. století popularizován především v díle francouzského mága [[Eliphas Lévi|Eliphase Léviho]] a anglickým teosofem [[Alfred Percy Sinnett|Alfredem Percym Sinnettem]] a slovo se nakonec stalo sebeoznačením pro mnohá učení, která jej definovala různým způsobem.{{Citace sborníku [102] => | příjmení = Hanegraaff [103] => | jméno = Wouter Jacobus [104] => | autor = [105] => | odkaz na autora = Wouter Jacobus Hanegraaff [106] => | titul = Esoterism [107] => | odkaz na titul = [108] => | příjmení sestavitele = Hanegraaff [109] => | jméno sestavitele = Wouter Jacobus [110] => | sestavitel = [111] => | sborník = Dictionary of Gnosis & Western Esotericism [112] => | odkaz na sborník = [113] => | vydavatel = Brill Academic Pub [114] => | odkaz na vydavatele = [115] => | místo = [116] => | rok vydání = 2006 [117] => | isbn = 978-9004152311 [118] => | url = [119] => | kapitola = [120] => | strany = 337–338 [121] => | jazyk = en [122] => }} [123] => [124] => Pojem okultní vychází z latinského ''occultus'' „skrytý, tajný“. Ve středověké scholastice se tímto adjektivem označovaly vlastnosti či kvality objektů, které byly považovány za nezjistitelné dobovými metodami [[logika|logiky]] a [[přírodní filosofie]]. V renesanční neoplatonistické a hermetické magii označovalo vlastnosti objektů využívané v „[[magia naturalis]]“ – přirozené magii. Výraz okultní filosofie se poprvé objevuje v díle ''De Occulta Philosophia libri III'' – [[Tři knihy o okultní filosofii]] německého učence [[Agrippa z Nettesheimu|Agrippy z Nettesheimu]]. Tento termín užívá jako méně provokativní synonymum pro magii, kterou chápe jako dávnou teologii, ''[[prisca theologia]]'', starověkou tradici, která upadla v zapomnění a opovržení a musí být obnovena. Slovo ''okultismus'' - ''l’occultisme'', se poprvé objevilo ve francouzském slovníku ''Dictionnaire des mots nouveaux'' z roku 1842 v hesle o křesťanském esoterismu od [[Augustin de Lestrange|Augustina de Lestrange]] a stejně jako slovo esoterismus bylo popularizováno Eliphasem Lévim, a to v jeho díle ''[[Dogma a rituál vysoké magie]]'' z roku 1856. Do angličtiny bylo toto slovo nejspíše zavedeno Helenou Petrovnou Blavatskou v roce 1875.{{Citace sborníku [125] => | příjmení = Hanegraaff [126] => | jméno = Wouter Jacobus [127] => | autor = [128] => | odkaz na autora = Wouter Jacobus Hanegraaff [129] => | titul = Occult/Occultism [130] => | odkaz na titul = [131] => | příjmení sestavitele = Hanegraaff [132] => | jméno sestavitele = Wouter Jacobus [133] => | sestavitel = [134] => | sborník = Dictionary of Gnosis & Western Esotericism [135] => | odkaz na sborník = [136] => | vydavatel = Brill Academic Pub [137] => | odkaz na vydavatele = [138] => | místo = [139] => | rok vydání = 2006 [140] => | isbn = 978-9004152311 [141] => | url = [142] => | kapitola = [143] => | strany = 337–338 [144] => | jazyk = en [145] => }} [146] => [147] => == Odkazy == [148] => === Reference === [149] => [150] => === Literatura === [151] => * {{Citace monografie [152] => | příjmení = Stamm [153] => | jméno = Hugo [154] => | rok = 2002 [155] => | titul = Pozor esoterika: mezi spiritualitou a pokušením [156] => | vydavatel = Academia [157] => | místo = Praha [158] => | překladatelé = Jana Zoubková [159] => | isbn = 80-200-1018-1 [160] => | počet stran = 211 [161] => | strany = [162] => }} [163] => * {{Citace monografie [164] => | příjmení = Goodrick-Clarke [165] => | jméno = Nicholas [166] => | rok = 2011 [167] => | titul = Západní esoterické tradice [168] => | vydavatel = Grada [169] => | místo = Praha [170] => | překladatelé = Marie Kostićová [171] => | isbn = 978-80-247-3143-8 [172] => | počet stran = 253 [173] => | strany = [174] => }} [175] => [176] => === Externí odkazy === [177] => * {{commonscat}} [178] => [179] => {{Autoritní data}} [180] => [181] => [[Kategorie:Esoterismus| ]] [182] => [[Kategorie:Spiritualita]] [183] => [[Kategorie:Náboženské směry]] [] => )
good wiki

Esoterismus

Kabalistický Strom života tvořený sefiroty, koncept často užívaný v západním esoterismu. Esoterismus, též západní esoterismus, je souhrnný termín pro různá duchovní hnutí a proudy v západní kultuře vycházející z gnosticismu, hermetismu a neoplatonismu pozdního starověku.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'renesanční magie','Nicholas Goodrick-Clarke','Eliphas Lévi','Antoine Faivre','Novoplatonismus','Paracelsus','New Age','martinismus','prisca theologia','Rosekruciáni','Teosofie','Platón'

Martinismus

Novoplatonismus

Paracelsus

Platón

Rosekruciáni

Teosofie