Array ( [0] => 14718145 [id] => 14718145 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Faethón [uri] => Faethón [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{infobox - osoba [1] => | obrázek = GustaveMoreau04.jpg [2] => | popisek = Faethón, od Gustava Moreaua [3] => }} [4] => '''Faethón''' ([[starořečtina|řecky]] ''Φαέθων'', [[latina|latinsky]] ''Phaethon'', příp. Faëthon) je v [[řecká mytologie|řecké mytologii]] syn boha slunce [[Hélios|Hélia]] (nebo také Apollón zvaný Foibos - Zářící) a jeho milenky [[Klymené]]. [5] => [6] => [[Publius Ovidius Naso|Ovidius]] se ve svém díle ''[[Proměny]]'' (kniha II., kap.1) o Faethónovi zmiňuje takto: Byl to krásný mladík, hrdý na svého božského otce. Když jedenkrát [[Zeus|Diův]] syn [[Epafos]] vyslovil pochybnosti o jeho původu, na matčinu radu se vydal za samotným bohem Héliem (Apollónem), aby získal zadostiučinění. Avšak pouhá slova mu nestačila, chtěl důkaz a Hélios mu slíbil splnit jakékoliv přání. A Faethón požádal, aby mu bůh Slunce půjčil na jeden den bájný sluneční vůz, se kterým denně koná svou cestu po nebeské klenbě. Hélios mu to vymlouval, poukazoval na jeho nezkušenost s nebeskými oři, na strach z nesmírné výšky nebes. Ale Faethón si nedal říct. [7] => [8] => Samozřejmě tak, jak Hélios předvídal, se i stalo. Jízda trvala krátce, koně hned poznali, že je řídí nezkušená ruka, vyjeli ze své obvyklé dráhy a letěli nejdříve vysoko až ke hvězdám, pak slétli velmi nízko nad zem. Žárem spálili úrodné pláně Arábie, Núbie i Sahary a celou oblast změnili v poušť. Obyvatelům Afriky žár ožehl pleť, takže jsou navždy černí. Začala vysychat moře a země do hloubi praskala. [9] => [10] => Matka země [[Gaia]] volala Dia (Jupitera, hromovládce), ať zachrání svět před úplnou zkázou. Zeus se ukrutně rozčílil a Faethonta srazil bleskem do hlubin. Mladíkova odvaha, ale zároveň nerozvážnost mu přinesla sympatie. Jeho spálené tělo našly [[nymfy]] u vod [[Éridan]]u a na náhrobek mu prý napsaly slova: „''Padl, ale při velkém odvážném činu''“ ([[Publius Ovidius Naso|Ovidius]], [[Proměny]], 2. kniha). Faethontovy sestry [[Héliovny]] se ze žalu změnily v topoly a z jejich slz, padajících do vod Éridanu, prý vznikl [[jantar]]. [11] => [12] => == Báje o Faethónovi == [13] => Báje o Faethónovi jsou součástí [[Řecká mytologie|řecké mytologie]]. Hélios měl s Klymenou, dcerou řecké bohyně, syna, který se jmenoval [[Faethón]]. Jednou se mu posmíval jeho příbuzný, syn hromovládného Dia [[Epafos]]. „Nevěřím, že jsi synem zářícího Hélia. Tvoje matka nemluví pravdu, jsi jen synem prostého smrtelníka!“ Faethón se rozhněval, běžel k matce a stěžoval si na urážku. Ale jeho matka vztáhnula ruku k zářícímu slunci a zvolala: „Ó synu! Zaklínám se při Héliovi, který nás vidí a slyší, kterého i ty sám nyní vidíš, že on je tvým otcem! Jdi k němu sám, on potvrdí tvá slova.“ [14] => [15] => A tak se Faethón vypravil ke svému otci Héliovi. Když přišel k jeho nádhernému paláci, který pro něj zhotovil bůh kovářství [[Hefaistos]]. Bůh slunce Hélios ho spatřil a ptal se: „Co tě přivádí do mých komnat synu?" Faethón se ho zeptal, jestli je skutečně jeho synem. A Hélios mu to potvrdil a ještě mu řekl: „A abys již nepochyboval, požádej mě, oč chceš a zaklínám se vodami posvátné řeky Stygu, že splním tvoji prosbu.“ [16] => [17] => Sotva Hélios domluvil, začal ho Faethón prosit, aby mu bylo dovoleno jet po nebeské klenbě místo samotného Hélia v jeho zlatém voze. Hélios byl zachvácen hrůzou. „Pošetilý, co to žádáš!“, zvolal Hélios. „Ó, kéž bych mohl zrušit svou přísahu! Žádáš nemožné, Faethóne. Vždyť to není v tvých silách. Vždyť ty jsi smrtelník, a cožpak toto je práce pro smrtelníka? Dokonce ani nesmrtelní [[Božstvo|bozi]] nedokážou jet v mém [[vůz|voze]]. Pomysli jen, na začátku je cesta tak příkrá, že i mí okřídlení [[kůň|koně]] po ní sotva vystoupí. Uprostřed vede tak vysoko nad zemí, že dokonce i mne ovládne strach, pohlédnu-li na moře a zemi hluboko rozprostřené pode mnou. Ke konci se pak cesta tak prudce spouští k posvátným břehům Ókeanu, že bez mého zkušeného vedení by vůz střemhlav letěl dolů a rozbil se. Ty se možná domníváš, že se na své cestě setkáš s mnoha krásami. Nikoliv, cesta vede nebezpečím, hrůzami, setkáš se s divou zvěří. Cesta je úzká, nakloníš-li se ke straně, očekávají tě rohy [[Souhvězdí Býka|býka]], opět hrozí luk kentaurův, rozlícený [[Souhvězdí Lva|lev]] a strašný [[Souhvězdí Štíra|štír]] a [[Souhvězdí Raka|rak]] (jsou myšlena souhvězdí). Věř mi, nechci být příčinou tvé záhuby. Ó kdybys jen mohl svým zrakem vniknout do mého srdce a spatřit, jak se o tebe bojím." [18] => [19] => Ale Faethón nechtěl o ničem jiném slyšet a prosil Hélia, aby mu splnil jeho prosbu. „Dobře, splním tvoji prosbu. Neznepokojuj se, vždyť jsem se zapřisáhl vodami [[Styx|Stygu]]. Dostaneš, oč prosíš, domníval jsem se ale, že jsi rozumnější“, smutně odpověděl Hélios. Vyvedl Faethóna tam, kde stál jeho vůz. Přivedli už i Héliovy koně a zapřáhli je do vozu. Hélios potřel Faethónovi tvář posvátným olejem, aby jej nespálily [[Slunce|sluneční paprsky]] a vložil mu na hlavu třpytící se věnec. Hélios pak dal synovi poslední radu a pokusil se ho přemluvit, aby nejel do nebezpečí a nechal jeho samotného jet ve voze. Avšak pošetilý Faethón to odmítl a sám rychle skočil do vozu a uchopil otěže. Raduje se a jásá, děkuje svému otci Héliovi a rychle se dává na cestu po nebesích. Koně bijí kopyty, plamen jim šlehá z nozder, lehce se ujali vozu a rychle se nesou mlhou vpřed po příkré cestě na nebe. Vůz se zdá koním nezvykle lehký. Hle, koně se již ženou po nebi, opouštějí svou obvyklou dráhu Héliovu a uhánějí cestou necestou. A Faethón neví, kde je vlastně cesta a nemá sil ovládnout koně. Pohlédl z výšky na zemi a strachem se mu roztřásla kolena a zatmělo se mu v očích. Už lituje, že uprosil svého otce Hélia, aby ho nechal řídit vůz. Faethón nemůže zvládnout koně, nezná jejich jména a nemá sil, aby je udržel na uzdě. Kolem sebe vidí strašná nebeská zvířata a děsí se ještě více. Vtom spatřil hrozitánského štíra a šílený strachem upustil otěže. Když koně pocítili volnost, vznesli se ještě rychleji. Tu se vznášejí k samým hvězdám, tu se opět spustí a nesou se skoro nad zemí. Héliova sestra bohyně [[Seléné]] ohromeně hledí, jak se koně jejího bratra ženou mimo svou dráhu, nikým neřízeni po [[nebe|nebi]]. [[Plamen]]y od nízko se spustivšího vozu zachvacují zemi. Hynou velká a bohatá [[město|města]], hynou celé kmeny. Dým zahaluje vše vůkol. Faethón v hustém dýmu nevidí, kde je. [[Voda]] v [[řeka|řekách]] a [[potok|potocích]] vře. [[nymfa|Nymfy]] pláčou a s hrůzou se skrývají v hlubokých lesích. Žárem puká země a paprsek slunce proniká do temného království [[Hádes|Hádova]]. Moře začínají vysychat a mořská božstva trpí žárem. Tu se zvedla veliká bohyně země - [[Gaia]] a hlasitě vykřikla: „Ó, největší z bohů, Die hromovládný! Což musím zahynout, což musí zahynout království tvého bratra Poseidona i vše živoucí. Pohlédni, titán [[Atlás (mytologie)|Atlas]] sotva již unese tíhu nebes. Vždyť i nebe i paláce bohů se mohou zřítit. Což se má všechno obrátit v prvotní chaos? Ó zachraň před ohněm, co ještě zbývá!“ Zeus uslyšel prosbu bohyně Gaie, strašně se rozmáchl pravicí a vrhl svůj třpytivý blesk, jehož plamenem utlumil [[požár]]. Diův blesk rozbil vůz. Héliovi koně se rozběhli po obloze na různé strany. Třísky vozu i postroje Héliových koní jsou rozházeny po nebi. A Faethón s hořícími kučerami na hlavě letí vzduchem jako padající hvězda. Padl do vln řeky [[Eridanus|Eridanu]]. [20] => [21] => Nad záhubou Faethóna se nejvíce rmoutil jeho přítel Kyknos. Jeho bědování se nejvíce rozléhalo po březích Eridanu. Když bohové viděli jeho žal, proměnili ho ve sněhobílou [[Souhvězdí Labutě|labuť]]. Potom umístili řeku Eridanus jako souhvězdí na oblohu a proměněného Kykna také v podobě souhvězdí labutě. [22] => [23] => == Odraz v umění == [24] => * kromě [[Publius Ovidius Naso|Ovidia]] se k tématu vyjadřovali mnozí novodobí umělci, známá je dramatická báseň Otakara Theera ''Faethón'' [25] => * jsou známy také mnohé vázové malby a plastiky [26] => * Faethón prosí Apollóna o zapůjčení slunečního vozu od Francesca Solimena (402*720 cm), malba v kalotové klenbě rizalitu v přízemí Šternberského paláce na Hradčanském náměstí v Praze{{{Citace monografie [27] => | příjmení = Fronek [28] => | jméno = Jiří [29] => | titul = Phaethon : příběh obrazu Francesca Solimeny=The Story of Francesco Solimena's Painting [30] => | vydavatel = Národní galerie v Praze [31] => | místo = Praha [32] => | rok = 2005 [33] => | počet_stran = 131 [34] => | isbn = 80-7035-302-3 [35] => | jazyk = čeština, angličtina [36] => }} } [37] => [38] => == Odkazy == [39] => [40] => === Reference === [41] => [42] => [43] => === Literatura === [44] => * Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974 [45] => * [[Vojtěch Zamarovský]], ''Bohové a hrdinové antických bájí'' [46] => * Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, {{ISBN|80-7309-153-4}} [47] => * Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, {{ISBN|80-7234-287-8}} [48] => * Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ''ABC Antiky'' [49] => * Tisková zpráva NG Praha, www.ngprague.cz [50] => [51] => === Externí odkazy === [52] => * {{Commonscat|Phaeton}} [53] => [54] => {{Řecká mytologie}} [55] => {{Autoritní data}} [56] => [57] => [[Kategorie:Hrdinové a postavy řecké mytologie]] [58] => [[Kategorie:Postavy Božské komedie (Peklo)]] [59] => [[Kategorie:Zemřelí po zásahu bleskem]] [] => )
good wiki

Faethón

Faethón (řecky Φαέθων, latinsky Phaethon, příp. Faëthon) je v řecké mytologii syn boha slunce Hélia (nebo také Apollón zvaný Foibos - Zářící) a jeho milenky Klymené.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Publius Ovidius Naso','Gaia','Epafos','Proměny','Vojtěch Zamarovský','nymfy','Éridan','Faethón','Hádes','nymfa','řeka','Božstvo'