Array ( [0] => 15517166 [id] => 15517166 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Fortuna [uri] => Fortuna [3] => CarminaBurana wheel.jpg [img] => CarminaBurana wheel.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=římské bohyni}} [1] => {{Infobox - božstvo [2] => | jméno = Fortuna [3] => | obrázek = Fortuna, inv. 2244 - Braccio Nuovo, Museo Chiaramonti - Vatican Museums - DSC00920.jpg [4] => | velikost obrázku = 225px [5] => | popisek = [6] => | symbol = [[koule]], [[kormidlo]], [[Roh hojnosti]] [7] => | bydliště = [8] => | partner = [9] => | rodiče = [[Jupiter (mytologie)|Jupiter]] [10] => | sourozenci = [11] => | děti = [12] => | původ = římský [13] => | oblast uctívání = [[Římská říše]] [14] => | řecký ekvivalent = [[Týché]] [15] => | poznámky = [16] => }} [17] => [18] => '''Fortuna''', [[Latina|latinsky]] ''Fortūna'', je římská bohyně [[osud]]u, zpravidla šťastného (''Fortuna bona''), ale také nešťastného (''Fortuna mala''), která zajišťovala válečné úspěchy, úrodu i plodnost. Byla spojována s nepředvídatelností lidského osudu, ale nebyla chápána jako nepřekonatelná – na rozdíl od osudu zvaného ''fatum''. Byla ztotožněna s řeckou [[Týché|Tyché]], od které převzala také atributy: [[roh hojnosti]] a kormidlo, jímž řídí lidské osudy. Podle tradice byl její kult zaveden třetím římským králem [[Servius Tullius|Serviem Tulliem]] nebo jeho předchůdcem [[Ancus Marcius|Ancem Marciem]]. Tomu, že nebyla ctěna od nejstarších dob, napovídá fakt, že neměla svého flamina.{{Citace monografie [19] => | příjmení = Neškudla [20] => | jméno = Bořek [21] => | titul = Encyklopedie bohů a mýtů starověkého Říma a Apeninského poloostrova [22] => | vydavatel = Libri [23] => | místo = Praha [24] => | rok = 2004 [25] => | strany = 77–79 [26] => | isbn = 80-7277-264-3 [27] => }}{{Citace monografie [28] => | příjmení1 = Platner [29] => | jméno1 = Samuel Ball [30] => | odkaz na autora1 = Samuel Ball Platner [31] => | příjmení2 = Ashby [32] => | jméno2 = Thomas [33] => | odkaz na autora2 = Thomas Ashby [34] => | titul = A Topographical Dictionary of Ancient Rome [35] => | vydavatel = Oxford University Press [36] => | místo = London [37] => | rok = 1929 [38] => | strany = [39] => | url = http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Gazetteer/Places/Europe/Italy/Lazio/Roma/Rome/_Texts/PLATOP*/Fors_Fortuna.html [40] => | isbn = [41] => }} [42] => [43] => Latinské ''fortūna'' znamená „náhoda, osud, štěstěna“ a vychází z ''fors'' „náhoda, štěstí“, a to snad z [[Praindoevropština|praindoevropského]] ''*bher-'' „nést“, ale též „nosit děti“. V latině v tomto případě snad došlo k sémantickému posunu od „nést“ k „to, co je přineseno“.{{Citace elektronické monografie [44] => | příjmení = [45] => | jméno = [46] => | odkaz na autora = [47] => | titul = fortune [48] => | url = https://www.etymonline.com/word/fortune [49] => | datum vydání = [50] => | datum aktualizace = [51] => | datum přístupu = 22.8.2020 [52] => | vydavatel = Online Etymological Dictionary [53] => | jazyk = [54] => }} Fortuna byla také ctěna s přívlastkem ''primigenia'' („prvorozená“) a chápána jako prvorozená dcera [[Jupiter (mytologie)|Jova]]. [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] ve svém díle [[De divinatione]] však také zmiňuje kultovní sochu Fortuny, jež měla na klíně malého Jova a [[Juno (mytologie)|Junonu]]. [[Jaan Puhvel]] ji z toho důvodu srovnává s védskou [[Aditi]], která je matkou i dcerou [[Dakša|Dakši]].{{Citace monografie [55] => | příjmení = Puhvel [56] => | jméno = Jaan [57] => | odkaz na autora = Jaan Puhvel [58] => | titul = Srovnávací mytologie [59] => | vydavatel = Lidové noviny [60] => | místo = Praha [61] => | rok = 1997 [62] => | strany = 183 [63] => | isbn = 80-7106-177-8 [64] => }} [65] => [66] => == Tituly a funkce == [67] => [68] => Fortuna byla ctěna pod mnohými přízvisky, jež odráží její širokou funkci a různé skupiny obyvatelstva, které se k ní obracely. Jako ''Publica'' „veřejná“ nebo ''PRQ'' – ''Populi Romani Quiritium'' chránila celý římský národ, ale byla známa také ''Fortuna Virinalis'' „mužská“, jež chránila muže, a ''Fortuna Muliebris'' „ženská“, jež chránila [[matrona|matrony]], které se provdaly jen jednou. Pod různými přízvisky chránila i společenské třídy, například jako ''Patricia'' „[[Patricij|patricijů]]“ nebo ''Libera'' „svobodných občanů“ i věkové skupiny – ''Virginalis'' „panenská“ nebo ''Liberum'' „dětská“. „Své“ Fortuny měli i rody a jednotlivci, soukromé pozemky, vojenské oddíly, řemeslnická kolegia nebo mezníky v životě. Jako ''Fortuna [[Ceres (mytologie)|Ceres]]'' byla vzývána jako dárkyně úrody, jako ''Annonaria'' zajišťovala přísun obilí, jako ''Victrix'' „vítězná“ vítězství v bitvě a jako ''Tranquilla'' „klidná“ byla ctěna jako dárkyně klidné plavby a uctívána v přístavech společně s [[Portunus|Portunem]]. [69] => [70] => Se vznikem [[Římské císařství|císařství]] se objevila ''Fortuna Augusta'', ochránkyně císařského domu, a po návratu [[Augustus|císaře Oktaviána]] z války s [[Parthové|Parthy]] v roce 19 př. n. l. také ''Fortuna Redux'' „návratu“, jež byla vzývána, když císař odcházel do války a na jejíž počest byla ustanovena slavnost [[Augustalia]], během které [[Pontifex|pontifikové]] a [[vestálky]] obětovali za císařovo zdraví. Zvláštní Fortunou byla ''Fortuna Primigenia'' „prvorozená“ z [[Palestrina|Praeneste]], kde měla svoji [[Věštírna|věštírnu]], v níž chlapec vytahoval z urny věštby zapsané na dubových kolích. Mezi další tituly Fortuny náleží: [71] => [72] => * ''Blanda'' „vlídná“, ''Obsequens'' „přívětivá“ [73] => * ''Dubia'' „nejistá“, ''Brevis'' „krátká, pomíjivá“ [74] => * ''Stata'', ''Malens'' „stálá“ [75] => * ''Comes'' „průvodkyně“ [76] => [77] => == Kult a chrámy == [78] => [79] => Chrám (''aedes'') Fortuny byl umístěn na [[Forum Boarium|Foru Boariu]] a podle tradice byl založen [[Servius Tullius|Serviem Tulliem]], jehož dřevěná socha prý v chrámu stála, [[11. červen|11. června]]. V roce 213 př. n. l. byl zničen požárem a následujícího roku obnoven společně s chrámem [[Mater Matuta|Mater Matuty]], s nímž nejspíše sousedil.{{Citace monografie [80] => | příjmení1 = Platner [81] => | jméno1 = Samuel Ball [82] => | odkaz na autora1 = Samuel Ball Platner [83] => | příjmení2 = Ashby [84] => | jméno2 = Thomas [85] => | odkaz na autora2 = Thomas Ashby [86] => | titul = A Topographical Dictionary of Ancient Rome [87] => | vydavatel = Oxford University Press [88] => | místo = London [89] => | rok = 1929 [90] => | strany = [91] => | url = http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Gazetteer/Places/Europe/Italy/Lazio/Roma/Rome/_Texts/PLATOP*/Fortuna_in_Foro_Boario.html [92] => | isbn = [93] => }} [94] => [95] => Další chrám (''fanum'') byl zasvěcen ''Fors Fortuně'' „Štěstěně Fortuně“ a stál za městem na pravém břehu [[Tiber]]u. Založil jej buď Servius Tullius nebo jeho předchůdce [[Ancus Marcius]] a datem zasvěcení byl [[24. červen]]. Jeden z římských kalednářů zmiňuje další chrám Fortuny, taktéž zasvěcený 24. června, a to na levém břehu Tiberu, u šestého milníku [[via Portuensis]], tedy v blízkosti háje [[Arvalští bratří|Arvalských bratří]]. Další zdroje hovoří o dalším blízkém chrámu Fortuny zasvěceném konzulem [[Spurius Carvilius Maximus|Spuriem Carviliem Maximem]] z roku 293 př. n. l. [96] => [97] => Svátek Fortuny 24. června se odbýval částečně na řece a byl velmi oblíbený mezi otroky, vzhledem k tomu, že přičiněním této bohyně se Tullius stal z otroka králem. [98] => [99] => == Fortuna ve středověku == [100] => [101] => [[Soubor:HumiliationValerianusHolbein.jpg|náhled|Traumatické pokoření císaře [[Valerianus|Valeriana]] [[Perská říše|perským]] králem [[Šápúr I.|Šápúrem I.]] roku 260, převzato z Evropské kulturní paměti jako příklad překroucení významu Fortuny. Autor: [[Hans Holbein mladší|Hans Holbein]], kresba perem a inkoustem (1521)]] [102] => [103] => Fortuna přetrvala v evropském myšlení i po nástupu křesťanství jako personifikace Štěstěny. V 6. století filosof, teolog a politik [[Boëthius]] sepsal spis ''Útěcha filosofie'', když byl poslán na smrt, v němž diskutuje mj. o tom, zda je osud člověka v rukou Štěstěny či [[osud]]u a dochází k závěru, že i náhodné události jsou součástí [[bůh|božího]] plánu, který člověk nevidí jasně a kterému by neměl vzdorovat, neboť i nepříznivé okolnosti člověka mohou přivést k nejvyššímu [[dobro|dobru]], jímž je Bůh sám. Boëthiovo dílo bylo ve středověku velmi rozšířené. [104] => [105] => [[Soubor:ADurerFortunaengraving.jpg|náhled|vlevo|[[Albrecht Dürer]]: ''Fortuna'', rytina (1502)]] [106] => [107] => Všudepřítomné zobrazení kola osudu (''Rota Fortuna'') se objevuje po celý středověk a bylo také přímým odkazem druhé Boethiovy knihy ''Consolation''. Kolo se ztvárňuje v mnoha případech od malinkých miniatur v [[iluminace|iluminacích]] a rukopisech až po obrovská barevná skleněná okna v katedrálách, podobně jako například v [[Amiens]]. Dáma Fortuna je obvykle představována v nadživotní velikosti, aby se zdůraznila její důležitost. Kolo osudu má obvykle čtyři stupně života, se čtyřmi (nebo více) znázorněnými lidskými postavami. Vlevo je obvykle napsáno ''regnabo'' (měl bych vládnout), nahoře ''regno'' (vládnu) a postava má na hlavě královskou korunu, dále pak sestupně vpravo ''regnavi'' (vládl jsem) a ten nejníže vespod umístěný jedinec je označen ''sum sine regno'' (nemám žádné království). Fortuna jako žena kolem otáčí. [108] => [109] => [[Soubor:Angelo Bronzino - Allegorie Des Glücks.jpg|náhled|250px|[[Angelo Bronzino]]: ''Obraz Štěstěny'' (1564), Uffizien ([[Florencie]])]] [110] => Středověké líčení Fortuny zdůrazňovalo její dualitu a nestabilitu jako dvě tváře bok po boku, podobně jako byl zobrazován římský bůh začátků a konců [[Janus]]. Jedna tvář se směje, druhá mračí; jedna polovina tváře je černá, druhá bílá; může být slepá se zahalenýma očima, ale bez vah, slepá ke spravedlnosti. Příležitostně může její temperamentní oblečení a nebojácná nemravnost připomínat prostitutku. Byla spojována se symbolem jídla a rohem hojnosti (lat. ''cornu copiae''), kormidlem lodi, koulí nebo kolem. [[Roh hojnosti|Cornucopia]] znamená, že hojnost přetéká, kolo kormidelníka manévruje osudem, koule je symbolem šance (komu se dostane štěstí nebo smůla), a kolo osudu symbolizuje, že štěstí nebo smůla nikdy netrvá věčně. [111] => [112] => == Fortuna v umění == [113] => [[Soubor:CarminaBurana2.jpg|náhled|250px|Titulní list rukopisu ''Carmina burana'', souboru básní z 11.–13. století]] [114] => Fortuna účinkovala v mnohých kulturních dílech středověku. V knize básní Guillauma de Lorrise a Jeana de Meuna ''Le Roman de la Rose'' („[[Román o růži]]“) Fortuna zklamala naděje milence, který však byl nakonec zachráněn personifikovanou postavou „Příčina“. V Danteho díle ''Inferno'', které je součástí [[Božská komedie|Božské komedie]], v sedmém zpěvu [[Publius Vergilius Maro|Vergilius]] vysvětluje povahu Fortuny. [[John Lydgate]] vycházel z [[Giovanni Boccaccio|Boccacciova]] díla ''De Casibus Virorum Illustrium'' („Osudy slavných mužů“), a vytvořil dílo ''Falls of Princes'' (Pády vládců), kde vypráví, jak může docházet při otáčení kola osudu k velkému neštěstí. Fortuna se objevuje v souboru středověkých náboženských, milostných básní a písní, sepsaném kolem roku 1230 a názvem ''[[Carmina Burana]]''. [115] => [116] => [[Soubor:Kuntze-Konicz Fortune.jpg|náhled|250px|vlevo|Tadeusz Kuntze, Fortuna, Národní muzeum [[Varšava]]]] [117] => [118] => Fortuna se objevuje ve 25. kapitole Machiavelliho ''[[Vladař|Vladaře]]'', ve které říká Fortuně, že jedna polovina mužského života záleží na osudu, a druhá na jeho vlastní vůli. Machiavelli upozorňuje čtenáře, že Fortuna je žena, tedy projevuje přízeň mužům silným nebo vládnoucím pevnou rukou, dává protekci více průbojným a statečným mladým mužům než těm bojácným a starým. [119] => [120] => :''Když v nemilosti Fortuny i očích mužů se ocitnu'' [121] => :''zapláču zcela sám nad údělem vyděděnce...'' — Sonet 29 [122] => [123] => [[Carl Orff]] Fortuně věnoval první a poslední část (Fortuna Imperatrix Mundi) svého díla ''[[Carmina Burana (Orff)|Carmina Burana]]'': Text ze 13. století začíná [124] => [125] => :''O Fortuna, [126] => :''velut luna [127] => :''statu variabilis…'' [128] => :(Ó Fortuno, jsi jak Měsíc proměnlivá…); [129] => [130] => a druhá píseň začíná [131] => [132] => :''Fortune plango vulnera…'' [133] => :(Rány Fortuny zraňují…). [134] => [135] => == Odkazy == [136] => [137] => === Reference === [138] => [139] => [140] => === Literatura === [141] => * Howard Rollin Patch (1922), ''The Tradition of the Goddess Fortuna in Medieval Philosophy and Literature'' [142] => * Howard Rollin Patch (1923), ''Fortuna in Old French Literature'' [143] => * Howard Rollin Patch (1927, repr. 1967), ''The Goddess Fortuna in Medieval Literature'' [144] => * Lesley Adkins, Roy A. Adkins (2001) ''Dictionary of Roman Religion'' [145] => [146] => === Externí odkazy === [147] => * {{commonscat}} [148] => * {{Commons|Fortuna|Fortuna}} [149] => * {{Wikicitáty|téma=Štěstěna}} [150] => * {{Wikislovník|heslo=štěstěna}} [151] => [152] => {{Portály|Antika|Pohanství}} [153] => [154] => [155] => {{Autoritní data}} [156] => [157] => [[Kategorie:Římské bohyně]] [158] => [[Kategorie:Božstva hojnosti]] [159] => [[Kategorie:Božstva osudu]] [] => )
good wiki

Fortuna

Fortuna, latinsky Fortūna, je římská bohyně osudu, zpravidla šťastného (Fortuna bona), ale také nešťastného (Fortuna mala), která zajišťovala válečné úspěchy, úrodu i plodnost. Byla spojována s nepředvídatelností lidského osudu, ale nebyla chápána jako nepřekonatelná - na rozdíl od osudu zvaného fatum.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Servius Tullius','Roh hojnosti','Jupiter (mytologie)','Ancus Marcius','osud','Týché','Portunus','Patricij','matrona','Dakša','Jaan Puhvel','Aditi'

Aditi

Dakša

Dakša (Sanskrt: दक्ष, Dakhsha) je postava z hinduistických náboženských textů, především z purán a Mahábháraty.

Matrona

Osud

Patricij

Týché