Array ( [0] => 15487787 [id] => 15487787 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Fotografie [uri] => Fotografie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:View from the Window at Le Gras, Joseph Nicéphore Niépce.jpg|náhled|[[Nicéphore Niépce]]: ''[[Pohled z okna v Le Gras]]'' druhá známá nejstarší dochovaná fotografie, [[1826]]]] [1] => '''Fotografie''' je [[umění]] i [[věda]] využívající světla k vytvoření trvalého obrazového záznamu, a to buď digitálně prostřednictvím [[Obrazový snímač|obrazového snímače]], nebo fotochemicky pomocí světlocitlivého materiálu, například [[Fotografický film|filmu]].Spencer, D A (1973). ''The Focal Dictionary of Photographic Technologies''. Focal Press. p. 454. {{ISBN|978-0133227192}}. [2] => [3] => Světlo, které je vyzařováno nebo odráženo objekty, je zpravidla zaostřeno pomocí [[objektiv]]u, jímž během [[Expozice (fotografie)|expozice]] prochází, a následně dopadá na světlocitlivý povrch uvnitř [[fotoaparát]]u, kde tvoří skutečný obraz. [4] => [5] => V obrazovém snímači digitálního fotoaparátu vznikají v jeho jednotlivých obrazových buňkách [[Elektrický náboj|elektrického náboje]]. Získaný signál je pak konvertován do podoby digitálního údaje a je uložen jako digitálního soubor pro pozdější zobrazení nebo zpracování. [6] => [7] => U postupu využívajícího fotografickou emulzi je naopak výsledkem neviditelný latentní obraz a až jeho chemickým vyvoláním vzniká obraz viditelný. Zda se jedná o [[negativ]] nebo [[Pozitiv (obraz)|pozitiv]], záleží na účelu fotografického materiálu a metodě zpracování. Filmový negativ je tradičně využíván k zvětšování, tedy k vytvoření pozitivního obrazu na fotografickém papíru pomocí zvětšovacího přístroje, nebo ke kontaktnímu kopírování. [8] => [9] => Fotografie je využívaná v mnoha oblastech kultury, vědy, [[Výroba|výroby]] (např. fotolitografie) a [[obchod]]u. Přímější využití pak nachází v umění, [[film]]ové a [[video]] produkci i oblastech [[rekreace]] a [[Masová komunikace|masové komunikace]]. [10] => [11] => == Definice == [12] => Fotografie je jedním ze sdělovacích systémů obsahového jednání člověka. Systémy se mezi sebou odlišují minimálním výrazovým prvkem. Výrazovým prvkem fotografie je transformovaný a fixovaný rozptylový kroužek, který je obrazem vizuálního bodu reality, promítnutým na citlivou vrstvu optickou soustavou fotoaparátu.{{Citace monografie [13] => | příjmení = Šmok [14] => | jméno = Ján [15] => | příjmení2 = [16] => | jméno2 = [17] => | titul = Úvod do teorie sdělování [18] => | vydání = [19] => | vydavatel = FAMU [20] => | místo = Praha [21] => | rok vydání = 1972 [22] => | počet stran = [23] => | strany = [24] => | isbn = [25] => }} [26] => [27] => Vědecká definice umožňuje odlišovat systémy na povrch podobné, ale fungující na základě jiných principů, jako např. holografii, fotogram, strukáž a fokalk aj. [28] => [29] => == Specifikum fotografie == [30] => Fotografie jako tvůrčí obor je díky užití specifické techniky komplikovanějším jevem,{{Zdroj?}} než klasické obory umění. Proto je pro pochopení její podstaty nezbytné respektování více odlišných úhlů pohledu. Užitečné je proto studium antologií textů či učebnicových čítanek. Přehled českých publikací tohoto typu je uveden v subkapitole ''Literatura''. [31] => [32] => == Etymologie == [33] => Slovo „fotografie“ pochází ze dvou řeckých slov: φωτός (fōtos), „světlo“[http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus%3Atext%3A1999.04.0057%3Aentry%3Dfa%2Fos φάος], Henry George Liddell, Robert Scott, ''A Greek-English Lexicon'', on Perseus a γραφή (grafé), „zobrazení pomocí čar“ či „kreslení“.[http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus%3Atext%3A1999.04.0057%3Aentry%3Dgrafh%2F γραφή], Henry George Liddell, Robert Scott, ''A Greek-English Lexicon'', on Perseus Dohromady tedy tato slova znamenají „kreslení světlem“. [34] => [35] => Je možné, že nový termín z těchto dvou slov vytvořilo hned několik lidí nezávisle na sobě. [[Hercules Florence]], francouzský malíř a vynálezce žijící v brazilském městě Campinas, použil podle historika Borise Kossoje francouzský výraz „photographie“ ve svých osobních zápiscích již v roce 1834.{{cite book | title = Hercule Florence: El descubrimiento de la fotografía en Brasil | author = KOSSOY, Boris | publisher = Instituto Nacional de Antropología e Historia|místo = Mexico D.F | isbn = 968-03-0020-X | year = 2004 |}} Německá publikace ''Geschichte der Photographie'' z roku 1932 připisuje použití tohoto výrazu berlínskému astronomu [[Johann Heinrich von Mädler|Johannu von Mädlerovi]] v článku publikovaném 14. března 1839 v německých novinách ''Vossische Zeitung''.{{Cite book| last = Eder | first = J.M | title = History of Photography, 4th. edition |trans_title= Geschichte der Photographie| year = 1945 | origyear = 1932 | publisher = Dover Publications, Inc. | location = New York | pages = 258–259 | isbn = 0-486-23586-6}} Ačkoliv se o obou tvrzeních hojně informuje, žádná nezávislá strana zatím nepotvrdila jejich pravdivost. Zásluha za vytvoření slova „fotografie“ (respektive jeho anglické formy, „photography“) i seznámení veřejnosti s tímto slovem je tradičně připisována [[John Herschel|Johnu Herschelovi]]. Herschel novotvar použil v korespondenci již před 25. únorem 1839 a veřejně 14. března 1839 při své londýnské přednášce pro [[Královská společnost|Královskou společnost]]. V obou uvedených případech je Herschlovo používání slova „fotografie“ natolik dobře doložené, že je přijímáno bez další kritiky a zpochybňování. [36] => [37] => Profesor [[Josef Vojtěch Sedláček]] ve svém díle ''Základové měřictví čili geometrie'' z roku 1822 navrhl řadu českých slov, z nichž se některá ujala (nadhlavník, rovník), ale jiná ne (pobludnice – planeta; stejnítko – rovnítko, kořenítko – odmocnítko, zbytnice – hyperbola, blíženky – asymptoty, schodičník – elipsoid, početoměř – logaritmus){{Citace monografie [38] => | příjmení = Hons [39] => | jméno = Josef [40] => | příjmení2 = Šimák [41] => | jméno2 = Bohuslav [42] => | titul = Pojďte s námi měřit zeměkouli: papírová zeměkoule [43] => | vydání = 1 [44] => | vydavatel = Dr. K. Kolářová [45] => | místo = Praha [46] => | rok vydání = 1942 [47] => | počet stran = 151 [48] => | strany = 39 [49] => | poznámka = Podnázev vydání z roku 1959: kouzelný dalekohled. (Praha: Orbis, 1959. 419, [5] s. Věda a život.) [50] => }}. Stejně tak se neujal jeho výraz pro fotografa: světlopisec. [51] => [52] => == Historie fotografie == [53] => {{Podrobně|Historie fotografie}} [54] => [55] => === Předchůdci fotografie === [56] => Fotografie vznikla díky spojení několika technických objevů, z nichž některé mají své počátky dávno před vznikem prvních fotografií. Již ve starověké [[Čína|Číně]] [[Mocius]], příslušník [[Monismus|monistické]] filozofické školy, objevil a začal rozvíjet vědecké principy [[Optika|optiky]] a [[Camera obscura|camery obscury]]. „Camera obscura“ v [[Latina|latině]] doslova znamená „temná komora“ – je to objekt s otvorem umožňujícím průchod světla, přičemž na straně ležící proti otvoru vzniká převrácený obraz. V 5. a 4. století př. n. l. byl její princip popsán i [[Aristotelés|Aristotelem]] a [[Eukleidés|Euklidem]] Campbell, Jan (2005) ''[https://books.google.com/books?id=lOEqvkmSxhsC&pg=PA114 Film and cinema spectatorship: melodrama and mimesis]''. Polity. p. 114. {{ISBN|0-7456-2930-X}}Krebs, Robert E. (2004). [https://books.google.com/?id=MTXdplfiz-cC&pg=PA20 ''Groundbreaking Scientific Experiments, Inventions, and Discoveries of the Middle Ages and the Renaissance'']. Greenwood Publishing Group. p. 20. {{ISBN|0-313-32433-6}}. a v 6. století n. l. byla použita [[Byzantská říše|byzantským]] matematikem [[Anthémios z Trallu|Anthémiem z Trallu]] k jeho vlastním experimentům.[[Alistair Cameron Crombie]], ''Science, optics, and music in medieval and early modern thought'', p. 205 Camera obscura byla později vytvořena také čínským učencem [[Šen Kua]] (1031-1095), který se ve své knize ''Mengxi bitan'' věnuje jak jejímu popisu, tak optické fyzice, a arabským fyzikem [[Alhazen]]em (965-1040), jehož metody popsané v knize ''Velká optika'' mohou vést, za použití středověkých materiálů, ke vzniku primitivních fotografií.Wade, Nicholas J.; Finger, Stanley (2001). "The eye as an optical instrument: from camera obscura to Helmholtz's perspective". ''Perception''. '''30''' (10): 1157–77. [[Digital object identifier|doi]]:[[doi:10.1068/p3210|10.1068/p3210]]. [[PubMed Identifier|PMID]] [https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11721819 11721819]. Pro fotografii byl důležitý i objev [[Dusičnan stříbrný|dusičnanu stříbrného]] [[Albert Veliký|Albertem Velikým]] (1193-1280) a [[Chlorid stříbrný|chloridu stříbrného]] [[Georgem Fabriciusem|Georgem Fabriciem]] (1516-1571).Davidson, Michael W; National High Magnetic Field Laboratory at The Florida State University (1 August 2003). [http://micro.magnet.fsu.edu/optics/timeline/people/magnus.html "Molecular Expressions: Science, Optics and You – Timeline – Albertus Magnus"]. The Florida State University. Retrieved 28 November 2009.Potonniée, Georges (1973). ''The history of the discovery of photography''. Arno Press. p. 50. {{ISBN|0-405-04929-3}}Allen, Nicholas P. L. (11 November 1993). [http://repository.up.ac.za/xmlui/bitstream/handle/2263/16857/Allen_Shroud%281993%29.pdf "Is the ''Shroud of Turin'' the first recorded photograph?"] (PDF). ''The South African Journal of Art History'': 23–32.Allen, Nicholas P. L. (1994). "A reappraisal of late thirteenth-century responses to the Shroud of Lirey-Chambéry-Turin: encolpia of the Eucharist, vera eikon or supreme relic?". ''The Southern African Journal of Medieval and Renaissance Studies''. '''4''' (1): 62–94.Allen, Nicholas P. L. [https://web.archive.org/web/20070810183016/http://www.unisa.ac.za/Default.asp?Cmd=ViewContent&ContentID=7268 "Verification of the Nature and Causes of the Photo-negative Images on the Shroud of Lirey-Chambéry-Turin"]. unisa.ac.za Ve stejné době jako Fabricius, konkrétně v roce 1566, popsal [[Daniele Barbaro]] [[Clona|clonu]] a o století později, v roce 1694, popsal [[Wilhelm Homberg]] způsob, jakým světlo ztmavuje některé chemikálie.[[Helmut Gernsheim|Gernsheim, Helmut]] (1986). ''[https://books.google.com/books?id=GDSRJQ3BZ5EC&pg=PA3 A concise history of photography]''. Courier Dover Publications. pp. 3–4. {{ISBN|0-486-25128-4}}Gernsheim, Helmut and Gernsheim, Alison (1955) ''The history of photography from the earliest use of the camera obscura in the eleventh century up to 1914''. [[Oxford University Press]]. p. 20. Úvahy o fotografii se však neomezovaly jenom na vědecké bádání. Princip fotografie byl například popsán i ve fiktivním románu [[Tiphaigne de la Roche]] ''Giphanie'', který vyšel v roce 1760. [57] => [58] => Protože objev camery obscury se datuje až do starověké [[Čína|Číny]], není překvapivé, že našla své místo i o staletí později v [[Renesance|renesanční]] [[Evropa|Evropě]]. Camera obscura byla využívaná [[Renesanční malířství|renesančními malíři]] a barevné podání, které je dominantní v západním umění, vychází právě z této techniky. I [[Leonardo da Vinci]] se zmiňuje o cameře obscuře, konkrétně její přírodní formě v podobě temných jeskyní na okraji slunečného údolí. Otvor ve stěně umožňuje jeskyni fungovat na stejném principu, na jakém funguje právě camera obscura, a procházející světlo vytvoří na straně protilehlé otvoru převrácený obraz. Počátky fotografie byly věnované hlavně vymýšlení způsobů, jak tento obraz zachytit a uchovat. [59] => [60] => === Vynález fotografie === [61] => První známý pokus o zachycení obrazu na světlocitlivém materiálu pomocí camery obscury provedl britský vynálezce [[Thomas Wedgwood]] okolo roku 1800. Pokoušel se o to prostřednictvím papíru či kůže naimpregnovaných [[Dusičnan stříbrný|dusičnanem stříbrným]]. I když se mu povedlo zachytit siluety objektů umístěných na přímém slunci, a dokonce zvládl zachytit i obrysy maleb na skle nasvíceném sluncem, bylo roku 1802 ohlášeno, že „obrazy vytvořené prostřednictvím camery obscury jsou příliš slabé na to, aby měly za přiměřenou dobu vliv na dusičnany stříbra“. Obrazy siluet časem zcela ztmavly.Litchfield, R. 1903. "Tom Wedgwood, the First Photographer: An Account of His Life." London, Duckworth and Co. See Chapter XIII. Includes the complete text of Humphry Davy's 1802 paper, which is the only known contemporary record of Wedgwood's experiments. (Retrieved 7 May 2013 [[iarchive:tomwedgwoodfirst00litcrich|via archive.org]]). [62] => [63] => První známou fotografii vytvořil roku 1822 francouzský vynálezce [[Nicéphore Niépce]], při pokusech o vyhotovení tisku však byla zničena. Niépce byl znovu úspěšný v roce 1825, když vytvořil heliografickou kopii rytiny chlapce vedoucího koně, která byla objevena roku 2002 a je v současnosti považována za nejstarší dochovaný snímek.''World's oldest photo sold to library'' [online]. BBC News, 2002-03-21, [cit. 2011-02-28]. [http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/1885093.stm Dostupné online]. (anglicky) Přesto je však známější jeho fotografie [[Pohled z okna v Le Gras]], která vznikla roku 1826. Jedná se o nejstarší dochovaný snímek venkovní krajiny vytvořený fotoaparátem a Niépce k jeho vytvoření použil [[cín]]ovou desku pokrytou [[petrolej]]ovým [[roztok]]em, přičemž čas expozice byl celých osm hodin za slunného dne. Tento zdlouhavý proces se ukázal být slepou uličkou a Niépce začal experimentovat se sloučeninami [[stříbro|stříbra]], přičemž vycházel z poznatků Johanna Heinricha Schultze, který zjistil, že směs křídy a stříbra tmavne, pokud je osvětlena. [64] => [65] => Niépce a umělec [[Louis Daguerre]] společně zdokonalili existující proces na bázi stříbra. V roce 1833 Niépce zemřel a nechal své poznámky [[Louis Daguerre|Daguerrovi]]. Ten, přestože neměl příliš zkušeností s vědou, učinil dva klíčové objevy. Zjistil, že pokud stříbro nejprve vystaví [[Jod|jódovým]] parám, pak snímek exponuje a nakonec na něj nechá působit [[rtuť]]ové výpary, získá viditelný a nestálý obraz. Ten pak lze ustálit ponořením desky do solné lázně. Na rozdíl od mnohahodinových expozic stačily při tomto novém postupu minuty. Díky tomu se Daguerre stal prvním fotografem, u něhož lze doložit, že pořídil snímek člověka. Stalo se tak roku 1838, když fotografoval ulice [[Paříž]]e. Na rušném bulváru, mezi pěšími a povozy taženými koňmi, stojí chodec, který si nechává naleštit boty. Zatímco ostatní lidé nejsou při tak dlouhé době expozice vůbec vidět, protože se pohybovali, tento člověk stál dostatečně nehybně, aby byl jako jediný na snímku zdánlivě opuštěné ulice zachycen. V roce 1839 Daguerre oznámil, že objevil proces využívající postříbřenou [[Měď|měděnou]] desku, a nazval jej [[daguerrotypie]]. Podobný proces dodnes využívají fotoaparáty [[Instantní fotoaparát|Polaroid]]. [[Francie|Francouzská]] vláda patent koupila a ihned jej dala k volnému užití ([[public domain]]). [66] => [67] => Pro nový obor měla značný přínos i práce britského chemika [[John Herschel|Johna Herschela]], který jako první použil výrazy „fotografie“, „negativ“ a „pozitiv“. [[John Herschel|Herschel]] vynalezl [[Kyanotypie|kyanotypii]], později známou též pod pojmem [[modrotisk]]. V roce 1819 zjistil, že [[thiosíran sodný]] je rozpouštědlem [[Halogenidy|halogenidů]] stříbra a v roce 1839 oznámil [[William Fox Talbot|Williamu Foxu Talbotovi]] (a nepřímo i Daguerrovi), že právě tohoto by mohlo být využito k ustálení fotografií založených na halogenidech stříbra a učinit je zcela světluodolné. Koncem roku 1839 také udělal svůj první negativ na skleněnou fotografickou desku. [68] => [69] => [[William Fox Talbot]] objevil způsob, jak ustálit obraz získaný pomocí stříbrné [[Expozice (fotografie)|expozice]], ale udržoval jej v tajnosti. Poté, co četl o Daguerrově vynálezu, zdokonalil Talbot svůj proces tak, aby byl dostatečně rychlý a citlivý pro snímání lidí, a v roce [[1840]] oznámil vynález [[kalotypie]]. Listy papíru potáhl vrstvou [[Chlorid stříbrný|chloridu stříbrného]] pro vytvoření okamžitého negativního obrazu, který může být použit k vytvoření libovolného množství kopií, což se podobá i dnešnímu běžnému negativnímu procesu. Známý je Talbotův malý papírový negativ [[arkýř]]ového okna v [[Lacock Abbey]], který figuruje na jedné z mnoha fotografií vytvořených Talbotem v létě roku 1835 a je možné, že se jedná o úplně nejstarší existující fotografický negativ.Feldman, Anthony and Ford, Peter (1989) ''Scientists & inventors''. Bloomsbury Books, p. 128, {{ISBN|1870630238}}.Fox Talbot, William Henry and Jammes, André (1973) ''William H. Fox Talbot, inventor of the negative-positive process'', Macmillan, p. 95. Talbot si proces patentoval, čímž značně omezil jeho používanost. Po zbytek života pak soudní cestou svůj [[patent]] obhajoval a nakonec práce na poli fotografie zanechal. Později byl však Talbotův proces zdokonalen [[George Eastman|Georgem Eastmanem]] a v této zdokonalené podobě se používá dodnes. Také [[Hippolyte Bayard]] vyvinul způsob, jak fotografovat, ale není počítán mezi objevitele fotografie, protože se s oznámením vynálezu příliš zpozdil. [70] => [71] => V březnu roku 1851 publikoval [[Frederick Scott Archer]] v časopise ''The Chemist'' článek o mokrém [[Kolodiový proces|kolodiovém procesu]]. Existují tři podskupiny kolodiového procesu: [[ambrotypie]] (pozitiv na skle), [[ferrotypie]] (pozitiv na plechové desce) a [[pannotypie]] (negativ na skle) a až do příchodu suchého želatinového filmu v 70. letech 19. století byla Archerova deska nejpoužívanějším fotografickým médiem. Využíval ji, mimo jiné, i spisovatel [[Lewis Carroll]], který se po určitou dobu věnoval fotografii poměrně intenzivně. [72] => [73] => I po zbytek 19. století byla činěna řada pokroků ve fotografických skleněných deskách a tisku. V roce 1891 představil [[Gabriel Lippmann]] proces pro výrobu fotografií v přirozených barvách, který byl založen na optickém fenoménu interference světelných vln. Jeho vynález sice nebyl praktický, ale z vědeckého hlediska byl natolik elegantní a důležitý, že za něj Lippman obdržel v roce 1908 [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovu cenu za fyziku]]. [74] => [75] => Od 50. let 19. století byly skleněné fotografické desky nejpoužívanějším médiem ve fotografii a zůstaly jím až do 90. let 19. století, kdy začal být používán ohebný plastický film. Film měl řadu předností a velmi pomohl popularizaci amatérské fotografie. První filmy však byly poměrně drahé a zároveň jejich optická kvalita byla v porovnání se skleněnými deskami znatelně nižší. Až zhruba do roku 1910 ani nebyly plastické filmy dostupné ve velkých formátech, které preferovala většina profesionálů. Film tedy nenahradil skleněné desky ze dne na den. Díky lepší permanenci (schopnosti zachování rozměrů) skla se skleněné desky používaly k vědeckým účelů, například v [[Astrofotografie|astrofotografii]], ještě v 90. letech 20. století a v úzce specializovaném oboru laserové holografie si zachovaly své místo ještě po roce 2010. [76] => [77] => === Fotografie na film === [78] => V roce [[1876]] započali Ferdinand Hurter a Vero Charles Driffield průkopnickou práci v oblasti fotografických emulzí a jejich citlivosti vůči světlu. Práce Hurtera a Driffielda umožnila navržení prvního kvantitativního měření citlivosti filmu. [79] => [80] => V roce [[1884]] vyrobil [[George Eastman]] první [[fotografický film]], čímž zbavil fotografy nutnosti nosit s sebou těžké skleněné fotografické desky a jedovaté chemikálie. Tento první film byl papírový a potažený citlivou vrstvou, která se při zpracování snímku oddělila od papíru a přenesla na suché želatinové desky. V roce [[1888]] uvedla [[George Eastman|Eastmanova]] firma [[Kodak]] první filmový fotoaparát a o rok později vznikl první plastový film, vyrobený z vysoce hořlavého [[Nitrocelulóza|nitrátu celulózy]]. [81] => [82] => Právě z důvodu hořlavosti byl v roce [[1908]] firmou Kodak představen [[Acetátová vlákna|acetátcelulózový]] film.[http://www.kodak.com/global/en/corp/historyOfKodak/1878.jhtml History of Kodak, Milestones-chronology: 1878-1929] {{Wayback|url=http://www.kodak.com/global/en/corp/historyOfKodak/1878.jhtml |date=20120210123011 }}. kodak.com Zpočátku našel jenom omezené využití jako náhrada nebezpečného nitrátového filmu, který byl oproti němu odolnější, o něco průsvitnější a levnější. V případě rentgenových filmů došlo k úplnému přechodu na acetátocelulózový film až v roce [[1933]], a i když byl acetátcelulózový film vždy používán pro 16mm a 8mm amatérské filmy, nitrátový film zůstal standardem pro 35mm film až do ukončení výroby v roce 1951. Asi nejznámějším zástupcem fotoaparátů používajících právě 35mm film se stala [[Leica]], na trh poprvé uvedená roku [[1925]]. [83] => [84] => Filmy si ve světě fotografie zachovaly dominantní postavení až do počátku 21. století, kdy vedly pokroky v [[Digitální fotografie|digitální fotografii]] konzumenty k odklonu od filmu.Peres, Michael R. (2008). ''The Concise Focal Encyclopedia of Photography: from the first photo on paper to the digital revolution''. Burlington, Mass.: Focal Press/Elsevier. p. 75. {{ISBN|978-0-240-80998-4}}. I když v moderní fotografii tvoří většinu zastánci digitálních technik, film je stále používán jak nadšenci, tak profesionálními fotografy. Jedinečný vzhled filmových fotografií v porovnání s fotografiemi digitálními je pravděpodobně dán kombinací různých faktorů, včetně rozdílu ve spektrální a tonální citlivosti, rozlišení a barevném přechodu.Jacobson, Ralph E. (2000). ''The Focal Manual of Photography: photographic and digital imaging'' (9th ed.). Boston, Mass.: Focal Press. {{ISBN|978-0-240-51574-8}}.   [85] => [86] => === Monochromatická a černobílá fotografie === [87] => {{Podrobně|Černobílá fotografie}} [88] => Všechny fotografie byly zpočátku monochromatické, přičemž monochromatický efekt není omezen jenom na bílou, černou a přechodné šedé barvy, ale v závislosti na procesu může zahrnovat také odstíny jedné určité barvy. Například výsledkem [[kyanotypie]] je snímek vykreslený v modrých odstínech a pro [[Albuminový papír|albuminový]] tisk, který byl poprvé použit více než před 160 lety, jsou charakteristické odstíny hnědé. [[Černobílá fotografie]] zůstala dominantní i poté, co byl barevný film již desetiletí snadno dostupný, protože byla levnější a měla vzhled, který byl pro fotografii charakteristický. [89] => [90] => I když barevná fotografie převládá již řadu let, mnoho fotografů stále monochromatické snímky aspoň někdy vytváří. Důvodem může být prokázaná stálost v případě archivace správně zpracovaných materiálů založených na halogenidech stříbra či umělecký záměr. I barevné digitální snímky mohou být s pomocí různých technik zpracovány do černobílé podoby. Někdy se využívá monochromatický tisk nebo elektronické zobrazení v monochromatické podobě k záchraně barevných fotografií, které jsou z nějakého důvodu v originální podobě nepřijatelné – po převodu na monochromatický snímek mohou být někdy považované za lepší. Skoro všechny digitální fotoaparáty nabízejí možnost monochromatického focení a téměř všechen software pro editaci fotografií umožňuje kombinovat nebo selektivně odstraňovat barevný model RGB a tvořit monochromatické snímky z původně barevných fotografií. Někteří výrobci dokonce prodávají digitální fotoaparáty, které fotí pouze monochromaticky. [91] => [92] => === Barevná fotografie === [93] => [[Soubor:Tartan Ribbon.jpg|náhled|vlevo|''[[Stužka]]'', první barevná fotografie, 1861]] [94] => [[Soubor:Duhauron1877.jpg|náhled|Pohled na [[Agen]], [[Francie]] roku 1877 od Louise Ducose du Haurona, francouzského průkopníka barevné fotografie]] [95] => {{Podrobně|Barevná fotografie}} [96] => [97] => Zavedení barevné fotografie bylo brzděno omezenou citlivostí raných fotografických materiálů, které byly citlivé zejména na modrou, pouze málo na zelenou a prakticky zcela necitlivé na červenou.  [98] => [99] => Fyzikální princip barevné fotografie poprvé předvedl [[James Clerk Maxwell]] v [[Londýn]]ě [[17. květen|17. května]] [[1861]]. Promítl na plátno současně tři černobílé snímky barevné řádové stuhy přes červený, zelený a modrý filtr, které byly předtím exponovány přes filtry stejných barev.[http://www.edinphoto.org.uk/1_p/1_photographers_maxwell.htm James Clerk Maxwell] {{Wayback|url=http://www.edinphoto.org.uk/1_p/1_photographers_maxwell.htm |date=20180715162115 }} (anglicky). Navštíveno 5. července 2008.[http://physicsworld.com/cws/article/print/26527 EVERITT, Francis: James Clerk Maxwell: a force for physics] {{Wayback|url=http://physicsworld.com/cws/article/print/26527 |date=20090205190536 }} (anglicky). Navštíveno 5. července 2008. Prokázal tak princip [[aditivní míchání barev|aditivního míchání barev]]. Ve skutečnosti však byla použitá exponovaná fotocitlivá emulze necitlivá na červenou barvu. Místo červené byla na snímku přes červený filtr exponována okem neviditelná ultrafialová část spektra.[http://theonlinephotographer.blogspot.com/2007/05/james-clerk-maxwells-big-mistake.html James Clerk Maxwell's Big Mistake], [http://www.nationalmediamuseum.org.uk/autochrome/pdfs/A%20Short%20History%20of%20Colour%20Photography%20-%20Part1.pdf Colour Photography: The First Hundred Years, Part One – The Quest for Colour] (anglicky). Navštíveno 5. července 2008. Prakticky však byla tato technika kvůli své komplikovanosti nepoužitelná. [100] => [101] => Na výzkumy Jamese Maxwella navázal [[Louis Ducos du Hauron]]. Od roku [[1862]] pracoval několik let na praktickém způsob záznamu barevných fotografií pomocí dvou barevných systémů: [[Subtraktivní míchání barev|subtraktivního]] ([[žlutá]], [[azurová]], [[purpurová]]) a aditivního ([[červená]], [[zelená]], [[modrá]]). Roku [[1868]] tyto metody patentoval. Osvítil bromostříbrnou kolodiovou desku výtažkovými filtry a zhotovil tak diapozitivy zabarvené do červena, modra a žluta. Tyto tři části pak musely být položeny zcela přesně přes sebe, aby došlo k získání konečné fotografie. Kvůli vysokým nákladům této metody se však v praxi mnoho nepoužívala.Malá encyklopedie fotografie, Willfried Baatz, Computer Press, Brno, 2004 Jednou z prvních barevných fotografií je ''Landscape of Southern France'', která byla pořízena subtraktivní metodou roku [[1877]]. Zároveň s Hauronem objevil podobný systém [[Charles Cros]], který se později stal jeho spolupracovníkem. [102] => [103] => Důležitý byl i objev fotografa a chemika Hermanna Vogela, který přišel v roce [[1873]] na způsob zvýšení [[citlivost]]i zelené, žluté, a dokonce i červené pomocí přidání barviva. Pokroky v oblasti látek zvyšujících citlivost i v celkové citlivosti roztoků postupně snižovaly expoziční časy, které bývaly pro barevnou fotografii příliš dlouhé, a pomalu ji činily životaschopnou na trhu. [104] => [105] => Roku 1888 vyvolal F. E. Ives tříbarevnou fotografii, na níž pak navázal Němec [[Adolf Miethe]], který vynalezl panchromatické zcitlivění pro reprodukci barevných tónů. [106] => [107] => Prvním komerčně úspěšným barevným postupem se stal [[autochrom]], který v roce [[1907]] představili bratři [[Auguste a Louis Lumièrové|Lumiérové]]. Autochromové desky obsahovaly filtr tvořený barevnou mozaikou ze suchých zrnek bramborového škrobu. Tři barevné složky tak byly při průchodu světla zachyceny v podobě mikroskopických částeček snímku. Po zpracování autochromové desky na pozitiv dodala zrnka škrobu každé částečce snímku správnou barvu. [108] => [109] => První moderní inverzní film, [[Kodachrome]], byl představen roku 1935. Pomocí mnohovrstvé emulze zachycoval Kodachrome všechny tři barevné složky. Jedna vrstva byla citlivá na záznam červeného spektra, druhá na záznam spektra zeleného a poslední na záznam spektra modrého. Bez zvláštního zpracování by však výsledkem byly tři na sebe naskládané černobílé snímky. Až komplexním postupem ve specializované laboratoři vzniká snímek barevný. [110] => [111] => V roce 1936 představila firma [[Agfa]] film do jisté míry podobný – Agfacolor Neu. Na rozdíl od Kodachromu byly v Agfacolor Neu barvotvorné složky vpraveny do jednotlivých vrstev již při výrobě, což značně usnadnilo zpracování snímků. Barevné filmy, které jsou v současnosti dostupné, stále využívají mnohavrstvou emulzi a principy, které se nejvíce podobají právě výrobkům od Agfy. [112] => [113] => V roce 1963 představila firma [[Polaroid Corporation|Polaroid]] [[Instantní film|instantní barevný film]], který při použití ve zvláštním fotoaparátu vytvářel jedinečné tištěné barevné snímky jenom minutu či dvě po expozici. [114] => [115] => Barevná fotografie může vytvářet diapozitivy, které lze promítat prostřednictvím diaprojektoru nebo barevné negativy, z nichž lze vytvořit pozitivní barevné zvětšeniny na papír. Díky automatizovanému vybavení na tisk fotek je v současnosti právě tisk na papír tou nejběžnější formou barevné fotografie na film. Po přechodném období datovaném zhruba 1995-2005 byl barevný film odsunut levnými mnohapixelovými digitálními fotoaparáty na okraj trhu. Přesto někteří fotografové i nadále preferují film pro jeho charakteristický vzhled.[[Soubor:Gorskii 04422u.jpg|náhled|Raný barevný snímek [[Sergej Prokudin-Gorskij|Sergeje Prokudin-Gorského]] okolo roku 1909]] [116] => [117] => === Vynález digitální fotografie === [118] => V roce [[1969]] vynalezli [[George Elwood Smith]] a [[Willard Sterling Boyle|Willard Boyle]] snímače typu [[Charge-coupled device|CCD]] a v následujícím roce zabudovali CCD do fotoaparátu. Avšak teprve roku [[1981]] vyrobila společnost [[Sony]] první fotoaparát, Sony Mavica, který místo filmu na chemickém principu zaznamenával obraz na elektronické prvky [[Charge-coupled device|CCD]]. Jeho analogové výstupy se zapisovaly na [[Disketa|disketu]] a následně se mohly zobrazovat v televizi. [119] => [120] => Hlavním tahounem vývoje byla v osmdesátých létech firma [[Kodak]]. Roku [[1991]] přinesla na trh model DCS 100, první komerčně dostupnou [[Zrcadlovka|zrcadlovku]], která stála u zrodu komerční digitální fotografie, ačkoliv vysoká cena omezovala její prodej v podstatě pro skupinu fotožurnalistů a profesionálů. [121] => [122] => První digitální fotoaparát, který zaznamenal výrazný komerční úspěch, byl až roku [[1994]] Apple QuickTake 100.  [123] => [124] => V běžném prodeji byly digitální fotoaparáty od roku [[1996]] i v Česku. Po roce [[2000]] začaly aparáty používající digitální záznam vytlačovat běžné [[kinofilm]]ové. V současnosti je po celém světě více než 99 % fotografií vytvořeno pomocí digitálních fotoaparátů, přičemž narůstá podíl digitálních snímků ze [[Smartphone|smartphonů]]. [125] => [126] => Digitální fotoaparáty využívají k záznamu obrazu elektronický čip. Snímek je tedy zaznamenán jako soubor elektronických dat, ne jako soubor chemických změn na filmu.[https://www.kcl.ac.uk/newsevents/news/newsrecords/2011/04Apr/JamesClerkMaxwell.aspx "1861: James Clerk Maxwell's greatest year"]. King's College London. 3 January 2017. Významným rozdíl mezi digitální a chemickou fotografií tvoří skutečnost, že chemická fotografie, pracující s filmem a fotografickým papírem, je poměrně těžko manipulovatelná, zatímco digitální snímky se manipulují běžně. Díky tomu je možné manipulovat se snímkem v rozsahu, kterého by se s fotografií na film dosahovalo stěží, což otevírá nový komunikativní potenciál a využití. [127] => [128] => === České země === [129] => V bývalém Československu bylo fotografování rozšířeným domácím koníčkem běžných lidí. Fotografické zboží se prodávalo v prodejnách ''Fotokino'', které byly součástí [[drogerie|drogerií]]; na žádané zboží se stávaly i 200-300metrové fronty. Západní zboží bylo v Československu velmi drahé (nebylo výjimečné, že použitý starý fotoaparát stál několik měsíčních platů). V celé Praze byl jediný [[bazar]] s fotozbožím.''Retro : amatérská fotografie''. Pořad České televize, 12.11.2011, dostupné [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10176269182-retro/211411000360037/ online]. Proto byly rozšířeny kvalitní fotoaparáty tuzemské výroby značky FLEXARET a fotoaparáty PENTACON a PRAKTICA z NDR s vynikajícími optickými vlastnostmi. Situace se změnila s uvolněním trhu po roce [[1989]]. [130] => [131] => [[Soubor:Photography (Nouveaau Larousse,c. 1900) DSCN2864.jpg |náhled|upright=1.0|Fotografické zařízení kolem 1900]] [132] => [133] => == Technické aspekty == [134] => Nejčastěji je zařízením pro pořízení fotografie fotoaparát, médiem pro zachycení obrazu je pak [[fotografická deska]], [[fotografický film]] nebo, v případě [[Digitální fotoaparát|digitálního fotoaparátu]], elektronický čip. Deska a film mohou samy o sobě sloužit i k uchování obrazu, zatímco v případě zachycení na čip k jeho uchování slouží digitální magnetická či [[elektronická paměť]].[http://www.dpreview.com/learn/?/glossary/ "Glossary: Digital Photography Review"]. Dpreview.com. Retrieved 24 June 2013. Existují však i další metody, např. [[Fotokopírka|fotokopírky]] nebo [[xerox]]y, které fungují na principu [[Elektrický náboj|elektrického náboje]]. [135] => [136] => Fotografové ovládají tělo fotoaparátu a [[objektiv]] tak, aby vystavili světlocitlivý materiál požadovanému množství světla. Tím vzniká [[latentní obraz]] (v případě [[Fotografická deska|desky]] nebo filmu) nebo soubor [[Raw (grafika)|RAW]] (v případě [[Digitální fotoaparát|digitálních fotoaparátů]]), který je zpracován a následně zkonvertován do vhodného souboru. [[Digitální fotoaparát]]y obsahují elektronický čip založený na světlocitlivé elektronice, kterou může být například [[Charge-coupled device|CCD čip]] (využívající vázané náboje) nebo [[CMOS|CMOS čip]] (doplňkový [[polovodič]] na bázi [[Kovy|kovu]] a [[Oxidy|oxidu]]). Výsledný digitální obraz je přechováván v elektronické podobě, ale může být reprodukován i na papír. [137] => [138] => Camera obscura je temnou místností, která do maximální možné míry brání průchodu okolního světla dovnitř, s výjimkou světla formujícího obraz, jež zpravidla prochází malým otvorem. Naopak fotografovaný subjekt musí být pro vytvoření snímku osvětlen. Camery obscury se mohou svými rozměry velmi lišit, ty velké mohou tvořit celou temnou místnost, zatímco fotografovaný subjekt je v místnosti jiné, kde je dostatečně nasvícen. [139] => [140] => Když se fotografické materiály staly dostatečně „rychlé“ (tedy citlivé) na to, aby umožnily vytváření momentek a snímků bez vědomí fotografovaného subjektu, začaly se vyrábět malé „detektivní“ fotoaparáty. Některé byly dokonce maskované jako kniha, kabelka nebo kapesní hodinky (fotoaparát Ticka) nebo se skrývaly za širokou kravatou či šálou, přičemž spona do kravaty byla ve skutečnosti objektivem. [141] => [142] => Z fotoaparátu vychází [[videokamera]], která je charakteristická tím, že zaznamenává sekvence fotografií v rychlém sledu. Zatím co fotoaparát zachycuje obraz po jednom snímku, kamera zachycuje celé série snímků. Jednotlivé snímky jsou později přehrány určitou rychlostí počtu snímků za sekundu (někdy je přebírán anglický výraz „frame rate“, zkráceně fps). Při sledování lidské oči a mozek spojí tyto jednotlivé snímky dohromady, čímž se vytvoří iluze, že sledujeme skutečný pohyb.Anderson, Joseph; Anderson, Barbara (Spring 1993). [https://web.archive.org/web/20091124182503/http://www.uca.edu/org/ccsmi/ccsmi/classicwork/Myth%20Revisited.htm "The Myth of Persistence of Vision Revisited"]. ''Journal of Film and Video''. '''45''' (1): 3–12. Archived from [http://www.uca.edu/org/ccsmi/ccsmi/classicwork/Myth%20Revisited.htm the original] on 24 November 2009. [143] => [144] => === Ovládání fotoaparátu === [145] => K dosažení vhodné [[Expozice (fotografie)|expozice]] je nutné provést určitá nastavení, a to buď automaticky, nebo manuálně. S jejich pomocí je pak dosaženo čistého, ostrého a vhodně osvětleného snímku. Ovládání fotoaparátu zpravidla zahrnuje následující: [146] => {| class="wikitable" [147] => |'''Nastavení''' [148] => |'''Popis''' [149] => |- [150] => |[[Ostrost|Ostření]] [151] => |Umístění fotografovaného předmětu nebo seřízení optického zařízení tak, aby byl výsledný obraz ostrý.[http://dictionary.reference.com/browse/focus "Definition of focus"]. IAC. Retrieved 31 January 2012. [152] => |- [153] => |[[Clona]] [154] => |Nastavení [[Clona|clony]] reguluje množství světla, které bude procházet [[objektiv]]em. Clona má také vliv na [[Hloubka ostrosti|hloubku ostrosti]] a [[Difrakce|difrakci]]. Otevřenost [[Clona|clony]] je vyjádřena hodnotou [[Clonové číslo|clonového čísla]] (f), přičemž čím vyšší toto číslo je, tím méně světla proniká dovnitř a [[hloubka ostrosti]] narůstá, zároveň však narůstá i [[difrakce]]. Průměr vstupní čočky je dán poměrem mezi [[Ohnisková vzdálenost|ohniskovou vzdáleností]] a [[Clonové číslo|clonovým číslem]]. [155] => |- [156] => |[[Expoziční čas]] [157] => |Ovládání [[Expoziční čas|rychlosti závěrky]] (často vyjádřená jako zlomky sekundy nebo, v případě mechanických závěrek, jako úhel závěrky) slouží k nastavení času, po který je světlocitlivý materiál vystaven světlu. „Rychlejší“ závěrka (trvající kratší dobu) snižuje jak množství pronikajícího světla, tak množství [[Pohybová neostrost|pohybové neostrosti]] dané pohybem subjektu nebo [[fotoaparát]]u. Pomalejší [[Expoziční čas|rychlost závěrky]] umožňuje delší [[Expozice (fotografie)|expozici]], čehož se využívá při snížené světelnosti, například při [[Astrofotografie|fotografiích noční oblohy]]. [158] => |- [159] => |[[Vyvážení bílé]] [160] => |V digitálních [[fotoaparát]]ech se jedná o elektronické vyvážení [[Barevná teplota|barevné teploty]], která je svázaná s určitými světelnými podmínkami. Pokud je bílá barva zaznamenána jako bílá, budou i ostatní barvy na snímku vypadat přirozeně. V případě mechanických fotoaparátů na film se [[vyvážení bílé]] dosahuje prostřednictvím výběru vhodného [[Fotografický film|filmu]] pro dané světelné podmínky nebo použitím [[Barevný filtr|barevného filtru]]. [161] => |- [162] => |Měření [[Expozice (fotografie)|expozice]] [163] => |[[Expozice (fotografie)|Expozice]] se měří proto, aby fotograf snadněji dosáhl optimální [[Expozice (fotografie)|expozice]] vzhledem k jasu a stínům dané scény. Moderních [[fotoaparát]]y dnes běžně měří [[Expozice (fotografie)|expozici]] samy a dovedou na jejím základě provést i automatické nastavení pro dané podmínky. Dokud však tato technologie nebyla dostupná, správné expozice se dosahovalo pomocí [[expozimetr]]u anebo [[fotograf]] využíval své znalosti a zkušenosti k odhadnutí správného nastavení. Aby bylo možné využít poznatky o množství světla k nastavení [[Clona|clony]] a [[Expoziční čas|expozičního času]], je nutné vzít v potaz [[citlivost]] filmu nebo čipu, který v daném [[fotoaparát]]u je. [164] => |- [165] => |[[Citlivost]] [166] => |Ve [[fotoaparát]]ech na film se udává [[citlivost]] filmu, v digitálních fotoaparátech pak proměnná [[citlivost]] čipu (která může být i součástí automatické [[Expozice (fotografie)|expozice]], kterou provádí [[fotoaparát]] sám). [[Citlivost]] je zpravidla udávaná pomocí číselného systému ISO. Čím vyšší je ISO, tím citlivější je film či čip vůči světlu, zatímco při nižších číslech je citlivost menší. [[Citlivost]], spolu s [[Clona|clonou]] a [[Expoziční čas|expozičním časem]], tvoří [[Expozice (fotografie)|expozici]] [[fotoaparát]]u, tedy ovlivňuje výslednou světlost fotografie. [167] => |- [168] => |Ostřící bod [169] => |U některých [[fotoaparát]]ů je možné vybrat si z ostřících bodů, které symbolizují místa, na něž se bude [[fotoaparát]] snažit zaostřit. Například řada [[Zrcadlovka|zrcadlovek]] nabízí přímo v [[Hledáček|hledáčku]] množství automatických ostřících bodů. [170] => |} [171] => Výrazný vliv na kvalitu nebo estetiku fotografie může mít i mnoho dalších částí fotoaparátu, mezi které se řadí: [172] => * [[Ohnisková vzdálenost]] a druh [[objektiv]]u ([[Normální objektiv|normální]], [[teleobjektiv]], [[Širokoúhlý objektiv|širokoúhlý]], [[Makroobjektiv|makro]], [[rybí oko]] nebo [[zoom]]) [173] => * Použité [[Fotografický filtr|fotografické filtry]], nástavce a další doplňky [174] => * Citlivost média na světlo a barvu [175] => * Parametry materiálu zaznamenávajícího světlo – například v případě fotoaparátů na [[Fotografický film|film]] hraje roli velikost světlocitlivých krystalků halogenidů stříbra a u [[Digitální fotoaparát|digitálních fotoaparátů]] mimo jiné [[rozlišení]] dané počtem [[pixel]]ů. [176] => [177] => === Expozice a zpracování === [178] => Výše uvedená hlediska, jako clona, čas expozice a citlivost, spolu nerozlučně souvisí, neboť mění celkové množství světla dopadajícího na médium. Změna kteréhokoli z nich změní i výslednou expozici. Mnoho dnešních fotoaparátů je schopných provádět nastavení těchto parametrů automaticky, např. přizpůsobí clonu vzhledem k nastavenému času. [179] => [180] => Délka [[Expozice (fotografie)|expozice]] (také nazývaná „rychlost závěrky“ – i u fotoaparátů, které fyzickou [[Závěrka (fotoaparát)|závěrku]] nemají) je nejčastěji udávána ve zlomcích sekundy. Je možné použít i expoziční časy jedné a více sekund, nejčastěji pro fotografie neživých subjektů či [[Noční fotografie|noční fotografii]], při níž mohou být expoziční časy i několik hodin. V případě pohyblivých subjektů se však častěji používá krátká doba expozice, aby se předešlo rozmazání obsahu fotografie (i když i to může být někdy žádoucí, např. pro zdůraznění pohybu).Fisher, Jim (2013). "Take Picture-Perfect Digital Photos." PC Magazine: 134–141. [181] => [182] => Efektivní [[clona]] je vyjádřena [[Clonové číslo|clonovým číslem]], které je dané poměrem [[Ohnisková vzdálenost|ohniskové vzdálenosti]] a průměrem otvoru clony. Při stejném průměru clony projde objektivem s delší ohniskovou vzdáleností méně světla než u objektivů s kratší ohniskovou vzdáleností, což je dáno odlišnou propustností světla. Čím je clonové číslo menší, tím větší je efektivní clona. Současný systém clonových čísel se nazývá Britský standard (BS-1013) a byl standardizován na mezinárodním shromáždění v roce 1963.British Standards Institution (1963). [http://www.amazon.co.uk/Photographic-lenses-Definitions-accuraccy-Standard/dp/B0000CLPFU ''Photographic lenses: Definitions, methods and accuraccy of marking (British Standard 1019)''] (2nd ed.). British Standards Institution. Retrieved 19 March 2016. Během 20. století však byly používané i jiné stupnice, jako například Evropská stupnice, Střední nastavení nebo Jednotná stupnice navržená roku [[1881]] [[Královská fotografická společnost|Královskou fotografickou společností]]. Všechny tyto stupnice jsou však v současnosti z velké části zastaralé.Spencer, Douglas A. (1973). ''The focal dictionary of photographic technologies''. Englewood Cliffs, N.J.: Prentice Hall. {{ISBN|978-0133227192}}. Někdy jsou udávána i T-čísla, která berou v potaz propustnost světla daného objektivu a lze je vypočítat vynásobením clonového čísla a odmocniny propustnosti. [183] => [184] => Pokud je clonové číslo zmenšeno o násobek √2, průměr clony se o stejný násobek zvětší, přičemž plocha clony se zvětší o násobek 2. Mezi clonová čísla, která se vyskytují na běžném objektivu, se řadí 2.8, 4, 5.6, 8, 11, 16, 22, 32. Když clonové číslo o jednu hodnotu snížíme, množství světla dopadajícího na film nebo čip se zdvojnásobí. Pokud naopak o jedno číslo přicloníme, bude na něj dopadat, oproti původní hodnotě, pouze polovina množství světla. [185] => [186] => Snímek můžeme zachytit pomocí různých kombinací závěrky, clony a citlivosti. Různá nastavení clony a doby expozice mohou umožnit pořizování snímků na určitých hodnotách citlivosti, v různých světelných podmínkách, při pohybu subjektu či fotoaparátu a slouží i k dosažení požadované [[Hloubka ostrosti|hloubky ostrosti]]. Při menší citlivosti je na snímku v případě filmu menší zrnitost, v případě digitálních fotoaparátů pak menší šum. Vyšší citlivost však umožňuje kratší čas expozice, který může sloužit např. k redukci pohybové neostrosti, a použití vyššího clonového čísla, které vede ke zvýšení hloubky ostrosti. Menší clona je často využívaná, pokud je méně světla, a větší clona, pokud je světla více. Pokud se subjekt pohybuje a chceme zabránit pohybové neostrosti, můžeme ho „zmrazit“ díky kratší době expozice. K zabránění pohybové neostrosti napomáhá i stativ, díky němuž není fotoaparát přímo v rukou fotografa a expozice tedy může být delší, aniž by došlo k rozmazání obrazu. [187] => [188] => Například clona f/8 (clonové číslo 8) a čas 1/125 (doba expozice 8ms) ve srovnání s f/5.6 a 1/250 dosáhnou stejného celkového objemu dopadajícího světla. Přesto však tato dvě nastavení neposkytnou stejný výsledek. Clona a ohnisková vzdálenost objektivu společně utváří hloubku ostrosti, což je rozmezí vzdáleností, které jsou ostré. Objektiv s delší ohniskovou vzdáleností a otevřenější clonou vytvoří snímek s malou hloubkou ostrosti (jenom malá část bude zaostřena). Toho je často využíváno, pokud je potřeba oddělit subjekt od pozadí, například při [[Portrétní fotografie|portrétní fotografii]] nebo [[Makrofotografie|makrofotografii]]. Naopak použití širokoúhlejšího objektivu nebo vyššího clonového čísla povede k větší hloubce ostrosti, což je často vhodné například při [[Fotografie krajiny|fotografování krajiny]] nebo skupin lidí, protože více objektů (blízkých i vzdálených) bude na výsledném snímku zaostřených. S opravdu velkými clonami, například u [[Dírková komora|dírkových komor]], spadá značná škála vzdáleností do hloubky ostrosti, vinou difrakce způsobené velmi malým otvorem pro průchod světla je však celková ostrost snímku nízká. Obecně je největší ostrosti dosaženo okolo střední hodnoty rozsahu clony objektivu (např. pro objektiv s rozsahem f2,8-f/16 je to f/8). Vzhledem k technologickému pokroku jsou však mají objektivy čím dál lepší schopnost dosahovat ostrosti i při použití široce otevřené clony. [189] => [190] => Zachycení obrazu je jenom částí tvorby snímku. Bez ohledu na materiál je vždy nutné podniknout jisté kroky k převodu [[Latentní obraz|latentního obrazu]] zachyceného fotoaparátem na viditelný snímek. V případě [[diapozitiv]]ů se vyvolávaný film vloží do [[diaprojektor]]u, odkud může být promítán. K vytištění filmu je nutné vytisknout již vyvolaný filmový [[negativ]] na [[fotografický papír]] nebo [[diapozitiv]]. Před příchodem [[Laserová tiskárna|laserových]] a [[Inkoustová tiskárna|inkoustových tiskáren]] se celuloidové negativy dávaly do [[Zvětšovací přístroj|zvětšovacího přístroje]], který na určitou dobu (většinou měřenou na sekundy nebo zlomky sekundy) promítl obraz na světlocitlivý papír. Tento papír byl následně ponořen do [[Vývojka|vývojky]] (chemického roztoku sloužícího ke zviditelnění latentního obrazu) a ihned poté do [[Přerušovací lázeň|přerušovací lázně]] (ta zastaví chemické procesy vývojky a zajistí, aby se obraz na normálním světle dále neměnil). Nakonec byl obraz pověšen a nechal se usušit. Až po uschnutí s ním bylo možné manipulovat, aniž by hrozilo jeho snadné poškození. Celý tento proces zpracování umožnil fotografovi manipulovat s výsledným vzhledem fotografie – nebyl zcela svázán podobou [[negativ]]u. Mohl upravovat dobu, po kterou byla fotografie ve [[Zvětšovací přístroj|zvětšovači]] i v obou chemických roztocích a ovlivňovat tak, mimo jiné, světlost a ostrost snímku. [191] => [192] => Zpracování a výroba fotografií je odvětví spíše profesionálního charakteru, jelikož výrobní prostředky vyžadují vysoké finanční náklady a k jejich správné obsluze je potřeba mít určité vzdělání a kvalifikaci. Proto je častou praxí objednávat si zpracování a výrobu fotografií ve formě služby. Poskytovatelé těchto služeb vyvolávají negativy a diapozitivy, skenují a upravují skeny i jiné digitální vstupy, provádějí úpravu samotných fotografií jako i archivaci nebo digitalizaci archivů (k digitalizaci historických fotografických archivů se v profesionální oblasti využívají např. bubnové [[Scanner|skenery]]). Někteří profesionální i amatérští fotografové si stále zpracovávají a vyvolávají film sami, ale nástup [[digitální fotografie]] způsobil, že drtivá většina fotografií je dnes pořízena digitálně a pokud je zpracována pomocí tisku, jedná se o tisk, který již není závislý na chemických reakcích na světlo. Digitální fotografie mohou být nahrány na internetové fotogalerie, prohlíženy v televizi, na počítači nebo v digitálním fotorámečku. Žádný z těchto druhů zobrazení nemá vliv na možnost tisku fotografie na papír či speciální fotopapír prostřednictvím tiskárny. [193] => [194] => Snímek lze před jeho finální verzí různě modifikovat. Některé možnosti manipulace se snímkem jsou podobné možnostem, které poskytuje fotoaparát při zachycování snímku, zatímco jiné jsou jedinečné pro proces zpracování. Většina možností manipulace s filmem má svůj ekvivalent v digitálním světě, ale někdy dochází k odlišným efektům, například dodging (zesvětlování) a burning (ztmavování). Vliv na výslednou fotografii mají mimo jiné: [195] => * Použité chemikálie a postupy během vyvolávání filmu [196] => * Délka [[Expozice (fotografie)|expozice]] tisku [197] => * Kontrast [198] => * Dodging – zesvětlování určitých částí fotografie [199] => * Burning – ztmavování určitých částí fotografie [200] => * Struktura papíru – např. lesklý, matný [201] => * Druh papíru – např. oboustranně laminovaný papír (RC) nebo barytonový (FB) [202] => * Velikost papíru [203] => * Tvar snímku – tisk může být v různých tvarech, např. kolečko nebo ovál [204] => * [[Virážování|Tónování]] – změna barvy černobílé fotografie (např. přidáním teplejších sépiových barev) [205] => [206] => == Technická fotografie == [207] => Technická fotografie je odvětví, které se zabývá technickými aspekty fotografie: [208] => * fotografická [[optika]] [209] => * fotografická [[mechanika]] [210] => * fotografická [[elektronika]] [211] => * fotografická chemie [212] => * [[digitální fotografie]] [213] => * fotografický [[software]]. [214] => [215] => == Fotografické žánry == [216] => [217] => === Amatérská fotografie === [218] => Pro amatérského fotografa je fotografování koníčkem, nikoliv výdělečnou činností. Kvalita některých amatérských prací je však srovnatelná s kvalitou mnohých profesionálů a [[amatérská fotografie]] často hraje významnou roli v oblastech, kde je jenom malá šance na komerční využití či zisk. Volba subjektů může být jak úzce specializovaná, tak velmi různorodá. Amatérská fotografie zažila rozmach koncem 19. století díky popularizaci fotoaparátů, které bylo možné držet v ruce. Dnes k fotografování a šíření fotografií slouží nejrůznější technologie a platformy, z nichž jsou vlivné zejména fotoaparáty v mobilních telefonech, které zpřístupnily fotografování většímu množství lidí, a sociální média, přes která se fotografie šíří. [219] => [220] => === Komerční fotografie === [221] => [[Komerční fotografie]] je jakýkoliv druh fotografie, za který je fotograf placen a zároveň nejsou jeho fotografie viděny jako umělecké dílo. Následující kategorie jsou příklady, které může komerční fotografie zahrnovat: [222] => [223] => [[Reklamní fotografie]] je dělaná s cílem vyobrazit a zpravidla i prodat službu nebo produkt, například fotografie výrobku snažící se zobrazit ho v co nejlepším světle v různých médiích, velmi často v [[Reklama|reklamě]]. Tyto snímky zpravidla dělají reklamní agentury, designové firmy nebo oddělení pro design působící v jednotlivých firmách. [224] => [225] => [[Módní fotografie]] a [[glamour]] jsou druhem reklamní fotografie, která zpravidla zahrnuje modela nebo modelku. Módní fotografie, jimiž je známý například americký časopis [[Harper's Bazaar|Harper’s Bazaar]], klade důraz na oblečení a doplňky. Naopak glamour klade důraz na modela nebo modelku a jejich těla, přičemž někdy zahrnuje i [[Fotografie aktu|akty]]. Módní fotografie i glamour jsou populární v reklamě. [226] => [227] => [[Koncertní fotografie]] se zaměřuje na zachycování nearanžovaných snímků, jejichž předmětem je jak umělec nebo kapela, tak diváci a atmosféra koncertu. Mnoho koncertních fotografů je na [[Nezávislý profesionál|volné noze]] a získávají zakázky přímo od umělce nebo jejich manažera k fotografování určité akce. Kromě propagace dějiště koncertu slouží koncertní fotografie i k propagaci umělce nebo skupiny. [228] => [229] => [[Zátiší (fotografie)|Fotografie zátiší]] zpravidla zobrazuje běžné, neživé objekty, které mohou být jak přírodní, tak dílem člověka. [230] => [231] => [[Fotografie potravin|Fotografie jídla]] může být využita v [[Noviny|novinách]] a [[časopis]]ech, na obalech nebo v reklamě. Je podobná fotografii zátiší. [232] => [233] => [[Novinářská fotografie|Fotožurnalismus]] slouží k doplnění zpráv nebo článků. Jednou z jeho podkategorií jsou i [[paparazzi]], což je označení pro fotografy, kteří tvoří nearanžované fotografie sportovců, celebrit, politiků a dalších významných lidí, často bez jejich svolení. [234] => [235] => [[Konceptuální umění|Konceptuální fotografie]] je založena na určité myšlence nebo představě. Ačkoliv zobrazuje skutečné předměty, v jádru je [[Abstrakce|abstraktní]]. [236] => [237] => [[Makrofotografie]] je fotografování detailů, přičemž daný objekt je menší než jeho obraz na filmu či snímači. Nejčastěji se makrofotografie využívá pro snímky drobných živočichů, jako jsou motýli nebo mouchy, či fotografii malých rostlin. [238] => [239] => [[Portrétní fotografie|Portrétní]] a [[svatební fotografie]] [240] => [241] => [[Fotografie krajiny|Krajinářská fotografie]] [242] => [243] => [[Fotografie divoké přírody]] [244] => [245] => Trh pro fotografické služby ztělesňuje [[aforismus]] o tom, že „obraz často řekne víc než tisíc slov“. Mnoho lidí fotografuje pro komerční účely a za jejich snímky platí řada časopisů, novin, reklamních agentur nebo firem provozujících internetové stránky. Organizace, které potřebují fotografie a mají na ně rozpočet, si mohou vybrat z několika možností: mohou fotografa přímo zaměstnat, mohou zorganizovat veřejnou soutěž nebo k fotografiím získat práva prostřednictvím [[Fotobanka|fotobank]]. K tradičním velkým fotobankám se řadí například [[Getty Images]] a Corbys, k menším mikrofotobankám například [[Fotolia]], ale existují i internetová tržiště, jako třeba Cutcaster.  [246] => [247] => === Umělecká fotografie === [248] => Během 20. století byla [[Umělecká fotografie|umělecká]] i [[dokumentární fotografie]] přijata anglicky hovořícím uměleckým světem a galeriemi. Ve Spojených státech několik fotografů, například [[Alfred Stieglitz|Alfred Stiglitz]], [[Edward Steichen]], John Szarkowski, [[F. Holland Day]] nebo [[Edward Weston]], zasvětilo své životy boji za přijetí fotografie do kategorie umění. Umělecká fotografie byla ve svých počátcích zastoupena [[Piktorialismus|piktorialismem]], což je styl snažící se napodobit [[Malba|malbu]], často s využitím malé [[Hloubka ostrosti|hloubky ostrosti]], k vytvoření snového, romantického vzhledu. V reakci na piktorialismus vznikla [[Skupina f/64]], na jejímž založení se podílel například [[Edward Weston]] a [[Ansel Adams]]. Skupina f/64 propagovala „přímou fotografii“, pro niž je charakteristická ostrost a pojetí fotografie jako jedinečného média, bez snahy napodobovat jiné umělecké směry a řemesla. [249] => [250] => Estetika fotografie zůstává, zejména v uměleckých kruzích, pravidelně probíraným tématem. Mnoho umělců dříve zastávalo názor, že fotografie je mechanickou reprodukcí obrazu a pokud má být skutečným uměním, pak by musela být v kontextu umění předefinována – například stanovením složek, které dělají pro pozorovatele fotografii krásnou. Tato polemika má své kořeny v úplně prvních fotografiích „psaných světlem“. [[Nicéphore Niépce|Nicéphore Niécpe]], [[Louis Daguerre]] a další z prvních fotografů se sice setkávali s uznáním, zároveň však někteří zpochybňovali, že jejich práce naplňuje definice a cíle umění. [251] => [252] => [[Clive Bell]] ve své eseji ''Art'' prohlašuje, že pouze „významová forma“ odlišuje umění od toho, co uměním není.
Musí existovat jeden určitý rys, bez něhož se umělecké dílo neobejde – a zároveň, pokud dílo tento rys má, tak není zcela bezcenné. Co je tímto rysem? Které rysy jsou sdílené všemi předměty, jež v nás vyvolávají estetické emoce? Které rysy sdílí [[Hagia Sofia]] s okny katedrály [[Katedrála Notre-Dame (Paříž)|Notre-Dame]], mexickou sochou, perskou mísou, čínskými koberci, [[Giotto di Bondone|Giottovými]] freskami v [[Padova|Padově]] a mistrovskými díly [[Paussinae|Poussina]], [[Piero della Francesca]] a [[Paul Cézanne|Cézanna]]? Zdá se, že v úvahu připadá jenom jedna odpověď: významová forma. V každém z těchto děl se linie a barvy zkombinovaly specifickým způsobem a určité formy a vztahy mezi nimi probouzí naše estetické emoce.[[Clive Bell]]. "[http://www.csulb.edu/~jvancamp/361r13.html Art]", 1914. Retrieved 2 September 2006.
[253] => [254] => === Vědecká a forenzní fotografie === [255] => Fotografie má dlouhou a významnou historii zaznamenávání vědeckých jevů. Její kořeny sahají až [[Louis Daguerre|Daguerrovi]] a [[William Fox Talbot|Fox-Talbotovy]] a jejich záznamům astronomických událostí (např. zatmění) i makrosnímkům malých tvorů a rostlin a, v případě skutečně malých subjektů, dokonce mikrofotografie, při níž se využívá připevnění fotoaparátu na mikroskop. Fotografie se také ukázala být užitečnou při zaznamenávání místa zločinu nebo nehody, například již v roce [[1861]] při pádu Wootonského mostu. Analýzou fotografií pro právní účely se dnes zabývá [[forenzní fotografie]], přičemž fotografie na místě činu jsou pořizované alespoň ze tří různých míst a zachycují jak celkový pohled, tak užší pohled včetně detailu.Rohde, R. R. (2000). Crime Photography. PSA Journal, 66(3), 15. K zachycení specifických detailů se někdy používá černobílá nebo infračervená fotografie. [256] => [257] => V roce 1845 vynalezl Francis Ronalds, čestný ředitel londýnské [[Hvězdárna|hvězdárny]] Kew Observatory, první fotoaparát, který byl schopný bez přestání zaznamenávat meteorologické a geomagnetické parametry. Různé stroje tvořily 12- nebo 24hodinové fotografické záznamy minutu po minutě se měnících hodnot [[Atmosférický tlak|atmosférického tlaku]], [[Teplota|teploty]], [[Vlhkost vzduchu|vlhkosti]], atmosférické elektřiny a tří složek magnetických sil. Fotoaparáty byly dodány do mnoha hvězdáren po celém světě a někde zůstaly využívané i po značnou část 20. století.Ronalds, B.F. (2016). ''Sir Francis Ronalds: Father of the Electric Telegraph''. London: Imperial College Press. {{ISBN|978-1-78326-917-4}}.Ronalds, B.F. (2016). [http://www.eshph.org/blog/2016/04/19/1642/ "The Beginnings of Continuous Scientific Recording using Photography: Sir Francis Ronalds' Contribution"]. ''European Society for the History of Photography''. Retrieved 2 June 2016. Nedlouho po Ronaldsovi vyvinul podobné nástroje pro [[Královská greenwichská observatoř|Královskou greenwichskou observatoř]] Charles Brooke.[https://books.google.com/books?id=DhfnAAAAMAAJ&pg=PA309 "Photographic self-registering magnetic and meteorological apparatus: Invented by Mr. Brooke of Keppel-Street, London"]. ''The Illustrated Magazine of Art''. New York: Alexander Montgomery. '''1''': 308–311. 1853. [258] => [259] => Věda využívá obrazové technologie, které jsou odvozené od konstrukce dírkové komory. Fotografie se stala všudypřítomnou při záznamu událostí a dat ve vědě a technických oborech, jako i na místech zločinu a nehod. Způsob využití se značně rozšířil díky využití jiných vlnových délek, jako v případě [[Infračervená fotografie|infračervené fotografie]], [[Ultrafialová fotografie|ultrafialové fotografie]] nebo [[spektroskopie]]. Tyto metody byly poprvé použity ve [[Viktoriánské období|viktoriánském období]], avšak od té doby byly významně vylepšeny.Blitzer, Herbert L.; Stein-Ferguson, Karen; Huang, Jeffrey (2008). [https://books.google.com/books?id=a0nmdTmHMrIC&pg=PA8 ''Understanding forensic digital imaging'']. Academic Press. pp. 8–9. {{ISBN|978-0-12-370451-1}}. [260] => [261] => == Využití fotografie == [262] => Fotografie se řadí mezi zobrazovací technologie a už od svých počátků se těší velkému zájmu vědců i umělců. Vědci používají fotografii pro přesný a věrný záznam skutečnosti, např. [[Eadweard Muybridge]] ve své studii o lidských a zvířecích pohybech z roku [[1887]]. Umělci se stejně tak zajímali o věrnost zobrazení fotografie, ovšem zkoumali také další možnosti než jen pouhé zachycování obrazu reálného světa. Fotografii začala brzy využívat také armáda, policie a bezpečnostní složky. Dnes je fotografie nepřehlédnutelně zastoupena téměř ve všech médiích ([[noviny]], [[internet]], [[Televize|TV]]), využívá se hojně v marketingu a reklamě a jednoduché fotoaparáty v [[mobilní telefon|mobilních telefonech]] možná naznačují její další rozmach. [263] => [264] => == Sociální a kulturní dopady == [265] => [[Soubor:Aktikompositsioon 19 (J. Künnap).jpg|náhled|Fotografie může sloužit buď k zachycení reality, nebo k vytvoření uměleckého díla. Fotomanipulace byla v historii odsuzována, ale později čím dál více uznávána jako projev umění. Foto [[Jaan Künnap]]: ''Nude composition 19'', 1988.]] [266] => [267] => Existuje celá řada přetrvávajících otázek, které se týkají různých aspektů fotografie. Například [[Susan Sontagová]] se ve své studii ''O fotografii'' (1977) zabývá jedním z hojně diskutovaných problémů ve fotografické komunitě, a to znepokojením ohledně objektivity fotografie.Bissell, K.L. (2000) ''Photography and Objectivity''. Sontagová tvrdí, že: „Fotografovat znamená přivlastnit si fotografovaný objekt. Sám vstupuje do určitého vztahu se světem a tento vztah mu dává pocit vědění, a tedy moci.“Sontag, S. (1977) ''[[On Photography]]'', Penguin, London, str. 3–24, {{ISBN|0312420099}}. Fotograf činí rozhodnutí ohledně toho, co fotografovat, které prvky ze snímku vyloučit nebo z jakého úhlu objekty zachytit. Tyto prvky mohou odrážet určitý socio-historický kontext. Je tedy možné tvrdit, že fotografie je subjektivní metodou znázornění. [268] => [269] => Sontagová se v knize ''O fotografii'' věnuje i spojení [[Voyeurismus|voyerství]] a fotografie, které mimo jiné ilustruje na příkladu filmu [[Alfred Hitchcock|Alfreda Hitchcocka]] ''[[Okno do dvora]]'' (1954), kde je fotoaparát zobrazován jako předmět podporující voyeurství. „I když je fotoaparát místem sloužícím k pozorování, samotný proces fotografování je více než jen pasivním pozorováním.(...) Fotoaparát neznásilňuje ani nezískává kontrolu, ale může se vměšovat, vnikat bez povolení, zkreslovat, zneužívat a, pokud dotáhneme metaforu do extrému, zabíjet. Na rozdíl od sexuálního pronikání však mohou být všechny tyto aktivity prováděny zpovzdálí a s určitým odstupem.“ [270] => [271] => Digitální technologie s sebou také přinesla manipulaci fotografiemi, která je relativně snadná i pro začínající fotografy a vzbuzuje otázky týkající se etičnosti zpracování digitálních fotografií. Mnoho [[Novinářská fotografie|fotožurnalistů]], v jejichž žánru je kladen důraz na co nejobjektivnější zobrazení reality, proto nesmí své fotografie ořezávat ani kombinovat prvky z několika fotografií a výslednou [[fotomontáž]] prezentovat jako jeden autentický snímek. Technologie s sebou však přinesla i změny ve zpracování obrazu, k němuž dochází přímo ve fotoaparátu, a v současnosti je díky ní možné zjistit, jestli nedošlo k manipulaci obrazu; toho využívá zejména [[forenzní fotografie]]. [272] => [273] => Digitální fotografie je jedním z [[Nová média|nových médií]], které mění jak naše vnímání, tak i strukturu společnosti.Levinson, P. (1997) ''The Soft Edge: a Natural History and Future of the Information Revolution'', Routledge, London and New York, str. 37–48, {{ISBN|0415157854}}. Zároveň se však potýká s obavami, že způsob, jakým je v současnosti využívaná, může vést k desenzibilizaci. Fotografie se znepokojujícím nebo explicitním obsahem, včetně válečných fotografií a pornografie, jsou dostupné celé společnosti, včetně dětí. Diskuze o desenzibilizaci způsobené fotografiemi souvisí s debatou o jejich cenzuře, do níž se Sontagová zapojila s varováním, že možnost cenzurovat fotografie dává fotografovi moc konstruovat realitu. [274] => [275] => Jednou z fotografických praktik utvářejících společnost je [[turismus]]. Turismus a fotografie společně vytvářejí jakýsi „neuhýbající turistický pohled“,Urry, John (2002). [https://books.google.com/?id=bhhtg1sz0YAC&printsec=frontcover ''The tourist gaze''] (2nd ed.). SAGE. {{ISBN|978-0-7619-7347-8}}. při němž jsou místní lidé charakterizovaní prostřednictvím objektivu fotoaparátu. Někteří však zastávají názor, že existuje i obrácený pohled, jehož prostřednictvím mohou místní lidé, kteří jsou subjekty fotografování, sami situovat fotografující turisty do role povrchních konzumentů fotek.Gillespie, Alex. [http://lse.academia.edu/AlexGillespie/Papers/89836/Tourist_photography_and_the_reverse_gaze "Tourist Photography and the Reverse Gaze"]. [276] => [277] => Fotografie se také stala tématem mnoha písní v [[Populární kultura|populární kultuře]]. [278] => [279] => == Právní regulace fotografování == [280] => {{Podrobně|Právní regulace fotografování}} [281] => Protože fotografování (i [[film]]ování) umožňuje oproti dřívějším technologiím mnohem rychlejší a přesnější zachycení zobrazované skutečnosti, dostává se do střetu s tradičně či nově uznávanými právy na ochranu bezpečnosti, [[průmyslové tajemství|průmyslového tajemství]], osobního [[soukromí]] nebo [[autorské právo|autorských práv]]. Z těchto důvodů v některých zemích podléhá více či méně rozsáhlé právní regulaci. Silná a rozsáhlá regulace je obvyklá ve státech a územích s nestabilními nebo totalitními politickými či bezpečnostními poměry nebo se silným důrazem na ochranu osobního soukromí či autorských práv. [282] => [283] => == Odkazy == [284] => [285] => === Reference === [286] => [287] => [288] => === Literatura === [289] => * {{Citace monografie [290] => | titul = Fotografování v přirozených barvách na autochromových deskách [291] => | příjmení = Velinský [292] => | jméno = Ladislav [293] => | místo = Plzeň [294] => | vydavatel = A. Batěk [295] => | rok = 1910 [296] => | url = http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:5da86eeb-e9fd-405c-96c0-8d3b05775ee3 [297] => }} [298] => * {{Citace monografie [299] => | titul = Rádce ve fotografování pro začátečníky i pokročilé [300] => | příjmení = David [301] => | jméno = Ludwig [302] => | místo = Praha [303] => | vydavatel = E. Beaufort [304] => | rok = 1913 [305] => | url = http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:ac6fbd51-1329-4290-876e-2ce776150ec6 [306] => }} [307] => * {{Citace monografie [308] => | titul = Rádce ve fotografování [309] => | příjmení = David [310] => | jméno = Ludwig [311] => | místo = Praha [312] => | vydavatel = E. Beaufort [313] => | rok = 1922 [314] => | url = http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:c978a95f-0c9b-46e2-964b-6ae177f00705 [315] => }} [316] => * {{Citace monografie [317] => | titul = "Fotografování" bez aparátu a jiné lučebné zábavy [318] => | příjmení = Krejčík [319] => | jméno = Josef [320] => | místo = Brno [321] => | vydavatel = Ústřední spolek učitelský na Moravě [322] => | rok = 1925 [323] => | url = http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:a7be8fa4-2ab7-4698-8957-deed9985153b [324] => }} [325] => * {{Citace monografie [326] => | titul = Fotografování sportem a uměním [327] => | příjmení = Novotný [328] => | jméno = Josef [329] => | místo = Brno [330] => | vydavatel = Moravské nakladatelství [331] => | rok = 1932 [332] => | url = http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:b48353f1-3474-41c8-94e6-6f1cc63778ac [333] => }} [334] => * {{Citace monografie [335] => | titul = Fotografování v zimě [336] => | příjmení = Heering [337] => | jméno = Walter [338] => | místo = Praha [339] => | vydavatel = E. Beaufort [340] => | rok = 1935 [341] => | url = http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:1de381fb-8221-4772-9c85-56ad3a66430f [342] => }} [343] => * {{Citace monografie [344] => | titul = Davidův rádce ve fotografování [345] => | příjmení = David [346] => | jméno = Ludwig [347] => | místo = Praha [348] => | vydavatel = [349] => | rok = 1935 [350] => | url = http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:05155769-8c2b-4329-9c77-ca773df356d3 [351] => }} [352] => * {{Citace monografie [353] => | příjmení = Wittlich [354] => | jméno = Filip [355] => | příjmení2 = [356] => | jméno2 = [357] => | titul = Fotografie - přímý svědek?!: Fotografický obraz a jeho význam pro historické poznání [358] => | vydání = [359] => | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [360] => | místo = Praha [361] => | rok vydání = 2012 [362] => | počet stran = 204 [363] => | edice = České dějiny [364] => | strany = [365] => | isbn = 978-80-7422-157-6 [366] => | isbn2 = 978-80-7308-403-5 [367] => | poznámka = S obsáhlým přehledem Prameny a literatura, věcným a jmenným rejstříkem [368] => }} [369] => [370] => Literatura k subkapitole ''Specifikum fotografie'': [371] => [372] => *Fassati, Tomáš (ed.): ''Špecifikum fotografie''.'' Galéria F, Banská Bystrica, 1984, 64 s. – Příspěvek k emancipačnímu procesu fotografie v prostředí českého umění byl vydán formou samizdatu v rámci činnosti Galérie F v Banské Bystrici. Jde o výběr z existujících českých textů a zahraničních prací přeložených do češtiny (Antonín Dufek, Jan Kříž, Jaroslav Anděl, Karel Dvořák, Ján Šmok, Josef Kroutvor, Karel Teige, Anna Fárová, Julio Cortazar, Walter Benjamin, Suzan Sontagová, Roland Barthes ad.). [373] => * Kuneš, Aleš a Pospěch, Tomáš (ed.): ''Teorie fotografie'', Slezská univerzita, Opava, 2003, 61 s. – Výběr z teoretických textů k dějinám fotografie (Charles Baudelaire, Henry Peach Robinson, František X. Harlas, Otakar Hostinský, Jaroslav Petrák, Josef Čapek, František Drtikol, Karel Teige, Otakar Mrkvička, Rudolf Paďouk, Jan Lauschmann, Josef Šubrt, Jaromír Funke, Alexandr Rodčenko, László Moholy-Nagy, Josef Slánský, Alexandr Hackenschmied, Eugen Wiškovký, Edward Weston, Walter Benjamin, Antonín Matějček, Bohumil Markalous, Lubomír Linhart, Jindřich Chalupecký, V. V. Štech, Jiří Jeníček, Max Bill, František Doležal, František Číhák, Václav Jírů, Ján Šmok, Jaroslav Boček, Dorothea Langeová, Daniel Dixon, Henri Cartier – Bresson, Aaron Siskind, Karel Dvořák, Petr Tausk, Václav Zykmund, Siegfried Kracauer, Gillo Dorfles, Alain Robbe-Grillet, Miroslav Bílek, Susan Sontagová, Antonín Dufek, Anna Fárová, Jaroslav Anděl, Martin Matějů, Petr Rezek, Jerzy Olek, David Freedberg, Roland Barthes, David Freedberg, Marshall McLuhan, Ludvík Baran, Bořek Sousedík, Vilém Flusser, Josef Moucha, André Bazin, Rudolf Arnheim, Umberto Eco, A. D. Coleman, Arthur Goldschmidt, Wright Morris, Bohuslav Blažek, Stefan Wojnecki, Thomas Wimmer). [374] => * Císař, Karel (ed.): ''Co je fotografie'', Praha, 2004, 365 s. – Reprezentativní průřez myšlením o fotografii, jak se vyvíjelo v průběhu 20. století (W. Benjamin, A. Bazin, S. Kracauer, H. Damisch, R. Barthes, J. Berger, A. Sekula, V. Burgin, W. Kemp, A. Soloon-Godeau, R. Krauss, B. Buchloh, C. Owens, T. de Duve, D. Crimp, G. Batchen ad.) [375] => * Pospěch, Tomáš (ed): ''Česká fotografie 1938-2000 v recenzích, textech a dokumentech'', Praha, 2011, 376 s. – Sborník textů zaměřených na českou fotografii. Celkově 102 textů o teorii fotografie, formující hlavní přístupy a terminologii nebo pojmenovávající jednotlivé zásadní tendence, které byly vybrány z dobových médií. (např. Karel Teige, Jaromír Funke, Eugen Wiškovský, Věra Linhartová, Jiří Kolář, Anna Fárová, Antonín Dufek, Vladimír Birgus, Josef Moucha, Jaromír Zemina, Karel Srp, Tomáš Pospiszyl ad.). [376] => * Anděl, Jaroslav: ''Myšlení o fotografii I.'', Akademie múzických umění, Praha, 2012, 462 s. – Od prehistorie fotografie až do 2. světové války. Průvodce modernitou v antologii textů (světových H.  P.  Robinson, W . Benjamin, M. Duchamp, M. Ray i českých – Karel Teige, Jiří Voskovec ad.). [377] => * Pospěch, Tomáš: ''Myslet fotografii'', Praha, 2014, 280 s. – Kniha navazující na výše uvedený Pospěchův text se z různých stran zamýšlí nad psaním o české fotografii, aby podpořila porozumění jednotlivým modelům a strategiím fotografické tvorby, tomu, jak se psaní o fotografii proměňovalo, jak byly pojmenovávány přístupy k fotografii a jak se mění významy pojmů spjatých s fotografií. [378] => [379] => [380] => === Související články === [381] => * [[Teorie fotografie]] [382] => * [[Chronologie fotografie]] [383] => * [[Fotoaparát]] [384] => * [[Digitální fotoaparát]] [385] => * [[Fotografická kritika]] [386] => * [[Digitální umění]] [387] => * [[Fotografický snímek]] [388] => [389] => === Externí odkazy === [390] => * {{Commonscat}} [391] => * {{Wikislovník|heslo=fotografie}} [392] => * {{Wikiverzita|kategorie=fotografování}} [393] => * {{Wikicitáty|téma=Fotografie}} [394] => * {{Wikicitáty|téma=Fotka}} [395] => * {{Wikizprávy|kategorie=Fotografie}} [396] => * {{PSH|11843}} [397] => * [https://web.archive.org/web/20070114114636/http://www.scheufler.cz/ Česká fotografie v datech, 1839–1918] [398] => * ''Retro: amatérská fotografie''. Pořad České televize, 12. 11. 2011, dostupné [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10176269182-retro/211411000360037/ online] [399] => * [https://web.archive.org/web/20140201132511/http://www.technicalmuseum.cz/casopis-historicka-fotografie časopis Historická fotografie] [400] => [401] => {{Fotografické styly}} [402] => {{Autoritní data}} [403] => {{Portály|Fotografie|Umění}} [404] => [405] => [[Kategorie:Fotografie| ]] [406] => [[Kategorie:Fotogrammetrie]] [407] => [[Kategorie:Datové nosiče]] [] => )
good wiki

Fotografie

Nicéphore Niépce: Pohled z okna v Le Gras druhá známá nejstarší dochovaná fotografie, 1826 Fotografie je umění i věda využívající světla k vytvoření trvalého obrazového záznamu, a to buď digitálně prostřednictvím obrazového snímače, nebo fotochemicky pomocí světlocitlivého materiálu, například filmu. Světlo, které je vyzařováno nebo odráženo objekty, je zpravidla zaostřeno pomocí objektivu, jímž během expozice prochází, a následně dopadá na světlocitlivý povrch uvnitř fotoaparátu, kde tvoří skutečný obraz.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Expozice (fotografie)','fotoaparát','Clona','Digitální fotoaparát','Expoziční čas','Louis Daguerre','objektiv','citlivost','Citlivost','William Fox Talbot','negativ','Fotografický film'

Citlivost

Clona

Fotoaparát

Negativ

Objektiv