Array ( [0] => 15492831 [id] => 15492831 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Galba [uri] => Galba [3] => Roman emperor Galba, Gustav III's Museum of Antiquities, Stockholm (20) (35867773310) edited.jpg [img] => Roman emperor Galba, Gustav III's Museum of Antiquities, Stockholm (20) (35867773310) edited.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{různé významy|tento=císaři|druhý=rodu plžů plovatek|stránka=Galba (rod)}} [1] => {{Infobox - panovník [2] => | barva = #b80049 [3] => | barva textu = white [4] => | jméno = Galba [5] => | titul = [[římský císař|6. římský císař]] [6] => | obrázek = Stockholm - Antikengalerie 4 - Büste Kaiser Galba.jpg [7] => | popisek = Galbova busta [8] => | vláda = [[8. červen|8. června]] [[68]] – [[15. leden|15. ledna]] [[69]] [9] => | celé jméno = Servius Sulpicius Galba [10] => | předchůdce = [[Nero]] [11] => | následník = [[Otho]] [12] => | choť = [[Aemilia Lepida]] [13] => | dynastie = [14] => | otec = Gaius Sulpicius Galba [15] => | matka = [[Mummia Achaica]] [16] => }} [17] => '''Servius Sulpicius Galba''' ([[24. prosinec|24. prosince]] [[3 př. n. l.]] [[Terracina]] – [[15. leden|15. ledna]] [[69]] [[Řím]]) byl [[římský císař]] od [[8. červen|8. června]] [[68]] do své smrti. Okamžikem Galbova skonu započala v [[Římská říše|římské říši]] série krátce trvajících vnitřních konfliktů, k nimž došlo v roce [[69]], známém jako „''[[rok čtyř císařů]]''“. [18] => [19] => Galba si zjednal věhlas svojí pozoruhodnou politickou kariérou, v rámci níž dosáhl roku 33 [[Římský konzul|konzulátu]]. Mimoto působil jako místodržitel v [[Horní Germánie|Horní Germánii]] a v letech 45 až 46 byl [[Římský konzul#Prokonzul|prokonzul]] [[Římské provincie|provincie]] [[Afrika (provincie)|Afrika]]. V roce 60 se stal správcem provincie [[Hispania Tarraconensis]], odkud ve spojení s [[Gaius Iulius Vindex|Gaiem Iuliem Vindexem]] zahájil v roce 68 vzpouru proti [[Nero]]novi. Provolán císařem, vypravil se v doprovodu [[Otho|Marka Salvia Othona]] na [[Řím]], přičemž byl uznán [[Římský senát|římským senátem]] a [[Pretoriánská garda|pretoriánskou gardou]]. Nicméně jeho strohá a přísná politika ho brzy připravila o podporu. Otho, roztrpčený tím, že nebyl jmenován Galbovým nástupcem, zosnoval proti němu spiknutí. Po pouhých sedmi měsících panování byl Galba zavražděn na [[Forum Romanum|Foru]], čímž byla říše vržena do chaosu [[Občanská válka|občanské války]]. [20] => [21] => == Život == [22] => [23] => === Původ === [24] => Galba se narodil 24. prosince roku 3 př. n. l.Suetonius. ''Životopisy dvanácti císařů''. Galba [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Galba*.html#4 4.1] nedaleko města [[Terracina|Tarracina]], ležícího jižně od Říma. Pocházel ze starobylého senátorského rodu Sulpiciů, jehož četní příslušníci náleželi k význačným osobnostem [[Římská republika|Římské republiky]]. Jeho otcem byl někdejší [[Římský konzul|konzul]] Gaius Sulpicius Galba, jeho matkou Mummia Achaica, pravnučka [[Lucius Mummius|Lucia Mummia Achaica]].Suetonius. ''Životopisy dvanácti císařů''. Galba [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Galba*.html#3 3.3-4] Galba měl staršího bratra Gaia, který opustil Řím poté, co promrhal své jmění, a nakonec spáchal sebevraždu, neboť mu [[Tiberius]] odmítl přidělit správu provincie.Suetonius. ''Životopisy dvanácti císařů''. Galba [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Galba*.html#3 3.4] Po matčině smrti byl Galba [[osvojení|adoptován]] otcovou druhou manželkou [[Livia Ocellina|Livií Ocellinou]], po níž zdědil rozsáhlý nemovitý majetek poblíž Tarraciny. V důsledku adopce znělo Galbovo jméno až do momentu jeho nástupu na trůn Lucius Livius Ocella Sulpicius Galba. [25] => [26] => Ačkoli pocházel z urozené a zámožné rodiny, nepoutal Galbu žádný příbuzenský svazek k císařům [[Julsko-klaudijská dynastie|julsko-klaudijské dynastie]]. Už v době svého mládí byl znám pro své mimořádné schopnosti a podle [[Tacitus|Tacita]] předpověděli [[Augustus]] i Tiberius jeho budoucí vzestup k nejvyšším hodnostem. [[Livia Drusilla|Livie]], Augustova manželka a Tiberiova matka, ho zahrnovala svou náklonností, díky čemuž Galbova politická kariéra v počátku rychle stoupala. Ve své závěti mu měla dokonce odkázat značné bohatství, jež mu však Tiberius odmítl vyplatit. Galba se oženil s Lepidou, s níž měl dva syny, kteří ovšem zemřeli v průběhu jeho života. Když ovdověl, snažila se ho neúspěšně získat [[Agrippina mladší]], matka [[Nero]]na, již si znepřátelil svojí netečností. [[Suetonius]] to vysvětluje tím, že Galba upřednostňoval muže před ženami. [27] => [28] => === Vzestup k moci === [29] => O Galbově rané veřejné činnosti se dochovalo jen málo podrobností, v roce 20 byl ustaven [[praetor]]em, aniž dosáhl zákonem stanoveného věku. V této funkci uspořádal při hrách ''ludi florales'', konaných k uctění bohyně [[Flora (mytologie)|Flory]], vystoupení slonů kráčejících po laně. Následně byl vyslán jako místodržitel do provincie [[Gallia Aquitania|Aquitanie]] a v roce 33 se domohl konzulátu. Za vlády [[Caligula|Caliguly]] byl v roce 39 pověřen velením nad [[Římská legie|legiemi]] v [[Horní Germánie|Horní Germánii]]. Zde si vysloužil respekt přísnými a ráznými opatřeními, jimiž navrátil vojsku kázeň, a v pozdějších letech dobyl vítězství v bojích s germánským kmenem [[Chattové|Chattů]]. Při zastávání všech dalších velitelských postů projevoval obdobné zaujetí pro udržování disciplíny, což odpovídalo jeho povaze tvrdého [[Aristokracie|aristokrata]] starého republikánského střihu. Jeho výkony nezůstaly nepovšimnuty, pročež byl poctěn udělením triumfálních odznaků (''ornamenta triumphalia''), a navíc byl obdařen několika kněžskými úřady.Kienast, Dietmar. ''Römische Kaisertabelle''. s. 102 [30] => [31] => Po Caligulově zavraždění byl svými přáteli vyzýván, aby se ujal vlády. Navzdory tomu Galba setrval loajálně při [[Claudius|Claudiovi]], jenž ho řadil mezi své nejbližší společníky. V roce 45 ho císař vybral za prokonzula provincie [[Afrika (provincie)|Afrika]], v níž pobýval dva roky, během nichž zdárně obnovil pořádek v provincii a zkrotil neklidný domorodý kmen. Claudiově přízni učinil konec císařův sňatek s Agrippinou mladší v roce 49, načež se Galba stáhl do ústraní. Teprve za Neronova panování byl v roce 61 jmenován správcem [[Hispania Tarraconensis|Hispanie Tarraconensis]]. V tomto období Galbovy kariéry se v jeho chování začala projevovat lhostejnost a apatie. Historikové nabízejí dvě možná vysvětlení tohoto chování: Galba buď nechtěl případnou aktivitou vzbuzovat Neronovu nepatřičnou pozornost a nedůvěru, anebo byl sužován vzrůstající nemohoucností zapříčiněnou sešlostí věkem. [[Tacitus]] v této souvislosti tvrdí, že ve vnímání všech byl vhodným uchazečem císařské hodnosti, dokud se nechopil moci. Přesto byl Galba vzhledem ke svému znamenitému rodokmenu, rodinné tradici a výtečné službě státu nejvýznamnějším Římanem žijícím v závěru Neronova panování. [32] => [33] => V březnu 68 se [[Gaius Iulius Vindex]], místodržitel [[Gallia Lugdunensis|Gallie Lugdunensis]], vzbouřil proti Neronově [[Tyrannis|tyranii]]. Ačkoli Galba byl dopředu obeznámen s Vindexovými záměry, zřejmě kvůli nespokojenosti s Neronovými ničemnostmi nepodal do Říma zprávu o chystané revoltě. Tím ovšem ještě přiživil podezřívavost císaře, toužícího odstranit každého jedince vynikajícího svým rodem nebo činy. Krátce nato se Galbovi donesla informace o tom, že Nero nařídil, aby byl zavražděn. Za těchto okolností se rozhodl podpořit Vindexovo povstání a 3. dubna 68 se ve městě Carthago Nova (dnešní [[Cartagena]]) nechal prohlásit „zástupcem senátu a lidu římského“ (''legatus senatus populique Romani'').Suetonius. ''Životopisy dvanácti císařů''. Galba [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Galba*.html#10 10.1] Prozatím se zdráhal převzít císařský titul, třebaže zjevně usiloval dosáhnout vlády nad říší.Zonaras. XI.41 Záhy se obklopil sborem rádců (''consilium''), čímž dával najevo, že žádné rozhodnutí nečiní pouze on sám, nýbrž po konzultaci se svým okolím. Současně naznačoval úmysl znovu zavést dřívější Augustův způsob řízení státu založený na souladu principa a [[Římský senát|senátu]]. [34] => [35] => Na stranu Galby se ihned přidali i ostatní správcové [[Hispánie|hispánských]] provincií, včetně [[Otho|Marka Salvia Othona]]. Protože disponoval jen jedinou legií, začal neprodleně sbírat další vojenské síly. Mezitím odpadla se od Nerona odvrátila provincie Afrika, v níž se vzbouřil [[Lucius Clodius Macer]], který odřízl Řím od tamějších zásob obilí. Jelikož Macer patrně choval imperiální ambice, byl na příkaz Galby ještě v témže roce popraven. V květnu 68 vytáhl [[Lucius Verginius Rufus]], velitel legií v Horní Germánii, v čele [[rýn]]ských vojenských sborů proti Vindexovi, jehož porazil v bitvě u Vesontia ([[Besançon]]). Vindexova porážka a smrt uvrhla Galbu do bezradnosti, již však zanedlouho rozptýlil úplatný [[pretoriánský prefekt]] [[Gaius Nymphidius Sabinus]]. Ten pozvedl Galbovu odvahu, když za slib finanční odměny zbavil Nerona podpory [[Pretoriánská garda|pretoriánské gardy]]. Přestože Galba dosud prodléval v Hispánii, 8. června 68 potvrdili senátoři jeho nárok na trůn.Zonaras. XI.13 Sesazen senátem a opuštěn svými příznivci, spáchal Nero vzápětí sebevraždu. Jakmile se Galba dozvěděl o tomto vývoji, přijal titul [[caesar]]a a vypravil se do Říma. [36] => [37] => === Principát === [38] => [[Soubor:Galba.jpg|náhled|upright=1.25|Galbova mince]] [39] => V červenci dorazil Galba do [[Galie|galského]] města Narbo ([[Narbonne]]), v němž se setkal se senátní delegací. Zatímco se nový císař rozvážně blížil k hlavnímu městu, Řím byl stále svírán nejistotou, k čemuž přispívala přítomnost neobvykle vysokého počtu vojáků, shromážděných Neronem pro boj s Vindexem. Nymphidius Sabinus se pokoušel využít Galbovy absence k provedení převratu, jelikož si ale nedokázal zajistit oddanost pretoriánské gardy, byl jejími příslušníky zabit. Galba v reakci na tento incident nařídil popravit všechny důstojníky nakloněné Nymphidiovi a na jejich místa dosadil sobě věrné lidi. Již dosti napjaté poměry se ještě dále vyhrotily, neboť nedaleko Říma došlo ke střetnutí Galbova vojska s bouřícími se námořníky, nedávno odvedenými Neronem do vojska, z nichž mnozí byli během nastalého boje pozabíjeni. V atmosféře poznamenané tímto masakrem a všeobecným strachem vstoupil Galba, doprovázený Othonem, v říjnu 68 do hlavního města. [40] => [41] => Galbův prvotní úkol představovala konsolidace státních financí, takřka rozvrácených Neronovou marnotratností, čehož chtěl dosáhnout nepopulárními úspornými opatřeními. Horlivě usiloval o navrácení četných nákladných darů rozdaných Neronem, tím si ale znepřátelil leckteré důležité osobnosti. Galba také pozbyl sympatie armády odepřením slíbené odměny, protože jak pravil: „své vojáky si vybírám, nekupuji je“. Svojí domnělou hrabivostí a zjevným odporem k okázalosti si odcizil římský lid. Galbovo stáří snižovalo jeho vitalitu, tudíž přenechal velký díl moci v rukou svých důvěrníků. Císař se tak ocitl zcela ve vleku skupiny [[Oportunismus|oportunistických]] a [[Korupce|zkorumpovaných]] rádců, mezi něž patřili Titus Vinius, který se stal v nadcházejícím roce Galbovým kolegou v konzulátu, pretoriánský prefekt Cornelius Laco a Galbův [[propuštěnec]] Icelus Marcianus. Obzvláště posledně jmenovaný se těšil prachmizerné pověsti, přičemž v průběhu několik měsíců trvajícího Galbova panování shromáždil obrovský majetek. Bezohledná císařská politika, a především beztrestnost jeho favoritů vyvolaly vůči Galbovi nenávist lidu i vojska. [42] => [43] => 1. ledna 69 se Hordeonius Flaccus, nový velitel v Horní Germánii, obrátil na své legie a vyzval je k obnovení přísahy věrnosti císaři. Vojáci to odmítli vykonat a místo toho zničili Galbovy podobizny. Následujícího dne se vzbouřili také legionáři v [[Dolní Germánie|Dolní Germánii]], kteří provolali svého velitele [[Vitellius|Aula Vitellia]] novým císařem. Toto otevřené povstání odhalilo Galbovi míru neoblíbenosti jeho vlády. Ve snaze zabránit svému svržení ustanovil svým nástupcem [[Lucius Calpurnius Piso Frugi Licinianus|Lucia Calpurnia Pisona Liciniana]], jehož 10. ledna adoptoval.Plútarchos. ''Životopisy slavných Řeků a Římanů''. Galba [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Plutarch/Lives/Galba*.html#23 23]; Tacitus. ''Z dějin císařského Říma'' [http://en.wikisource.org/wiki/The_Histories_(Tacitus)/Book_1#18 I.18.2] Piso pocházel ze vznešené rodiny, avšak byl mladý a postrádal nezbytné politické a vojenské zkušenosti. Galbova volba následníka nijak neposílila jeho chatrné postavení, zvláště když pobouřeným pretoriánům odmítl vyplatit obvyklé donativy poskytované při takovéto události.Tacitus. ''Z dějin císařského Říma'' [http://en.wikisource.org/wiki/The_Histories_(Tacitus)/Book_1#18 I.18.3] [44] => [45] => Otho, Galbův někdejší podporovatel, jenž si sám činil naděje na nástupnictví, byl rozlícen tím, že byl opomenut a navázal proto kontakt s nespokojenými pretoriány. Ti ho záhy přijali za svého císaře. Galba se poté vypravil k osobnímu setkání s rebely, ovšem byl natolik zesláblý, že musel být přepravován v nosítkách. Při cestě byl na [[Forum Romanum|Foru Romanu]] zastižen oddílem Othonovy jízdy, načež byl v ranních hodinách 15. ledna 69 zabit poblíž místa nazývaného [[Lacus Curtius]].Suetonius. ''Životopisy dvanácti císařů''. Galba [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Galba*.html#19 19–20]; Plútarchos. ''Životopisy slavných Řeků a Římanů''. Galba [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Plutarch/Lives/Galba*.html#27 27]; Cassius Dio. ''Roman History''. [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/63*.html#6 LXIII.6] Podle [[Plútarchos|Plútarchova]] podání nastavil Galba svým vrahům krk a pobídl je slovy: „Jen to udělejte, bude-li to k prospěchu římského národa.“Plútarchos. ''Životopisy slavných Řeků a Římanů II''. Galba [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Plutarch/Lives/Galba*.html#27 27] Piso chtěl vyhledat ochranu ve [[Vesta (mytologie)|Vestině]] chrámu, nicméně byl dostižen a rovněž zabit. Uťaté hlavy Galby a Pisona byly nabodnuté na kopí nošeny po městě a v pretoriánském táboře odevzdány Othonovi. Jeden z Galbových otroků později uložil jeho hlavu společně s tělem do hrobky v císařské zahradě při ''Via Aurelia''. Kolem sto dvaceti lidí se dožadovalo od Othona odměny za zabití Galby. Vitellius je po svém vítězství nad Othonem nechal všechny vypátrat a popravit. [46] => [47] => == Hodnocení == [48] => Galba projevil ve své dlouhé kariéře mimořádný talent a ambice. V období panování císařů [[Julsko-klaudijská dynastie|julsko-klaudijské dynastie]] zastával nejvyšší politické a vojenské funkce, tudíž disponoval bezvadnou kvalifikací, a především schopnostmi potřebnými k výkonu císařské hodnosti. Soudobí [[Starověk|antičtí]] dějepisci přesto jeho krátce trvající působení v roli císaře hodnotili spíše negativně. Tacitus charakterizoval Galbu jako slabého a starého člověka, jenž „měl jednoznačně vladařské předpoklady, ale nikdy nevládl“. Moderní historiografie k němu zaujímá méně kritický postoj, přičemž nejzávažnější Galbova chyba je spatřována v jeho přístupu k armádě. K vojsku v Horní Germánii se zachoval velmi neopatrně a jeho politika vůči pretoriánské gardě se vyznačovala krátkozrakostí. Vzhledem k tehdejším poměrům v říši Galba až nerealisticky spoléhal na tradiční ukázněnost vojáků, jimž odmítal udělit požadované prémie. Kromě toho se spoléhal na nekompetentní rádce, kteří ho odloučili od reality a umožnili Othonovi provést spiknutí. Nestřídmost jeho stoupenců pak prohloubila nevoli, s níž byla přijímána Galbova vláda. Již tak vratkou císařovu pozici dále podlomilo ustavení Pisona, mladého muže naprosto nepostačujícího na úkol, s nímž se měl vypořádat, následníkem. Nestabilní politická situace se nakonec ukázala nad síly unaveného, letitého senátora, takže Galbův režim skončil paradoxně stejným způsobem jako předchozí Neronova hrůzovláda. Musel uplynout celý jeden rok naplněný krveprolitím a bratrovražedným bojem mezi Římany, než mohl být [[principát]] znovu stabilizován. [49] => [50] => == Reference == [51] => [52] => [53] => == Literatura == [54] => * BURIAN, Jan. ''Římské impérium : vrchol a proměny antické civilizace''. Praha : Svoboda, 1997. {{ISBN|80-205-0536-9}} [55] => * GRANT, Michael. ''Římští císařové''. Praha : BB art, 2002. {{ISBN|80-7257-731-X}} [56] => * KIENAST, Dietmar. ''Römische Kaisertabelle''. Darmstadt : Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1996. {{ISBN|3-534-13289-0}} [57] => * PLÚTARCHOS. ''Životopisy slavných Řeků a Římanů II''. Praha : Arista, Baset, Maitrea, 2007. {{ISBN|80-86410-46-3}} [58] => * SUETONIUS, Gaius Tranquillus. ''[[Životopisy dvanácti císařů]]: spolu se zlomky jeho spisu O význačných literátech''. Praha : Svoboda, 1998. {{ISBN|80-902300-5-9}} [59] => * TACITUS, Publius Cornelius. ''Z dějin císařského Říma''. Praha : Svoboda, 1976 [60] => * ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. ''Dějiny psané Římem''. Bratislava : Perfekt, 2005. {{ISBN|80-8046-297-6}} [61] => [62] => == Externí odkazy == [63] => * {{commonscat}} [64] => * {{Commons|Galba}} [65] => * [http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1474 První krize (68–69) (antika.avonet.cz)] {{Wayback|url=http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1474 |date=20091026111209 }} [66] => * [http://www.roman-emperors.org/galba.htm Galba (''De Imperatoribus Romanis'')] {{en}} [67] => * [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/63*.html Cassius Dio. ''Roman History''. Epitome of Book LXIII] {{en}} [68] => {{Římský císař| titul =Římský císař| předchůdce =[[Nero]]| nástupce =[[Otho]]|kdy=[[68]]–[[69]]}} [69] => [70] => {{Autoritní data}} [71] => {{Portály|Lidé|Starověký Řím|Politika}} [72] => [[Kategorie:Římští císaři]] [73] => [[Kategorie:Starověcí římští vojáci]] [74] => [[Kategorie:LGBT panovníci]] [75] => [[Kategorie:Římští konzulové]] [76] => [[Kategorie:Rok čtyř císařů]] [77] => [[Kategorie:Narození 24. prosince]] [78] => [[Kategorie:Narození v roce 3 př. n. l.]] [79] => [[Kategorie:Úmrtí 15. ledna]] [80] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 69]] [81] => [[Kategorie:Úmrtí v Římě]] [82] => [[Kategorie:Zavraždění panovníci]] [83] => [[Kategorie:Pohřbení v Římě]] [84] => [[Kategorie:Muži]] [] => )
good wiki

Galba

Servius Sulpicius Galba (24. prosince 3 př.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Nero','69','Otho','68','Tacitus','15. leden','Afrika (provincie)','8. červen','Hispania Tarraconensis','Gaius Iulius Vindex','Forum Romanum','Terracina'

68

Stránka 68 je článek na české Wikipedii, který se věnuje problematice ohledně počtu 68 ve vědeckých, historických a kulturních kontextech.

69

Stránka 69 na české Wikipedii se zaměřuje na číslo 69 ze širokého spektra různých aspektů.

Nero

Otho

Tacitus

Terracina