Array ( [0] => 15505155 [id] => 15505155 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Hédonismus [uri] => Hédonismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Hedonismus je filozofický směr a životní postoj, který staví životní pohodu a radost na první místo. Tento směr se zaměřuje na dosahování okamžitého uspokojení a získání největší možné rozkoše. Hedonisté věří, že nejvyšší hodnotou v životě je pocit štěstí a potěšení a proto hledají a upřednostňují aktivity a zážitky, které jim tyto pocity přináší. Hedonismus se ve své historii rozvíjel a měnil, a to od starověkých filozofů, kteří zdůrazňovali duševní rozkoše, až po moderní hedonismus, který se soustředí na smyslové potěšení a materiální bohatství. Existují různé varianty hedonismu, včetně etického hedonismu, který tvrdí, že lidé by měli usilovat o své vlastní štěstí bez ohledu na ostatní, a preference hedonismu, který se zaměřuje na osobní preference a přání. Kritici hedonismu upozorňují na problémy, které toto hledání rozkoše může přinést, jako jsou krátkodobé uspokojení, nezdravé životní styly a ignorování dlouhodobého štěstí. Také poukazují na to, že hodnota života by neměla být založena pouze na okamžitých pocitech radosti a štěstí, ale měla by zahrnovat i jiné morální a duchovní aspekty. Hedonismus je stále živým a diskutovaným tématem ve filozofii a má i své odpůrce a zastánce ve společnosti. Je to přístup k životu, který se snaží maximalizovat osobní pohodu a rozkoš a je stále předmětem diskuzí a zkoumání. [oai] => Hedonismus je filozofický směr a životní postoj, který staví životní pohodu a radost na první místo. Tento směr se zaměřuje na dosahování okamžitého uspokojení a získání největší možné rozkoše. Hedonisté věří, že nejvyšší hodnotou v životě je pocit štěstí a potěšení a proto hledají a upřednostňují aktivity a zážitky, které jim tyto pocity přináší. Hedonismus se ve své historii rozvíjel a měnil, a to od starověkých filozofů, kteří zdůrazňovali duševní rozkoše, až po moderní hedonismus, který se soustředí na smyslové potěšení a materiální bohatství. Existují různé varianty hedonismu, včetně etického hedonismu, který tvrdí, že lidé by měli usilovat o své vlastní štěstí bez ohledu na ostatní, a preference hedonismu, který se zaměřuje na osobní preference a přání. Kritici hedonismu upozorňují na problémy, které toto hledání rozkoše může přinést, jako jsou krátkodobé uspokojení, nezdravé životní styly a ignorování dlouhodobého štěstí. Také poukazují na to, že hodnota života by neměla být založena pouze na okamžitých pocitech radosti a štěstí, ale měla by zahrnovat i jiné morální a duchovní aspekty. Hedonismus je stále živým a diskutovaným tématem ve filozofii a má i své odpůrce a zastánce ve společnosti. Je to přístup k životu, který se snaží maximalizovat osobní pohodu a rozkoš a je stále předmětem diskuzí a zkoumání. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => __NOTOC__ [1] => '''Hédonismus''' (z řec. ''hédoné'', potěšení, slast) je [[Filosofie|filosofické]] učení o [[slast]]i jako hlavním [[Motivace|motivu]] lidského jednání, které může mít dvě formy. [2] => [3] => '''Psychologický hédonismus''' je názor, že lidé fakticky vyhledávají slast a pouze slast. Veškeré jednání směřuje podle této teorie k dosahování slasti a vyhýbání se strasti. [4] => [5] => '''Etický hédonismus''' navíc říká, že slast je také nejvyšší [[dobro]]. Takové stanovisko zastával údajně [[Eudoxos z Knidu]], slavný [[Řecko|řecký]] [[matematik]] a starší současník [[Aristotelés|Aristotelův]]. Aristotelés o něm říká, že Eudoxos považoval slast za nejvyšší dobro, neboť viděl, že všechno rozumné i nerozumné k ní směřuje. Podle Aristotela Eudoxos tvrdil, že ve všem, co je předmětem volby, musí být dobro, a čím více je to žádoucí, tím lépe, a proto skutečnost, kdy všichni jsou přitahováni ke stejné věci, dokazuje, že tato věc je nejlepší pro všechny; neboť každý, jak Eudoxos říká, poznává, že co je dobré samo o sobě, jako třeba vhodná strava, a co je tedy dobré pro všechny a je cílem snažení všech, to je pro ně nejvyšším dobrem. [6] => [7] => Dalšími představiteli antického hédonismu byli stoupenci [[Kyrénská škola|kyrénské školy]] a [[Epikureismus|epikureismu]].[[Ludvík Svoboda (filosof)|SVOBODA, Ludvík]] ed. a kol. ''Encyklopedie antiky''. 1. vyd. Praha: Academia, 1973. 744 s. cnb000127564. S. 223. [8] => [9] => V moderní době s hédonismem pracuje [[utilitarismus]], například [[John Stuart Mill]] nebo [[Jeremy Bentham]] a jejich následovníci. K sobeckému Hédonismu se připisoval např. [[Anton Szandor LaVey]]. [10] => [11] => == Odkazy == [12] => [13] => === Reference === [14] => [15] => [16] => === Literatura === [17] => * ''Filosofický slovník''. Olomouc 1998. Heslo Hedonismus, str. 163 [18] => * ''Ottův slovník naučný'', heslo Hédonismus. Sv. 10, str. 1018 [19] => [20] => === Související články === [21] => * [[Aristippos z Kyrény]] [22] => * [[Démokritos]] [23] => * [[Epikurejství]] [24] => * [[Křesťanský hédonismus]] [25] => * [[Utilitarismus]] [26] => [27] => === Externí odkazy === [28] => * {{Commonscat}} [29] => * {{en}} [http://plato.stanford.edu/entries/hedonism/ ''Stanford encyclopedia of philosophy'', heslo Hedonism] [30] => {{Wikislovník|heslo=hédonismus}} [31] => {{Autoritní data}} [32] => {{Portály|Filozofie}} [33] => [34] => [[Kategorie:Filozofické směry]] [35] => [[Kategorie:Etika]] [] => )
good wiki

Hédonismus

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Filosofie','Epikureismus','Kategorie:Filozofické směry','Křesťanský hédonismus','Démokritos','Aristippos z Kyrény','Anton Szandor LaVey','Jeremy Bentham','John Stuart Mill','utilitarismus','Kyrénská škola','slast'

Démokritos

Epikureismus

Epikureismus je filosofický směr, který byl založen antickým filosofem Epikúrem ve 4.

Slast

Utilitarismus

Utilitarismus je etická teorie, která vychází z předpokladu, že správnost či nesprávnost konkrétního jednání se posuzuje na základě toho, jaké důsledky toto jednání přinese pro většinu lidí.