Array ( [0] => 14679436 [id] => 14679436 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Hepatocyt [uri] => Hepatocyt [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Human liver.jpg|náhled|Řez lidskými játry pod světelným mikroskopem: pravidelné červené buňky jsou hepatocyty]] [1] => '''Hepatocyt''', neboli '''jaterní buňka''', je [[buňka]] tvořící základ jaterní tkáně, která je zodpovědná za většinu [[Metabolismus|metabolických pochodů]], která probíhají v [[Játra|játrech]]. Tvoří 78 % objemu jater a 60 % všech buněk tohoto orgánu.{{Citace monografie [2] => | titul = Sherlock's Diseases of the Liver and Biliary System [3] => | vydavatel = Wiley-Blackwell [4] => | rok = 2011 [5] => | počet_stran = 792 [6] => | isbn = 978-1-4051-3489-7 [7] => | jazyk = anglicky [8] => | editoři = James S. Dooley, Anna Lok, Andrew K. Burroughs, Jenny Heathcot [9] => | vydání = 12 [10] => | další = autor kapitoly: Jay H. Lefkowitch [11] => | kapitola = Anatomy and Function [12] => | strany = 9 [13] => }}{{Citace monografie [14] => | příjmení = Dancygier [15] => | jméno = Henryk [16] => | titul = Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1 [17] => | vydavatel = Springer [18] => | místo = Berlín [19] => | rok = 2009 [20] => | počet_stran = 680 [21] => | kapitola = Microscopic Anatomy [22] => | strany = 16 [23] => | isbn = 978-3-540-93841-5 [24] => | jazyk = anglicky [25] => }} V každém miligramu lidských jater se nachází asi 171×103 hepatocytů. Je to epitelová buňka, pro kterou je typická těsná vazba s ostatními buňkami a přítomnost keratinů. [26] => [27] => == Vzhled == [28] => [[Soubor:Sinusoid.jpeg|náhled|Snímek z elektronového mikroskopu: mikroklky hepatocytů v Dysseho prostoru okolo fenestrované krevní kapiláry]] [29] => Hepatocyty jsou polyedrické, asi 30 µm velké [[buňka|buňky]] se světlým, kulatým [[Buněčné jádro|jádrem]] a jedním nebo dvěma výraznými [[jadérko|jadérky]].{{Citace elektronické monografie [30] => | příjmení = Bowen [31] => | jméno = R. [32] => | titul = Hepatic Histology: Hepatocytes [33] => | vydavatel = Colorado State University [34] => | datum_vydání = 23.6.1998 [35] => | datum_přístupu = 2014-01-01 [36] => | url = http://www.vivo.colostate.edu/hbooks/pathphys/digestion/liver/histo_hcytes.html [37] => | jazyk = anglicky [38] => }} Většinou mají pouze jedno jádro, ale dvoujaderné hepatocyty jsou časté. [39] => [40] => Hepatocyty nenasedají na žádnou [[Bazální lamina|bazální membránu]]. Jednou stranou směřují směrem ke [[Vlásečnice|krevní vlásečnici]] a boky se dotýkají ostatních hepatocytů. V místech, kde na sebe těsně naléhají jednotlivé hepatocyty, je jejich okraj hladký a jednotlivé buňky jsou spojené [[Buněčný spoj|buněčnými spoji]], [[desmozom]]y.Sherlock's Diseases of the Liver and Biliary System. autor kapitoly: Jay H. Lefkowitch. Kapitola Anatomy and Function, s. 11. (anglicky) Výjimku tvoří místa, kde dva sousedící hepatocyty vytváří žlučovou kapiláru, kam je produkována [[žluč]]. Zde dva k sobě přiléhající hepatocyty vytvoří prostor vchlípením [[Cytoplazma|cytoplazmy]] a jeho utěsněním dalšími buněčnými spoji, kromě desmozomů také [[Buněčný spoj#těsný spoj|těsnými spoji]] (tight junction) a [[Buněčný spoj#vodivý spoj|vodivými spoji]] (gap junction). [[Cytoplazmatická membrána]] směřující dovnitř žlučové kapiláry se vychyluje v pravidelné [[mikroklk]]y. [41] => [42] => Strana směřující ke krevní vlásečnici je rovněž vybavena mikroklky, které jsou ale nepravidelné. Mikroklky směřují do tzv. [[Disseho prostor]]u, což je 0,2-0,5 μm široký prostor mezi [[endotel]]ovou buňkou vlásečnice, neboli sinusoidy, a hepatocytem.DANCYGIER, Henryk. Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1. Kapitola Microscopic Anatomy, s. 17. [43] => [44] => == Organely hepatocytu a jejich funkce == [45] => [46] => [[Buněčné jádro|Jádro]] hepatocytu je kulaté a tvoří 5–10 % objemu buňky.DANCYGIER, Henryk. Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1. Kapitola Microscopic Anatomy, s. 26. Ve [[Světelný mikroskop|světelném mikroskopu]] se jeví světle, protože většina [[chromatin]]u je tzv. euchromatin, s aktivní transkipcí genů. Asi 25 % hepatocytů má dvě jádra. Vzácností není ani zvýšená [[ploidie]] jader, která je přímo úměrná velikosti jádra. Mohou být tetraploidní, se čtyřmi [[Chromozómová sada|chromozomovými sadami]], a od dvaceti let věku člověka se objevují i oktoploidní jádra. Velké množství chromozomových sad v jádrech hepatocytů je však považováno za prekancerózní změny. Časté jsou jaderné inkluze tvořené [[glykogen]]ovými zrny či tukovými kapénkami. [47] => [[Soubor:0313 Endoplasmic Reticulum.jpg|náhled|vlevo|Endoplazmatické retikulum, bohatě rozvinutá organela hepatocytů]] [48] => Bohatě rozvinuté je [[endoplazmatické retikulum]]. Je to soustava cisteren a kanálků tvořených membránou, která se napojuje na buněčné jádro. Tvoří 15–20 % objemu buňkyDANCYGIER, Henryk. Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1. Kapitola Microscopic Anatomy, s. 27. a jeho celkový povrch je 63000 μm2, což je asi 38× víc než povrch cytoplazmatické membrány celé buňky. Při metabolickém stresu se dokáže ještě zvětšit. 60 procent endoplazmatického retikula hepatocytu je tvořeno drsným endoplazmatickým retikulem, na jehož membráně jsou přítomné [[ribozom]]y. [49] => [50] => Zde jsou syntetizovány [[Bílkovina|bílkoviny]], a to především [[albumin]], [[srážecí faktory]] a [[enzym]]y, jako je [[glukóza-6-fosfatáza]].Sherlock's Diseases of the Liver and Biliary System. autor kapitoly: Jay H. Lefkowitch. Kapitola Anatomy and Function, s. 12. (anglicky) V játrech jsou tvořeny všechny bílkoviny krevní plazmy kromě gama-globulinů, a jejich syntéza probíhá právě na drsném ER. Dále jsou zde tvořeny [[triacylglyceridy]] z volných masných kyselin a spojovány s proteiny za vzniku [[Lipoproteiny|lipoproteinů]], a tato organela se podílí i na syntéze glykogenu. [51] => [52] => Hladké endoplazmatické retikulum je místem, kde probíhá množství biochemických reakcí, na jeho membránách se nachází skupina [[Cytochrom P450|cytochromů P450]], kde dochází k oxidaci substrátů a detoxikaci cizorodých látek, je zde také syntetizován [[cholesterol]], [[steroidy]] a [[Žlučová kyselina|žlučové kyseliny]] a probíhá zde degradace [[hem]]u. [53] => [54] => Soustava [[Golgiho aparát]]u slouží k transportu, přechovávání a úpravě látek syntetizovaných buňkou. V hepatocytu se váčky Goldiho aparátu nachází především v blízkosti žlučové kapiláry, podílí se zřejmě významně na produkci žluči. [55] => [56] => [[Mitochondrie]] hepatocytů jsou početné. Na [[Krista|kristách]] vnitřní membrány mitochondrií probíhají procesy, které zásobují hepatocyt energií, především pak [[oxidativní fosforylace]].DANCYGIER, Henryk. Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1. Kapitola Microscopic Anatomy, s. 31. Matrix mitochondrií je místem, kde se odehrává [[Citrátový cyklus|Krebsův cyklus]], částečně i [[beta-oxidace mastných kyselin]], část [[Ornitinový cyklus|ornitinového cyklu]], některé kroky syntézy steroidů a syntéza hemu. [57] => [58] => [[Peroxizom]]y se nachází především v blízkosti hladkého endoplazmatického retikula a glykogenových inkluzí. Jejich funkce je spojena především s oxidací vyšších karboxylových kyselin a [[eikosanoid]]ů a syntézou [[plazmalogen]]ů a cholesterolu. Kromě toho obsahuje také enzymy, jako je [[glykolátoxidáza]], [[kataláza]], a [[oxidáza D-aminokyselin]].{{Citace elektronického periodika [59] => | autor = Chandoga J., Tomková M., Hlavatá A. [60] => | titul = PEROXIZÓMOVÉ DEDIÈNÉ OCHORENIA [61] => | periodikum = Bratislava Medical Journal [62] => | datum_přístupu = 2014-01-02 [63] => | ročník = 1997 [64] => | číslo = 98 [65] => | strany = 32–42 [66] => | url = http://www.bmj.sk/1997/09801-07.pdf [67] => | jazyk = slovensky [68] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20070606232722/http://www.bmj.sk/1997/09801-07.pdf [69] => | datum archivace = 2007-06-06 [70] => | nedostupné = ano [71] => }} [72] => [73] => [[Lyzozom]]y se rovněž nachází v blízkosti žlučové kapiláry. Obsahují proteolytické enzymy a slouží též jako zásobárna [[Železo|železa]] v podobě [[ferritin]]u, ukládají také [[měď]], [[žlučový pigment|žlučové pigmenty]] a [[lipofuscin]]. [74] => [75] => V cytoplazmě hepatocytu jsou přítomné četné inkluze, především glykogenu, dále [[Lipidy|lipidové]] kapénky a granula ferritinu. Lipidové kapénky tvoří 0,3-2,1 % objemu buňky.DANCYGIER, Henryk. Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1. Kapitola Microscopic Anatomy, s. 25. [76] => [77] => Plazmatická membrána hepatocytů je vyztužena vláknitými bílkovinami, které tvoří podpůrný [[cytoskelet]], udržující tvar buňky. Tuto funkci mají zvláště [[Intermediární filamentum|intermediární filamenta]], u hepatocytů se jedná o [[Keratin|cytokeratiny]].DANCYGIER, Henryk. Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1. Kapitola Microscopic Anatomy, s. 32. Cytokeratinová vlákna se táhnou od perinukleární oblasti k cytoplazmatické membráně, kde jsou ukotvena v pevných buněčných spojích, desmozomech. Udržují tak stabilní tvar buňky a celé tkáně. Lidské hepatocyty obsahují cytokeratiny typu 8 a 18. [78] => [79] => S desmozomy jsou asociována také [[Mikrofilamentum|mikrofilamenta]], tvořená [[aktin]]em. Jsou kontraktilním elementem, v hepatocytu se vyskytují především pod cytoplazmatickou membránou v blízkosti žlučové kapiláry, kterou tak vyztužují, a pronikají také do mikroklků. Zajišťují tak motilitu kapiláry a proudění žluči. [80] => [81] => Poslední složkou cytoskeletu hepatocytů jsou [[Mikrotubulus|mikrotubuly]], které slouží jako "koleje" k transportu organel a umožňuje také [[jaderné dělení]] tvorbou dělicího vřeténka. [82] => [83] => Cytoplazmatická membrána je rozdělena na tři specializované oblasti podle toho, jestli směřuje do Dysseho prostoru, do žlučové kapiláry nebo k jiným hepatocytům. Tyto oblasti se liší jak vlastnostmi samotné membrány, jako je její fluidita, po enzymovou i receptorovou výbavu. [84] => [[Soubor:Cell junctions.png|náhled|Schema buněčných spojů hepatocytů: vodivý spoj, desmozom a těsný spoj]] [85] => Část cytoplazmatické membrány, která tvoří žlučovou kapiláru, tvoří asi 15 % povrchu hepatocytu. Transport látek na ní je jednosměrný, z hepatocytu směrem do lumina kapiláry. V membráně jsou umístěné enzymy [[alkalická fosfomonoesteráza]] a [[ATP-áza]]. Ze všech stran je utěsněna těsnými spoji, které zabraňují úniku makromolekul do [[Mezibuněčný prostor|mezibuněčného prostoru]] mezi hepatocyty. Na laterálních plochách hepatocytů jsou pravidelně rozmístěné desmozomy a vodivé spoje, kterými spolu komunikují sousedící buňky. Na membráně přivrácené do Dysseho prostoru je možný oboustranný transport látek. [86] => [87] => == Enzymatická výbava == [88] => [[Soubor:PDB 1khe EBI.jpg|náhled|Model enzymu fosfoenolpyruvátkinázy, cytosolového enzymu hepatocytů]] [89] => Hepatocyty mají enzymatickou výbavu k průběhu většiny metabolických drah v organismu. Játra slouží jiným orgánům a tkáním, které tyto enzymy netvoří. Speciálními enzymy hepatocytů jsou:{{Citace monografie [90] => | příjmení = Murray [91] => | jméno = K [92] => | titul = Harperova biochemie [93] => | vydavatel = H & H [94] => | místo = Praha [95] => | rok = 2002 [96] => | počet_stran = 872 [97] => | kapitola = Vzájemná souvislost metabolismu a zajištění tkáňového paliva [98] => | strany = 298 [99] => | isbn = 80-7319-013-3 [100] => | jazyk = česky [101] => }} [102] => * [[Glukokináza]], umožňuje rychle vychytávat glukózu z krve, je-li její koncentrace zvýšená (po jídle) [103] => * [[Glukóza-6-fosfatáza]], působí opačně, umožňuje uvolňovat glukózu do krve [104] => * [[Glycerolkináza]], umožňuje využití [[glycerol]]u buď při [[Glykolýza|glykolýze]], nebo pro syntézu [[triacylglycerol]]ů a [[fosfoglyceroly|fosfoglycerolů]] [105] => * [[Fosfoenolpyruvátkarboxykináza]], řídící enzym metabolické dráhy syntézy glukózy, [[glukoneogeneze]] [106] => * [[Fruktokináza]], umožňuje vychytávat [[Fruktóza|fruktózu]] z krve [107] => * [[Argináza]], poslední enzym v ornitinovém cyklu, ve kterém je tvořena [[močovina]] [108] => * [[3-hydroxy-3-methylglutaryl-CoA-syntáza]], mitochondriální enzym umožňující vznik [[ketolátky]] [[acetacetát]]u [109] => * [[3-hydroxy-3-methylglutaryl-CoA-lyáza]], mitochondriální enzym umožňující vznik ketolátky acetacetátu, při ketokegezi musí být přítomny oba enzymy, syntáza i lyáza [110] => * [[7-α-hydroxyláza]], enzym umožňující vznik žlučových kyselin z cholesterolu [111] => [112] => V játrech se pro užití v organismu zpracovávají volné mastné kyseliny, laktát, glycerol, fruktóza a aminokyseliny a nezastupitelná je role jater v udržování stálé koncentrace glukózy v krvi. [113] => [114] => == Uspořádání hepatocytů == [115] => [[Soubor:Hepatic structure.png|náhled|vlevo|Schema uspořádání jaterního lalůčku]] [116] => Hepatocyty jsou v jaterní tkáni uspořádány do trámců, které se větví a zase se spojují v pruzích vedoucích od centrální žíly po okraj jaterního lalůčku, který má tvar šestibokého hranolu, s centrální žílou uprostřed. V místech, kde se dotýkají tři sousedící lalůčky, probíhá jaterním parenchymem větev [[Jaterní tepna|jaterní tepny]], [[Portální žíla|portální žíly]] a [[žlučovod]], toto uspořádání tvoří tzv. triádu. Trámce hepatocytů jsou obvykle jeden až dvě buňky tlusté, u novorozenců a dětí jsou však tvořeny dvěma nebo více buňkami. Mezi centrální žílou a triádou se v jedné řadě nachází asi 24 hepatocytů. Mezi trámci hepatocytů se proplétají sinusoidy. [117] => [118] => Protože ne všechny hepatocyty se nachází stejně daleko od přívodní jaterní tepny, jsou nestejně zásobené kyslíkem a živinami. Hepatocyty se podle svého umístění vůči krevnímu zásobení liší i morfologicky a odlišná je i jejich enzymatická výbava a hlavní funkce, které vykonávají. Toto zohledňuje popis tzv. primárního jaterního acinu, který se dělí na tři zóny: [119] => * 1. zóna, periportální, je nejlépe zásobená kyslíkem a živinami. Je tvořena hepatocyty, které se nacházejí nejblíž přívodní jaterní arterioly. Odehrává se v nich především [[glukoneogeneze]], syntéza [[glutathion]]u a procesy vyžadující energii, jako je syntéza [[Močovina|močoviny]]. Produkce [[žluč]]i periportálními buňkami je závislá na [[Žlučové kyseliny|žlučových kyselinách]].Sherlock's Diseases of the Liver and Biliary System. autor kapitoly: Jay H. Lefkowitch. Kapitola Anatomy and Function, s. 15. [120] => * 2. zóna je zónou přechodnou [121] => * 3. zóna, periacinární, je nejméně zásobená živinami a kyslíkem. Převládá zde aktivita cytochromu P-450 a detoxikace látek a [[glykolýza]], tvoří se zde [[glutaminsyntetáza]] a sekrece žluči je nezávislá na žlučových kyselinách. [122] => [123] => == Životní cyklus hepatocytů a jejich regenerace == [124] => [125] => Hepatocyty pokusných zvířat žijí asi 150 dní. Staré či poškozené buňky zanikají [[Apoptóza|apoptózou]].Sherlock's Diseases of the Liver and Biliary System. autor kapitoly: Jay H. Lefkowitch. Kapitola Anatomy and Function, s. 17. Ve zdravé jaterní tkáni vzniká stejně nových buněk, jako jich zaniká. Hepatocyty se obnovují dělením: dle potřeby jsou schopny přejít z [[Buněčný cyklus|G0 fáze]] do [[G1 fáze|G1 fáze]]. Za normálních okolností je [[mitotický index]] jaterní tkáně malý, jen asi 1:104–2,2×103, ale rychlost obnovy jaterní tkáně může rychle stoupnout, například po odnětí části jaterní tkáně. [126] => [127] => Dojde-li k takovému poškození jaterní tkáně, že přežívající hepatocyty obnovu samy nemohou zvládnout, nastupují na jejich místo také [[Kmenová buňka|kmenové buňky]], které jsou v játrech připravené v blízkosti malých žlučových vývodů, mimo těchto kmenových buněk se v hepatocyt může diferencovat také kmenová buňka [[Kostní dřeň|kostní dřeně]]. [128] => [129] => == Odkazy == [130] => === Reference === [131] => [132] => [133] => === Literatura === [134] => * {{Citace monografie [135] => | titul = Sherlock's Diseases of the Liver and Biliary System [136] => | vydavatel = Wiley-Blackwell [137] => | rok = 2011 [138] => | počet_stran = 792 [139] => | isbn = 978-1-4051-3489-7 [140] => | jazyk = anglicky [141] => | editoři = James S. Dooley, Anna Lok, Andrew K. Burroughs, Jenny Heathcot [142] => | vydání = 12 [143] => | další = autor kapitoly: Jay H. Lefkowitch [144] => }} [145] => * {{Citace monografie [146] => | příjmení = Dancygier [147] => | jméno = Henryk [148] => | titul = Clinical Hepatology: Principles and Practice of Hepatobiliary Diseases: Volume 1 [149] => | vydavatel = Springer [150] => | místo = Berlín [151] => | rok = 2009 [152] => | počet_stran = 680 [153] => | isbn = 978-3-540-93841-5 [154] => | jazyk = anglicky [155] => }} [156] => [157] => === Externí odkazy === [158] => * {{Commonscat|Hepatocytes}} [159] => [160] => {{Autoritní data}} [161] => [162] => [[Kategorie:Typy buněk]] [163] => [[Kategorie:Játra]] [] => )
good wiki

Hepatocyt

Řez lidskými játry pod světelným mikroskopem: pravidelné červené buňky jsou hepatocyty Hepatocyt, neboli jaterní buňka, je buňka tvořící základ jaterní tkáně, která je zodpovědná za většinu metabolických pochodů, která probíhají v játrech. Tvoří 78 % objemu jater a 60 % všech buněk tohoto orgánu.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Buněčné jádro','glukoneogeneze','buňka','žluč','chromatin','Cytoplazmatická membrána','ribozom','desmozom','Vlásečnice','albumin','Cytochrom P450','Jaterní tepna'

Albumin

Buňka

Chromatin

Desmozom

Glukoneogeneze

Ribozom

Ribozom je malá částice v buňkách organismů odpovědná za syntézu proteinů.

Vlásečnice

Žluč